Jak jsem naštvala svoje plíce — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Olga Trampotova 21. 11. 2011 12:45 +5
Super clánek, Nelo, mluvís mi z tela! A kdyz uz píses o tom kourení: moje telo i pres vytrvalou snahu jakési mé úchylné cásti zoufale vzdoruje cigárum (i po dvanácti letech je mi po nich blbe), takze je kourím jenom kdyz jsem priopilá (pozoruhodné:alkoholu moje telo nevzdoruje), jenze to pak ztrácím kontrolu a ráno se budím priotrávená s koureninou horsí nez kocovinou (témer vzdy) a dehtove cerným svedomím.
Romanette 21. 11. 2011 15:46 +2
Výborný článek...Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se každý člověk řídil heslem „Mé tělo je Můj chrám“
Běta 22. 11. 2011 22:57 +1
"Když chce být člověk abstinent, může. Když chce být abstinent od kouře, to aby zabalil svůj sociální život." Výborné, díky, autorko, konečně někdo přesně vystihl důsledky tvrzené možnosti svobodné volby nekuřáka nenavštěvovat kuřácká zařízení. Mimochodem, já mívám problém i s tím přesvědčit nekuřáky, aby se mnou šli do nekuřácké hospody...
anna 24. 11. 2011 09:18 +1
Výborné! Včera jsem kvůli šálku kávy zkusila 4 kavárny. Všude to páchlo kouřem, hulákala televize a tak jsem skončila v cukrárně, kde se nekouřilo, nehrálo rádio ani televize a preso bylo dvakrát levnější. Ano, tělo se má poslouchat. Přestože miluji suché červné víno, brynzu a česnek, tak jsem si to po injekci proti bolesti při ošetření zubu nedala, poněvadž vím, že játra díky této injekci mají i tak o práci vystaráno.
Anna Jančová 30. 11. 2011 08:57 +4
Výborný článok, ale to s tými nádorovými ochoreniami by som až tak nezovšeobecňovala.Jednak podľa viacerých zdrojov ( napr. David Servan Schreiber: Jak čelit rakovine, Portál 2010) je táto teoria už prekonaná a aj z vlastných skúseností ako onkologickej pacientky si dovolím tvrdiť, že medzi chorými na rakovinu nájdete ľudí s rôznymi charkterovými črtami, v tomto smere sú proste vzorkou spoločnosti ako každá iná náhodne vybratá skupina. Myslím si, že s vetami typu "V první řadě je totiž každý zodpovědný především za svůj vlastní život" treba hlavne pri onkologických pacientoch narábať opatrne, pri tejto chorobe nie všetko závisí od vôľových vlastností a charakteru pacienta a prílišné pátranie po psychických príčinách rakoviny často vedie k zbytočnému sebaobviňovaniu, ktoré liečbe moc neprospieva.
Nela Wurmová 1. 12. 2011 10:42 v reakci na Anna Jančová 30. 11. 2011 08:57
Děkuji za komentář, to máte naprostou pravdu, že nemá smysl se jakkoliv obviňovat a být na sebe přísný. Nevěděla jsem, že ta teorie už není aktuální, o tom si budu muset něco zjistit. Každopádně vám držím palce, ať všechno dobře dopadne.