Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Jak na životní rány?

Život s depresí je už tak dost těžký. Co teprve když vaše křehká duševní rovnováha dostane plný úder.

Ze seriálu: V jedné kůži s depresí

Markéta Harasimová

Markéta Harasimová

7. 10. 2016

Máte depresi. Tahle nemoc znamená, že je vaše duše napadena neviditelným virem. Takovým, co ji užírá, aniž je ho možné spatřit pod mikroskopem. Fyzicky vás zneschopňuje. Psychicky deptá tak, že toužíte umřít. A někdy do toho všeho přijdou ještě další těžkosti.

Žiji s depresí od puberty. Není to snadné. Od prvotních zmatků a zdlouhavého uvědomění si, že to, co se děje uvnitř mého nitra, je opravdu nemoc, až po každodenní boj s ní. Někdy vám nedovolí vstát z postele a způsobuje, že se pouhé převlékání z pyžama stává vyčerpávajícím výkonem.

Ve škole nebo práci se stáváte nepoužitelnými podobně jako v rodině, a ještě k tomu čelíte odsudkům. Druzí ve vás vidí lenocha se slabou vůlí, co se pořád na něco vymlouvá. Cítíte se pod psa nejen kvůli nemoci, ale i kvůli vysvětlování, že vaše stavy mají vážnou příčinu.

A aby toho nebylo málo, život vám do cesty pošle nějakou tragédii, co s nemocí nesouvisí a je jaksi „navíc“.

Neštěstí nechodí po horách

Když onemocníte depresí, jde s tím ruku v ruce duševní oslabení. Zkrátka nemáte tak odolnou slupku jako zdraví jedinci. Cokoli, co je pro většinu lidí snadno zvládnutelné, může pro vás představovat nepřekonatelnou potíž.

I drobnost, jako je třeba vyřízení nějaké záležitosti na úřadě. A když narazíte na opravdový problém – v podobně partnerských neshod, choroby v rodině či jiné životní překážky, je to další nálož na vaše bedra.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Jen si to představte. Plujete životem a tak nějak normálně zvládáte běžné starosti. Občas vás něco naštve, sem tam musíte řešit konflikt. Prostě standard.

Jenže pak přijde něco vážného. Váš blízký těžce onemocní, a vy s ním musíte procházet složitým léčebným procesem. Nebo vás opustí partner a zůstanete na všechno sami. Přijdete o práci, která vám byla zdrojem obživy, a ocitáte se na podpoře. Zemře vám někdo z rodiny. Stanete se obětí násilného trestného činu.

Mohu pokračovat, ale méně či více tragických příhod si jistě umíte představit celou řadu. I pokud jim čelíte se zdravou psychikou, je to náročné. A co teprve, máte-li depresi!

Křehkost nemocné duše

Každý má jinou hranici duševní odolnosti. To, co jeden zvládne víceméně dobře, jiného srazí na dno. Každá osudová rána s člověkem zamává, ale někdo se s ní vypořádá rychle a třeba i sám, jiný potřebuje čas a pomoc zvenčí. Podporu přátel, někdy dokonce i lékařů.

Ovšem pokud jsou vaše startovací podmínky zhoršené, je to celkem průšvih. A člověk trpící depresí je má ztížené pořádně – bez debat. Samotná nemoc představuje značný zápřah, a boj s dalším problémem je jako dravý proud, který vás doslova smete.

Každá změna, dokonce i navenek příznivá, totiž do duše depresivního člověka vnáší zmatek.

Jedinec s depresemi – bez ohledu na to, jak moc jsou u něj účinné medikamenty – tak má na svých ramenou mnohonásobně těžší břemeno. Deprese snižuje schopnost odolávat psychickým tlakům mnohdy až na nulu. Často stačí jen neshoda s partnerem, rozbitý talíř nebo spálené brambory, a máte chuť se vším skoncovat. Připadáte si hloupí, špatní a neschopní. Cítíte, že můžete úplně za všechno, a tonete v bezmoci s tím něco udělat.

A co teprve krizová životní situace? Ta přímo ohrožuje život depresivního pacienta. Jako první vás totiž téměř jistě napadne otázka proč vlastně žiju? Máte dojem, že nic nemá cenu a boj s osudem je strašně těžký.

Psychický propad po emocionálně náročném prožitku způsobí, že vás deprese ochromí – skoro až zneschopní. Utlumí vaši rozhodnost i zbytky energie. Prostě se jen tak vezete na vlně zoufalství umocněného prožívanými peripetiemi. Jediným pozitivem je, že vám tak často schází i síla potřebná ke spáchání sebevraždy.

Chůze v kaši

Není to žádný med, což vím z vlastní zkušenosti. Jakmile se totiž probojujete k tomu, že svou depresi dokážete jakž takž zvládat a žít s ní – což občas připomíná chůzi v dost husté hmotě – bylo by ideální, kdyby se životní podmínky držely v  rovnováze. Každá změna, dokonce i navenek příznivá, totiž do duše depresivního člověka vnáší zmatek. A když vám podrazí nohy něco zlého, přichází pád a přímá cesta ke dnu.

Pokud se do vás zakousne tělesná choroba, logicky se zhorší i ta duševní. Když vás opustí partner, viníte se z toho a deprese si užívá, protože vaše sebevýčitky jsou pro ni živnou půdou. Ztratíte-li práci a vaše sebehodnocení padá k bodu mrazu, je vám opět hůř. Případně váš domácí mazlíček odejde do zvířecího nebe a vy se nedokážete dostat z hloubky smutku…

Můžete se dokonce setkat i s lidskou krutostí. Je smutným faktem, že psychicky nemocní lidé bývají často oběťmi fyzického násilí. V médiích se bohužel mluví spíš o ojedinělých případech, kdy trestný čin naopak spáchají. Což je sousto pro všechny, kteří lidem s duševní chorobou primárně nedůvěřují či se jim dokonce s obavami vyhýbají.

Není to tak dávno, co byly zveřejněny výsledky ankety, v níž by se valná většina lidí raději odstěhovala, než aby žila v sousedství psychicky choré osoby…

Život si nevybírá

Vždy, když vás něco zdrtí, má to dopad na psychiku. S tím souvisí další věc. Máte-li depresi a prožijete tragickou událost, může být reakce ostatních velmi dvojsečná. Na jednu stranu vás chápou, ale současně jste pro ně duševně nevyrovnaný jedinec.

A na přetřes přijdou otázky: Je váš problém opravdový? Nevymýšlíte si tak trochu? Nepřeháníte to? Možná jste jenom zbytečně přecitlivělí – vždyť tohle se přece stává i jiným. Měli byste se vzpamatovat jako všichni, které potkalo totéž, no ne?

Většinou sice druzí k vaší depresi přihlédnou a přimhouří oko, ale nevydrží jim to napořád. Brzy se jim začne zdát, že se ve své mizérii rochníte příliš dlouho. Pak zazní například věty: Ty už se za tu depresi schováváš! Tohle není normální! Podívej, ten a ten takovou věc zvládl, a taky měl depky. Seber se a buď už konečně v pohodě! Neumíte si představit, jak depresivnímu taková vyjádření ubližují. Ta pohoda je totiž pořád někde v nedohlednu.

Je jasné, že život si nevybírá: fackuje nás všechny, a my s tím musíme bojovat. Jenže depresivní člověk ty políčky opravdu nedokáže ustát stejně jako zdravý.

Představte si to asi takhle: zničehonic vám začnou vypadávat vlasy. Podstupujete vyšetření, pumpují z vás krev, mažete si lysinky mastičkami… Děláte všechno pro to, abyste svou kštici zachránili. Jenže nic nefunguje a svůj stav prostě neovlivníte.

S depresí je to podobné. Neokrádá vás sice o vlasy, ale o duševní i fyzickou sílu, sebevědomí a sebeúctu. Také je nedokážete zázračně doplnit a musíte s tím žít…

Dá se to vůbec zvládnout?

Je vůbec možné, aby člověk s těžkou depresí zvládl něco tak bolestivého, jako je třeba smrt nejbližší osoby? Definitivní odchod milovaného člověka? Kruté ponížení ve formě znásilnění? Onkologickou léčbu?

Vězte, že je-li pro vás psychicky zatěžující běžný každodenní provoz, pak tyhle rány jsou téměř nepřekonatelné. Křehkost duše postižené duševním onemocněním se totiž podobá šálku z míšeňského porcelánu.

Právě tehdy, když pomine nejhorší ochromení, přichází u depresivních osob nebezpečná fáze.

Léčíte-li se s depresí, můžete se samozřejmě s obtížnou životní situací svěřit svému psychiatrovi či terapeutovi. Ti mohou nabídnout nějaké řešení a psychiku ošálit. Třeba posílením chemických preparátů, pobytem v léčebně, případně jinou metodou.

Někomu pomáhá i naslouchání a empatie medicínsky neškoleného člověka – duchovního, kamaráda. Vždy, když existuje někdo, komu můžete v těžké chvíli důvěřovat, je velká naděje, že ji nakonec i překonáte…

Mějte oči dokořán

Ve světě, který duševní nemoci často tabuizuje, je ale těžké najít spřízněnou duši – tolik potřebnou právě v krizových situacích. Mnohdy pro vás nebývá oporou ani ten nejbližší – tedy životní partner, rodič, přítel. Ačkoli je to smutné, jde bohužel o realitu, potvrzenou spoustou případů.

Je-li ve vašem okolí někdo s depresí a současně ho postihla tragédie, buďte vnímaví. Spojení citlivé, nemocné duše a osudové rány totiž může po uplynutí prvotního šoku, kdy už to třeba nečekáte, vést k fatálním činům.

Právě tehdy, když pomine nejhorší ochromení – které je stejné i u zdravých lidí – přichází u těch depresivních nebezpečná fáze. A sice určité srovnání se se situací, záblesk síly či odhodlání. Okolí pak přirozeně očekává, že „už to bude dobré“.

Jenže u deprese naopak nastává moment, kdy je nemocný schopný udělat pro ostatní nepochopitelnou věc – najde sílu vzít si život. Období těžkého zármutku po prožití životní rány totiž vždy střídá hojení. Zdravý člověk je na tom logicky lépe, jenže pro depresivního může být právě hojení zhoubné.

Což je vlastně hlavním poselstvím dnešního dílu… Ráda bych těm, co se s depresí na vlastní kůži (bohudíky) nesetkali a znají ji třeba jen z článků nebo vyprávění, sdělila, že to opravdu není fáma nebo výmysl slabochů. Že je potřeba brát ji vážně.

Využívejte celý web.

Předplatné

Duševně nemocných se bát nemusíte. A když se ocitají uprostřed životního otřesu a záleží vám na nich, pečujte o ně. Možná je vaše přílišná pozornost bude štvát, ale jakkoli někdy platí, že méně je více, jsou případy, kdy je to přesně naopak. Mějte raději oči dokořán, nechcete-li ztratit toho, na kom vám záleží…

V příštím dílu budu psát o tom, jaké je žít s depresí a mít vedle sebe racionálního partnera, který vás sice může milovat, ale vaše nemoc je pro něj velkou neznámou… Kam to může dospět, když není ochoten pochopit, že si svůj problém nevymýšlíte?

Diskuse 0
V jedné kůži s depresí
Seriál

O tom, co se děje v duši člověka s depresí - a jak se s ní žije, den za dnem.

Markéta Harasimová

  • Zdraví