Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Já o voze, ty o koze

Velká část našeho trápení je výsledkem nedorozumění, nesprávného výkladu slov.

Ze seriálu: Knížka hledá nakladatele

Znejistěl jsem, když jsem zjistil, že mi pacient nedůvěřuje. Dokonce jsem si sám začal připadat nedůvěryhodný, vzpomíná psycholog Václav Smitka v rozhovoru s psychiatrem Vladimírem Řezníčkem.

Václav Smitka: Pročpak lidé vyhledávají vůbec psychologickou pomoc nebo lékařskou péči?

Vladimír Řezníček: Jen prozraď svůj názor…

Zřejmě z mnoha důvodů. Přičemž některé mohou zůstat skryté. Dostupné bývají spíše okolnosti vzniku zdravotních obtíží, které nebývají totožné s důvody. Žena, samá modřina, je oběť domácího násilí. Pokolikáté už? Přední zaměstnanec firmy mívá po poradách rekordní hodnoty krevního tlaku. Co utajuje před ostatními spolupracovníky? Šestnáctiletý syn generála se zraní, když rozbíjí výlohy s plakáty otcovy politické strany.

Výborně! Co z toho dovozuješ?

Naši pacienti či klienti pocítí bezradnost a očekávají pomoc, která někdy může spočívat v onom rozpoznání konfliktu jako střetu zájmů. Proto se při vyšetřování ptám na společenské okolnosti, kupříkladu na to, při kterém sportu a v jakém společenství tento mladý muž dopuje? Zvažuji, je-li tento obtloustlý prvňáček nemocný, anebo soustavně překrmovaný starostlivou matkou? Proč tato žena je osamělá, zjistím-li, že pociťuje prázdnotu svého života a chtěla by zemřít?

Rozumím. Ale jsou i infekce, nemoci z povolání, „civilizační choroby“, psychosomatické… Ve zdravotnických zařízeních nelze pominout okolnosti, společenské podmínky vzniku zdravotních obtíží. Je ovšem více nemocí, rozhodně převaha, které nezpůsobil člověku jiný člověk. Nezapomeň taky na „matku přírodu“.

Zaskočila mě různá nedorozumění. Nejspíš jde o zvláštní význam, o významovou přetíženost téhož slova ve slovníku druhého člověka.

To ponechávám lékařům.

Nedělíš lidi na zdravé a nemocné. Přesto jsem si jist, že jsi v novém prostředí, ve zdravotnickém zařízení, získal pár nových zkušeností, protože ses setkal s lidmi nemocnými. Ostatně jsi o tom také psal.

Na odděleních, na nichž jsem pracoval, vyžaduje péče o nemocné přístup, který se jinde, v jiných oborech činnosti, nevidí. Ani by se neuplatnil. Třeba trpělivost. Trpělivosti jsem se musel učit. Všiml jsem si, že například na odpověď na pozdrav musím chvíli počkat. Připadal jsem si jako vyděrač. Nehnul jsem se z místa, dokud mi pacient na pozdrav neodpověděl. Takovým nátlakem, jinde nemožným, jsem získával pozornost jednoho stařičkého muže. Jeho nirvána, byla ovšem nejspíš medikamentózním útlumem. O to byly mé pokusy obtížnější. Když jsme ale navázali rozhovor, probíhal nadále standardně…

Uplatnil jsi nejen trpělivost, ale i intuici, jako v případě domnělé nirvány. V desítkách situacích za den namísto poznatků motivace chování pacientů uplatňujeme intuici.

Musel jsem si osvojit také jistou míru vlastní odolnosti vůči některým projevům, které jsem jinde snad ani nevnímal. Kupříkladu jsem znejistěl, když jsem vycítil, že mi pacient nedůvěřuje. Já vím, teoreticky on trpěl – údajně nepřekonatelnou – nedůvěrou. Ale stejně, když jsem se setkal s nedůvěrou, tak jsem si já připadal nedůvěryhodný. Dokonce důvěry nehodný!

Jak to, že údajně nepřekonatelnou?

Údajně nepřekonatelnou? Nedůvěra pacientů nebývá fakticky nepřekonatelná. Záhy jsem si pomyslel, že naši nemocní s námi vedou nepřetržitý zápas o důvěru. Mají své zkušenosti. Ale pozor na to, jaké zkušenosti. Kupříkladu s důvěrou – negativní, s nedůvěrou – pozitivní. Oni se vyhnuli zklamání, když nedůvěřovali. „Nepřekonatelnost“ jejich nedůvěry spočívá možná v našem nepochopení jejich zápasu a snažení.

Myslíš, že nás jakoby žádají: „Pochop, musím být opatrný. Musím se uchránit dalšího zklamání. Chtěl bych ti důvěřovat. Zatím nemám odvahu.“

Tak nějak. A to vůbec není situace snadná ani pro pacienta, ani pro terapeuta.

Jistěže ne. Je to překvapivě zvláštní situace! Medicínský „výzkum naruby“: Experimentátorem je pacient, pokusnou osobou je terapeut.

Trefné. Ale než na to terapeut přijde a než na to přistoupí! To někdy trvá. Právě tento dynamický ráz je vzrušující stránkou oboru. Oboru, v němž se dějí zázraky, zvláště při péči o nemocné s „neléčitelnými“ poruchami a „nepřekonatelnou“ nedůvěrou… Povinnosti psychologa mi přinášely denně podněty k úvahám. Zaskočila mě různá nedorozumění. Vlastně už snadnost vzniku nedorozumění, vzájemného neporozumění. Zdánlivě jen nepochopení prostých pokynů. Ale nejspíš jde o zvláštní význam, o významovou přetíženost téhož slova ve slovníku druhého člověka. Pak to vypadá jako anekdota: “Uveďte příklad,” prosil jsem muže, který příběh svého padesátiletého manželství charakterizoval jako soustavnou manipulaci. Odpověděl: “Vidíte, zase jen manipulace.”

To ovšem není anekdota. To je jedna z podob všední, každodenní komunikace…

Quasi-komunikace. K smíchu, že? Ale jeden pak snadno propadne beznaději. Jen nedorozumění, ale zase hned domněle „neodstranitelné“.

Využívejte celý web.

Předplatné

Taky ovšem běžná zkušenost všedního dne, kterou postihuje rčení: „Já o voze, ty o koze.“

Pokračování za dva týdny.

Rozmluvy 76letého psychologa Václava Smitky (v textu kurzívou) a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0
Knížka hledá nakladatele
Seriál

Rozmluvy psychologa Václava Smitky (76) a psychiatra Vladimíra Řezníčka (77) představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je bude v podobě seriálu vydávat každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele.

Více autorů

  • Komunikace