Intuitivní rozhodování — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Ivana 2. 2. 2011 11:58 +4
S intuicí mám docela bohaté zkušenosti. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně racionální člověk, tak jsem tyto intuitivní pocity většinou zahnala, že to asi tak nebude, nemám dostatek informací, nezní to úplně logicky, atd. S odstupem času jsem většinou zjistila, že kdybych na své intuitivní pocity tenkrát dala, mohla jsem si ušetřit spoustu problémů. Dnes se snažím své intuici naslouchat, není to sice zrovna jednoduché, ale zjistila jsem, že mi to přinejmenším ušetří spoustu času a někdy i nervů. Pravdou je, že člověk vnímá věci z pohledu svých zkušeností, zážitků atd., v podstatě máme každý svou vlastní realitu. A intuice nějak člověku nabídne pohled z nějakého jiného úhlu, ze kterého se na věc třeba nedokážeme sami podívat. A jestli je to způsobeno vlivem podvědomí nebo nadvědomí netuším. Co ale vím, že občas by měl člověk svou intuici poslouchat.
Jiri 2. 2. 2011 15:55 +7
Ja jsem naopak pomerne iracionalni clovek, jednam casto impulsivne a prime, intuici beru jako dalsi smysl. Ano nemame jich pouze 5 (nepocitam smysl orientacni a vnimani casu atd). Intuice je podle mne smysl ktery byl v drivejsich dobach (doby kdy svetu nevladla tolik technika a materialismus) neco co bylo pomerne bezne (jako telepatie). Postupne nam ale zacala zakrnovat, proc? Nahrazovali jsme ji technikou a informacemi z medii apod. A jak to tak byva kdyz uz neco prestanete pouzivat usedne na to prach a vy uz si jen tak nevzpomenete.. Za ta stoleti a stoleti nepouzivani intuice nam do znacne miry zakrnela (stejne jako krtkuv zrak). Zbylo nam jen to co dnes obcas zazijem, jakesi vnuknuti ktere od nekud prijde a protoze o nem nic nevime a nemame zadne logicke vysvetleni tak ho vetsinou ihned zavrhnem... To ze nam veda neda na toto tema uspokojivou odpoved je v poradku. Veda (obecne) je uzitecna ale je take dost omezena, vnima jen to co zvladne zmerit, pokud to nezvlada jako by to neexistovalo, takze neni dobre spolehat jen na vedu...
Markéta 2. 2. 2011 21:15 v reakci na Ivana 2. 2. 2011 11:58
Nikdy mne nenapadlo se zabývat slovem intuice. Ale když o tom uvažuji dozadu, co všechno se v mém životě semlelo a jak často jsem tušila - měla intuici a ukázalo se, že to tak bylo. Docela mne zajímá, nevím, jestli se na to těším nebo ne, až bude příště taková situace, jak to budu vnímat a prožívat a jestli se právě nepřikloním ke své intuici víc, než dříve nevědomky.
Petra 4. 2. 2011 10:28 +3
Nevím, zda se v mém případě jedná o intuici, ale občas se mi stává, že mě "osvítí" a vidim věci v nových souvislostech.Nebo se mi párkrát stalo, že jsem naprosto jasně věděla, že nějaké rozhodnutí je v danou chvíli to nejlepší, co můžu udělat, přesto, že jsem nevycházela jako obvykle z racionální základny. A časem se to potvrdilo.
Petr K. 14. 2. 2011 12:10 +4
Přemýšlet o intuici je vzrušující,představa,že v nás existuje skrytá moudrost dává nečekanou naději. Jak to s intuicí je,nevědí dost dobře ani současné neurovědy.Ale situace se mění den ode dne (v roce 2009 údajně 8 vědeckýchpublikací z neurověd denně). Že se přenáší zkušenost z minulých generací je prokázáno jen u instinktů (trvá to víc pokolení změnit genetickou info).Že bychom se rodili s veškerou zkušeností svých předků je představa spíš hrozivá(kde by lidstvo už bylo?). Stačí vycházet z toho,že naše smysly zachytí cca 10x více,než si vědomě uvědomíme.Je zatím ne zcela prokázané podezření,že náš mozek to vše ukládá a tzv. default system potom průběžně zpracovává a zatřiďuje (hlavně ve spánku)do dlouhodobé paměti. Takže naše nevědomí skutečně obsahuje neuvěřitelný poklad. Jen ho neumíme dost využívat. Nejen,že v něm neumíme vědomě lovit(na intuici jen čekáme),ale ke všemu nám škola,výchova a okolí po více než 350 let od Descarta vštěpují,že jedině to,co jsme vědomě vymysleli a umíme ODŮVODNIT,je důvěryhodné.Učíme se intuici nedůvěřovat nebo se dokonce za ni stydět! Tak je na čase dát ji větší důvěru a volnost.K tomu je třeba pro ni vytvořit prostor v naší hlavě,abychom ji dokázali vnímat.Horečné přemýšlení o tom,co hrozného se nám stalo a jaké chyby jsme udělali v minulosti a co nás vinou toho čeká v budoucnosti takovým prostorem určitě není. Chce to nalézt ten čas a prostor,o kterém píše Lenka:"Rytmicky jsem rázovala parkem a moje hlava si lelkovala." Dík moc za článek!
Barbora Romanovská 1. 3. 2011 17:23
K intuici bychom měli přistupovat s větším respektem a úctou. Dnešní doba jako by nám k tomu nedávala prostor. Podle mého bychom si však ten prostor měli vymezit. Ne vše jde vysvětlit vědecky a proto jen ta promluva intuice tak čarovná. Myslím, že takovou by měla zůstat. "Pokud se ale záblesky mé vnitřní moudrosti týkají mě samotné, ovlivňují mou svobodu, sebeúctu a pocity naplnění, pak s pokorou k moudrosti, kterou v sobě tuším, se odvažuji za ně bojovat." ... opravdu krásná citace. A ačkoli každému z nás už mnohokrát v životě pomohla, tak pozor na pocit "já věděl/a, že to tak dopadne"! Je zcestný!