K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

To já bych nikdy

Máme tendenci dávat druhým nálepky a pak tvrdit, že my sami takoví rozhodně nejsme. Opravdu?

Lenka Poncarová

16. 11. 2012

Ze seriálu: Fejeton Lenky P.

Vymezit se. Zase jsem tenhle výraz zachytila na netu, jako už poněkolikáté poslední dobou. Je to hezký moderní výraz, stejný jako multitasking nebo prokrastinace.

Vymezují se mladí proti seniorům, bezdětní proti dětným, pravičáci proti levičákům. Děti proti rodičům a snachy proti tchýním.

A co když si člověk položí nepříjemnou otázku: Co lidi k takové striktní radikalizaci vlastně vede? Proč hledají v tom druhém za každou cenu oponenta, dokonce nepřítele? Následuje nepříjemná odpověď.

Někomu z nás možná chybí empatie, jinému tolerance, ale většina se hlavně cítí ohrožená názorem na život, který je odlišný od toho našeho. Máme pocit, že nám to bourá zavedené jistoty, staví nás před nutnost přehodnocovat svůj život a počínání objektivní optikou. To se nám často doopravdy nechce.

Pomyslné řešení cizích „problémů“ nebo života bývá často únikem před řešením vlastních skutečných trablů.

Je to totiž bolestný proces a někdy se o sobě dozvíme i nelichotivé věci. Při přehodnocení se objeví náš život i vztahy v plné nahotě. Když už si ji přiznáme, cítíme, že by měla přijít změna.

Na to řada z nás není připravená. Tak radši vytáhneme jako křižák na svou křížovou výpravu a snažíme se o své životní pravdě, byť scestné, přesvědčit své okolí.

Nevnímáme, že přiznat realitu by zpočátku možná bylo bolestné, ale časem by nás mohlo posunout někam hodně daleko nejen v duchovním vývoji, ale i v našem přízemním materiálním světě.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Drby jsou návykové

Věci, kvůli kterým se lidé pouštějí do křížku, jsou někdy až banální. Není to jen náboženské nebo politické přesvědčení, ale často i takové banality jako počet dětí nebo plánovaná bezdětnost. I to máme často potřebu řešit.

Přitom si tím někdy zastíráme i holý a poněkud nepříjemný fakt, že pomyslné řešení cizích „problémů“ nebo života bývá často únikem před řešením vlastních skutečných trablů. Podobný únik jako alkohol nebo drogy, jen zdánlivě neškodnější.

Striktní vymezování se vypovídá o nás a o situaci, ve které cítíme potřebu vymezovat se.

Komu vadí drby? Kritika? Občas hodnotí své okolí přece každý z nás… A vlastně je to tak příjemné – z poněkud nadřazené pozice shlédnout dolů a hodnotit. Bohužel hodnocení bývá spíš synonymem pro odsouzení. Málokdy je hodnocení laskavé.

Zralý člověk se ale nepotřebuje doslova stavět na zadní, pokud má jeho bližní jiný názor nebo styl života. Vymezování totiž často není ani tak o zdravém určení hranic, spíš něco vypovídá o nás a o situaci, ve které cítíme potřebu vymezovat se.

Aniž bychom chtěli, někdy svou reakcí i vysíláme signál: To je moje téma, i můj skrytý problém! Přestože nahlas bychom to nepřiznali. Dá se říct, že víc než co jiného je vymezování ochranou naší psychiky, přestože to zastíráme vznešenými výrazy a údajnou obranou svého já.

Využívejte celý web.

Předplatné

Takže – větším přínosem je méně se vymezovat, ale více přemýšlet. Situace, ve které cítíme potřebu ukázat své já, své hranice, své limity nebo názory, vypovídá především o NÁS, ne o těch druhých. Nemyslíte?

V jakých situacích se vymezujete vy?

Diskuse 0