Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Iracionalita a pokusy o humor v politické reklamě

Pokud někoho chci v politice opravdu poškodit, nejlepší strategií je ignorance. Anebo fakta.

Ivan Adamovič

Ivan Adamovič

25. 5. 2010

Člověk je ve své podstatě velmi iracionální tvor, který se snaží cílenou činností svou iracionalitu organizovat a omezovat. Během předvolební kampaně nám politici důkladně tuto potlačenou iracionalitu připomněli.

Porovnejte si reklamu na nějaký spotřební produkt a na politickou stranu. V obou případech k věci nejprve přistoupí reklamní kreativci a pustí z řetězů ohaře své fantazie a vtipu. Jenže u reklamy na produkt pak přijde zadavatel a zajímá se o funkčnost reklamy, o to, jak prostředky odpovídají záměru, jak výsledek pochopí cílová skupina a jaký to přinese firmě finanční efekt.

Nic z toho se nekoná v případě politických kampaní. Máme se alespoň utěšovat tím, že to je důkaz, že politika není zboží? Podívejme se na třeskutý humor negativní kampaně proti Jiřímu Paroubkovi, za nímž stojí ODS. Za všechny jmenujme billboard s Paroubkem, který slibuje armádě Marťanů, že jim vrátí Elvise. Nedovedu si představit, na koho má takový billboard zapůsobit. Za prvé vyžaduje jisté povědomí o kontextu (spiklenecká teorie, že Elvis je mimozemšťan, popřípadě že byl mimozemšťany unesen). Z toho plyne, že zasáhne užší vrstvu sečtělejších, mladších obyvatel. Otázka je, zda to je právě masa potenciálních voličů ČSSD. Humor takových billboardů („Bojuji proti plžům, mlžům a hlavonožcům“) je komplikovanější, méně jednoznačný a i když je jasné, že kampaň útočí na nesplnitelné předvolební sliby, výběr témat je intelektuálně-obskurní. Dovedu si představit, jak dobře se pobavila partička kreativců či pracovníků mediálního oddělení ODS, ale nedostatek racionální, „komerčně“ uvažující korekce je evidentní.

Další absurditou je vůbec samotný koncept negativní kampaně. Pokud někoho chci opravdu poškodit, zejména v kompetitivní sféře politiky, nejlepším klíčem je ignorance. Anebo fakta. V tomto případě se však ODS postarala, že Paroubek je skutečným králem předvolební kampaně. Když se proti někomu vymezuji, přisuzuji mu tím důležitost. Když mi koza nedojí, přeju si, aby chcípla ta sousedova. Kdekterá mediální hvězda už dávno ví, že není důležité, jak se o vás mluví, hlavně že se mluví. ODS utratila milióny za kampaň na podporu ČSSD.

Do katalogu přešlapů se zařadil také plakát Zemanovců s upřímnou tváří ing. Vladimíra Höniga a sloganem Nechceme další „CzechTek“. Myslím že nejeden kolemjdoucí byl zmaten, jak to ten milý mladý muž vlastně myslí. Leckdo si možná už ani nevzpomene na roli Jiřího Paroubka při zásahu proti této živelně organizované hudební akci v polích. Zbude jen tvrzení nažehleného slušňáka, který si nepřeje podobné anarchistické akce. Kdo si všimne uvozovek kolem slova CzechTek a pochopí ironii? Čas na vnímání každé reklamy jsou nějaké tři vteřiny.

Dokonce i sami členové techno subkultury byli na svém blogu z tohoto billboardu zmatení a rozčarovaní. Nejpregnantněji to rozhodl jeden z komentujících: „Nikomu z politiků slovo CzechTek do držky nepatří!!!“

Namísto virální bizarnosti kraluje klipu trapnost. Vtipu se záměnou Kundery a průřezu ženskými pohlavními orgány se může zasmát leda dítě z mateřské školy.

Trochu opačným případem je pokus o „virální“ video Přemluv bábu. Autory videa jsou jeho protagonisté Jiří Mádl, Marta Issová a režisér Petr Zelenka. V tomto případě se nejedná o iracionalitu, ale ryzí kalkul. Zelenka připouští, že záměrem bylo vytvořit video, které by bylo tak chytlavé, že si ho budou lidé přeposílat přes internet. K tomu nezbytně patří humor, pokud možno drsný, eventuelně nějaké to překračování společenských tabu.

O humornou složku se zde starají obrázky, které se objevují za hlavami obou herců a jsou často v kontrapunktu s jejich závažným sdělením o tom, že mladí, kteří mají na rozdíl od starých rozum, musejí své prarodiče přesvědčit, aby nevolili levici (přičemž autoři všechny levicové strany házejí do jednoho pytle). Namísto virální bizarnosti kraluje klipu trapnost. Vtipu se záměnou Kundery a průřezu ženskými pohlavními orgány se může zasmát leda dítě z mateřské školy. Je samozřejmě možné, že právě na vlně trapnosti se video mělo roznést do světa, pak by bylo umělecky zdařilé.

Jak je to ale s účinností jeho poselství? To se asi ukáže po volbách. Zdá se však, že podstatu sdělení naprosto převálcoval jiný aspekt videa, totiž zobrazený mezigenerační konflikt. Mádl s Issovou se tak nestali bojovníky za pravicový politický systém, ale reprezentanty generace, která označuje své prarodiče za ty, kteří „nadělají dluhy“, pak si „klidně umřou“ a my to za ně budeme všichni splácet. Že ve skutečnosti důchodci cpou do svých dětí poslední úspory a dluhy tu dělají spíše státní rozpočty a rozhazovačnost mladých rodin? Koho to zajímá, hlavně že se dobře bavíme. Nebo ne?

Diskuse 0