Jak jsem byl zneklidněn — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Judita 24. 8. 2011 11:38 +4
Když dělám to, co vždycky, dostanu to, co obvykle. Člověku to v určitém momentu dojde, ale aby si byl schopný opravdu přeskládat život, většinou potřebuje (bohužel) dostat nějakou "pecku". Je paráda, že tu pecku nám může dát dobrý film nebo knížka. Pravda, samotné přeskládávání hodnot a způsobů myšlení, jednání, komunikace apod. bývá už procesem prozaičtějším a obvykle trvá déle než divadelní představení, jako "zážeh motoru" jsou ale podobné zážitky skvělé.
Jan Majer 24. 8. 2011 14:53 +9 v reakci na Judita 24. 8. 2011 11:38
Mě podobným způsobem před časem vykolejil rozhovor s psychoterapeutkou. Bylo to poprvé a nejspíš ne naposledy. Odcházel jsem se dvěma protichůdnými dojmy: fajn, je v mé moci měnit věci, které mě štvou / bože, jaké koule u nohy si to s sebou tahám a jak to, že jsem o nich dosud neměl tušení? Také bych to popsal jako objev dne - nebo možná můj objev roku.
Judita 24. 8. 2011 16:29 +3 v reakci na Jan Majer 24. 8. 2011 14:53
To je vlastně ideální stav - jedno bez druhého by nebylo tak docela ono. Napadá mě, že zdravý pocit zpochybnění nejrůznějších samozřejmostí si hodně lidí doveze i z cesty za cizími kulturami.
Jan Majer 24. 8. 2011 16:35 +6 v reakci na Judita 24. 8. 2011 16:29
No tak ideální by bylo, kdybych mohl měnit (druhé) a sám u sebe nic měnit nemusel. Kdyby mi odborník potvrdil, že u mě prostě dobrý. Ale vím, co myslíte, a souhlasím, samozřejmě :)
Jana 24. 8. 2011 19:30 +3
Hodně mi dal příběh Tisíc a jedna noc. Najednou jsem zistila, co mi v životě chybí. Nemyslím si, že tam vše bylo vymyšleno. V jistých situacích se tam chovali k sobě moc hezky. Měli peníze, a přesto žili všední obyčejný život, dokázali mluvit o svých problémech.