Jak na depresivní pocity — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 24. 2. 2016 05:44 +22
Depresivní pocity, myslím si, narůstají přímou úměrnou rychlostí s tím, jak rychle se vzdalujeme všemu tomu, co bylo po tisíciletí pro člověka normální a přirozené. Tedy chybí těch x hodin pobytu venku, ve zdravé přírodě. Přitom současně v pohybu s nějakým záměrem, v "rukodělné práci." Potom jsou taky potíže s narůstáním množství chemikálií a nepřirozených ( nepřírodních ) složek v naší stravě. Se změnou "společenského složení rodiny" a rolí v ní. S jiným časovým rozložením "životních úkolů" v časové lince našeho životaběhu. Těch společných, rychle změněných aspektů je moc a naše životy už se na to všechno nedokážou tak jednoduše adaptovat ... Jak vidět, psychologie v tom nehraje až tak zásadní roli, jde spíš o záležitosti životního stylu. Psychologie hledá především "jen" cestu jak najít účinnou následnou péči po tom, co už máme potíže s adaptací na rychlé změny, myslím si.
Monika Stehlíková 24. 2. 2016 09:25 +1 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 05:44
To máte pravdu, popisujete, proč deprese vznikne, to se do článku "nevešlo" a mám to zase v jiných.:) I když ne všichni si můžou dnes dovolit být celý den venku v přírodě a pracovat rukama, měli bychom spíš vycházet z toho, co je, třeba právě ta změna společenského složení rodiny je prostě fakt a teď co s tím..... Ale psychologie se musím zastat:) Třeba oblast pozitivní psychologie právě přichází s tím, jak být v životě spokojený - a tím pádem přirozeně depresi předcházet atd.
Anna 24. 2. 2016 09:52 +13 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 05:44
Moja skúsenosť je iná. Už celé roky chodievam po prírode, stravujem sa bio a v mojej depresii mi to vôbec nepomáha. Darmo človek hodiny denne pochoduje po lese a hryzie pri tom do jablka, keď cíti odmietanie ľudskou spoločnosťou – to je pre neho väčšia neprirodzenosť než celodenné zavretie v kancelárii...
Hanča 24. 2. 2016 10:33 +12
Já jsem v životě neměla deprese, můj život plynul v radostných očekáváních, postupem času...mnohdy nenaplněných.....ale, naplnilo se zase neočekávané....bavilo mě na co jsem sáhla....i v nepříjemnostech jsem si dokázala najít cosi pozitivního......třeba, když děláte podřadnou práci, ale ta vás časově neomezuje v péči o děti........spíš, než se sdílenou radostí jsem se setkávala s řečmi typu - no jo, ty si z ničeho nic neděláš....... já ti tak závidím tvou povahu....moc jsem nechápala, co mi to vlastně říkají......až mě prostě dostali....kap kap kap......tisíckrát nic umořilo osla.....někdy brečím...když zazvoní telefon, utřu slzy, usměju se zeširoka a někdy svým širokým....zdááár :-).....vyšlu energii k druhému člověku, aby mu bylo líp.....i kdyby mu třeba bylo fajn....protože mě je potom taky líp, když je druhému fajn....sdílená radost, dvojnásobná radost, sdílená bolest, poloviční bolest......teď čtu cosi o nutnosti individualizace, o nutnosti být spokojený sám se sebou, kvůli přijetí druhými a navazování dobrých vztahů, že za vše si můžeme sami a taky o tom, že například sluníčkáři mohou být pro někoho nepříjemní....i dnes mi mnoho lidí říká, že vypadám spokojeně....ano, vypadám.....jen někdy....nekoukejte moc pod povrch..... ...možná je pro mě fajn, na rozdíl od některých jiných, že vím kam se vracet a jak má skutečná spokojenost vypadat, jak na sebe působit, aby bylo dobře......však to, co bylo pro mě dříve samozřejmostí dnes v mnohém vyžaduje někdy i spoustu úsilí....
.Ella. 24. 2. 2016 11:20 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
Dobrý deň, terapiu ste skúsila?
Blanka 24. 2. 2016 11:56 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
Pro vas je tento clanek jako delany.....
Karolína 24. 2. 2016 12:29 +18
"…antidepresiva. V nejvážnější, akutní fázi deprese se bez nich pacienti skutečně neobejdou." Tato věta je při nejmenším zpochybnitelná a zavádějící. Autorka jistě ví, že nástup účinku antidepresiv je zdlouhavý a v řadě případů nemusí ani zabrat. Zejména první polovina článku je velice a povšechně zjednodušená, což ubírá na celkové kvalitě, věrohodnosti i zbytku textu. Druhů depresí je více, liší se svými projevy, průběhem, možnostmi léčby a příčinou vzniku. Od toho se odvíjí způsob nahlížení na ni, tudíž i zvolený postup odborníka k pacientovi/klientovi. Pokud "odborník" tohoto rozlišení není schopen nebo jej záměrně ignoruje, měl by se rozhodnout pro jinou sféru podnikání, neb deprese je smrtelná nemoc a žel nejednou její léčba, i s přispěním neodborného postupu, skončila tragédií. Z celého článku na mě křičí poučení: Ševče, drž se svého řemesla. Každý má své místo, leč stejně jako fyzioterapeut by se neměl hrnout na operační sál, neb těžko zastane (ku prospěchu pacienta) práci chirurga, kouč by měl zůstat u koučingu a léčbu závažných onemocnění (jako je deprese) přenechat odborníkům.
Anna 24. 2. 2016 13:12 +1 v reakci na .Ella. 24. 2. 2016 11:20
Áno, sedem rokov, neúspešne.
Anna 24. 2. 2016 13:14 +1 v reakci na Blanka 24. 2. 2016 11:56
Nemyslím si.
angy1 24. 2. 2016 13:57 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
A zuby máte v pořádku?
Ifka 24. 2. 2016 14:08 +3 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
Lukáš tam ještě zmiňuje tu rukodělnou činnost venku, nejen procházky. A co nepíše, je pocit sounáležitosti s ostatními - že člověk patří do nějaké skupinky a cítí se tam dobře, akceptovaný, jaký je. Tehdejší rolníci v potu tváře společnými silami vydobývali v potu tváře chléb svůj vezdejší (nadsázka) a měli dost starostí přežít a taky umírali v mladším věku (Tak třeba ani neměli pořádně čas nějak víc přemýšlet o smyslu života. I když vlastně - kdoví, o čem přemýšleli a jak?) Těžko říct, co je to normální a přirozené. Mohli bychom tak pokračovat dál do minulosti ještě do dob lovců a sběračů. Tenhle myšlenkový směr, jak člověku bylo v přírodě príma a civilizace fuj, už tu taky máme asi tak 300 let, tedy nic nového pod sluncem.
Lukáš 24. 2. 2016 14:49 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
... Pak to, možná, může být geneticky dané. + Hormony a neurotransmitery - prostě chemie.
Lukáš 24. 2. 2016 15:00 +2 v reakci na Monika Stehlíková 24. 2. 2016 09:25
... ano, všechno souvisí se vším. Docela zajímavé by bylo srovnání množství výskytu depresí v životního stylu lidí žijících v tzv.modrých zónách dlouhověkosti ( např. Sardinie, některé oblasti Japonska, Řecka apod. ) s lidmi žijícími ve velkých aglomeracích velkoměst. Pozitivní psychologie možná působí jen jako náplast tam, kde se už dávno protrhla přehrada ... poněvadž stále víc a víc oblastí světa přebírá náš, "západní styl života."
LáďaUO 24. 2. 2016 15:07 +5 v reakci na Anna 24. 2. 2016 13:12
To je dost zvláštní, Anno. To jste byla u jednoho nebo více terapeutů? Co jste v terapii dělali? Moje zkušenost je, že když se nastaví vyvážený režim - vhodná strava (pro každého je vhodná trochu jiná), přiměřený pohyb (jóga, běh, fitko, chůze nebo cokoliv, co je vám blízké), relaxační a meditační techniky, tak to jako základ na odstranění depresivních příznaků funguje. Pak je potřeba se podívat hlouběji, co je pod tím. Jaká přesvědčení máte o sobě, o světě, o druhých lidech... Na určité úrovni lze říci, že svět je v nás, takže váš pocit odmítání lidskou společností lze pojmenovat také tak, že určitá vaše část odmítá jinou vaši část a to způsobuje ve fyzické realitě, že jste odmítána druhými lidmi a ve výsledku z toho může být vaše depresivní rozladění. Ještě jedna věc - zkuste si nechat udělat vyšetření na případnou poruchu štítné žlázy. To je také často příčina výrazných změn nálady, rozladěnosti, podrážděnosti...
Lukáš 24. 2. 2016 15:12 +2 v reakci na Ifka 24. 2. 2016 14:08
Ifko, je to o adaptaci organismu. Jako kdybyste chtěla přes noc "přeškolit kaktus ve vodní rostlinu." To je prostě biologicky neoddiskutovatelné. Potvrdí Vám každý antropolog. ... a sounáležitost ke skupině neopomíjím. Píšu o společenském složení rodiny a o rolích v ní. V minulých stoletích tu byly funkční rodiny. Když umřel někde ve válce muž, nebo dokonce oba rodiče, byly tu "pojistky" v podobě kmotrů. Širší rodiny držely víc při sobě. A to nepíšu o rodových společenstvích dob ještě starších. Špičky společnosti - šlechtické rody - žily nesrovnatelně víc pohromadě než dnešní "lídři." Dovolím si tvrdit, že dnešní "čelní představitelé" nemají téměř žádný rodinný život.
Lukáš 24. 2. 2016 15:16 v reakci na Hanča 24. 2. 2016 10:33
Hančo, ta nová spousta vyžadovaného úsilí bude, asi, souviset s normálním stárnutím. ... Alespoň já to tak u sebe vnímám. :-)
Surya 24. 2. 2016 15:53 +6
Z vlastni zkusenosti souhlasim ze praktickym treninkem meditace vsimavosti- pozorovanim co se deje v nas v pritomnem okamziku atd. se da mnoho udelat kdyz jsou pricinou deprese zarezle myslenkove programy ( vzory)  nebo i treba ona nevdecnost a pristup k zivotu ktery souvisi zase s programy.  Ale ze daleko obtiznejsi jsou ty situace kdy se clovek dostava do depresi kvuli tezkym zivotnim okolnostem ktere nemuze nijak zmenit a pak kdyz jde o chemii.  Jinymi slovy ze neco zmenit a ovlivnit tak muzeme a na to ostatni nam to nestaci.
Anna 24. 2. 2016 15:55 +2 v reakci na LáďaUO 24. 2. 2016 15:07
Bola som u troch rôznych, čo už som myslím niekde spomínala. Čo sme tam robili? Skrátka ma počúvali a kládli doplňujúce otázky, to je v podstate všetko... Tiež mi bolo divné, že púhe počúvanie by mi malo z dlhodobého hľadiska nejako pomôcť, ale myslela som, že vedia, čo robia. A taktiež som bola na xyz lekárskych vyšetreniach, ktoré potvrdili, že moja štítna žľaza nemôže za to, že sa ku mne ľudia chovajú hnusne. Aby bolo jasné, ja zas prírodu nezatracujem, pobyt v nej je určite dobrý bez ohľadu na to, či má pozorovateľné účinky a tiež môže pomôcť neskĺznuť ešte hlbšie do smútku. Ale to, že príroda lieči, je len povera. Vo všeobecnosti nemám rada tvrdenia, že mienka o sebe nejakou mágiou zapríčiňuje, ako sa ku mne správajú druhí. Ak by to takto fungovalo, malo by to fungovať obojstranne. To znamená, že keby som stretla niekoho, kto má o sebe nízku mienku, správala by som sa k nemu automaticky hnusne. Čo samozrejme nerobím.
Anna 24. 2. 2016 15:56 +2 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 14:49
Geneticky daná depresia by bola celoživotná, nielen po ťažkých životných okolnostiach. Vo všeobecnosti sa veľmi divím, keď niekto, kto vie, čo všetko som si v živote prežila, sa začne ohľadom mojej depresie oháňať nejakými neurotransmitermi alebo štítnou žľazou (čo nie je samozrejme prípad diskutujúcich na tomto fóre, tí to nevedia). Jej príčina je totiž viac než zrejmá.
Gade 24. 2. 2016 16:11 +9 v reakci na Anna 24. 2. 2016 13:12
No tak evidentne je terapia úspešná, keďže ste schopná sem pravidelne písať príspevky, ktoré majú hlavu a patu. Depresia není blbá nálada (depka), ale kompletný rozklad riadiacich systémov (nezáleží vám na ničom a je vám všetko jedno). Základným predpokladom k uzdraveniu úzkostných stavov je jeho akceptácia - dovednosti ako vďačnosť, odovzdanosť, viera a príspevky čitateľa Anna (pokiaľ by tu boli dve Aničky) sú permanentne negatívne. Môžete sa prechádzať po lesíkoch nonstop 24/7, ale pokiaľ to "neutnete" v základoch, tak sa nepohnete. Akceptácia (prijatie stavu, prijatie "seba" a život založený na hodnotách(!) ("valued living"), pohyb, pohyb a ešte raz pohyb - to je základ. Ak máte pocit, že vás celé okolie odmieta, tak ich v duchu kopnite do prdele a príjmite sa vy sama! Zároveň je možné, že potrebujete "doladiť" mozgový kokteil. Minule tu bol test na neurotické scenáre a ja mám kompletný balíček (všetkých 5). Takže hovorím za seba, život je krásny, príjmite stav aký je a kráčajte "dopredu". Držím vám palce.
Surya 24. 2. 2016 16:21 +4 v reakci na Anna 24. 2. 2016 15:56
Myslim ze Vam uplne rozumim i kdyz to neni muj priklad. Ale souznim s tim ze pri tezkych zivotnich okolnostech kterym clovek celi opakovame den co den ,prochazky prirodou ani strava nepomaha. Je to ze zivota pratel.
Surya 24. 2. 2016 16:26 v reakci na Anna 24. 2. 2016 15:55
I tady Vam myslim ze rozumim jak to muzete myslet, nebo z jakeho uhlu. Protoze kdyz potkame cloveka kteremu na nas neco vadi, nebo ktery ma sam o sobe nizke mineni a nebo ma nejake zivotni trable, ten se k nam nemusi vubec chovat vlidne nebo mile.
LáďaUO 24. 2. 2016 16:29 +7 v reakci na Anna 24. 2. 2016 15:55
Pokud jste se chodila jen "vypovídat" u "hmm, hmm terapeuta", vnitřně se vás to nijak nedotklo, neproběhly žádné hlubší emoce, nedošlo k žádným posunům v uvědomění, ve změně životních návyků, přesvědčení, postojů, tak se nelze divit, že terapie nebyla k ničemu. Příroda léčí mnoha způsoby - 1) už jen samotná přírodní zelená barva, čerstvý vzduch a přirozené světlo jsou léčivé (ostatně se to používá v terapii právě u depresí), 2) pokud je člověk vnímavější, tak cítí harmonické klidnější vyzařování ze živé přírody (lesy, louky, hory...). To, že je člověku ještě víc smutno, pokud je v přírodě sám a cítí, že není přijímaný lidskou společností, není problém té přírody (okolí), ale člověka samotného a jeho nastavení. Váš příměr je příliš zjednodušený a nelze ho takto aplikovat. Nejde o žádnou tajnou magii, ale o přirozenost, kdy prostě člověk nevědomě vyzařuje ven svou náladu, svůj postoj k druhým lidem i mínění o sobě (a je to často patrné, aniž by promluvil nebo cokoliv udělal). A pokud tohle neberete, tak pokud zůstanete jen u toho chování - jste si jistá, že se k druhým chováte tak, že můžete být považována za fajn sympatického společníka, důvěryhodného přítele, příjemného posluchače...? Proč by s vámi lidé měli chtít trávit čas? Zeptej se jich tedy, co jim vadí, proč se k vám chovají hnusně, proč vás třeba nějak zneužívají... Tohle jste ale přece snad v terapii řešili, ne?
Hanča 24. 2. 2016 16:33 +2 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 15:16
No....to nezní moc povzbudivě, Lukáši. :-) A pak, abych tu psala něco opravdového z hloubi srdce... :-) Nevím, ano stárnutí, ale možná taky někdy náklad na jednoho větší, než je zdrávo.....ono...co tě nezabije, to tě posílí....ale taky to člověkem pořádně otřese....
Surya 24. 2. 2016 16:36 v reakci na Hanča 24. 2. 2016 10:33
To jste stastna zena. :)
LáďaUO 24. 2. 2016 16:57 +5 v reakci na Anna 24. 2. 2016 15:56
Ještě si dovolím zareagovat i tady. Pokud víte, co je příčinou vaší deprese, tak máte přece na půl vyhráno. Člověk může zažít i těžké životní zkušenosti - úrazy, amputace, rozchody, znásilnění, okradení, vězení, rozvod, smrt blízkého člověka nebo dokonce vlastního dítěte... to všechno jsou extrémní situace a zanechají ve většině případů svoji stopu na duši člověka a někdy se dotyčný už skutečně nevzpamatuje, nedokáže se z toho dostat, zůstane uvězněný v trvalém smutku, bolesti, utrpení, příp. propadne až do psychotického stavu. Ale pokud se rozhodne, že se chce tomu postavit a nezůstat v postoji oběti, chce z toho vytěžit, přijme to jako nutnou životní zkušenost, tak existují způsoby, jak se z toho vyléčit. Chce to hledat odborníky a metody podle vašeho založení a nerezignovat na život, nezatrpknout. Držím palce, ať najdete tu svoji vlastní cestu, jak z toho ven, protože i pro vás nějaká cesta existuje...
Surya 24. 2. 2016 17:24 +4 v reakci na LáďaUO 24. 2. 2016 16:57
Snadno se tohle rika ( a zni to povzbudive a ve smyslu nadeje neumira) ale tezko se to nekterym co to ziji provadi. Nekdy se zda ze kdyz se nekdo opravdu snazi co muze a presto se nedokaze ani s doprovodnou pomoci ze sve situace uplne konecne vylecit jakoby to byla take nutna zivotni zkusenost. I to je realita. Jsem taky optimista ale zaroven neprehlizim ze se i tohle deje. Ze nekdy a pro nekoho neni jina cesta nez ta kterou jde, kterou umi jit podle svych dispozic. Kdyz se rodice napriklad den co den setkavaji tvari v tvar svemu nemocnemu diteti ktere se o sebe nikdy nebude schopno samo postarat,muzete mnohym takovym rodicum rikat jak se z toho muzou dostat ( kdyz to vsak jsou oba vubec schopni dokazat ) a presto to nekteri nedokazi prakticky uskutecnit. Znovu a znovu je opakovane ta situace svira. Prichazi to narazove a strach co s nim jednou bude je obrovsky.
Hanča 24. 2. 2016 18:28 +1 v reakci na Surya 24. 2. 2016 16:36
Posilujte sebelásku v té chvíli, když je vám zle, soustřeďte se na sebe, udělejte něco hezkého pro sebe, ne v tu chvíli pro druhé...pak bude zas ok. A pak to bude načas zas v pohodě. Mě to takhle funguje.
Lukáš 24. 2. 2016 18:34 +1 v reakci na Hanča 24. 2. 2016 16:33
Hančo, taky se někdy přistihnu, že tu snad píšu i z hloubi srdce :-) On ten stále stejný náklad vyžadující větší úsilí varuje a učí. Říká si o to, že se něco musí upravit. Tady z nákladu ubrat, tady delegovat nějakou tu povinnost na mladšího, ( za což on se nebude cítit poctěn, ale často taky uražen ... ) Ten náklad učí ubírat a víc přemýšlet nad tím, co si ještě nechat a čeho už se vzdávat. Nad takovým tématem jsem se "minule rozohnil" pod článkem Nely Wurmové. :-)
Hanča 24. 2. 2016 18:48 +1 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 18:34
JoJo.:-) když to přichází s věkem ok, když se stanou tragédie a životní zvraty během života, tak jen vychytáváte ty zatáčky, nasednete na horskou dráhu v domnění, že sedíte v bezpečném kolotoči a pak už jízda začíná... :-) .....kéž by jsme mohli vždy jen ideálně přerozdělovat dle vlastních sil a možností....:-)
Surya 24. 2. 2016 19:29 v reakci na Hanča 24. 2. 2016 18:28
Souhlasim. :) Ale drive nez se tohle lide nauci prakticky pouzivat nebo nez se to naucili ( nejdriv o tom museli bud slyset nebo mit tuseni ) tak mnoho z nich melo v zivote alespon jednou depresi. Vy jste asi mozna jedna z tech stastlivcu ktera s tim tusenim jak s tim zachazel uz prisla na svet. :)
Beata 24. 2. 2016 21:24 +11 v reakci na Anna 24. 2. 2016 09:52
po precitani clanku mam este väcsiu depresiu
Anna 24. 2. 2016 22:04 +4 v reakci na LáďaUO 24. 2. 2016 16:29
Očakávala som, že terapeuti budú vedieť, čo robiť. Ja som koniec-koncov nemala o terapii žiadne vedomosti a pôvodne ani skúsenosti – nechala som ich viesť sedenia, hovoriť a nimi o tom, o čom chceli oni, a ak tam neprebiehali žiadne hlbšie emócie a zmeny, o ktorých píšete, tiež som si myslela, že to k tomu patrí. Nie, terapia mi žiadne rázne nové pohľady na vec nepriniesla, napokon, akékoľvek ich vlastné názory som musela z terapeutov ťahať, sami nič nehovorili, len pritakávali v tom, že to mám fakt blbé. Čo síce krátkodobo povzbudí na duchu, ale depresiu to nelieči. Prírodu z ničoho neobviňujem, ale od nej ani nemám očakávania. Nebudete mi veriť, ale áno, ja sa k ľuďom chovám nanajvýš priateľsky a s úsmevom (ak sa oni sami od seba ku mne nezačnú správať nepriateľsky). Až tak, že mnohí nie sú schopní veriť, že vôbec mám depresiu, lebo depresívneho človeka si asi predstavujú ako večne uplakaného. Aj terapeuti sa čudovali, ako navonok sálam optimizmus a zmysel pre humor, napokon, aj mne je to občas divné, ako viem navonok prepnúť do žiariaceho módu, len v mojom vnútri je neustále zamračené. A paradoxne, práve to je základ môjho priateľského správania – to, že sa nechcem správať k ľuďom tak, ako sa oni správali ku mne, čím mali spoluúčasť na vzniku mojej depresie.
Anna 24. 2. 2016 22:07 +3 v reakci na Gade 24. 2. 2016 16:11
Tak by mali asi zrušiť ten medzinárodný dotazník diagnostiky depresie, lebo podľa toho mi neustále vychádza stredne ťažká až ťažká depresia (ale sama si myslím, že niektoré otázky v ňom nie sú dobre postavené). Po prvých dvoch rokoch terapie sa mi len pohoršilo a veľmi, preto som s terapiou na rok prestala (a potom som pokračovala u ďalšieho). Áno, mám tu nejakých menovcov a neriešim to, dôležitá je prehľadnosť v rámci jednej diskusie (a ani to veľmi nie, keďže málokedy sa diskusiou k niečomu dospeje). Seba prijímam viac než dosť, len iní nevedia prijať, že sa prijímam a že sa nemienim prispôsobiť ich predstavám o mne.
Anna 24. 2. 2016 22:09 +8
Ak sa mám vyjadriť priamo k téme článku, myslím, že za epidémiou depresií v modernej dobe stojí vytrácanie sa náboženstva. Nie som veriaca a rozhodne nechcem náboženstvo nejako propagovať, ale je to podľa mňa fakt. Dnešný človek je postavený pred tvrdú realitu, že nič vlastne nemá zmysel, vesmír nikam nespeje, že za dobro nebude odmenený, že jeho krivdy nebudú potrestané a čo si neurve v tomto svete, to nebude mať vôbec nikdy. Lenže v tomto svete je primálo zdrojov na to, aby si všetci urvali toho dosť k svojej spokojnosti. Niekto nevyhnutne bude strádať a dokonca ani po smrti mu to nikto nevynahradí. Ateizmus neznamená automaticky depresiu, ale všetci depresívni ľudia, ktorých poznám, sú ateisti. Súvislosť sa priam natíska. A tiež skutočnosť, že v arabských krajinách a vôbec v žiadnych silne veriacich spoločenstvách sa nijaký rozmach depresie nepozoruje.
Karolína 24. 2. 2016 23:22 +14 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:09
Tak to můžeme být klidní, neb se nám to náboženství pomalu, ale jisto jistě navrací, zejména z oněch arabských končit. A převládne-li, budou mít ateisté nejspíše zcela jiné starosti, než se zaobírat depresí. :D
Gade 24. 2. 2016 23:26 +5 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:07
Depresiu síce diagnostikuje lekár (napr. psychiater) a nie vy sama, ale z diskusie jasne vyplýva, že na vaše životné otázky ste už dávno našla odpovede a zmena je nemožná. Píšete napríklad, že za depresiou stojí vytrácanie náboženstva, ale napriek tomu ste ateista. Ja ak totiž mám pocit, že môj problém vyrieši EFT klepkanie po čele, tak je to prvé, čo vyskúšam. Prečo ste teda ateista? Ale asi vám tento stav "sťažovateľky" vyhovuje a niečo vám prináša. Nepriateľ je totiž vždy "tam" vonku.
LáďaUO 25. 2. 2016 00:02 +14 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:09
Neřekl bych, že je to přímo "náboženství" (v nějaké definované uzavřené ustálené formě věrouky), co mnoha lidem chybí, ale spíš spiritualita, duchovnost, spojení s vlastní vnitřní podstatou stojící za sobeckým egem (nebo si to nazvěte jakkoliv jinak), potažmo neschopnost milovat, cítit a prožívat lásku, soustředění se jen na své malé omezené "já" oddělené od ostatních. Budete-li vycházet z představy, že štěstí je jen o tom, že si každý musí něco ve světě "urvat", tak logicky nemůže zbýt na všechny a pokud čekáte jen odměnu za vaše snažení (a to se nedostavuje ani reálně, ani ve vašich představách), tak je to opět jen kalkul ega a pak je při jeho neuspokojení deprese docela logickým vyústěním... A v tom případě za ní buďte ráda, protože vás nutí k hlubšímu pohledu na život, ke kterému byste se jinak nedostala...
LáďaUO 25. 2. 2016 00:19 +8 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:04
A co vlastně máte "blbé", co vám je? Smutno na duši zakrývané úsměvy navenek? Co vám druzí lidé dělají tak hrozného? Nějak mi to celé nedává smysl... Deprese je od slova press - tlak, potlačit něco, často skrýt své pocity hněvu, vzteku, smutku atd. za falešnou masku pohody. A pak to jednou vyhřezne do nezvladatelného stavu "deprese". Co v sobě potlačujte a proč to děláte? Co by se stalo, kdybyste sundala tu masku a přestala své emoce skrývat před druhými (a hlavně sama před sebou) a vypustila je ven? Až budete dost upřímná sama k sobě, najdete i terapeuta, který bude schopný a upřímný i k vám. Jinak to budou jen ti "přitakávači", kteří s vámi budou hrát stejnou hru, jakou hrajete sama se sebou a výsledek bude to, že se nikam neposunete... Možná se ve svém mini-rozboru mýlím, ale usuzuji tak z toho krátkého popisu, co jste napsala. Zkuste nad tím popřemýšlet.
Anna 25. 2. 2016 09:01 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 00:19
To by bolo na dlho, cez vymenovanie množstva príkladov. Odpusťte, ale na to nemám čas ani chuť najmä nie po nikam nevedúcich predošlých diskusiách. Je zbytočné vás presviedčať, že nemám voči sebe žiadnu masku, pretože ma z týchto pár riadkov evidentne poznáte lepšie než ja sama seba za celý život. Ovšem pripúšťate možnosť omylu, čo si vážim (bez sarkazmu).
Anna 25. 2. 2016 09:02 +5 v reakci na Gade 24. 2. 2016 23:26
Depresiu mi diagnostikoval lekár na základe spomínaného dotazníka. Prečo som ateista? Vy viete veriť na povel? Veriť bez dôkazu, keď naopak všetky dôkazy svedčia o opaku? Náboženstvo bolo klam a minulé „šťastie“ más založené na klame. Ale to je nepodstatné, nakoľko som vyššie písala o spoločnosti všeobecne, nie o sebe. V príspevku vyššie sa snažím hľadať dôvody depresie u väčšiny iných, nie svoje, tie sú mi totiž oddávna známe. Vám zase evidentne niečo prináša, keď sa môžete navážať do ľudí v diskusii a súdiť ich bez toho, aby ste ich poznali (nielen mňa, sledujem vaše príspevky už dlho).
LáďaUO 25. 2. 2016 09:15 +2 v reakci na Anna 25. 2. 2016 09:01
Anno, já vás tady nechci veřejně rozebírat, natož nějak pranýřovat, jen nabízím možnost k zamyšlení se nad tím, co a jak žijete a proč se tedy neposouváte žádoucím směrem. Jen si všimněte, jak reagujete na zpětnou vazbu - "nemám čas ani chuť". Bohužel na práci na sobě a na zamyšlení s nad sebou si člověk musí udělat čas a chuť, jinak změna opravdu není možná. A ještě poznámka - nějaké (bohužel obvykle nevědomé) masky nosíme všichni, všichni si nějakým způsobem něco nalháváme a je proto dobré vítat zpětné vazby od druhých lidí, aby nám pomohly tyto masky, chybné představy a úvahy o sobě samých, o světě, o životě, o druhých lidech... poznat. Takže tolik na závěr. Mějte se hezky.
Surya 25. 2. 2016 09:33 +3 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 09:15
Jsou podle mne vzdy dve ruzne moznosti ktere je potreba brat v uvahu. Kdyz clovek reaguje zpetne ve virtualnim svet tim ze nema cas ani chut neco soukromeho resit ( kdyz o to ani nezadal ) , tak mozna to muze byt tim co pisete ale take nemusi. Muze to byt naopak tak ze ten clovek sebe zna lepe nez nekdo cizi ktery nevi nic a kdo si neco jen projektuje. V takovem pripade pak je taky pochopitelny rekla bych podle sebe ze tudy cesta nevede a clovek prirozene nemusi mit zajem rozebirat neci projekce a presvedcovat druheho ze se plete.
Hanča 25. 2. 2016 09:54 +5 v reakci na Surya 24. 2. 2016 17:24
Souhlasím se Suryou. Je krásné mít optimistický pohled na věc, dává to naději, souběžně s tím je však potřeba vnímat život realisticky. Líbí se mi Lukášův termín, který občas používá - poučený optimismus /realistický optimismus/.....je to dle mého síla, která vede člověka vpřed, ale o které ví, že je to jen jeho optimistický pohled na danou někdy i krutou realitu, o které Láďo, píšeš v příspěvku ty. Pokud člověk prožije či prožívá tragické životní situace a ne jednu třeba, myslím si, že se z toho úplně nikdy nevymotá....vždy zbyde kousek stínu na duši, i kdyby všechno další bylo sebekrásnější. Takovým příkladem je pro mě třeba Vendula Svobodová. Líbí se mi, když lidé přes své tragické životní události dokáží vytěžit a pomáhat druhým třeba i/Kapka naděje/ ...a i kdyby jen sobě....právě tím vystupují z role oběti, dle mého....ale ty střípky bolesti/deprese/ dle mého nikdy úplně zmizet nemohou. Jen o nich musíme vědět a když přijdou, tak je nechat také odeznít....možná je/naše smutky/ to přestane časem bavit a zmizí, ale vždy nás při vzpomínce na ně přinejmenším zamrazí..... .....a to jsou ty, jež jsou za námi a pak jsou ještě ty, s nimiž se denně nebo často setkáváme......nebo.....nedej Bůh, nás teprve čekají....
LáďaUO 25. 2. 2016 10:02 +7 v reakci na Surya 25. 2. 2016 09:33
Samozřejmě, může to tak být. Taky tady nejsme na terapeutickém sezení, ale v diskusi. Nicméně, pokud člověk 7 let chodí na terapie a má stále stejné deprese (a navíc tvrdí, že mu je způsobují druzí a ty deprese jednoznačně nejsou dány ani geneticky ani z tělesných příčin), tak se asi moc nezná a někde prostě dělá chybu. Ono totiž stěžovat si, že nám něco nefunguje, umíme všichni, ale hledat jiné způsoby, jak by to fungovat mohlo, se nám často nechce. Proto jsem reagoval tímto způsobem (možná zbytečně aktivním) s nabídkou na zamyšlení.
Gade 25. 2. 2016 10:10 +5 v reakci na Anna 25. 2. 2016 09:02
Som agnostik, takže si nemyslím, že musíte veriť na povel. Stačí, ak denne praktizujte rituály, ktoré (akékoľvek) náboženstvo prináša. Meditácia (modlenie). Vďačnosť. Odovzdanosť. Odpúšťanie. Sebeláska. Pokora. To sú dovednosti, ktoré sa dajú naučiť (a kľudne ich na začiatku predstierať). Už len objaviť 3 veci denne, za ktoré som vďačný, je náročné. Ale vy už samozrejme máte v tom jasno. "Náboženstvo je klam - nie sú dôkazy - a je to vlastne nepodstatné, lebo vy neriešite seba, ale druhých."
LáďaUO 25. 2. 2016 10:28 +4 v reakci na Hanča 25. 2. 2016 09:54
Však já neříkám, že život je nebo musí být procházka růžovým sadem, ani to, že se lze z každého utrpení a z každé životní události dostat tak, jakoby se nic nestalo a že to nezanechá žádné šrámy, žádné stíny na duši. Ani netvrdím, že řešením je nějaký falešný optimismus (je mi hej, nic se vlastně neděje, všechno je super). Spíš to vidím tak, že je potřeba se učit rozlišovat to, co můžeme změnit (a často toho je hodně) a to, co změnit nemůžeme a musíme prostě jen přijmout a nést to jako životní úděl. Moje osobní zkušenost je, že v depresi v tom člověk má pěkný zmatek, všechno vidí černě, nevidí cestu, smysl, nevidí možnosti, které se před ním otevírají a pokud je vidí, tak nemá sílu změnit to, co změnit lze (a ještě si to vyčítá) a není schopen a ochoten přijmout to, co změnit nelze. Problémem nejsou okolnosti samy o sobě, problémem je náš postoj k nim. A ten je ve stavu deprese mnohonásobně negativnější a destruktivnější, než obvykle, proto je deprese tak nebezpečná.
Hanča 25. 2. 2016 10:50 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 10:28
Ano Láďo, a proto, že deprese přináší zmatek, bezmoc apod., jak píšeš, tak já tu depresi nebo smutek, bolest neberu zas až tak vážně. Nechci se s ní kamarádit, i když tady je. Bohužel ji musím brát na vědomí, tak dobře, ok, počkám až se vyblbne a pak jí s radostí zamávám a když je fajn, tak se mnohem lépe naladím. Podívej co způsobí, když se člověk otevře s bolestí - poslouchá, že nemá fňukat a litovat se....a přitom on se třeba usmívá, ale bolest opravdu uvnitř je....a čas od času stejně vyleze, zase se nakumuluje....a venku čeká někdo, kdo říká - nekňuč a neotravuj....z logiky věci si pak nasadí úsměv na obličej....a hledá místo, kde se může občas "vyblít", aby mohlo být zas načas fajn. Člověk potřebuje dle mého zažít, že i otevřít se s bolestí nemusí být tragédie.....no tak......občas roznášíme dobrou náladu a občas prostě vypustíme do kanálu žluč...vždyť i to je potřeba. K zmírnění smutku a deprese...si myslím...
LáďaUO 25. 2. 2016 11:00 +5 v reakci na Hanča 25. 2. 2016 10:50
Ano, většinou se bojíme pohledu na bolest, smutek, utrpení, nemoc, smrt..., protože si s ní neumíme poradit, neumíme ji přijmout a nést. Buď se se vztekáme, panikaříme nebo jdeme do deprese. Ztrácíme totiž v tu chvíli toho "pilota", ten nadhled, schopnost vnímat a pozorovat tu bolest ve svém nitru a nenechat s jí zaplavit. To zaplavení emocemi přirozeně vnímáme jako velmi ohrožující, dezintegrující stav (nakonec jsou na to i přirovnání - "máme toho po krk", "přerostlo nám to přes hlavu" apod.). Proto i druzí lidé reagují odmítavě na cizí bolest (nefňukej, nelituj se, usměj se, hoď starosti za hlavu - tj. tvař se, že o nic nejde...), protože jim připomíná, že ani oni sami ji nezvládají a tak ji vytěsňují a tváří se, že slunce stále svítí a mraky neexistují. Pak je to doběhne právě ve formě kolapsu, deprese, nemoci, úrazu apod. Ono ale rozlišit sebelítostivé fňukání a stěžování si na osud a trpělivé pokorné přijetí bolesti a trápení taky není zrovna lehké. Kdo z nás to vždy dokáže? Já teda určitě ne. Tím se můžeme vrátit k tématu článku - mindfulness nám právě v té schopnosti toto rozlišit může velmi pomoci.
Surya 25. 2. 2016 11:06 +4 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 10:02
No ano, tady prave nejsme na terapeutickem sezeni ale na diskuzi. Odpuste mi mou uprimnost ale prisla mi ta " diskuze " jako kdyz terapeut poklafa otazky. :)
Hanča 25. 2. 2016 11:11 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 11:00
Slunce svítí a mraky existují. Pěkný den, Láďo.
LáďaUO 25. 2. 2016 11:13 +4 v reakci na Surya 25. 2. 2016 11:06
V pořádku, díky za zpětnou vazbu :-).
Hanča 25. 2. 2016 11:15 +2 v reakci na Surya 25. 2. 2016 11:06
Ale to je podle mého v pořádku. Zpětná vazba prostě. Každý to může příjmout nebo odmítnout podle svého. Jsme totiž tady přece jen na neutrální půdě.
Surya 25. 2. 2016 11:21 +1 v reakci na Hanča 25. 2. 2016 11:15
Ano kazdy to muze prijmout nebo odmitnou jako kazdy dalsi k cemukoliv dal muze cokoli dodat- zpetnou vazbou. Ten retezec je v poradku.
Anna 25. 2. 2016 11:25 +4 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 10:02
Ako píšete, nie sme na terapeutickom sedení. Čas a chuť na riešenie svojich problémov mám, akurát diskusné fórum mi k tomu – obzvlášť po predošlých skúsenostiach – nepripadá ako vhodné miesto. Šanca niečo vyriešiť touto formou je takmer nulová, vlastne už ľutujem, že som sa vôbec ozývala. S hľadaním riešení a fungujúcich spôsobov samozrejme súhlasím, súčasťou toho je však vedieť opustiť spôsoby, ktoré nefungujú a neliať do nich zbytočne energiu.
Surya 25. 2. 2016 11:31 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 10:28
Kdysi jsem mluvila stejne, ze problem nejsou okolnosti ale postoj k nim. Dnes mluvim zase jinak. Rikam naopak ze potiz neni jen v postoji ale v nekterych Zivotnich okolnostech samotnych. Naprikpad ty rodice toho postizeneho ditete co se o sebe nikdy nepostara. Davno to prijmuli jako zivot , ALE nedokazi cas od casu nepropadnou do hlubin beznadeje a strachu co s nim bude az tu nebudou. Protoza takova okolnost zivota se cas od casu stale znovu vtira. Je stale pritomna.A to je jeden z prikladu ktery jsem zamerne uvedla protoze to je potreba rozlisovat.
LáďaUO 25. 2. 2016 11:33 +11 v reakci na Anna 25. 2. 2016 11:25
Ano souhlasím. Někdy stačí prostě ochota být otevřen jiným možnostem a způsobům, mít oči a srdce otevřené a ta cesta se nějak sama najde. Víte už, co (minimálně na vás) nefunguje, tak je dobré zkusit hledat v jiných "vodách" - jiné terapeuty, skupiny, společenství lidí... Hodně štěstí vám přeji a omlouvám se, jestli jsem vás tady nějak nepříjemně "podusil". Šlo mi jen o to vás nasměrovat k tomu hledání a nezůstat v postoji "nejde to změnit".
Hanča 25. 2. 2016 11:45 +2 v reakci na Surya 25. 2. 2016 11:31
Ano. ....já právě mám zase na mysli případ 4členné rodiny, kdy otec se zabil na kole, pár let na to syn v autě....zůstala matka se synem.....veselá optimistka.....však nevěřím, že je veselá i uvnitř sebe, resp. vím, že není, pokud se otevře.....ale právě...kdo ji nezná musí být nadšen z jejího optimismu a tím pádem se nabízí....ruku v ruce....šťastné žití.....ne vždy je tomu tak.... ....vždy je potřebné znát dle mého příběh, aby člověk mohl zaujímat "jednoznačná" stanoviska. Takhle z patra tady....nikdy.
LáďaUO 25. 2. 2016 11:47 +1 v reakci na Surya 25. 2. 2016 11:31
Souhlasím, že je to bude trápit, budou to vnímat jako bolest, jako zátěž, budou se bát, budou smutní, vzteklí..., to je přirozené. Stejně jako nějaké jiné životní okolnosti a události budou vnímat jako radost, štěstí a úspěch, naplnění. Dvě polarity, které neodmyslitelně patří k sobě. Podle mě se jen učíme ve dvou rovinách - zařídit si život tak, abychom zažívali více toho štěstí, radosti a úspěchu z vnějších věcí (tj. to, co změnit můžeme, tak změňme ke svému prospěchu, abychom se cítili lépe) a oddělit od sebe emoce (jak ty příjemné, pozitivní, tak ty nepříjemné, negativní), aby na nás příliš nedoléhaly a dokázali jsme je pozorovat a nenechali se jimi zahltit. To není bezcitnost a ignorantství, ale prožití si emocí tak, aby nás nelikvidovaly. Učíme se to...
Surya 25. 2. 2016 11:57 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 11:47
Ano. V jejich pripade je to naprosto celozivotni opakovany trenink. Uklouznout, nezvladnout to nenechat se pohltit strachem a obavami je nekdy otazkou malinkeho okamziku. Mnohdy uspeji jindy naopak ne. Zalezi na dalsich okolnostech.
Lukáš 25. 2. 2016 15:19 v reakci na Hanča 24. 2. 2016 18:48
Hančo, ano. Ale i tohle všechno patří do toho stárnutí. Psychická i fyzická "zranění." Z jednoho i ze druhého se musí naše tělo uzdravovat. A nedávno jsem někde četl, že stárnoucí tělo musí víc a víc bojovat proti "vetřelcům z venku." Vysiluje se v aktivaci imunitního systému proti virům, bacilům, bakteriím. Je ve stavu permanentního boje se záněty ... Není důvod myslet si, že takto, stárnutím, se taky nemusí vydávat stále více sil v "boji se stresory." Znamená to, že každý životní otřes, zvrat, tragedie nám skutečně odepisuje dny našeho života ... a naše odolnost, fyzická se dá posilovat, jako svaly a psychická snad taky. Jen k tomu mít vůli, čas a já nevím co ještě.
Lesana 25. 2. 2016 15:37 +7 v reakci na Gade 24. 2. 2016 16:11
Gade, přesně jste to vystihnul: "kompletný rozklad riadiacich systémov (nezáleží vám na ničom a je vám všetko jedno). " No, nedovedu si představit, že by ve skutečné depresi někdo nějak uplatnil nějakou mindfulness... to je prostě z podstaty deprese nemožné. Neumím si představit, jak by přitom šlo pozorovat nezúčastněně nějaké myšlenky. Když se pořád dokola zcela neovladatelně točí ve zcela osobně a jedinečně nevzládnutelných depresivních, úzkostných a bludných kruzích (circulus vitiosus). V těch těžce depresivních emocích, pocitech a myšlenkách....A mozek je přitom - zejména jednoznačně biochemicky, excitabilně, patologicky ovládán zcela depresivním vědomím.....Tím vědomím, které zcela jasně z nějakého určitého, na základě jedinečné a osobní zkušenosti - léčebně a zcela pochopitelně - utlumilo určité neurální obvody v mozku...a zákonitě vyvolalo tu temnou noc duše...Použít mindfulness jde asi tak jen a pouze, když nemáte skutečnou depresi, ale jen občasný smutek a negativní pocity...Moc by mě zajímalo, co na to asi Dr. Honzák? Iraes dia a Lacrimosa? : o)
Lesana 25. 2. 2016 15:52 +4 v reakci na Lukáš 25. 2. 2016 15:19
Lukáši, moc Vám právě v tomhle rozumím :). Stárnoucí organismus potřebuje odpočinek, čerstvý vzduch, slunce, blízké lidi a klid v duši...aspoň tak to cítím a vnímám....
Ifka 25. 2. 2016 15:59 +2 v reakci na Lukáš 24. 2. 2016 15:12
Tu sounáležitost jsem zmiňovala hlavně proto, že Anna píše, že se tedy snaží žít v souladu s přírodou - tráví tam čas a jí biopotraviny, ale stejně se cítí odmítána lidskou společností. A tak si myslím, že by jí možná bylo líp, i kdyby neměla tento životní styl, ale cítila se přijímaná. Teď se tu rozjela rozsáhlá diskuze, tak už jsem možná mimo mísu, ale mám pocit, že si tu dobu minulou nějak idealizujete. Rodiny drželo pospolu opět hlavně to, že by to jedinec jednoduše existenčně nedal, nepřežil by (a tuplem to platilo i o rodových společenstvích ještě dřívější doby). A u těch bohatších šlo zase o majetek. Tedy ano, z tohoto pohledu byly tradiční rodiny funkční (coby hospodářské jednotky). Nějaké pocity zas tak moc nehrály roli. Ano, možná jde o to, že když jsme si vydobili ten luxus, že už nám většinou nejde o život a nejsme tak okatě existenčně závislí jeden na druhém, máme prostor rýpat se v "blbostech" a být nespokojení, i když objektivně všechno máme a nic nám nechybí.
LáďaUO 25. 2. 2016 16:13 +5 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 15:37
Lesano, vždyť autorka článku píše o tom, že v určité fázi jsou nejprve nezbytné léky (zjednodušeně řečeno na srovnání chemie v mozku, na rozepnutí těch zablokovaných obvodů). Popřípadě se používá elektrokonvulzivní léčba (elektrošoky), ale to je jen u nejtěžších depresí. Psychiatři deprese rozdělují na lehké, středně těžké a těžké. U těch lehčích stavů si vystačíte i bez léků (úpravou životosprávy, prací na rodinných a jiných vztazích...). Jak myslíte, že probíhá léčba v psychiatrické nemocnici? Myslíte, že lidé dostanou něco víc? V lepším případě je to kombinace - antidepresiva, denně skupina na popovídání a probrání svých potíží, pracovní terapie (práce na zahradě, v parku apod.), možnost promluvit si s psychiatrem nebo psychologem, nácvik autogenního tréninku nebo právě různých technik založených na relaxaci, meditaci, mindfulness apod. (vyberte si, co se vám líbí, je to vše z jednoho soudku). V horším případě jen tupě zíráte do holých zdí a pokuřujete v pyžamu s ostatními deprimovanými lidmi někde na WC nebo před budovou...
Gade 25. 2. 2016 16:38 +1 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 15:37
Asi tak. Ak človeka s depresiou prinútite praktizovať mindfulness, tak to bude mať rovnaký efekt ako hodenie slamky topiacemu, ktorú si v tom stave ani nevšimne. Aj použitie hrozby (vyhrážanie sa) má minimálny účinok, keďže mozog rieši podstatnejšie hrozby, ktoré ho do toho stavu dostali. A v záujme prežitia vypína mnohé obvody (zosiluje zmysly). Ak sa k tomu pridá insomnia, tak to je už celkom fun. Vnímam to presne rovnako ako Vy - "mindfulness jde asi tak jen a pouze, když nemáte skutečnou depresi, ale jen občasný smutek a negativní pocity". Dopĺňam úzkostné stavy a pod. Má to význam ako prevencia a napadol ma prímer záchrannej vesty. Nikomu negarantuje, že sa neutopí, ale významne minimalizuje dopady (pomáha).
Lukáš 25. 2. 2016 16:39 +2 v reakci na Ifka 25. 2. 2016 15:59
Ifko, neřekl bych, že objektivně máme všechno ... právě to nejdůležitější ztrácíme. Napsal jsem to nahoře, v komentáři, který snad "rozjel celou tu debatu." Tam, kde mi odpovídá autorka článku. Rodiny dřív držely pohromadě existenční podmínky, šlechtu majetek ... máte pravdu. Ale ten "vedlejší efekt" byla rodinná, rodová společenství. Dnešním "vedlejším efektem" toho, co Vy nazýváte "objektivně máme všechno" jsou rozpady těch společenství. Oni tehdy taky "měli všechno." Neviděli do budoucnosti na to "naše všechno." My vidíme do minulosti na to "jejich všechno." Kdo měl, nebo má víc? Je to jako posuzovat poloprázdnou a poloplnou sklenici. :-) Ovšem z hlediska životního prostředí a "biologických dějin člověka" měli oni víc.
Petra 99 25. 2. 2016 17:11 +2 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:09
Anna: Náboženství je pouze jedna z možností, cest, jak žít a -optimálně- dospět k lásce v nás a ke spokojenosti. Nic víc, nic míň. Další z možností je nenáboženská spiritualita, hledání vlastní podstaty, jak píše podrobněji Láďa v tomto vlákně.
Lesana 25. 2. 2016 17:22 +6 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 16:13
Láďo, nemusíte mě poučovat - mám za sebou i ty opakované elektrokonvulze :).... ano, to všechno, o čem píšete, během léčení probíhá ...zažila jsem to během minulých 25 let na vlastní kůži, proto si dovoluju psát to, co píšu...Nemyslíte, že deprese je hlavně veliká a dlouhodobá bolest v duši? A že je možná jedno, jestli jsou za tím nějaké dědičné záležitosti, podělaná biochemie mozku, těžká traumata, něsťasný život, nepříznivý osud a nedobré životní podmínky atd...? Prostě dlouhodobé trápení a velké utrpení... V kontextu článku - vlastní myšlenky jistě pozorovat mohu. Když jsem jakž takž zdravá, alerozhodně ne, když jsem v depresi...to je jediné moje sdělení k tomuto tématu a článku.
Vojta 25. 2. 2016 17:28 +11
Z článku jsem se nic konkrétního nedozvěděl. Možná by bylo fér hned na začátku napsat, že je hlavně pozvánkou na jakousi akci a slouží tak spíše jako reklamní sdělení.
Lesana 25. 2. 2016 17:48 +3 v reakci na Gade 25. 2. 2016 16:38
Jo, Gade, to je přesně ono - je opravdu fun, když máte takovou insomnii, že třeba opakovaně 3 noci za sebou nespíte, že pak se s vaším vědomím dějí opravdu fantastické divy..následně tímto vyvolaná bouře v mozku, daná přeexitováním neuronů a zběsilými elekrickými výboji, totálním rozvratem biochemických drah, potažmo neurotransmitrů, způsobí, že se prostě a jednoduše zblázníte. Fun je na tom, že potom už nikdy není život jako předtím (včetně toho utrpení a bolesti), nefun je na tom to, že se docela těžko sbíráte z toho popela a nikdo vás nechápe... Jinak proti mindfulness opravdu nic nemám, považuji ji za velmi užitečnou...Jen ve spojení se skutečnou depresí mi to tak nějak těžce skřípe...
LáďaUO 25. 2. 2016 17:52 +2 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 17:22
Nechci Vás poučovat Lesano a myslím, že nejsem v zásadním rozporu. Těžší forma deprese je skutečně velké trápení a utrpení, naprosto srovnatelné s jakoukoliv těžkou fyzickou nemocí a bolestí. Kdo to neprožil na vlastní kůži, nepochopí... Nicméně to neznamená, že ve chvílích, kdy ty nejtěžší stavy pominou, nelze aplikovat různé popsané léčebné postupy a procedury (jiné, než léky). Ostatně se již desítky let alespoň některé nejen k prevenci, ale i léčbě deprese používají. V tom se shodujeme.
zuzana 25. 2. 2016 18:13 +6
Tento týždeň od pondelka zasa úplne zlý. Plač, zúfalstvo, smútok, nespavosť. Do toho váš článok, hovorím si super, vidíš, tak pánbožko sa stará (v zmysle vedomé posilňovanie vďačnosti) píšu mi ako na zavolanie. Snažím sa pekne o psychohygienu, ládujem sa magnéziom, B-komplexom, na spanie tabletka, nech sa aspoň trocha vyspím, cez deň pekne medzi ľudí, pracovať, tvoriť, snažiť sa byť milá, nefrfľať, neľutovať sa. Zdravá životospráva, žiadny alkohol, pekne joga, bycikel... Kreslím si, bola som v kníhkupectve medzi knižkami, nakúpila som darčeky pre blízkych... a furt len plačem. Dnes som šla pešo domov asi 3km, hovorím si, prechádzka mi spraví dobre a na kúsku, kde ma obiehali kamióny som nemohla myslieť na nič iné, len na to, že ma delia len dva kroky bokom od toho, aby mi konečne prestalo byť tak strašne zle. Zavolala som kamoške, aby som sa rozptýlila a nehodila sa pod niektoré okoloidúce auto. A to nemám žiadny dôvod. Len únava, ale na to mi niet pomoci. Život je dnes náročný a bola moja voľba si toho nabrať toľko ako toho mám. Teraz musím vydržať, bude lepšie. Ale som vďačná za túto stránku, toto je môj relax, moja droga a moja možnosť sa posťažovať, niekomu sa zdôveriť. Ináč už si leziem aj sama sebe na nervy, a nechcem s tým nikoho otravovať, že je mi furt zle, bez zjavnej príčiny. Na terapie chodím posledné tri roky, ale len sporadicky, keď je to už absolútne krízové, nemám nejaký terapeutický program. Nemám na to čas, peniaze a normálny dôvod. Tak vďaka za pomoc.
Lesana 25. 2. 2016 18:15 +3 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 17:52
Ano, Láďo v tom se shodujeme. Každý má ty svoje vlastní, jedinečné a osvědčené preventivní prostředky, jak se udržet ve zdraví a ne v nemoci, i včetně mindfulness :). Jen bych si zase trochu dovolila nesouhlasit - myslím si, že psychická bolest je nesrovnatelná s bolestí fyzickou. Že strašlivá bolest psychická může dostat člověka až do těch nejzazších konců, kdy se rozhodne vyřešit základní filosofickou otázku. Jestli spáchat nebo nespáchat sebevraždu. A o tom deprese primárně je. Jestli stojí nebo nestojí za to život žit...a jestli to jediné, o čem se svobodně můžeme rozhodnout je vlastní život...Buď jste v nemoci - tedy depresi, jak říká někde nahoře Karolína - nebo v nějaké momentální psychické nepohodě: pak jistě můžete řešit, jestli si dát řepu nebo kysané zelí, jestli aplikovat pozitivní myšlení nebo mindfulness, nebo jestli čuchat aromaterapii a vzývat anděly....
Hanča 25. 2. 2016 19:13 +6 v reakci na zuzana 25. 2. 2016 18:13
Zuzko, i mě tyhle stránky dělají moc dobře na duši, cítím se být součástí skupiny, součástí celku, cítím sounáležitost a vždy, když usednu k Pc a nemusím se nikdy ptát, zda mohu vstoupit a jestli je někdo doma, protože prostě je. :-) To se super. Někdy netuším, proč, když člověk dělá "všechno dobře", tak i tak se prostě věci nedaří....ale také věřím v lepší zítřky....i kdyby byly jakékoli. Držte se a odpočívejte kdykoli můžete. :-)
LáďaUO 25. 2. 2016 19:22 +3 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 18:15
Asi jo. Já těžkou fyzickou nemoc nikdy neměl, tak to s tím nemůžu srovnávat. Deprese jsem měl taky dost hnusný, i jen vstát ráno z postele byl extrémní problém, mozek nefungoval, šlo to až do halucinací..., sebevražda se zdála jako jediné možné řešení (a ne jednou). Uff, jsem rád, že to je pryč. Je to skutečně zlá a zákeřná nemoc s tím se určitě shodujeme. Proto tvrdím, že je potřeba ve chvíli, kdy to alespoň trochu jde, udělat cokoliv, aby se z toho člověk dostal a pokud možno zabránil dalšímu relapsu. Pro každého je ta cesta ven a udržení se v alespoň relativní pohodě jiná. Ale chce to se nevzdávat a hledat způsoby, nezatracovat to, co se zdá být jednoduché, primitivní a z počátku neúčinné...
Gade 25. 2. 2016 19:40 +1 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 17:48
Celým svojim srdcom vám "rozumiem". Slovo fun (zábava) je nutné v tomto kontexte vnímať s dávkou horkosti a kyslosti (ako chuť osolenej kávy) "Život není jako předtím", pretože podľa mňa takéto obdobie spôsobí štrukturálne a kognitívne zmeny na mozgu. Ja som sa napríklad istý čas budil ako v horore o 3:15 systémom "plný spánok->otvorené oči->plná bdelosť" (rovnako vstával Drakula :)) a po 1/4 roku som zažil prvú halucináciu. Som schopný pochopiť kvantovú fyziku, ale vtedy mi prečítanie náročnejšieho článku trvalo 3 hodiny. Pri zavretých očiach dnes "vidím" bežne čiernu tmu, ale vtedy som "videl" rýchlo sa meniaci farebný dym (asi "bouře v mozgu"). Do smiechu (fun) mi vtedy teda naozaj nebolo, a preto si dnes vážim život. (asi klišé postoj, ale naozaj sa teším z každého nádychu). Držím vám palce...
Lesana 25. 2. 2016 19:42 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 19:22
Láďo, taky jsem opravdu moc ráda, že už je to pryč - zjevně oba víme, o čem mluvíme. Zažívám ale stále ty chronické bolesti těla, které jsou velmi urputné. Ale dají se nějak zvládnout....v tom se liší od bolestí psyché - proto píšu, že psychická bolest je nepoměrně horší. Zcela souhlasím s tím, že pro každého je ta cesta ven jiná...já jsem došla - docela složitě - k tomu, že nejlepší je prostě jen být - vidět, slyšet, cítit, vnímat, přemýšlet...nenutit se do ničeho. Pokud to má člověk bytostně v duši, přijde to časem přirozeně a spontánně samo....hezký večer.
Lesana 25. 2. 2016 20:06 +2 v reakci na Gade 25. 2. 2016 19:40
Gade, díky, to je přesně ono - potom všem si člověk mnohem víc váží života. To vůbec není klišé - viz diskuse s Láďou o základní filosofické otázce života (Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi). Prima je na tom to, že ten lidský mozek je tak úžasně neuroplastický až do stáří, že klidně pojme i deprese, halucinace, insomnii, děsivé sny, úzkost,neuroticismus atd. a nesetrvá v nich... Pokud pro to člověk něco z vlastní vůle udělá, tak se ty nové neuronální dráhy mezi amygdalou, limbickým systémem a prefrontální kůrou opravdu nově propojí...i třeba - mimo jiné - přes tu mindfulness:)...ač ta sama rozhodně nestačí....Mimochodem na opravdu těžkou insomnii mi pomohl nejlíp melatonin....taky držím palce.
Lesana 25. 2. 2016 20:28 +2 v reakci na Hanča 25. 2. 2016 11:11
A taky existuje stříbrný okraj černého mraku, když už jsme teda pod článkem o depresi :)
LáďaUO 25. 2. 2016 20:52 +2 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 19:42
Ještě bych měl jedno doporučení pro lidi, kteří jsou založení více technicky, vědecky, materiálně, mají rádi různé přístroje... Absolvoval jsem 40 sezení EEG biofeedback (původně tedy kvůli ADHD), ale pomohlo to i jinak psychicky. Něco to stojí, ale když je člověku fakt blbě a leze po čtyřech, tak by dal jakékoliv peníze za zlepšení a tohle zase tak hrozná pálka není. Chce to fakt ale desítky sezení. Je to docela zábava (hra na počítači se sondami na hlavě) a pomáhá to. Mně teda až s odstupem času. Změny na mozkových vlnách lze přímo v počítači sledovat po jednotlivých terapiích. Netvrdím, že je to všespasitelná metoda, ale je to další střípek do mozaiky metod, jak si pomoci...
Gade 25. 2. 2016 21:33 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 20:52
EEG biofeedback síce nezatracujem, ale dám vám jednu nevyžiadanú "pro bono" radu: ušetrite si svoje peniaze. Už som počul o stupidite "EFT klepkanie po čele", nemalé peniaze výpalníci vyberajú za "EMRD sledovanie guličky očami" a teraz nám kozmická technológia priniesla "EEG biofeedback". Zostali už len pozitívne účinky Orgonitu :). Offtopic: inak ma trochu zaráža, že sa snažíte "liečiť" symptomy ADHD (ADD). To nie je porucha, ale súčasť vašej "Láďoidentity", ktorej sa nezbavíte ani EEG biofeedbackom. Ale chápem, že v dnešnom na výkon-orientovanom svete je vám také niečo skôr na obtiaž, takže sa toho snažia zbaviť. A vôbec ich nenapadá, že im prináša skryté kvality, o ktorých iní môžu snívať. Autogenný tréning máte zadarmo, meditácia je zadarmo, športovanie (prírodný PROSAC) je zadarmo, doplnky ako Mg, Vitamín B6, Omega 3 kyseliny - to všetko vám zlepší stav s ADHD.
LáďaUO 25. 2. 2016 21:45 +1 v reakci na Gade 25. 2. 2016 21:33
Vidíte a mně pomohlo všechno z toho, co zmiňujete včetně toho, co tak zatracujete, takže to rozhodně nemůžu nazvat stupidita :-). Ale jak jsem psal, každý má svoji individuální cestu a každý si tak musí hledat své způsoby...
Gade 25. 2. 2016 22:23 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 21:45
Nezatracujem nič, vrátane EFT :). Myslím si o tom síce svoje, ale v inom príspevku som Anne napísal: "Ja ak totiž mám pocit, že môj problém vyrieši EFT klepkanie po čele, tak je to prvé, čo vyskúšam". Čiže považujem túto techniku za newage placebo (a spôsob ako vytiahnúť od naivných ľudí peniaze), ale každý má právo (povinnosť) vyskúšať všetko, o čom si myslí, že mu pomôže(!) Prínosy placeba sú vedecky dokázané a o týchto newage praktikách hovoril aj Dr. Špok vo svojej prednáške. (keď sa stará "opotrebuje", príde lepšia-nová, samozrejme platená) Mojim príspevkom som len chcel povedať, že za každú takúto platenú newage "terapiu" nájdete prístupy s rovnakým výsledkom zadarmo alebo v rozumných cenách. Považujte to prosím ako doplňujúcu informáciu k vašemu doporučeniu. A ten Orgonit bol fakt len tip. :)
LáďaUO 25. 2. 2016 22:33 v reakci na Gade 25. 2. 2016 22:23
EFT, AFT, TFT, akupunktura, akupresura, práce s čakrami a meridiány, Reichova orgonová energie... všechno to má stejný základ a princip v energetickém systému lidského těla. Staří Číňané to znají a využívají 5 tisíc let. Kdo je vnímavý, dokáže to velmi dobře cítit. Pro ostatní je to otázka víry a pro někoho tedy prostě jen placebo. Jestli to někdo předělá do nového kabátu a prodává pod jinou značku v USA nebo v Evropě, je mi celkem jedno, když to funguje. A mně a milionům dalších lidí to pomáhá, využíváme to zcela přirozeně, není to otázka víry nebo nevíry, ale prosté zkušenosti, která nepotřebuje být vědecky potvrzována ani vyvracena :-). Ale jak jsem psal, není to pro každého. K tomu si člověk musí přirozeně dojít sám...
Jana 25. 2. 2016 22:54 +1
Chtěla bych ještě zmínit nyní i v ČR testovaný prostředek na zmírnění těžkého depresivního stavu, na který nezabírají standardní antidepresiva - ketamin. Účinky má velmi rychlé, v řádu hodin. Samozřejmě, ani ketamin není samospásný, ale může pomoci překlenout to nejtemnější období. Nevím, jestli je ještě možné se do výzkumu zapojit, tak jen připojuji odkaz, kdyby to někoho z vás zajímalo. http://www.nudz.cz/files/co... Zdravím a všem, co teď jen "šlapou vodu", držím moc palce.
Jana 25. 2. 2016 23:04 +1 v reakci na Jana 25. 2. 2016 22:54
Dívala jsem se teď ještě na stránky NUDZ, nabízejí lidem s depresivním onemocněním zapojení i do různých jiných projektů. Osobně mám s NUDZ jen limitovanou zkušenost (na dobrovolnické bázi), překvapivě pozitivní...
Gade 25. 2. 2016 23:26 +2 v reakci na LáďaUO 25. 2. 2016 22:33
"Která nepotřebuje být vědecky potvrzována ani vyvracena" - tak toto sa nedá ani komentovať.. Ak sa tu teda bavíme o 5000 rokov starej tradícii, tak presne preto mi jedno nie je(!), keď "[staré lidové moudro aneb vzduch] někdo předělá do nového kabátu a prodává pod jinou značku v USA nebo v Evropě". Zarábať na utrpení druhých (nevedeckými metódami) je nechutné, odporné a neetické - hlavne pri pochybných výsledkoch (tú pochybnosť ste dosiahol vašim poprením vedy ako účinného nástroja pre porovnávanie). BTW: Osobne pochybujem, že vás EFT vyliečilo, takže akceptujte prosím môj názor ako ja akceptujem ten váš (písal som, že nič z toho nezatracujem). Kľudne stojte na hlave a mávajte ušami s pocitom dosahovania rovnováhy Kundalin :D
Surya 26. 2. 2016 08:57 +1 v reakci na Lesana 25. 2. 2016 15:37
Lesano to je preci jednoduchy, kdyz jste se s tim sama nesetkala, jen stezi si to muzete predstavit. To ale zaroven neznamena ze to nekomu jinemu nejde. Ono to neni jen tim ze kazdy ma svou osobni cestu ale take tim za jakych okolnosti se mu ta deprese deje. :)
LáďaUO 26. 2. 2016 09:07 +4 v reakci na Gade 25. 2. 2016 23:26
To, že věda není schopna něco se svými současnými metodami, přístroji a přístupy dokázat, neznamená, že to neexistuje nebo nefunguje (na valnou část lidí). Proto (alespoň pro většinu lidí, kteří tyto metody pro sebe využívají) nemá smysl se touto otázkou zabývat. Prostě je využívají a mají z nich užitek i bez vědeckého potvrzení nebo vyvrácení. Pochybnosti a skepticismus nechávají těm, kteří mají potřebu to zpochybňovat. A jestli si někteří vědci myslí, že jde jen o placebo, nechť si to myslí... Jinak mě zase přijde nechutné, odporné a neetické chování farmaceutických firem vydělávajících milionkrát více na prodeji často velmi pochybných léků se spoustou vedlejších účinků a celkově jejich přístup k nemocným. S vaším názorem nemám problém. Jak jsem psal - věřte si čemu chcete, zkoušejte, co chcete, ověřujte si to, jak chcete, využívejte si to, co chcete. Mně osobně je to úplně jedno. Já jenom nabízím další možnosti lidem, kteří jsou otevření a přístupní i jiným možnostem a tím i vlastním zkušenostem s těmito metodami :-).
Gade 26. 2. 2016 10:10 +4 v reakci na LáďaUO 26. 2. 2016 09:07
Tak na "nechutné a odporné chování farmaceutických firem" si spomeňte, keď vám lekár diagnostikuje stareckú cukrovku. Medikamentóznu liečbu potom odmietnite a začnite sa samoliečiť EFT klepaním po čele, samozrejme za súčasného pozitívneho myslenia a.k.a. Tajemství v domnení, že sa jedná o tradičnú formu akupunktúry. Vždy ma fascinovali jedinci, ktorí poskakovali po žeravých uhlíkoch s presvedčením, že sa niekam duchovne posúvajú - taká tá západná forma spirituality. :)
Hanča 26. 2. 2016 10:21 +1 v reakci na Gade 26. 2. 2016 10:10
Oba způsoby léčby mají svůj význam. Je nesmysl odmítat farmaceutickou léčbu a nahrazovat ji alternativní. Prioritou je zdraví pacienta, proto i léčení by mělo jít dle mého ruku v ruce s různými přístupy, ať již tradičními, či alternativními, které skutečně pomáhají.
LáďaUO 26. 2. 2016 10:28 v reakci na Gade 26. 2. 2016 10:10
Nezatracuji chemické léky samotné) ani výdobytky moderní medicíny, což jsem opakovaně uvedl v různých diskusích. Jsem proti neetickým přístupům farmaceutických firem. Zjistěte si trochu víc o tom, jak to u nich funguje a udělejte si pak vlastní názor sám... Víc nemá smysl o tom diskutovat. Už minule jsme došli do bodu, kdy jsem vám jasně sdělil, že naše myšlenkové pochody jsou značně nekompatibilní a diskuse tak (alespoň pro mě) ztrácí smysl. Nemám potřebu vás přesvědčovat ani shazovat váš přístup k životu a budu rád, když vy se pokusíte o totéž...
Gade 26. 2. 2016 10:58 +1 v reakci na LáďaUO 26. 2. 2016 10:28
Píšete "nemám potřebu vás přesvědčovat" ale zároveň mi dva krát odpovedáte formou prednášky. Napíšete "udělejte si pak vlastní názor sám", ale napadlo vás, že svoj názor už dávno mám, keďže reagujem? Možno vám prekáža, že si niekto dovolil nesúhlasiť s vašimi pochybnými technikami, ktoré tu agitujete. Holt taký je svet, lebo podstatou diskusie je aj prípadný nesúhlas s vašim názorom. Nikto vás predsa nenúti reagovať na moje príspevky.
Petr Toman 26. 2. 2016 11:25 +2
U deprese záleží na stupni závažnosti, což je na posouzení lékaře (psychiatra). Mindfulness, resp. meditace, je nepochybně dobrý nástroj prevence relapsu (jakož i rozvoje mysli, praxe vnitřního klidu atd.). Nicméně pokud člověk není schopen 'práce s myslí', protože jeho mozek je v důsledku psychického onemocnění v chemické nerovnováze (a je tudíž unavený, neschopný se soustředit atd.), je lepší spíše fyzické cvičení, například (lehká) jóga, nebo relaxační techniky typu autogenní trénink. Teprve až když je k dispozici dostatek energie a duševní vyrovnanosti, lze se více věnovat vnitřním praxím (které by jinak mohly člověku prodělávajícím psychické onemocnění jeho stav i zhoršit). Každopádně trénink mysli je dlouhodobá záležitost - jednodenní (ani týdenní) seminář z vás meditačního guru neudělá, s tím je třeba počítat (Jon Kabat-Zinn tuším nabízí šestitýdenní kurz jako základ). Jinak pro léčbu deprese se dnes běžně doporučuje kombinace farmakoterapie a psychoterapie (obojí dohromady je lepší než jen jedna složka). U rezistentních forem je pak možné zvážít elektrokonvulzivní terapii nebo transkraniální magnetickou stimulaci (která má méně vedlejších účinků). V NÚDZ běží výzkum účinků kataminu a objevují se i odborné články o možnostech vyžití psychedelik.
Ifka 26. 2. 2016 16:01 v reakci na Lukáš 25. 2. 2016 16:39
S tím posuzováním sklenic je to pěkný závěr téhle polemiky. Dnes máme dnešní problémy, v minulosti byly zase jiné problémy.
Ifka 26. 2. 2016 16:04 +1 v reakci na Ifka 26. 2. 2016 16:01
Akorát ten jejich životní styl vedl ke kratšímu životu :)
Klara o. 27. 2. 2016 13:22 +2 v reakci na Anna 24. 2. 2016 22:09
Anna: Dřív jsem měla stejný názor jako vy. Momentáně se nacházím na psyhiatrické klinice a fakt, že většina lidí, kteří se tu léčí s těžkou depresí je silně věřících (většinou křesťané) mě hodně překvapil. Buď to tedy s náboženstvím nesouvisí, nebo dnešní věřící věří nějak blbě. Křesťanství, které klade důraz na ostatní jsme skloubili s psychologií, která staví do středu zájmu sebe sama. Epidemie deprese ale souvisí možná spíš s nedostatkem přirozeného ohrožení, které v západním světě prakticky neexistuje a proto si ho kompenzujeme pocitem umělého ohrožení. Tak jako napsal pan Honzák, že člověk má v sobě na boha plac, dalo by se možná říct, že člověk má v sobě plac i na utrpení a my máme mnoho prostředků, jak ho mírnit. A tak jako jeden plac se snaží zaplácnout často zmatená ezoterika, pokouší se druhou díru zaštupovat deprese. Když se tu lidí ptám, čeho se tak bojí a proč nechtějí domů, i když tam na ně třeba někdo čeká - tak bojí se čtyř stěn a televize, jinými slovy bezpečí domova.
Petra 99 27. 2. 2016 16:44 v reakci na angy1 24. 2. 2016 13:57
angy1: Jak myslíte tuto otázku? Psychosomaticky nebo nějak jinak?
Petra 99 27. 2. 2016 16:48 +2 v reakci na Ifka 26. 2. 2016 16:04
Ifka: Ano, lidský život byl kratší, plný nemoci a umírání, avšak zároveň bližší přírodě a tím možná plnější...?
Hanča 27. 2. 2016 22:08 v reakci na Surya 25. 2. 2016 11:31
Suryo, ještě mě napadlo... kamarádka má stejný problém....a řeší to tak, že kluka má doma, ale čas od času jezdí na pobyty s komunitou stejně postižených. Víkendové nebo týdenní pobyty. Její syn/autismus s těžkou mentální retardací/ je tak zvyklý, že existuje i jiné, než domácí prostředí...ze začátku nechtěl jezdit, ale postupně /pomalu a s vlídností matky/ si zvykl a nyní je tam rád. I v komunitě se setkává se stále stejnými lidmi, tzn. pro něj jistota a pocit bezpečí se pomalu vytvoří. Jde o to, vytvořit takovému člověku ještě jednu jistotu, kromě domácího prostředí! Jde o to, aby se cítil dobře i v jiném prostředí, než domácím, t.j. měl dvě životní jistoty, vzájemně více méně zaměnitelné....domov a komunitu....je to nutné dle mého proto, aby si rodiče mohli i odpočinout, ulevit sobě....navíc i rodiče občas onemocní, mohou se dostat př. do nemocnice apod., budou stárnout, bude jim ubývat sil. Pak musí být hrůza - jak pro rodiče, tak pro postižené dítě, že něco je jinak, že jeden je bez druhého. Tímto postupným vytvářením "druhé jistoty" bude pro dítě přechod jednou daleko lépe přijatelný a zvladatelný a i rodiče budou cítit úlevu z toho, že jejich dítě bude zabezpečeno i v případě, že jim už síly na péči o něj opravdu zbývat nebudou. Chce to se prostě na to připravit, ne propadat strachu z budoucna. Existují také stacionáře, s denními, týdenními pobyty...kde lze dítě umisťovat třeba jen na pár dní v týdnu například, aby přechod byl do budoucna postupný...
Lesana 27. 2. 2016 22:55 +2 v reakci na Surya 26. 2. 2016 08:57
Suryo, umím si velmi dobře představit těžké deprese, protože jsem je opakovaně prožila. Máte pravdu, že každému se ta deprese děje jinak, z velmi specifických, zcela osobních důvodů...Ale v těžké depresi těžko budete pozorovat všímavě nějaké myšlenky.... to jste totiž v takové prdeli, že se dost hodně opravdu divíte, jakéže myšlenky se Vám pořád točí v hlavě...Jestliže máte nějaký smutek, pak si klidně aplikujte mindfullness. Ale pokud trpíte opravdovou depresí, a je opravdu jedno, jestli lehkou-střední-nebo těžkou, tak Vám žadná mindfulness nepomůže...prostě se Vám myšlenky motají pořád dokola v bludných, depresivních kruzích... a nic moc s tím bez lékařské pomoci neuděláte. Kdo nezažil, nepochopí....
LáďaUO 28. 2. 2016 11:41 +2 v reakci na Lesana 27. 2. 2016 22:55
Lesano, vždyť se v tom ale točíte pořád v kruhu. Přece od začátku už v článku píše autorka, že na depresi je v určité fázi obvykle potřeba nasadit chemické léky. To přece tady nikdo nevylučuje. Ale pokud sama píšete, že jste se s depresemi potýkala posledních 25 let, tak z toho je přece jasné, že to asi samo o sobě zjevně nestačí (pokud by stačilo, deprese by se vám nevracely). Je potřeba přidat i další způsoby léčby, nejen chemii a elektrokonvulze. A že i ty další způsoby léčby (vč. např. mindfulness) psychiatři, psychoterapeuti a další lidé v pomáhajících profesích na léčbu deprese (pro někoho jako hlavní a pro někoho jenom jako doplňkovou léčbu) využívají, je prostě fakt. A zjevně by to nedělali, pokud by s tím neměli úspěch. Tj. to, že to nefunguje nebo nefungovalo na vás, ještě neznamená, že to nefunguje na někoho jiného. Pro vás jsou třeba vhodnější jiné způsoby, které budete kombinovat s chemickými léky, někdo jiný využije jinou kombinaci.
Surya 28. 2. 2016 12:42 +1 v reakci na Lesana 27. 2. 2016 22:55
Lesano jako dite jsem trpela depresemi takovymi ze si jen stezi umel nekdo predstavit co prozivam a ze by bylo lepsi umrit nebo se zabit. A to tehda jeste vubec nebyly takove prostredky a takove moznosti jake mame nastesti dnes. A presto jsem nasla cestu k dusi a zpusob jak se zachranit. Mozna to byla milost. A z teto pozice mluvim Lesano. Neslo tam o nic povrchniho. Bylo to peklo. Jinak ten zbytek k teto Vasi reakci uz za me napsal Lada. Kazdy z nas jde individuelne jinou cestou. Kazdy z nas obsahuje i jine dispozice. To co pro jednoho plati nemusi platit zase pro nekoho jineho. Neznamena to ani ze kdyz neco pati pro me ze to musi platit pro Vas. Stale si tedy muzu stat za svym. Vy mate jinou zkusenost proto plne chapu i Vasi reakci. Nesla jste v mych botach ja nesla ve Vasich. :)
Surya 28. 2. 2016 12:55 v reakci na Hanča 27. 2. 2016 22:08
Dekuji Hanco,soiznim s tim co pisete. Tohld vsechno pro nej - pro sebe delaji. Kluk je tusim asi tri dny na internatu se skolou kde je s detma i hure postizenyma nez je on sam. Ma velke sklony jim pomahat a naplnuje ho to.On ma takovy dar empatie a vciteni ze nad tim muze clovek jen zasnout. :) Dokonce mi intuitivne rozumi i kdyz nemluvim jeho reci. :-) Cestuji s nim trikrat do roka na dovolenou a jednou do roka jezdi s nami i bez kluka. Cas od casu je to proste ale bohuzel opakovane sejme a je to myslim uplne pochopitelny.
Hanča 28. 2. 2016 13:51 +1 v reakci na Surya 28. 2. 2016 12:55
Ano, čas od času to člověka sejme...ale už ví, že je to pomíjivý stav a bude zas líp. Budiž vašim známým útěchou, že jsou na to 2, protože údajná rozvodovost u rodin, jimž se narodí postižené dítě je 75%. Ať se daří . :-)
Surya 28. 2. 2016 15:08 +1 v reakci na Hanča 28. 2. 2016 13:51
Hanco ti lide jsou belgicani. Tam v tech krajich maji mnozi jeste trochu jinou mentalitu. :) Drzi spolu v takovych situacich dost pevne. Mnoho takovych rodin. Souznim.... ze vsechno je svym zpusobem pomijivy. :) Jen se to nekdy lidem bohuzel utechou nestava. To tvrdim z pozorovani.
Hanča 28. 2. 2016 16:13 v reakci na Surya 28. 2. 2016 15:08
Aha :-) já jsem si říkala, že 4x za rok na dovolené a postižené dítě nejdou moc do kupy. :-) Spíš menšinový případ v podmínkách zdejších. :-) Jiná životní úroveň je taktéž zřejmá....lidem se nestává útěchou, že jsou na tu situaci dva? Že drží pospolu? Tak nechť příjdou na zkušenou zde, aby si mohli vážit toho, co mají....a nebo nás třeba naopak leccos naučí.....to by bylo lepší. :-) Se nedivím, že máme občas deprese, když máme ještě takový kus cesty před sebou co se týká zrání duše..../společnosti/. Jsme prostě na cestě.....
Surya 28. 2. 2016 20:37 +1 v reakci na Hanča 28. 2. 2016 16:13
To je nedorozumeni. Mela jsem na mysli ze utechou mnohym neni ta pomijivost. Ze jsou na to dva, maji pevne svazky s puvodni rodinou a dobre pratele je jim oporou. :)
Hanča 29. 2. 2016 08:25 v reakci na Surya 28. 2. 2016 20:37
To je ideální stav. Myslím, že tohle je maximum možného. Jasně, že je lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný. :-) Ale život je prostě jaký je a pokud dosáhneme ideálu v rámci svých možností a podmínek, není moc na místě se trápit /i když se třeba lidé trápí/. Je už to spíše pak o tom, že nemohou změnit stav věcí a přesto se trápí. Ono přísloví. Bože dej mi dost síly, abych změnil to, co změnit mohu. Dej mi dostatek trpělivosti, abych dokázal snášet to, co změnit nemohu a dej mi dost moudrosti k tomu, abych to od sebe dokázal rozlišit. Hodně štěstí do dálek. :-)
Surya 29. 2. 2016 10:07 +1 v reakci na Hanča 29. 2. 2016 08:25
Jo Hanco nam se to mluvi ale jejich pribeh ani nastaveni nezijeme.
Hanča 29. 2. 2016 10:13 +2 v reakci na Surya 29. 2. 2016 10:07
Suryo....nechtěla jsem o tom psát, ale....mé dceři v prosinci diagnostikovali schizofrenii, přerušila VŠ a vyřizuje invalidní důchod, její otec skončil kdysi se stejnou dg sebevraždou....žiju ten příběh také....v podmínkách zdejších.....
Surya 29. 2. 2016 10:39 v reakci na Hanča 29. 2. 2016 10:13
Napadlo me, ze to muzete zit, ale jista jsem si nebyla. To je mi srdecne lito! Nedokazala bych si to ani predstavit byt na Vasem miste. :( Chtela jsem puvodne napsat jeste jednu vetu ktera souvisi s tim nastavenim a tak ji dopisu ted, protoze si myslim ze se hodi. .....Mnoho z nas je skutecne schopno neceho ceho jini schopni nejsou a nebo nejsou schopni tak dobre a mnohdy se to nekterym nedari ani do konce zivota. To je nazor uskutecneny na zaklade pozorovani. Vam jsem uz psala ze jste stastna zena kdyz jste nikdy nemela depresi (jestli jste to Vy) . A kdyz to co pisete zde umite v zivote i zit- aplikovat, pak Vam z celeho srdce gratuluju a drzim Vam pesti a preju mnoho sil Hanco. Drzte se!
Lesana 29. 2. 2016 11:36 +2 v reakci na LáďaUO 28. 2. 2016 11:41
Láďo, a Vy už mi tu podruhé dáváte nevyžádanou přednášku o depresích :). Věřte, že během těch let jsem toho vyzkoušela opravdu hodně a vím, co v mém konkrétním případě dobře funguje. Takže se můžeme opětovně shodnout, že každý může najít svoji jedinečnou kombinaci :)...Přiměl jste mě ale ještě jednou si přečíst pozorně celý článek, a zamyslet se nad ním v kontextu celé diskuse. Pokusím se stručně napsat můj dojem: - zatímco evidentně lidé mají v depresemi zkušenosti bohaté, chybí (a já osobně bych velmi uvítala) kdyby někdo napsal svoji konkrétní osobní zkušenost typu: aplikoval jsem meditaci m. a ono mi to pomohlo/nepomohlo zbavit se depresivních/negativních/ nepříjemných myšlenek. Autorka v článku zmiňuje studii, kdy MBCT efektivita byla až o 10 měsíců od počátku následné péče vyšší než efektivita antidepresivní farmakoterapie a ochránila před návratem onemocnění. Bylo by víc než zajímavé podrobněji vědět, jak to bylo hodnoceno - depresivními dotazníky/šlo to bez léků/jinak? včetně toho, jak byl vybrán soubor pacientů pro studií. Ani konstatování, že meditace M. se běžně používá v nemocnicích a jinde, nedává představu o konkrétním použití...je v Čechách toto uplatnění meditace m. běžné? - patogenezi deprese nelze chápat jen v kontextu biochemických a genetických změn mozku, jedná se o mnohem komplexnější proces. Myšlení, emoce, prožívání a chování totiž generují a regulují neuronální sítě a obvody, ne samotné enzymy a receptory (byť jsou důležitou součástí těchto sítí).
Lesana 29. 2. 2016 11:42 +1 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 11:36
(pokrač.) Indukce neuroplasticity (autorka ji také zmiňuje) a neurotrofické účinky přehledně a moc pěkně graficky zde: http://www.nature.com/neuro... - sama vidím konflikt trochu v průniku (nevím, jak to líp vystihnout?) medicínské problematiky patologické ne-moci a osobního rozvoje...každý obor zjevně působí na jinou cílovou skupinu? I když konjunkce je jistě možná:)?
LáďaUO 29. 2. 2016 11:52 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 11:36
Lesano, šlo mi jen o to, abyste nepaušalizovala a neříkala, že to jde jenom s pomocí lékařů (resp. chemických léků) a že Mindfulness je v tomto směru k ničemu, když nepomohla vám (zatímco jiným pomáhá nebo jim pomáhají jiné aktivity), to je celé. Pokud se tedy máme shodnout, že pro každého je vhodné něco jiného, tak zkuste neodsuzovat tyto metody a netvrdit, že jsou ve skutečné depresi k ničemu, když zkušenost s nimi máte jen sama se sebou, neznáte tisíce dalších lidí, kteří aplikovali různé metody a různé kombinace :-). Odborné studie a výzkumy na toto téma neznám, ale určitě jsou někde k dohledání - mrkněte po internetu.
Lesana 29. 2. 2016 12:10 +1 v reakci na LáďaUO 29. 2. 2016 11:52
Láďo, já jsem neodsuzovala, ale pochybovala ((viz moje komentáře) a toje setsakra rozdíl....To, že mě osobně se mnohem víc dotýká téma deprese a Vás osobně zase téma meditace je z toho zřejmé...a nezdá se mi, že by to bylo celé nějak špatně...a s tím bych tuto naši diskusi za sebe ráda uzavřela.
Gade 29. 2. 2016 12:29 +3 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 12:10
To máte ako s horúčkou (depresia), zvýšenou teplotou (smútok, úzkosť), citrónom (mindfullness) a antibiotikami (antidepresíva). Vačšina ľudí chápe, že citrón (zdroj vitamínu C) má pozitívne a preventívne účinky. Neliečená chrípka (zvýšená teplota) trvá 7 dní a liečená citrónom trvá týždeň. Nikoho so 40oC horúčkou nenapadne "spirituálna" liečba citrónikovým čajom, ale uteká hneď k doktorovi, ktorý predpisuje antibiotika. Každý človek má iný prah bolesti, takže niekto pri 37,5oC má pocit, že má horúčku a umiera. Iný (Steve Jobs) dostane rakovinu a nevadí mu, že sa samolieči zelenínovými štavičkami a vedmou. To máte tak...
LáďaUO 29. 2. 2016 13:27 +2 v reakci na Gade 29. 2. 2016 12:29
No a rozumné lidi taky napadne, že POUZE pomocí prášků se trvale deprese nezbaví. Pokud nepřidají důkladnou psychoterapii, změnu životního stylu a další případnou doplňkovou léčbu (jejíž formy a způsoby jsou pro každého individuální), tak se nejspíš deprese zase vrátí a možná v ještě silnější podobě. A pokud je to nenapadne hned (nebo jim to někdo nesdělí), tak jim to dojde, až se ta deprese přihlásí znovu (nebo jim to taky nedojde a budou si desítky let pořád stěžovat na svůj stav a hledat pomoc jen u psychiatrů a vyžadovat další a další, silnější a silnější léky). Možná existuje pár jedinců, kteří využívají všechny možné dostupné metody a způsoby léčby (pro ně vhodné chemické léky, elektrokonvulze, dlouhodobou psychoterapii, změnili životní styl, zlepšili své vztahy s lidmi, vztah k sobě..., přitom u nich nebyl zjištěn žádný trvalý patologický nevyléčitelný nález na mozku) a přesto se jim vracejí deprese stále znovu a znovu ve stejné síle. Osobně tedy takové lidi neznám, ale může být, že jsou... Drtivá většina ostatních však spíš nevyužila dostatečně možnosti léčby a neudělala ty změny ve svém životě, které jsou pro trvalé vyléčení nutné. Tímto bych to za sebe také uzavřel.
Lesana 29. 2. 2016 16:52 +2 v reakci na LáďaUO 29. 2. 2016 13:27
Láďo, promiňte, ale po tomhle Vašem vyjádření to zas teda neuzavřu já :o). Koukl jste na to video, které jsem v naší diskusi zpřístupnila? Z toho by jste jednoznačně pochopil, že deprese (lékařsky diagnostikovatelná) znamená objektivně velký nález na fungování mozku... Vy umíte poznat kolik funkčních/dysfunkčních synapsí, obvodů a neuronálních sití máte v mozku? Já teda ne...natož abych byla schopná posoudit, jak tohle všechno ovlivňuje vědomí. Vědomí, založené na těch emocích (když jsme na Psy.cz :), osobních zkušenostech, indiviuiální výchově, sociální zkušenosti, historii národa a kdoví čem ještě...to zatím nikdo na světě - i z těch naprosto nejgeniálnějších lidí na planetě Zemi - stále neumí....Osobní zkušenost: jsem genetik a biochemik, s mnohostranně lékařskými předky a další generací. A podle toho k tomu taky přistupuju (a není v tom žádná pýcha). Jen vědomí toho, co je pro mně osobně - výchovou, zkušeností a vzděláním - nejbližší. Abych byla konkrétní - vím, jaký asi podíl na mé vlastní depresi měla genetika a epigenetika, jaký vliv na tom mělo obrovské fyzické a energetické vyčerpání, a jak měli na tom podíl moji nejbližší - jeden z nich trpí diagnostikovanou histrionskou poruchou a druhý je opravdovým psychopatem. Jistě mám za to, co s tím sama udělám, zcela neoddiskutovatelnou zodpovědnost :o). Vím, co mně tak moc chybí a proč by se měli spíš léčit moji nejbližší, než právě já...Jsem normální a optimistická holka.. a zároveň jsem taky dost zestárla /pokr./
Hanča 29. 2. 2016 16:57 v reakci na Surya 29. 2. 2016 10:39
Hanča je tady jen jedna - já. Mějte se hezky. :-)Díky.
Lesana 29. 2. 2016 17:17 +2 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 16:52
/pokr./ - přesně tak, jak píše v jiném vlákně Lukáš - a ten "osud" taky dost trvdě do toho všeho zasáhl...Nebráním se žádné alternativní zkušenosti - však jsem to, co mi osobně pomáhá dost zřetelně popsala....Sama téměř žádné léky na depresi neberu - a to mi fakt věřte, že u mě hraje téměř 50% ta genetika. Ale taky jsem musela projít pro tohle poznání těch opravdu těžkých, temných 25 let, abych pochopila, co mám dělat. A věřte, že - kromě mnohého jiného - medituju víc než dost. Jen asi ta mindfulness meditace mi moc nejde. Že by proto, že bych jí jakkoliv stupidně odsuzovala, ale proto, že se opravdu těžko oddělují myšlenky od mého vlastního a skutečného já...trochu je to rozdvojení... Nejsem osvícený mnich, ale normální ženská, která denně řeší problémy se svými syny, se starou matkou, která potřebuje čím dál tím víc péče, a mnoho dalšího..Myslíte, že má každý depresivní pacient přístu k té lékařské péči, kterou tak zkušeně popisujete? Nepřejte si, abych Vám musela popsat, co všechno jsem musela projít, než jsem se dostala k psychoterapii (:o (škoda, že tu není víc smajlíků)..Ono ideál je jedna věc a skutečná, lidem dostupná realita, druhá...Moc pěkně to popsal Gade - ono je totiž dost velký rozdíl, jestli se rozhodujete mezi běžnou dysforií, duševní nepohodou vyvolanou normálními životními příčinami, dysthymií, insomnií a vážnou nemocí. A nedej bože, jestli při tom všem chcete ještě osobně neustále růst... Paradoxně jedno implikuje druhé, a zároveň to vylučuje. Howgh :o).
Lesana 29. 2. 2016 17:38 +1 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 17:17
oprava: NE že by proto, že bych jí odsuzovala...asi freudovský překlep :o)))....
LáďaUO 29. 2. 2016 17:49 +1 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 17:17
A v čem je tedy vlastně problém, Lesano? :-). Co tady řešíme? Vy jste si našla způsob, jak se z depresemi alespoň částečně vypořádat, jiní lidé hledají jiné způsoby. Já žádný z nich neodsuzuju ani neprotěžuju. Vy máte potřebu zkoumat a pitvat mozek a to, jak hmota ovlivňuje mysl a na základě toho možná tvrdit, že s tím nejde nic dělat. Já zase říkám, že nejen hmota ovlivňuje mysl, ale také mysl hmotu (v tomto případě mozek). Kdyby tomu tak nebylo, tak by celá oblast psychoterapie nefungovala :-). Já vám, ani nikomu jinému nepodsouvám žádné techniky, ani netvrdím, že toto a tamto vždy a všem pomůže. Nabízím to do placu jako možnost to využít, to je vše. Třeba i proto, aby se lidé dozvěděli o možnostech, které jsou a nečekaly je desítky let tápání a frustrace z toho, že nemohou najít nic, co by jim pomohlo. Tak ať si každý vybere, co s ním ladí, o čem se domnívá, že by mu mohlo být prospěšné a podle toho se zařídí :-). Někdo zjistí, že mu vyhovuje doživotní užívání silných dávek antidepresiv a tlumících léků. OK. Někdo zjistí, že po základním zaléčení (po pár měsících) chce k tomu přidat psychoterapii, protože nechce být stále pod prášky. Někdo jiný k tomu přidá ještě jiné způsoby léčby. To je přece všechno v pořádku :-). Podle mě je důležité nezaměřit se jen na problém, ale také na možnosti jeho řešení (pokud ovšem nechcete skončit u toho, že problém žádné řešení nemá...).
Lesana 29. 2. 2016 19:03 +4 v reakci na LáďaUO 29. 2. 2016 17:49
Láďo, v čem je vlastně problém :)??? Sakra, vždyt jsem Vám zcela jasně prostřednictvím svých slov i toho videa poskytla důkaz, že s Vámi souhlasím v tom, že mysl ovliňuje mozek. Vnímáte Vy vůbec, co pořád dokola a s různými obměnami píšu? Nebo jako kolovrátek pořád dokola melete svou??? Nezlobte se, ale napíšu Vám to zcela otevřeně, jak to cítím. I když vím, že se pravděpodobně - podle mnoha Vašich komentářů - budete asi zase zlobit a nesouhlasit. Prostě moc a zbytečně a občas dost neoprávněně radíte...sorry. Opřu se zase o vlastní zkušenost - nejde o to, co kdo zjistí nebo co by mu ideálně pomohlo, ale taky o to, jaké má reálné možnosti to řešit, k čemu má přístup a na co má dost vlastních sil. Znovu Vám zopakuji, že se nezříkám ničeho - ani té nejmenší možné příležitosti. Přesně jak píše Gade - klidně si budu klepat během EFT na čelo, když to bude první, co můžu udělat pro svoji urgentní pomoc a záchranu, pokud nějak hodně trpím. Stejně tak klidně nastuduji kvantovou fyziku a budu pečovat o svoje démony. A budu meditovat, relaxovat a běhat v přírodě až do alelujá... Co mi pomáhá v tom mém konkrétním případu deprese? Kromě opravdu malé dávky určitých antidepresiv, které ovlivňují pozitivně chronickou bolest, nespavost a pravidelné sezónní výkyvy nálady (mimochodem je vědecky prokázano, že kromě mozku působí i přes centra bolesti v zadních rozích míšních :)), aplikuji celou škálu mých osobních psychických benefitů, tak jak jsem k nim osobně během života došla. /pokr.
Lesana 29. 2. 2016 19:10 +4 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 19:03
/pokr. A až přestanou působit , zkusím jiné …s věkem se to dost mění...Co se týče Vašich posledních slov: přidám znovu vlastní, osobní prožitky - kromě deprese mám za sebou šamanskou a psychospirituální krizi. A taky ty konkrétní medicínské, neurovědní, biochemické a biologické zkušenosti. Včetně nelehké osobní životní zkušenosti a dlouhé cesty. Opět - a zase to není pýcha, že to tu vyjmenovávám - je to jen faktické vyjádření toho, že i přes rozsáhlé poznání bych si nikdy netroufla radit tak jako Vy. Necítím se na to - jak to nazvat :o) - ještě dost povolaná a osvícená? Snažím se k tomu všemu přistupovat především s velkou pokorou, pochopením pro jedinečnost lidských příběhů a stále platnou Hippokratovu přísahu. Promiňte za razantní slova, ale - prosím - zkuste to brát jen a pouze jako zpětnou vazbu. Stejně tak, jako já se snažím brát vyjádření Vaše. A ne pořád jako to stále a zbytečně pořád dokola omílané zrcadlo :)...Co by mě pomohlo v depresích nejvíc? Láska a laskavá péče mých nejbližších.
LáďaUO 29. 2. 2016 20:04 +3 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 19:10
Lesano, já se nezlobím, ani nerozčiluju. A hlavně se nestavím proti vám, i když to tak možná vnímáte. Možná máte pocit, že vaši situaci zlehčuji, že bagatelizuji vaše obrovské utrpení, vaši snahu o zlepšení atd. Tak to ale fakt nemyslím. Mé informace na základě vlastních zkušeností (vy to považujete za nevyžádané rady) jsou obecné pro kohokoliv, komu by mohly být užitečné (protože někdo třeba opravdu neví, nemá tušení, jaké možnosti se dnes nabízejí), takže si nevztahujte jen na sebe. Nechci se stavět nad vás a z nějaké nadřazené role vám radit, ani vás nepovažuji za hloupou nebo neschopnou si informace zjistit a využít. Pokud jste konkrétně vy udělala vše, co bylo ve vašich silách a možnostech, tak pak asi nezbývá, než přijmout, že váš stav je takový, jaký je a nic moc dalšího nevymyslíte. Možná opravdu patříte mezi těch několik lidí, kteří se ani přes enormní snahu a veškeré dostupné způsoby z deprese trvale nevyléčí, co já vím... Já popisoval obecné možnosti, které se nabízejí pro většinu lidí a většině lidí také nějaká jejich kombinace pomůže. Lesano, soucítím s vámi, s vaší bolestí a utrpením. Nicméně, jak jsem opakovaně psal, všichni to nemají stejně a někomu skutečně může pomoci to, co vám nepomohlo nebo pomohlo jen velmi málo, tak prosím nechme to otevřené tak, že co člověk, to originál a to také individuální možnost léčby. Víc by asi bylo lepší probrat v přátelské atmosféře u kafe, než se tady dohadovat u klávesnice a monitoru. Tak třeba bude někdy příležitost :-).
Hanča 29. 2. 2016 20:13 +1 v reakci na LáďaUO 29. 2. 2016 20:04
Ano, já si čtu třeba ráda o všech těch možnostech a různých zkušenostech, protože je sama neznám. A proto i různé pohledy jsou pro mě přínosné. Všechny informace zde vnímám taktéž obecně, ne jako nevyžádané rady, neboť by mě ani nenapadlo ptát na něco, o čemž vesměs nemám páru. Lidská otevřenost je fajn. :-)
Lesana 29. 2. 2016 21:16 +3 v reakci na LáďaUO 29. 2. 2016 20:04
Láďo, ale to je právě ono :o)! Pořád dokola Vám tu píšu, že už jsem chválabohu z těch strašlivých depresí venku, že už to mám konečně za sebou. Že jsem našla kombinaci toho, co mně právě teď pomáhá. A že kvůli nějakým dědičným zaležitostem, dlouhodobé nespavosti a chronickým bolestem VĚDOMĚ beru ty nízké dávky antidepresiv. Když tak krásně iniciujou tu mozkovou plasticitu, propojení amygdaly, hipokampu a prefrontální kůry, a tak skvěle podporují větvení dendritů atd.:o))). Tudíž už nepotřebuji soucit s vlastním příběhem. I když to sdílení tady mně osobně moc a moc pomohlo. Myslím si, že jste to vystihl: chcete popsat a nabídnout obecné. Ale právě tady lidé přece sdílejí ty konkrétní jedinečné příběhy. Tak napište nějaký obecný manuál, příručku, článek aj., informace na to zřejmě máte. Právě, že každý člověk je originál...vlastně jdete sám proti sobě: nabízíte obecné v situaci, kdy lidé píšou o jedinečném. A pak to prostě trochu skřípe.... tak třeba někdy u toho kafe :). Hezký večer.
Surya 29. 2. 2016 21:17 +1 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 17:17
Lesano ja vubec nejsem dobra v popisovani prozitku a tak ani nevim jestli delam vubec dobre ze ted k tomu velmi malo "reknu" . Meditace vsimavosti v zadnem pripade neni snadna zkusenost. Takova praxe muze trvat i radu let. Nekomu se nemusi darit vubec. I to je o zivote. V teto meditaci se v zadnem pripade myslenky neoddeluji. Ty myslenky ( i pocity v tele ) se pozoruji a to tak ze vsimave- to znamena bdele. A to je prave ta tezka vec. Clovek nebyl a neni zvykly tohle delat automaticky proto mu hned nemuze nebo nemusi byt ani prirozene tak snadno srozumitelny jak se to vlastne " dela "
Lesana 29. 2. 2016 21:26 +2 v reakci na Hanča 29. 2. 2016 20:13
Hančo, sama víte, že když je člověk svým vlastním životem a životem svých nejbližších hodně angažován v určité oblasti, tak že to vnímá naprosto jinak, než když si čte o obecném. To samozřejmě jistě může brát se zájmem v touze po poznání ,ale když se ho to osobně dotýká, tak to má jiný drive a grády:). Mějte se dobře, ať jsou Vám bohové příznivě nakloněni, obrazně řečeno.
Gade 29. 2. 2016 21:38 +4 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 21:16
Touché (obidva príspevky), ale on vás pravdepodobne "nepočuje" :)). Vo vašich príspevkoch stále vnímam nemalú skúsenosť. Píšete o 25 rokoch a to už "nejaký ten pátek" bude. Tak ak si ešte nájdete čas a prípadnú chuť, mňa by zaujímali tie vaše "triky" (celou škálu osobních psychických benefitů"). Stačí heslovite. Inak vám prajem všetko dobré.
Lesana 29. 2. 2016 22:18 +3 v reakci na Gade 29. 2. 2016 21:38
Dík, Gade. Já jsem v tom teda docela dost vnímala toho mentora:). Ale je v tom možná dost mé projekce, nevím...Ok, zkusím sepsat ty svoje osobní "triky". Teď už je ale na mě pozdě, neb jsem ranní ptáče, a tak půjdu vzývat Hypnose a jeho 3 syny Morfea, Forbétora a Fantasa...Trik první je totiž - pokud to jde - dodržovat pravidelnost a každodenní osvědčené rituály.....
LáďaUO 29. 2. 2016 22:27 +2 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 21:16
Já jsem myslím napsal dost v této i jiných diskusích i o tom, co jsem sám vyzkoušel, tj. píšu nejen obecně, ale i sám za sebe (nikoliv však jen pro jednoho člověka, ale i pro případné další - v tom je ta obecnost a v tom mám na mysli, abyste si to nevztahovala jen na sebe). Co se týká vás - no tak super, tak buďte ráda, že to máte za sebou, gratuluji :-). A když tedy chcete psát čistě sama za sebe, tak pište jen za sebe, tj. že PODLE VÁS a vaší osobní 25 leté zkušenosti se Mindfulness a deprese neslučuje a ne tak, že to je kategorické prohlášení, které musí platit pro všechny lidi (takto jsou pojaté vaše první příspěvky - působí jako kdybyste byla jediný arbitr na depresi, který přesně ví, co funguje a co v žádném případě NIKDY NIKOMU v depresi pomoci nemůže a dokládáte to obsáhlým popisem depresivních příznaků a projevů). Do toho tady přizvukuje kolega, který se k tomu pokouší výsměšně shazovat mé příspěvky popisující techniky, které on sám nevyzkoušel, nezná nebo na něj nefungovaly (nebo jsou prostě mimo jeho obzor vnímání a celkové založení) a je z toho tady pak akorát pěkná "diskusní bramboračka" :-). Takže dobrou noc všem a třeba zase u nějaké diskuse.
Lesana 29. 2. 2016 22:45 +2 v reakci na Surya 29. 2. 2016 21:17
Suryo, děkuji za vysvětlení. To je právě to, čemu pořád nerozumím - tomu pozorování myšlenek a pocitů. Nějak se totiž spíš snažím být kompaktní a celistvou bytostí. Tudíž pokud mi hlavou táhne negativní a depresivní myšlenka/y, a v těle mám nedobré a nepříjemné pocity, jsem si schopná, myslím, celkem běžně říct - aha, šmarjá, už je to zase tady, koukej to rychle přerámovat, odpočiň si atd., jinak ti zase bude zle, nabalí se na to úzkosti, katastrofické scénáře atd.. Nedokážu ale sedět bez pohnutí jako objekt, který netečně pozoruje svoje subjektivní myšlenky a emoce. A říkat si, byť bděle, tak to bude pravděpodobně to ono pravé ořechové... To radši vnímám, že se mi zvýšil tep, zrychlil dech, cítím rychle vzednutou vlnu smutku nebo hněvu...prostě uvědomuji si všechny svoje smysly, dynamiku prožívání v kontextu reakce na konkrétní události....
Surya 1. 3. 2016 09:19 +1 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 22:45
Lesano podle me kdyz umite v pritomnem okamziku ( v kontextu reakce na konkretni udalost ) vnimat a zaznamenat ( vsimnout si/ uvedomit si ) zvyseny tep, zrychleny dech, vlnu hnevu,tahnouci neprijemnou a dotiravou myslenku/y a tohle vsechno, tak to na me pusobi tak ze Vy tu vsimavost vlastne ovladate-Protoze si vsimnete a pojmenujete to co se Vam zrovna deje v prozivani. Prave tehdy kdy je to potreba.
Surya 1. 3. 2016 09:42 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 19:10
Lesano jestli tomu spravne rozumim tak ta samanska psychospirit krize.... ta Vam prirozene ukazala vlastni individualni cestu- smer i potrebne " triky " na Vase deprese. To je vlastne vyhoda. To se taky nedeje kazdemu.
Lesana 1. 3. 2016 17:22 v reakci na Surya 1. 3. 2016 09:19
Suryo, děkuji. V tom případě je můj problém ve vnímání spojení meditace mindfulness - jednoduše mám o meditaci jiné představy....všímavosti v tomto kontextu rozumím.
Lesana 1. 3. 2016 17:31 +1 v reakci na Surya 1. 3. 2016 09:42
Suryo, ano, PS mi úplně rozvrátila život až do samých základů. Následné znovuzrození mi ukázalo směr, jak se vypořádat s těmi depresemi. A s tím, co se z nich nedá změnit, se naučit líp žít. Bylo ale pro mě obrovsky složité se v tom vůbec nějak vyznat, pochopit symboliku, najít v tom podstatná sdělení...byla to několikaletá obtížná cesta. Se kterou mi velmi pomohla dobrá psychoterapie.
Surya 1. 3. 2016 20:57 v reakci na Lesana 1. 3. 2016 17:22
Rozumim. :) Ona neni meditace jako meditace. Meditace Vsimavosti ( mindfulness ) je takove cviceni kteremu se takhle rika. ;)
Surya 1. 3. 2016 21:06 v reakci na Lesana 1. 3. 2016 17:31
Verim a chapu. :) Preju vse dobre Lesano.
Lesana 1. 3. 2016 21:36 +3 v reakci na Lesana 29. 2. 2016 22:18
Gade, tady je slíbené. Psychické benefity, které mi přinesla deprese: - ukázala mi, co je v mém životě špatně - ukázala mi, že nejtěžší chvíle v životě mě naučily nejvíc a ty největší chyby mě varovaly, čemu je třeba se při další cestě vyhnout - ukázala mi, jak křehká a tenká je hranice mezi zdravím a nemocí - pomohla mi najít zdravější životní styl - pomohla mi lépe poznat sama sebe, včetně svých silných a slabých stránek - pomohla mi vyjasnit si žebříček nejdůležitějších životních hodnot - mnohem víc než dřív si vážím toho pěkného, co v mém životě bylo a je - mnohé už pro mě není samozřejmé a za mnohé jsem velmi vděčná - pomohla mi lépe pochopit vztahy mezi lidmi - o to víc si cením přátelských a dobrých vztahů, těší mě setkání se spřízněnými dušemi - mnohem lépe si teď dovedu ochránit vlastní hranice před nepřátelskými, agresivními, sobeckými a zneužívajícími lidmi - mám mnohem větší úctu k životu ve všech jeho podobách - vyjasnila a rozšířila mi smysl mého individuálního života - ukázala mi, jak je život v lidském společenství provázaný, jak jsou někteří lidé schopni nezištně, silou své osobnosti pomáhat druhým, jak velkou moc uzdravovat a tvořit hezký, spokojený život má vlídnost, laskavost, porozumění, tolerance a láska - přivedla mě k tomu, že touha po poznání, pochopení zákonitostí života a vesmíru je věčná, a že je velké štěstí a dar mít možnost to prožívat
Lukáš 1. 3. 2016 21:54 v reakci na Petra 99 27. 2. 2016 16:48
Možná je to vedlo ke větší "odpovědnosti" za to základní - za zachování svého života. Nemohli se spoléhat na žádnou "záchrannou síť zdravotnických a sociálních opatření, například. To jejich "Carpe diem," život je krátký, bylo určitě dřív jiné, než totéž - dnešní.
Hanča 2. 3. 2016 07:36 +1 v reakci na Lesana 1. 3. 2016 21:36
To je nádherné, Lesano. :-) Co člověku může přinést "brodit se bažinou." Kéž i Vám jsou bohové nakloněni. :-)
Gade 2. 3. 2016 16:59 +1 v reakci na Lesana 1. 3. 2016 21:36
K tomuto ma napadol Charles Bukowski - preložím časť, ktorá ma oslovila (nie doslovne): "Tam niekde je svetlo. Nemusí ho byť príliš veľa na to, aby porazilo tmu". Prajem všetko dobré. your life is your life don’t let it be clubbed into dank submission. be on the watch. there are ways out. there is a light somewhere. it may not be much light but it beats the darkness. be on the watch. the gods will offer you chances. know them. take them. you can’t beat death but you can beat death in life, sometimes. and the more often you learn to do it, the more light there will be. your life is your life. know it while you have it. you are marvelous the gods wait to delight in you.
Lesana 3. 3. 2016 21:15 +1 v reakci na Gade 2. 3. 2016 16:59
Gade, moc Vám děkuji za Vaše slova.. Víte, někdy musíte dojít až za samou řeku Styx, abyste spatřil ten skomíravý plamínek světla...A od Chárona se opravdu těžce vracíte, i kdyby jste mu dal zlatou minci…Nevím, co a kdo mě zachránil, dotedˇ to nechápu, ale opravdu se to zázračně stalo...moji vlastní andělé? :). Věřte, že nijak neujíždím na esoterice, jsem zcela racionální, vědecká a nohama pevně na zemi, ale staly se mi věci, které opravdu neumím vysvětlit normálním lidským rozumem. Divná, nepochopitelná smrt ze všech stran....bohužel i ve skutečnosti... i v těch halucinacích při totální insomnii. Všechno to postupně davalo smysl...i to vyprávění velmi bolestných příběhů.... Pak je to hlavně velký závazek - jediný dluh, který opravdu musí člověk splatit, je dluh za záchranu vlastního života... Moje zcela individuální deprese je konjunkce zděděné krátké alely pro transportér 5 - HTT a provokujících extrémně těžkých životních zážitků, alias premis. Jinak Vám ještě dlužím ty "triky" . Jsou jednoduché, ale je docela složité k nim dojít :) - stabilní hladina cukru v krvi - vyvážená strava s dostatkem tryptofanu, B a D vitamínů a hořčíku - sluneční světlo, čerstvý vzduch a očišťující voda… - dostatek spánku a odpočinku, dennodenní pohyb - relaxace, rehabilitační cvičení, taiči a jóga - odbourání chronického stresu - přirozený, nevynucený úsměv, klid a pohoda v duši, dobré vztahy s lidmi
Surya 3. 3. 2016 22:20 +1 v reakci na Lesana 3. 3. 2016 21:15
Ty dobre vztahy s lidmi, tak to muze byt nekdy dost obtizne. Nekdy muzeme mit pocit ze se snazime velmi mnoho a velmi dlouho a ono to presto nemusi fungovat. Psala jste ze nejvic by Vam pomohla laska a laskavost nejblizsich. A me napada ze kdyz se to cloveku nedostava muze ho to drtit. On je na takovou vec kazdy jinak citlivy. Znam lidi kterym jakoby bylo jedno jake maji vztahy s nejblizsimi a nebo si to namlouvaji. Pro jime je to naopak citove jedna z nejduletitejsich veci. A o co vic je to dulezite o to vic to muze bolet kdyz to nejde.
Lesana 3. 3. 2016 22:46 v reakci na Surya 3. 3. 2016 22:20
Ano, Suryo - ty dobré vztahy s lidmi považuji za klíčové. Když Vám chybí, a zejména u vašich nejbližších, pak ta skluzavka do deprese je dost prudká...Citliví lidé hodně postrádají lásku svých nejbližších a když ji přirozeně nemají, může to být důvod, proč se do té deprese propadnou. Zvlášť když se to sejde s nějakými těžkými, provokujícími okolnostmi a dědičně vrozenou suspektabilitou...