Jak se rodily moje děti — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

lucka 15. 10. 2013 09:27 +2
No jo, nemocniční personál. To víte. S čertem zle, bez čerta hůř. Článek se mi moc líbí, taky mám na téma svých porodů ve své hlavě celou mytologii. Jenom se nezmiňujete o bolesti, kterou při tom člověk musí prožít, když se pro tohle rozhodne. Alespoň pro mě tvořila bolest 90 % toho všeho. Vzpomínám si na jednu matku, se kterou jsem se v porodnici potkala. Byla to romka a tohle byl její jedenáctý porod. Byla celá hubená a měla jen třetinu vlasů oproti tomu kolik jich cikánky normálně mají. Venku byla možná terčem opovržení, ale tam byla hrdinka, která něco takového dobrovolně jedenáctkrát podstoupila a vydržela.
Kristina 15. 10. 2013 11:08 +3
Pani Pavlo, moc Vam dekuji za zajimavy clanek. Vas zazitek s porodem syna je poucny a soucitim s Vami, co jste zazila po tretim porodu. Zazila jsem po svem tretim porodu cosi podobneho. Dcera se narodila v terminu, ale porodnice byla plna, takze mi dceru nedali hned ke mne, skoro me ani nenechali, abych si ji prohledla... A slo by to byvalo vyresit jinak, tak abychom hned byly spolu, ale to by musela byt vule a pochopeni ze strany personalu. Proste to, ze se vsude pise, jak je dulezity okamzity kontakt matky a ditete od prvnich okamziku, v realnem ceskem prostredi stale nikoho nezajima. Chovani sester, jejich netaktnost a neempatie me naprosto odrovnala, dny v porodnici jsem probrecela a odrazilo se to i v sestinedeli, kdy mi stale naskakovaly vysoke teploty. Jsem presvedcena, ze diky tomu, jak jsem se emocne vycerpala v obdobi po porodu. Jinak porody a tehotenstvi jsem prozivala podobne jako Vy, byla to pro me vzdy uzasna udalost... :-)
Míša 15. 10. 2013 18:30 +1 v reakci na lucka 15. 10. 2013 09:27
To je zvláštní, rodila jsem dvakrát a bolest si nepamatuju. Snad strach, abych to zvládla já a aby to zvládlo moje miminko. Ani podruhé jsem si nebyla jistá, že poznám ty správné porodní doby a nakonec myslím, že je dodnes neznám, všechno se stalo tak nějak přirozeně samo, jak to mělo být. Je pravda, že jsem měla štěstí na chápavý a profesionální personál. Paní Pavlo, dobrý článek :-)
Ulka 15. 10. 2013 18:51 +2 v reakci na lucka 15. 10. 2013 09:27
Bolest jsem vnímala jako doprovodnou přirozenou nutnost, věděla jsem, proč to "bolí", takže i to vnímání bolesti bylo okrajové. Kdybych psala článek jako paní Pavla (výborný:o), také bych bolest vůbec nezmínila. Zážitek s přechytřelou sestrou však mám bohužel taky. Na její debilní dotaz, zda jsem nepřebalovala jako dítě panenky (když mi to dle ní moc jako prvorodičce po porodu nešlo), jsem se zmohla na prosté "jenže panenky nehýbou nožičkama". Pak nastal malý boj kdo z koho. Když mi pak manžel přinesl něco na čtení (Cosmopolitan:o))), vrazila jsem jí ho do ruky a měla pokoj, od té doby byla jako vyměněná. Docela ubohé, že jo.
Dája 15. 10. 2013 20:19 +2 v reakci na Ulka 15. 10. 2013 18:51
Já jsem si z prvního pobytu v porodnici odnesla největší trauma ne z porodu - to vůbec - ale z toho, jak mě sestra seřvala, že si miminko odřelo nohu o lepítko z plenky ( za blbku jsem byla já, že neumím to lepítko nalepit rovně - no nakřivo bylo, dělala jsem to prvně.. ). Sevřený žaludek z lepítek jsem pak měla snad celé šestinedělí ;-). Druhý porod naprosto luxusní - od prvního stahu celkem 1 .5 hod, a teď čekám třetí ( naši dva puberťáci si jen klepou na čela) Tak doufám, že drobečka tentokrát nevyklopím někde na chodníku a moc děkuji za skvěle načasovaný článek, paní Pavlo :-)
Ulka 15. 10. 2013 20:39 +1 v reakci na Dája 15. 10. 2013 20:19
Dájo, to je úžasné, hodně štěstí v těhotenství, porodu i pak. Snášíte těhotenství jinak než "v mládí" u pubošů?:o) Moje kamarádka porodila ve výtahu porodnice, ale to bylo ve Spojených státech, tam jsou porodnice větší:o)
Kristina 16. 10. 2013 11:30 +1 v reakci na Dája 15. 10. 2013 20:19
Ju, Dajo! Moc gratuluju! Moc gratuluju! prave jsem se vratila z "navstevy" svych (post)pubertalnich synku s rocni dcerou. Jsou z ni oba uneseni. Mladsi syn se rozplyval, jak je roztomila a ze se mu bude po ni styskat... Dejte vedet, jestli cekate kluka nebo holcicku! :-) ;-)
Kristina 16. 10. 2013 12:07 +1 v reakci na Kristina 16. 10. 2013 11:30
No... ja nedopsala pointu a zdvojena gratulace byla taky neumyslna... :-D Moji synci si take tukali na hlavu. Kdyz se dozvedeli, ze budou mit sestru a ne bratra, tak byli jeste min nadseni, protoze co pry s ni... :-D A ted zasnu, jak se k ni maji, chovaji ji, pozorujou a bavi je ji pozorovat. Stala se novym ztmelujicim prvkem mezi nami vsemi.... :-)
Kristina 16. 10. 2013 12:08 +1 v reakci na lucka 15. 10. 2013 09:27
Lucko, take si vybavuji, jak jsem si tesne po tretim porodu rikala, ze klobouk dolu pred kazdou, ktera to zvladla... :-D
Dája 16. 10. 2013 19:42 +2 v reakci na Ulka 15. 10. 2013 20:39
Ulka, Kristina : holky, moc děkuju, zatím jsou to začátky a spousta testů před námi, vzhledem k věku, ale prostě věřím, že to bude ok.. ;-) Až budem vědět, co to bude,rozhodně se pochlubím! K těm chlapům bych brala holčičku, ty síly je potřeba trochu vyrovnat! ;-) Je moc fajn číst, Kristino, že to funguje, přesně takhle bych si to představovala - doufám, že to bude sestra a že si brášky omotá kolem prstu :-). Ulko, zatím je to úplně stejné, jako "zamlada" - nic mi není, jen potřebuju víc spát a lepí se na mě skoro denně chlapi ,naposled čínský svalnatý prodavač se slovy "PŠÍTEL-MÁŠ? SEZNÁMIT- MÚŠU? " :-))
Dája 16. 10. 2013 19:43 v reakci na Kristina 16. 10. 2013 12:07
Viz kousek nahoře pod Ulkou.. :-)
Kristina 16. 10. 2013 21:44 +1 v reakci na Dája 16. 10. 2013 19:42
:-D :-D hele ne ne, ne cinsky prodavace! Tak to musite uplne zarit! Testu se nebojte, urcite to bude v poho! Ja mela narozdil od toho, kdyz jsem v mladi cekala kluky, emocni vykyvy... pry to pri holkach byva... ( taky mozna tesne pred ctyricitkou uz jatra tak lehce ty hormony proste neodbouravaly...) Budu se tesit na dalsi zpravy! A drzim palce, at to je holka! :-) ;-)
Kristina 16. 10. 2013 21:45 v reakci na Kristina 16. 10. 2013 21:44
no ja dnes pisu jako blbec, chtela jsem napsat na ne, na cinany
pavla_koucka 17. 10. 2013 01:57 +4
Milé moje zlaté! Díky Vám za Vaše komentáře. Mám ráda tenhle web právě proto, že tu reagujete. Vážně, vždycky se těším na diskusi.
sokol 19. 10. 2013 08:44 +1
KRÁSNÝ PŘÍBĚH,TAKÉ JSEM SE CÍTILA S DĚTATKEM VELMI DOBŘE A DĚLALO MI ZLE,ZE MI JI NEDALI HNED PO PORODU KE MĚ.STÁLE JSEM SE BÁLA ,ŽE NENÍ NĚCO V POŘÁDKU.DALI M JI AŽ NA DRUHÝ DEN,A JA CELOU NOC NESPALA ,JAK JSEM BYLA VYNERVOVANA JE LI VŠE OK.TĚLESNÁ BLÍZKOST JE VELMI DULEŽITA TY PRVNÍ OKAMŽIKY.DÍKY ZA ČLÁNEK ..