K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Jak přežít konec světa

Čeká nás další konec světa. Kolikátý už? A čím to je, že podobným zvěstem stále řada lidí naslouchá?

Lenka Poncarová

12. 10. 2012

Ze seriálu: Fejeton Lenky P.

Už brzy přijde další konec světa. Nejpozději v prosinci letošního roku. Škarohlídi se radují a ani si nekladou otázku, že už je několikátý v pořadí v poslední době. Kolem nás profrčelo Y2K i milénium a svět dál existuje a lidstvo žije. Co má nastat teď?

V tom se čekatelé na další Armageddon moc neshodují. Někdo čeká kolaps elektroniky, způsobený slunečními erupcemi, který nás uvrhne technicky o staletí zpátky. Jiný má mnohem rafinovanější verzi.

Prý přiletí ufoni a předají nám všem tolik vědomostí, že nám z toho půjdou hlavy kolem. A hlavně – změní nás z vlků na beránky. Lidstvo se polepší a každý bude milovat bližního svého minimálně jako sebe samého.

Krásná vize… ale když se o ní chci dozvědět víc, zjišťuju, že stejně jako spousta věcí v tomto pozemském světě i lepší budoucnost bude ve skutečnosti jen pro vyvolené.

Chceš přežít? Vibruj!

Stát se vyvoleným přeživším je prý docela snadné. Stačí zvýšit své osobní vibrace. Nepodléhat negacím, být lepším člověkem. Idealisté se radují a radost jim nekazí ani nevyřčené, že kdo nebude správně vibrovat, přechod k vyššímu stupni vědomí nepřežije.

Lidé se už nebojí pekla, čertem s vidlemi a kotli se sírou je nikdo nezastraší, ale toho, že z ezoterického hlediska špatně vibrují, jsou ochotni se bát.

Ve skutečnosti ale špatně vibruje většina z nás… takže šanci přežít má možná tak každý desátý člověk. Jak zní známé moudro: Mnoho je povolaných, málo vyvolených.

Po zjištění reality se mi nějak ta vize přestává líbit. Už proto, že většina lidí by dnes nedokázala ani vypěstovat brambory, natož podojit krávu. Co víc, malé děti si už často myslí, že se mléko vyrábí v továrně.

Vnucuje se mi naléhavá otázka: Kdo by nahradil neosvícené bližní, co by nepřežili? Všechny ty špatně vibrující? O to víc nechápu…Jak se z toho někdo může radovat a radostně onu přelomovou událost očekávat? Ledaže…co když je tahle myšlenka prospěšná v jiném směru?

Obchod se strachem

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Dějiny lidstva byly vždycky obchodem se strachem. Nejdřív bylo třeba se bát pohanských božstev, pak zase křesťanského nebo jiného Boha. Pod taktovkou strachu se lidé krotili, alespoň navenek a zčásti.

Moderní doba přináší střízlivost v myšlení, ale v hloubi duše jsou lidé pořád stejní. Jen se nebojí Radegasta, ale chudoby, nezaměstnanosti, krize, nemoci šílených krav, neznámých bakterií v zelenině, prasečí chřipky. Přistupují na obchod se strachem, krčí se a bojí, i když to někdy odporuje logickému myšlení. Média v šíření děsu sehrávají svou roli.

Abychom nevyšli ze cviku, nebo spíš z neustálého strachu, sotva pomine jedno datum D, objeví se jiné, které ho nahradí. Pokud si dobře vzpomínám, i záležitost mayského kalendáře se vynořila až v posledních letech.

A člověk se v podstatě tak trochu i děsí rád. Pokud se mu určité věci servírují opakovaně, podlehne. Přestane kupovat salátové okurky, nechá se očkovat, začne si platit penzijní připojištění, protože i když nemá přílišnou důvěru v jistotu svých úspor, snaží se v rámci svých možností nějak se ochránit.

K čemu ale může sloužit opakované očekávání Armageddonu? Je to nějaká zvrhlá potřeba lidské psychiky, snaha vidět konečno v našich životech nebo tužba po lepších zítřcích, ať přijdou jakkoliv?

Lidé se už nebojí pekla, čertem s vidlemi a kotli se sírou je nikdo nezastraší, ale toho, že z ezoterického hlediska špatně vibrují, jsou ochotni se bát. Tedy ti, kteří uvažují a nežijí jen ze dne na den.

Moderní báje

Očekávání konce ale nemusí být jen negativní, mohlo by mít i pozitivní efekt. Mohlo by nastartovat změnu. Jenže lidská psychika má i tu nepříjemnou vlastnost, že jakmile člověku takzvaně otrne, má snahu zapomenout na veškeré hrozby i z nich plynoucí poučení.

Využívejte celý web.

Předplatné

Tak abychom nevyšli ze cviku, nebo spíš z neustálého strachu, sotva pomine jedno datum D, objeví se jiné, které ho nahradí. Pokud si dobře vzpomínám, i záležitost mayského kalendáře se vynořila až v posledních letech, před rokem 2000 o ní laická veřejnost nikdy neslyšela.

Tak k čemu nám to slouží, co myslíte?

Je to moderní forma hororu pro moderního člověka, obchod s lidským strachem nebo něco jiného, hlubšího v lidské psychice, co nás nutí se opakovaně bát, s napětím čekat, jak to tentokrát dopadne a pak si ulehčeně oddechnout, že tentokrát byl zase happy-end? Je to moderní báje? Je to něco víc?

Diskuse 0