Jak číst rady odborníků — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lenka Daňková 9. 2. 2012 07:55 +10
Moc pěkný článek, děkuji za něj! Já stojím se svými profesními názory spíše na té druhé straně... tj. raději nepatologizovat, nediagnostikovat, pokud to není zbytečně nutné, a všechna rozhodnutí včetně odeslání k odborníkovi dělat společně s klientem (tedy ne za něj), nicméně dovedu porozumět i Vašemu názoru, nebo se o to alespoň snažím. Co považuji za užitečné konkrétně na tomto serveru: právě tu možnost, že se jiný odborník může v diskuzi pod dotazem a radou vyjádřit, zveřejnit svůj názor, doporučit návštěvu psychiatra (nebo naopak napsat, že on by za psychiatrem či klinickým psychologem ještě nespěchal a zkusil to a to). Taková diskuze, která se ale nutně nemusí přehoupnout do povzdechů nad "odborníky", co ani nepoznají depresi, je pak pro tazatele zdrojem rozličných možností, rozšiřuje mu jeho úhel pohledu a dává možnost volby. O které já věřím, že jí lidé v různých životních situacích schopni jsou.
Olga Trampotová 9. 2. 2012 14:48 +17
Clánek se mi líbí. Já s diagnózama a nálepkama svádím vnitrní boj. Mám pocit, ze nekterí doborníci (vetsinou psychiatri) obcas uríznou klinetovi ruku, nohu a hlavu, jen aby jim zapadl do jejich predpripravené skatulky a mohli ho narvat tunou prásku. Mám osobne blblou zkusenost. Zacala jsem nedávno praxi u jednoho psychiatra a po trech týdnech znechucene utekla, protoze jeho patologické brýle ho docista oslepovaly a jediné, co ho na lidech zajímalo byla diagnóza a následná hypermedikace. Na druhou stranu jiní odborníci ( z tech co písou do poraden mi tak pripadají treba koucové) sklouzávají k indoktrinaci svého velkolepého nábozenství o zodpovednosti (prístupu k zivotu) vsem, vsude a za vsech situací a jsou v tom svém zápalu tak nejak neflexibilní ( i kdyz pokládají miliony otázek), ze obcas zapomenou, ze nekterí lidé vlecou na svých zádech tak tuhej pytel, ze se jim nemuze nadsene nalozit petset dalsích úkolu. Te ctu knihu od Nicholsona (Family Therapy) a tam píse, ze (nejenom) mladí terapeuti by si meli predtím, nez skocí do akce a zacnou resit nejaký "jednoznacný prípad" pripomenout, ze nepracují s "depresivním ditetem", nebo "komunikacními problémy", ale s unikátním clovekem (rodinou). Jako nejlepsí prevenci pred jednostrannou slepotou je asi neuzavírat se v jednom paradigamtu, ci prístupu, ale neustále se zivit informacemi ze vsech mozných zdroju.
Petr Toman 9. 2. 2012 18:43 +2
Souhlasím, že klient by měl místo nálepek dostat kvalifikované informace (neboť je pravděpodobně sám nemá), na jejichž základě se pak může rozhodnout, co dál. Internetová poradna bohužel neumožňuje klást doplňující otázky, takže odborník by měl o to více předvídat. Přesto může poradna sloužit jako dobrý odrazový můstek, protože dotyčnému (případně i dalším návštěvníkům) může "otevřít oči" a zlepšit povědomí o možných příčinách a řešeních. Jestliže v radách na serveru, který se snaží být do jisté míry odborným, opakovaně chybí základní informace, logicky může dojít i k "povzdechům nad odborníky" (například: http://psychologie.cz/pribe...). Doufám, že tyto "povzdechy" přispějí k zamyšlení a zkvalitnění rad, což bude přínosem pro tazatele. To je ostatně jejich jediný smysl - aspoň co se mne týče :-)
Tim 9. 2. 2012 18:57
1) Chtěl bych se zeptat kdo jsou to ti anti-psychiatři o kterých se často zmiňuje MUDr. Jan Hnízdil? 2) Co když člověk neví, že má nějaké psychické problémy - a je to možné? Jak je potom zjistit? Případně děkuji za odpověď, podle mě to souvisí i s tématem článku :-)
Pavel Nepustil 11. 2. 2012 10:56 +5 v reakci na Tim 9. 2. 2012 18:57
Dovolím si zareagovat svým pohledem: 1) Antipsychiatrie je hnutí, které se v USA a záp. Evropě rozvíjelo v 2.pol.20.st., k nám kvůli tehdejší politické situaci neproniklo; základní teze by se dala vyjádřit tak, že medicína má léčit „orgány“, které může člověk vidět a které jsou v nepořádku; mysl ale není orgán; proto se nemoc mysli nebo nemoc duše považuje z tohoto hlediska za nesmysl; námitkou samozřejmě může být, že mozek je taky orgán, ale pokud by to tedy bylo onemocnění mozku, měla by to řešit neurologie – proč vymýšlet další obor? Ústřední postavou tohoto hnutí je Thomas Szasz (http://www.szasz.com/), původem psychiatr, ale také dlouholetý praktikující psychoterapeut; jedním z efektů rozvoje tohoto hnutí bylo rušení psychiatrických klinik a rozvoj komunitní péče - tedy péče v přirozeném prostředí člověka. 2) Moje odpověď zní tak, že pokud člověk "neví", že má psychické problémy, tak je zkrátka nemá. Ale někdo jiný si může myslet, že je má. Může to být někdo z jeho blízkých, přátelé, ale také nějaký odborník, expert. A tím se plynule dostávám k tématu článku: pokud se takový člověk obrátí na odborníka v internetové poradně, že se mu mění často nálady, a ten mu sdělí, že se může jednat o bipolární poruchu, tak v té chvíli začíná jeho bipolární porucha vznikat. Bohužel nemám dost místa na delší odpověď, tak si dovolím odkaz - což mi přijde jako důležitý benefit internetových poraden:-) http://www.swarthmore.edu/D...
raho 11. 2. 2012 12:29 +5 v reakci na Pavel Nepustil 11. 2. 2012 10:56
K první odpovědi lze ještě dodat, že antipsychiatrie hlásala, že duševní choroby je mýtus, že psychiatrie slouží establishmentu k regulaci (a izolaci) jinak smýšlejících a nepřizpůsobivých lidí, a že existující poruchy může napravit jen změna společenského řádu. K té druhé souhlas s první větou. Ale také je možné, že člověk je šílený jak ratlík a myslí si, že jedině ON vidí svět správně. Prostě nemá "náhled choroby". Pacient s bludy je přesvědčen, že ostatní mu chtějí uškodit, manickému pacientovi je "moře po kolena", podniká, rozhazuje peníze, nebere ohled na žádná pravidla, atd.
Pavel Nepustil 11. 2. 2012 23:49 +8 v reakci na raho 11. 2. 2012 12:29
Právě tady je to podle mě zajímavé: Pokud je člověk přesvědčen, že mu ostatní chtějí uškodit, tak to ještě nemusí znamenat, že má problém. Až ve chvíli, kdy se někdo cítí neoprávněně obviněn nebo kdy to někdo zpozoruje, kdy to někdo vysloví... tak začíná problém. Lidí, kteří podnikají, rozhazují peníze, neberou ohledy na žádná pravidla, zná každý asi spoustu - a ne nutně to vede k přesvědčení, že mají psychický problém. Je možné to vnímat jako sociální problém, politický, vztahový, anebo to vůbec nevnímat jako problém.... Samozřejmě, pokud před tyto popisy chování přidá odborník výrazy typu "šílený jak ratlík", "náhled choroby" a "manický pacient", tak to člověka hned staví trochu do jiného světla...
raho 12. 2. 2012 00:00 +7 v reakci na Petr Toman 9. 2. 2012 18:43
Vážený pane Tomane, píšete, že "odborník by měl o to více předvídat". Jste vzdělaný, máte rozhled a jste značně inteligentní. To jsem z Vašich příspěvků schopen vyčíst téměř s jistotou. Co mohu ještě předvídat, je, že byste byl velmi nebezpečný protivník. Předvídání toho, jaký byste byl spojenec, bude vycházet daleko víc z mého postoje, zaměření, zkušenosti, atd., než z toho, co jsem o Vás vyčetl. Shodnem se jistě na tom, že žádný pozorovatel není neutrální, a že pozorovatel ovlivní probíhající děj a na dalším, co nás učil Heisenbergr. To, co Vy implicitně považujete za SKOTOM je podle mého daleko víc profesionálním pohledem (Vy jste to konečně příkladem s Ferrari někde přesně postihl). Já vidím plus ředitelského týmu, že sestavil spektrum odborníků od těch, kteří mají až psychologizující postoje po takové, jako jsem já s rizikem medicinalizace a iatrogenie. Pokud jsme odkázáni na zaslaný dotaz nebo sdělení, budeme nutně mít tendenci cikánů hádajících podle svých planet a kouč ze svého profesionálního zadání nemá v popisu práce věnovat se medicínské problematice. On i dopad rad a jejich doplnění, kritické přehodnocení či opozice k nim z principu není předvídatelný: podívejme se tímto prizmatem na SILONKU, která (z obecného pohledu dost nepravděpodobně) dala zapravdu té první a zdánlivě odlehlé odpovědi experta, jemuž prof. Vybíral vyčítal neadekvátní konstrukci. Jak říkal Rychlonožka: Máme to my, spisovatelé, himbajs těžkej život! Já dodávám: my ho taky snadný nemáme. Howgh,
raho 12. 2. 2012 00:22 +8 v reakci na Pavel Nepustil 11. 2. 2012 23:49
Ad Pavel Nepustil: Píšete: "Pokud je člověk přesvědčen, že mu ostatní chtějí uškodit, tak to ještě nemusí znamenat, že má problém. " Pokud mu tedy sypou jed do jídla, pouštěj paprsky do těla a čeká už sedmej rok dítě se Stalinem; co tedy má? Když ne problém? Patrně jed v jídle, paprsky v těle a dítě v břiše. To je pak opravdu zajímavé...
Petr Toman 12. 2. 2012 14:01 v reakci na raho 12. 2. 2012 00:00
Nemám nic proti různým názorům na daný problém, v psychologii zvlášť. Různí lidé potřebují různá řešení. Stejnou nemoc lze léčit různými léky. Nesouhlasím však s názorem, že "kouč ze svého profesionálního zadání nemá v popisu práce věnovat se medicínské problematice", resp. ANO, nemá to v popisu práce - ALE měl by mít dostatečný přehled, být schopen rozpoznat (a připustit): toto může být nad mé síly, tady hrozí zanedbání stavu klienta. To je to, co tu obhajuji! Není úkolem diskutujících nahrazovat nedostatečný přehled odborníka. Něco jiného je, když mi poradí kamarád v hospodě a něco jiného, když je to odborník na serveru, který se jmenuje psychologie.cz, aspoň v to doufám. P.S.: Nemusíte mít obavy, nejsem ničí protivník. A pokud jsem něčí spojenec, tak v každém případě klienta/tazatele :-)
raho 12. 2. 2012 14:43 +7 v reakci na Petr Toman 12. 2. 2012 14:01
Zcela s Vámi souhlasím (a nebojím se, že byste byl protivník) a jen bych doplnil naši přece jen na jeden problém zúženou diskusi o názor vrchního krotitele a šéfredaktora Jana Majera, který někde nedaleko napsal, že tato rubrika NENÍ PORADNOU. Proto se také jmenuje jen "Nad příběhy čtenářů", nikoliv třeba Koutek dědy Porady (což by byl MŮJ sen, takovýto název). Možná by stálo za to (třeba si to i přečte a uskuteční), nechat jeden, dva dotazy či čtenářské problémy bez odpovědi odborníka na pospas diskutujícím čtenářům. Podle mého soudu by to mohlo být docela výtěžné. Tam by ale byl žádoucí požadavek zpětné reakce (resp. zpětných reakcí) tazatele, to by problémem mohlo pěkně zakvedlat a pak by mohl nastoupit odborník s pocitem přece jen o něco větší jistoty na základě takto zpřesněné a podrobnější informace. Nezastávám se koučů a věřím, že krom toho, že se nevěnují medicíně, což je jediné počestné řemeslo, ani nevědí, že název jejich řemesla má prapůvodní kořeny kdesi v Horních Uhrách.
Petr Toman 12. 2. 2012 17:17 v reakci na raho 12. 2. 2012 14:43
Nápad na obrácení pořadí diskutujících je zajímavý (účastnil jsem se mnohokrát obou forem diskuzí a každá má své výhody), leč na to, jestli daný odborník (po)zná příznaky deprese (v našem příkladě), to nemá příliš vliv. Inspirovat by se mohl. Doufejme. Co se týče názvu rubriky, klidně se může jmenovat Názory, Náměty a kdovíjak jinak, ale stejně bude vnímaná jako poradna - prostě někdo se ptá (chce radu) a jiný odpovídá (radí), čímž je význam rubriky daný. Navíc na titulní stránce visí inzerát "Jste zkušený psycholog [...] ? Každou vaši RADU v PORADNĚ si na Psychologie.cz přečtou tisíce čtenářů." a na http://psychologie.cz/pribe... jsou texty "Hledáte RADU odborníka?", "Nenašli jste RADU na svůj problém?" a "Tato PORADNA slouží [...]". Tak trochu rozpor se záměrem, zdá se.
Jan Majer 12. 2. 2012 19:25 +1 v reakci na Petr Toman 12. 2. 2012 17:17
Je to tak, i v rámci redakce cca půl napůl používáme obecný pojem poradna pro označení rubriky Příběhy čtenářů. Do naší řeči i do některých formulací na webu to proniklo tak, že při spuštění webu jsme měli na hlavní stránce dvě "poradny": jedna se jmenovala Hledáme řešení (čtenář se ptá, ostatní čtenáři radí a mohou se zapojit i odborníci), druhá se jmenovala prostě Poradna (čtenář se ptá, odborník radí, čtenáři a další odborníci následně přidávají názory - na situaci i na odpověď odborníka). Laické čtenáře to mátlo a odborníci nás upozorňovali, že se nemáme tvářit, že jsme skutečná psychologická poradna, když nejsme (objektivně: nemůžeme být, to bychom museli založit a provozovat neziskovku, shánět granty atd. atd., ale my jsme normální online časopis, který se zabývá obsahem). Tak jsme to vyhodnotili, rubriky sloučili a přejmenovali. Věřím, že pomáháme, míč je myslím opravdu na straně odborníků. PS: Pobavilo mě, když jsem si minulý týden přečetl komentář, že neděláme dobrou reklamu psychologům a psychologii. Jen si to představte, že bychom se jmenovali Politika.cz a čtenáři by nám psali, že neděláme dobrou reklamu politikům... :)
Pavel Nepustil 12. 2. 2012 22:27 v reakci na raho 12. 2. 2012 00:22
Upřesním: pokud si budu myslet, že mi někdo sype jed do jídla nebo do mě pouští paprsky, pak samozřejmě mám problém, ale ne zas až tak sám se sebou (asi bych tomu neřekl psychický problém), jako s těmi, kdo to dělají.
raho 12. 2. 2012 22:39 +9 v reakci na Pavel Nepustil 12. 2. 2012 22:27
Naprosto souhlasím, přestože jste mi neprozradil, jak naložíte s tím přenášeným těhotenstvím. Chce to změnu společenského řádu a zrušení blázinců. Musí to jít ale ruku v ruce, protože tam, kde blázince zrušili (a nezměnili společenský řád), je do půl roku rychle budovali znovu. Kupodivu po nich tesknili všichni včetně jejich původně nedobrovolných obyvatel. Nejvelkolepější projekt se udál v Kalifornii v šedesátých letech.