Jak bolí znásilnění? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Petr Sakař 21. 1. 2013 13:35 +6
Pane kolego, dovolil bych si Vás upozornit na nepřesnost ve vymezení znásilnění a zneužití. Druhé se týká sexuálních aktivit s dítětem. Rozdíl nespočívá tedy ani v míře použitého násilí, ani ve frekvenci napadení, či blízkosti (známosti) pachatele. Jak znásilnění, tak zneužití může být jednorázové nebo opakované, jak násilné, tak bez fyzického násilí (např. pod pohrůžkou násilí nebo využitím neschopnosti oběti se bránit). Diskutabilní nebo hodny doplnění jsou i některé další teze, které uvádíte, ale chápu, že článek je o něčem jiném, o vaší zkušenosti s utrpením obětí sexuálního násilí. Ještě bych rád přidal odkaz na knihu určenou obětem sexuálního násilí: Helen Benedict (2003) To není vaše vina! Jak se vyrovnat se sexuálním napadením (Rádce pro ženy, muže, dospívající, jejich přátelé a rodiny). Praha: One woman press. Pokládám ji za velmi užitečnou, protože, jak píšete, mnoho žen (a mužů) se stydí a sebeobviňuje, což jim brání vyhledat odbornou pomoc dříve. Tato kniha jim cestu za hledáním pomoci může usnadnit.
Oldřich Dotovský 21. 1. 2013 13:47 +8
Možná by stálo za to rozebrat více tu problematiku znásilněných mužů (co si budeme povídat - o znásilněných ženách se toho napsaly už mraky, znásilněný muž je tabu), protože když píšete o znásilnění jako o útoku na ženství a mateřství, před očima mi červeně svítí otázka "A jak do toho zapadají znásilnění muži?"
Jana 21. 1. 2013 14:33 +2 v reakci na Petr Sakař 21. 1. 2013 13:35
Pane Sakaři, jestli jsem to správně pochopila, Vámi doporučovaná kniha se týká spíše případů znásilnění. Pokud máte nějaký tip i pro ty, kteří by se rádi sami alespoň částečně vyrovnali se zneužitím v dětství, prosím o odkaz. Např. by mě zajímalo, jestli se lze zbavit jakési "zamrzlosti", "svázanosti", "nepřirozenosti", "nepatřičnosti" (těžko se to popisuje) prožívané v těle, aniž by člověk musel vplout do starých vod a dotýkat se starých zranění. Děkuji moc.
Pátek 21. 1. 2013 16:53 +3
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jaký je zdroj onoho výroku Miloše Zemana - kdy to řekl, existuje na to internetový odkaz? Jinak s článkem souhlasím, jakékoliv násilí a zejména to, co se týká sexuality či vztahů s blízkými osobami, je podle mě nepřijatelné a v žádné případě se nedá zlehčovat, natož pak, aby bylo podporováno!
Ondřej Horák 21. 1. 2013 17:39 +2 v reakci na Pátek 21. 1. 2013 16:53
Dobrý den, "vtip" padl v páteční debatě "Prezidentský duel" na Prima Family. Záznam je určitě dostupný na stránce televize, na youtube jej najdete například zde: http://www.youtube.com/watc...
mak 21. 1. 2013 17:48 +30
pěkný článek! Argumenty těch, co říkají, vždyť ona si o to koledovala, jsou asi tak smysluplné, jako analogické - on měl ten krk tak hezky odhalený, růžový, že jsem si prostě musel říznout, za to já nejsem primitivní vrah, prostě jsem se nechal vyprovokovat.
Honza 21. 1. 2013 18:13 +7
Myslím si že v zájmu rovného postavení by podobným zavrženihodným činem mělo být i odmítání sexu nebo sexualní manipulace.
Petr Sakař 21. 1. 2013 19:45 +5 v reakci na Jana 21. 1. 2013 14:33
Dobrý den, obávám se, že žádný jiný knižní rádce (průvodce) v češtině nevyšel. Máme u nás k dispozici hned několik knih o sexuálním zneužití, ale jde spíše o učebnice pro zainteresované odborníky (psychiatry, psychology, sociální pracovníky, pedagogy apod.). Tato kniha je tak tím nejlepším, protože jediným, i pro oběti sexuálního zneužití. V angličtině znám knihu: Surviving Childhood Sexual Abuse Workbook od Carolyn Ainscough a Kay Toon odkaz na Amazon: http://www.amazon.ca/Surviv... Jde o strukturovaného knižního rádce (založeného na teorii kognitivně-behaviourální psychoterapie) plného praktických cvičení, který vede dospělou oběť sexuálního zneužití v dětství postupně k vyrovnání se s traumatickým zážitkem. Další možností je vyhledat přímo psychoterapeuta nebo psychoterapeutku, kteří se problematice věnují. Existují v ČR sdružení, která se na pomoc obětem sexuálního násilí specializují. V Praze např. sdružení Elektra, v Brně Persefona. Obě lze dohledat na internetu. Nasměrovat Vás na odpovídajícího odborníka v místě bydliště by snad měli být schopni i kolegové z Bílého kruhu bezpečí. Co se vašich pocitů týká, zdá se, jakoby se vaše tělo stalo místem, kde jedině lze bolestné trauma pocítit. Obávám se, že bez opatrného, plně uvědomovaného proplutí vodami starých zranění se lze jen těžko dobrat bezpečného přístavu. Na tu cestu by se jistě vyplatil nějaký problému znalý průvodce.
Tomáš Rektor 21. 1. 2013 19:56 +1 v reakci na Pátek 21. 1. 2013 16:53
Oldřich Dotovský 21. 1. 2013 20:44 +27 v reakci na Honza 21. 1. 2013 18:13
Srovnáváte nesrovnatelné. Právo odmítnout něco, co mu je nepříjemné, by měl mít každý. Naopak za srovnatelný a dnes naprosto nepostižitelný zavrženíhodný čin bych považoval to, když se žena rozhodne mít s partnerem dítě, a "zapomene" si vyžádat jeho souhlas, či jej o tom dokonce informovat. To je, myslím, srovnatelný útok na otcovství, jakým útokem na mateřství je znásilnění.
Veronika 21. 1. 2013 21:00 +40 v reakci na Honza 21. 1. 2013 18:13
Jistě, pak by vlastně žádné znásilnění nebylo, protože by byla ženina povinnost kdykoliv a komukoliv podržet. Proberte se. Že má někdo dvě ruce, neznamená, že má povinnost na vás pracovat, že má někdo peníze neznamená, že vám je musí dát, že má někdo hlas neznamená, že musí zrovna s váma mluvit a to ještě kdykoliv, kdy si usmyslíte. O tak intimní věci jako sex ani nemluvě. Buďte dost dobrej, aby vás ženy chtěly a sex se jim s vámi líbil nebo se naučte nebýt zvířátko, které se bez sexu neobejde. Svými vzlyky, že s vámi nějaká slečna nechce spát (chápu proč), pak nebudete obtěžovat okolí.
zdenekpetr 21. 1. 2013 21:22 +9
Znásilnění je sviňárna,znásilnit malé dítě,dívku či chlapce,je dvojnásobná sviňárna!
T. 21. 1. 2013 21:24 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 1. 2013 13:47
Je to to stejné, (psychicky) jen v opačném hávu.
Tomš 21. 1. 2013 21:30 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 21. 1. 2013 13:47
Je to to samé - psychicky, jen v hávu opačného pohlaví. Tzn. mu
Jana 21. 1. 2013 22:29 +2 v reakci na Petr Sakař 21. 1. 2013 19:45
Děkuji Vám za odkaz na tu knihu, přečetla jsem si recenze, jsem na ni moc zvědavá. Psychoterapii jsem zkoušela, ale na vyčištění Augiášových chlévů tímto způsobem nemám odvahu. Nedokážu tohle s nikým sdílet. Budu ráda, když se naučím trochu pevněji držet kormidlo. Ostatně přístavy mě vždycky děsily. Ještě jednou moc děkuji.
Honza 22. 1. 2013 00:07 +3 v reakci na Veronika 21. 1. 2013 21:00
Vážená Veroniko. Jsem zvířátko, protože to příroda takto zařídila. Celá staletí se nejrůznější kultůry i církve pokoušely tuto nerovnost kompenzovat. Vaše řešeni je příliš jednostranné.
MichalS 22. 1. 2013 09:36 +5 v reakci na Honza 22. 1. 2013 00:07
Člověk je zvíře s rozumem. Má instinkty a pudy jako každé jiné zvíře, jen si je rozumem uvědomuje. A může se tedy pokusit je ovládat. Někdo to dokáže líp, někdo asi vůbec. Každopádně je těžké se s přírodou prát, pokud začne působit opravdu hodně.
PhDr Mgr Leona Dolejšová 22. 1. 2013 16:35 +3
Vážený pane doktore, děkuji za váš nadmíru aktuální článek....
PhDr Mgr Leona Dolejšová 22. 1. 2013 16:37 +15 v reakci na Honza 22. 1. 2013 00:07
Víte co, tak vyražte do pralesa,pane zvířátko....
leona dolejšová 22. 1. 2013 16:41 +4 v reakci na Honza 21. 1. 2013 18:13
To myslíte skutečně vážně????
raho 22. 1. 2013 18:50 +21
Dnešní New York Times: 103-Year Sentence in Sex Abuse Case That Shook Hasidic Jews in Brooklyn An unlicensed therapist who was a prominent member of an ultra-Orthodox Jewish community in Brooklyn was sentenced on Tuesday to 103 years in prison for repeatedly sexually abusing a young woman, beginning the attacks when she was 12.... “The message should go out to all victims of sexual abuse that your cries will be heard and justice will be done,” said State Supreme Court Justice John G. Ingram 103letý souhrnný trest za sexuální zneužívání, které šokovalo chasidskou židovskou komunitu v Brooklynu. Prominentní člen ultraortodoxní židovské komunity, terapeut bez licence, byl v úterý odsouzen ke 103 rokům vězení pro opakované sexuální zneužívání mladé ženy, které začalo ve věku jejích 12 let.... „Tento vzkaz by měl směřovat ke všem obětem sexuálního zneužití jako zpráva, že váš křik budeme slyšet a spravedlnost bude vykonána“, řekl vrchní soudce John C. Ingram
Mgr. Marie Hořáková 22. 1. 2013 20:11 +8 v reakci na PhDr Mgr Leona Dolejšová 22. 1. 2013 16:35
I já děkuju, pane doktore, za článek i za to, že jste jeho publikování urychlil. Mrazilo mě, když Miloš Zeman žertoval na téma znásilnění. Prezentovat násilí na ženách jako "zábavnou věc" je skutečně hrozné.
Honza 23. 1. 2013 19:35 +5 v reakci na PhDr Mgr Leona Dolejšová 22. 1. 2013 16:37
Jestli se rozhlídnete, zjistíte že už tam ještě pořád jsme.
leona dolejšová 23. 1. 2013 20:26 +5 v reakci na Honza 23. 1. 2013 19:35
Jak KDO...
Petra 27. 1. 2013 11:28 +2 v reakci na Mgr. Marie Hořáková 22. 1. 2013 20:11
Sohlasím s paní Hořákovou a i tento jediný tzv. vtípek v této situaci by mi stačil, abych si udělala před volbou jasno...Copak to tolik lidí necítí či jim je to fakt jedno??
RNDr. Jana Kašparová, Ph.D. 4. 2. 2013 17:53 +7
Já osobně odděluji dvě věci: agresivní akt, který přichází z venčí a vede ke znásilnění a akt znásilnění samotného, který se dle mého odehrává už uvnitř "duše" oběti. Myslím, že jde hodně o to, jestli oběť (muž či žena) uvnitř ve svých myšlenkách DOVOLÍ agresorovi, aby ji-jeho znásilnil/a, jestli "přijme" z nějakého důvodu vnitřního nastavení onu agresi. Pokud ne, bude oběť reagovat přirozeně, nebude pociťovat stud ani pocit viny a bude se okamžitě navenek prezentovat, že je v právu. Chci tímto jen poukázat na fakt, že ať už z vnějšího světa přichází cokoliv, můžeme stoprocentně ovlivňovat naši reakci na vnější podnět. O znásilnění se často píše na úrovni sexuální, ale ona taková malá znásilnění "mysli" probíhají i v běžném životě, kdy někdo nerespektuje nás a my se podřizujeme jako ovce. I toto považuji za znásilnění hodné velké pozornosti.
iveta 4. 2. 2013 18:25 +10
Dobrý den, děkuji za tento článek. Pomohl mi podívat se na vlastní zkušenost jinak a argumenty i pocity, které v sobě mnoho let potlačuji nebo s nimi bojuji, dostaly větší legitimitu. Pojmenoval jste hodně přesně pocity a rozpory, s nimiž se uvnitř sebe potýkám. Ani sama sobě jsem nedokázala uvěřit, že nemám vinu na tom, co se stalo. Trochu rozšířím ty roky, po kterých se trauma stává neudržitelné - i po 20 letech. Nejde o samotné trauma z prožitého. Jde o ty následky a ničivou sílu pochybností o sobě. Já jsem zvolila abstinenci. Nebylo to vědomé a racionální rozhodnutí. Přišlo to "samo". Téma neotevřu při rozhovoru - a když, tak rozhodně s potlačením veškerých pocitů, které jsou s tím spojené a se snahou bagateliztovat. Jen náhodou se to vše "provalilo", když jsem se asi před měsícem zúčastnila z profesionálního zájmu terapeutického víkendu. Já sama jsem byla zaskočená, co vše se valilo ven. Jsem vděčná vedoucímu aktivity, že pro mne vydobil přijímajíci prostředí od ostatních účastníků. Tím se nevyřeší důsledky - v těch 20 ti letech jsem sama vychovala dceru. V hodnotách ovlivněných mou osobnostní změnou... Vidím, jaký kus toho nese - navzdory snaze. Je těžké o tom mluvit ve veřejné diskusi pod článkem. Na druhou stranu je anonimyta takového sdělení (neříkám to z očí do očí a případné odsouzení nemusím číst) bezpečnější. Tak prosím, vážení diskutující, přijměte mou otevřenost a můj příspěvek jako ilustraci toho, že násilný sexuální akt může zahýbat se životy dalších lid
Marcela 6. 2. 2013 11:48 +3
Ahoj. Zneužití vždycky bolí. Ze své zkušenosti mohu říci, že po projití si bolestí přijde úleva, vysvobození. Zvláště když se dokážete na přožité podívat z jiného úhlu pohledu a i z pohledu toho, kdo zneužil. Vždy je to individuelní, ale opravdu to stojí za to, bolavá temná místa se prosvětlí a vyplní jinou energií. Ožijete. Chce to odvahu a důvěru v toho, komu se svěřujete, s kým to bytostně "prožíváte". Pochopení najdete nejlépe u toho, kdo to sám prožil a pochopil v širokých souvislostech života
iv 6. 2. 2013 20:40 v reakci na Marcela 6. 2. 2013 11:48
Děkuji :)
regina 5. 3. 2013 16:17 +2
Prispevok je fantasticky!Dakujem!Som obetou znasilnenia profesora na strednej skole,bola som v manzelstve,v ktorom som bola zneuzivna aj psychicky,nikdy som o tom nerozpravala,az doskora,odysla som od manzela,a mam uplnu podporu celej rodiny,je to utok ma osobnost a je to jedna z najhnusnejsich skusenosti v mojom zivote, malo to velky vplyv na cely moj zivot!Casom sa mi podarilo to prekonat,a teraz sa na to pozeram ako na jednu skusenost ktora ma vypracovala na ''osobu'' akou som a mozem byt hrda na samu seba, odpustila som!Jednoducho som to ''hodila'' do suflika' z ktoreho nerada ''vyberam'' veci na svetlo sveta zase!...Odsudzujem to a jednoducho sa vyhybam ludom,ktrory vo mne budia ''pocity'' ktore nemam rada!To je ''lekcia'' zivota,ktoru som presla uspesne!Rada zenam ktorich sa dotkne tento tekst je:ROZPRAVAJ O TOM nie je to tvoja chyba a nie je to hamba!Najdi si organizaciju ktora Ti moze pomoct!Zasluzis si uctu a si jej hodna presna taka aka si!Mas v sebe silu a je to spravne postavit sa a branit svoj ''pokoj''!..krasny den prajem vsetkym..
Amad 19. 3. 2013 21:38 +1
Chtělo by to nějaký web/fórum, kde by mohly ženy anonymně vypsat svůj příběh a své pocity, a pak o tom třeba i spolu případně diskutovat. Už jen možnost vypsání by jim velmi ulehčilo, navíc s možností přijetí jejich pocitů viny ostatními. Vytvoření takového webu/fóra je relativně jednoduché, stačí hledat "phpbb". Forum by mělo být v režimu "neveřejné", tj. data uveřejněná ve fóru nejdou dostupná internetovým vyhledávačům a vůbec komukoli, kdo není zaregistrovaný člen (registrace je přesto anonymní). Zvýší to pocit intimity. Díky nutnosti registrace by bylo snadné "banovat" z fóra uživatele, kteří by tam dávaly nevhodné (sprosté, ponižující) komentáře. A jistě by se občas našel dobrovolník z řad psychologů či specializovaných studentů psychologie, kteří by občas pomohli prosvětlit forum odbornou radou. (Na úvodu fora by měl být text, aby si lidé před registrací vytvořili anonymní email (třeba na Seznamu) a teprve přes něj se registrovali (kvůli větší ochraně soukromí).)
Michal 27. 3. 2013 23:40 +2
Vždyť co jiného je znásilnění ve své podstatě než snaha zplodit dítě s někým, kdo o to nemá zájem? ide o sugestivnu otazku, beriem ale NEsuhlasim. Podla mna, znasilneie je omnoho viac snahou o vlastne (nielen) sexualne uspokojenie, dokazanie si niecoho alebo kompenzaciu psychickeho nedostatku.
Alča 18. 4. 2013 10:33 +8
Článek je napsán (ač prý dle zkušeností z praxe) z více méně pouhých doměnek, které ohledně znásilnění tu jsou, jako mítus možná odjakživa! Kdo znásilnění neprožil nemá šanci porozumět. Ba dokonce ani psycholog, nebot' vše co ví je jen naučené a to mu, i když si to myslí, neumožnuje skutčně vědět a z toho pak vyplinou doměnky jak je to v tomto článku...... cituji : ,, Na zcela základní principy ženství, na principy mateřství. Vždyť co jiného je znásilnění ve své podstatě než snaha zplodit dítě s někým, kdo o to nemá zájem? " Bez urážky a se vší uctou ale takovou hovadinu.... jak to vubec někdo může napsat? Je to článek napsán filosofem nebo psychologem?? Tohle opravdu nemálokoho rozčílí, vždyt ten psycholog vůbec nepřemýšlí....
kristýna 21. 8. 2013 19:59 +1
Dobrý den jmenuju se kristýna a jemi 14 let když mi bylo 10 let tak mně muj brácha martin sexualně zneužil . Já jsem kopala křičela aby mně pustil ale on se mi jenom smál a protože se rodiče mněli vrátit až ve 2 hodiny tak celé hodiny jsem prosila smlouvala že když mně pustí tak to neřeknu ale on mně nepustil a jenom se mi smál a začal na mně šahat mně se to nelíbylo a protože jsem kričela tak mně několikrát kopl do břicha abych byla ticho,a vod té doby jsem to nikomu neřekla protože vím že kdybych to řekla musela bych si tím procházet znovu a znovumusela bych se s tím po dlouhé době svěřit aříct vše dodetajlu comi udělal a když to v sobě držíte dlouho jako já je potom těžké se svěřit .
Jitka Cholastová 21. 8. 2013 20:19 +3 v reakci na kristýna 21. 8. 2013 19:59
Kristýno, nezůstávej s tímhle problémem sama. Potřebuješ pomoc, čím dřív, tím líp. Zavolej na linku důvěry - třeba na tuhle http://www.modralinka.cz/?p... (přes vyhledávač jich určitě najdeš víc), poradí ti, kam se ve svém okolí můžeš obrátit. Nikdo tě nebude nutit, abys říkala víc, než v danou chvíli říct chceš. Tady v diskusi jsme na tvoje trápení malí páni. Můžeme ti jenom držet palce, abys našla odvahu se svěřit. Máš před sebou celý život a byla by velká škoda si s sebou nést nezahojenou ránu.
Richard 29. 8. 2013 21:02 +3
Dobrý den, zajímalo by mě, jaké jsou důvody bodu "- další a další útoky (Nezažil jsem ženu, která by byla znásilněna jen jednou. Vždy po čase znovu, často od partnera. A rozhodně to není tím, že by si o to říkaly.)"
kruška 21. 6. 2014 00:18 +3 v reakci na iveta 4. 2. 2013 18:25
iveto, obdivuji Vás, že jste za daných podmínek dokázala vychovat dceru. I já "díky" opakovanému vynucenému sexu abstinuji. Je to několik měsíců a pořád nesnesu, aby se mne kdokoli včetně rodiny dotkl, mám občas potíže s hygienou intimních míst, jen pomyšlení na cokoli okolo sexu mi zvedá žaludek, trvá nenávist vůči mužům, zcela mi vymizela fyzická potřeba uspokojení, podvědomě odmítám jíst = nemám menses. Když jsem se po odchodu od násilníka svěřila své psychiatričce/psychoterapeutce, mávla rukou "že to časem přejde samo"... Moje matka mi řekla v podstatě totéž, jen přidala cosi o silných ženách. A decentní cca 70letý pán, rodinný právník, kterého jsem požádala o pomoc, bojovník proti nespravedlnosti až ve Štrasburku? Prý jsem si to měla pořádně užít a kdyby prý byl o pár let mladší, že bych nelitovala. Oznámení trestných činů nedoporučil... Tak polykám jeden den za druhým a snažím se zapomenout.
Klára 8. 4. 2015 23:22
Dobrý den, Je mi 17 let a budou to dva týdny, co jsme s kamarádkou šli večer popíjet do baru. Nevím, jestli nám někdo hodil něco do pití - obě máme několik hodin okno.. Každopádně jsme se rozdělily, bůh ví proč.. a já se najednou ocitla s cizím klukem v cizí posteli.. Chtěla jsem jen spát, netuším, jak to začalo, ale najednou mě dokonale probrala bolest.. Strašně to bolelo, říkala jsem mu to, ale on nepřestával a pokračoval. Řekla jsem, že už musím jít a zvedala se k odchodu, ale on mě strhl zpátky a začalo to znovu i s tou příšernou bolestí. Nakonec jsem se nějak vymanila a zjistila, že mám dokonce i roztržené kalhotky.. Bylo mi z toho všeho zle. Rychle jsem se oblíkla a vypadla od něj co nejrychleji to šlo.. Nevím ani, jak se jmenoval a nejradši bych to všechno zapomněla.. ale ta noc byla příšerná a na tu bolest se zapomenout nedá. Bolelo to ještě další tři dny poté a psychicky jsem dost na dně. Pokaždé, když vidím typ toho kluka někde na ulici, úplně ztuhnu. Vadí mi bavit se o sexu nebo když někdo žertuje na to téma.. Netuším, co dělat nebo jak se přes to přenést.. Nejhorší je, že se s tím asi pořádně nic dělat nedá..
gudrun 8. 4. 2015 23:44 v reakci na Klára 8. 4. 2015 23:22
Klaro prvne zajdete za svym gynekologem a to co nejdriv at vylouci jakekoliv nakazeni nebo tehotenstvi. Mate se komu sverit? Musi to pro vas byt tezke,nezustavejte na to sama.
Marie M. 13. 4. 2015 00:23
Dobrý den.Je to par dni co me opravdu oošklivě znásilnil muž orientovaný na BDSM(zřejmě)...Nebylo to znásilnění trvající pul hodiny ale nekonečné tři a pul hodiny plně strachu a největší bolesti...Mám několik zhmozdenin a krvavých šrámů...Ale hlavně pohnuté sebevědomí a strach...Neznám žádného psychologa nebo kdo vůbec toto ma na starosti...proto se sveruji tady..Jsem na dne.Pokaždé když se kouknu do zrcadla tak se mi cely zážitek vybaví...Nemohu usnout...usnu az vyčerpáním a ne na moc dlouho...
Jan Majer 13. 4. 2015 08:37 v reakci na Marie M. 13. 4. 2015 00:23
Marie, díky za důvěru, ale na nic nečekejte a najděte si přes internet odbornou pomoc, třeba i v sousedním nebo vzdálenějším městě, ať se při povídání tváří v tvář cítíte bezpečně.
Marie M. 13. 4. 2015 09:57 v reakci na Jan Majer 13. 4. 2015 08:37
Moc děkuji...
Klára 14. 4. 2015 20:23 v reakci na gudrun 8. 4. 2015 23:44
Děkuji za radu..
Rozhněvaná mladá žena 16. 12. 2015 13:43 +4 v reakci na Honza 21. 1. 2013 18:13
Další člověk, který netuší, kolik toho prozradil o svých frustracích, o svém hněvu na ty krásné odmítající ženy, o svých fantaziích, co všechno by mohl dělat, kdyby bylo morální ignorovat jejich NE.
Oldřich Dotovský 16. 12. 2015 14:05 v reakci na Rozhněvaná mladá žena 16. 12. 2015 13:43
Tak takové fantazie má občas každý. I ženy. A nemusí být ani frustrované.
JiriC 16. 12. 2015 19:48 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 16. 12. 2015 14:05
Na jiném místě jste rozhořčeně protestoval proti generalizaci: "Ostatně Česko je těch, kteří mají strach z nového a neznámého, plné." Psal jste: "Technicky vzato jsem čtenář vašeho článku a jako čtenáře žijícího v Česku jste mě tím zcela záměrně urazil." Já se vaší zdejší generalizací ani technicky ani jinak uražen snad ani necítím. Popírám však, že každý má občas fantazie, co všechno by mohl dělat, kdyby mohl beztrestně ignorovat NE pronesené potenciálním (či snad hypotetickým, když neprojevuje jakýkoli zájem) sexuálním partnerem. Tedy že každý má fantazie o znásilňování.
Oldřich Dotovský 16. 12. 2015 20:54 v reakci na JiriC 16. 12. 2015 19:48
Dobře, tak vy jste ten jedinej dokonalej. :-)
Rozhněvaná mladá žena 24. 12. 2015 01:50 v reakci na Oldřich Dotovský 16. 12. 2015 14:05
Jistě, že je mají i ženy - o tom snad nikdo nemůže pochybovat - ale v kontextu této diskuze považuju za evidentní, že z inkriminované reakce dovolávající se toho, že odmítnutí sexu by mělo být trestné resp. stejně zavrženíhodné jako znásilnění... velice smutně čiší to strádání, které se mění ve hněv směřovaný k těm, co jsou tak krásné a odmítavé a proto by vlastně nebylo špatným nápadem místo znásilnění raději postihovat odmítání sexu. Představy o tom, co bychom dělali kdybychom mohli máme všichni, ale pan Honza tyto představy dotáhl ad absurdum. Nejzajímavější na tom je ten aspekt, že by se mu líbilo, kdyby ženy nikoli, že NECHTĚLY, ale NESMĚLY říct ne. Myslím, že než snít o tom, že by svět správně měl vypadat jako místo, kde ženy nebudou smět říkat NE by bylo mnohem konstruktivnější přemýšlet nad tím, proč mu dotyčné ženy to NE říkají.
Rozhněvaná mladá žena 24. 12. 2015 02:02 v reakci na JiriC 16. 12. 2015 19:48
Já s vámi v podstatě souhlasím. Jen si nemyslím, že představy o tom, co bych dělal kdybych mohl tzn. kdyby mi to protějšek nezatrhnul.... jsou automaticky znásilňovací představy. Mezi "co bych dělal kdybych mohl všechno" a "já bych tak rád někoho znásilnil" je myslím opravdu veliký rozdíl a nemyslím si, že by si to bylo ani nějak podobné. Nicméně to nic nemění na tom, že vnitřně toužit po tom, aby NE bylo zakázáno je skutečně fascinující a znepokojivé. Zvlášť když je to patrně myšleno vážně.