Jak se učí dospělí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

jitka_cholastova 30. 12. 2014 11:36 +22
Já se poslední dny statečně seznamuju se svým prvním chytrým telefonem - i když mi spíš než chytrý připadá úzkostlivý, možná až s rysy obsedantního chování (neustále něco hlásí, vyžaduje, ověřuje si, kontroluje...) a jsem nemile překvapená jeho sklony k fatálnímu vyčerpání během jediného běžného dne. Docela mě zaujalo, že všechny ty nové věci, o kterých mluvíte, jsou vlastně věci velmi staré - hudba, výtvarka, jazyky... připadá mi, že uspokojení, které přichází se zvládáním a provozováním těchto činností, je jiného rázu než uspokojení ze zvládnutí nějaké elektronické vychytávky. Myslím, že není nic špatného na tom říct si "tohle nechám jít mimo sebe, nebudu se tomu věnovat" - u různých moderních vymožeností navíc kolikrát stačí chvíli počkat a budete zase "in" právě tím, že něco nepoužíváte - ale mělo by za tím být osobní klidné rozhodnutí a ne strach.
A. 30. 12. 2014 11:42 +3
Ja som už ku koncu štúdia na VŠ pociťovala rapídny úpadok schopnosti učenia. Nebola to ani tak strata schopnosti si pamätať ako strata schopnosti sa sústrediť. Neviem, čím to je, predpokladám, že (len) vekom nie.
Zdenka 30. 12. 2014 12:18 +7
Celý život jsem toužila umět anglicky. Milovala jsem poslouchat angličtinu, i když jsem nerozuměla ani slovo. Na gymplu mě dali do německe třídy ( a to jsem byla ráda, co s angličtinou, když jsme mohli nejdál do Drážďan) a myslím, že v našem středně velkém městě uměl tehdy anglicky jen jeden "pan profesor" - říkalo se to o něm. A tedy teď, dávno v důchodu, jsem si vzala Angličana, dva roky se dorozumívám jen anglicky, denně se učím a je to moje the best hobby. Na druhou stranu si myslím, kdyby to nebyla angličtina, stejně bych se něco učila. Člověk se moc nezmění, jen trochu stárne.
Zdenka 30. 12. 2014 12:21 +8 v reakci na A. 30. 12. 2014 11:42
Já myslím, že jste jen potřebovala "odfrknout" , asi jste toho měla plný zuby.
Atlaua 30. 12. 2014 12:56 +9
Ja som sa len nedavno rozhodla, ze si splnim svoj sen a naucim sa tancovat spolocenske tance. Som ale milovnik citania odbornych clankov. A nepovedala by som, ze sa ucim, ale skor sa vzdelavam. Zivot bez novych intelektualnych podnetov by mi prisiel hrozne otupny. A v protiklade k intelektualnej cinnosti mam zas potrebu robit nieco manualne. Tak si presivam oblecenie, vyrabam si celenky, cvicim s vlastnou vahou tela a skusam nove cviky. A k tejto radosti z noveho som prisla az casom. Takze je to u mna asi opacne, cim som starsia, tym sa ucim radsej. Dokonca by som povedala, ze skola z ludi uplne "vymlati" tu radost z ucenia, ktora je pre kazde dieta prirodzena.
Tomáš2 30. 12. 2014 13:30 +1
Navzdory otázkám, které autorka článku doporučuje si položit, jsem přesvědčen, že pro učení v dospělosti dvojnásob platí výběr vhodné metody a v důsledku až při učení v dospělosti dojdete k pochopení, PROČ to či ono dříve nešlo. Praktickým příkladem může být angličtina, matematika, snad i sportování. Jako úplné zjevení na mě zapůsobilo sdělení prezentované na webu jedné jazykové školy, že správná metoda studia angličtiny je ta, která u konkrétního studenta vede k prokazatelně efektivnějšímu výsledku ve srovnání s jinou metodou. Jistě, je to tak prosté, že se zdá, že to ani jinak být nemůže. Pokud jste rodiče, zkuste položit paní učitelce angličtiny, proč u Vašich dětí používá konkrétní metodu. O to, co zjistíte, se tady můžeme podělit. Byla by to sranda, kdybychom si s tím nemuseli uvědomit, že za nevolí, strachem, nenávistí dětí ke konkrétnímu předmětu nemusí být vždy jen jejich lenost nebo nedostatek rodičovské podpory. Při učení J se v dospělosti je báječnou výhodou, že tohle všechno si může studující nejen uvědomit, ale také z toho vyvodit praktické závěry pro volbu studijní metody
Kristina 30. 12. 2014 14:02 +1
Mne pripada zvlastni predstava, ze by se nekdo z nas neucil...:-) S kazdym novym vztahem, s dalsim narozenym ditetem nebo vnoucetem, novou praci, atd. se musime ucit novym dovednostem a mnohdy musime zapojit celou osobnost... (a v mozku se tim navazuji rovnez nove spoje, jako je to v pripade uceni se hry na hudebni nastroj, atd.) Mozna je rozdil v tom, ze tyto dovednosti jsou pouzitelne v dalsich jinych situacich a s jinymi lidmi... Hra na nastroj, kresleni obrazku, atp., to je asi hlavne relax (pokud nemate extra talent a neprezentujete se navenek) a clovek nemusi chtit relaxovat tak, ze se porad uci podobne dovednosti.
lawa 30. 12. 2014 19:06 +3
Pozoruju na sobě nechuť před učením se. Samotné informace mě zajímají, ale už jsem nervozní předem, že si to čtu stokrát, opakuju, ale zapamatuju si minimum (teď doufám, že až otevřu večer ten článek, tak si to znovu zopakuju a zapamatuju...). Krom toho se učím vařit - a když vařím pro sebe, tak je to ok, ale ze začátku mi dělalo obrovské problémy vařit něco "poprvé" i pro přítele. Vidím na sobě, jak jsem nervozní a nerudná z toho, že zklamu, že se to nepovede na poprvé, že něco zkazím. A přitom kdybych zkazila, tak co?? Přítel se na mě usměje a objednáme si pizzu... tak proč to očekávání, že mi vše musí vyjít na poprvé, jinak to nemá smysl zkoušet?? Myslím, že to je mou povahou a z velké části i výchovou - "děláš to blbě, dělej to tak a tak, jak chci já" ... a najednou doma můžu dělat to, co chci já (ne někdo druhý), zkoušet i kazit - a sama si řeknu, co jsem zkazila a co se povedlo... uvědomuju si, že záleží jen na mém pohledu... ale nevím, jak ho změnit.
Oldřich Dotovský 31. 12. 2014 00:11 +10
Považuji za nebezpečné rozdělovat lidi na ty, kteří jsou takzvaně „aktivní“, tedy organizují se ve spolcích, mají mnoho přátel, pořád něco podnikají apod., a na ty, kteří „jen sedí u televize a sčítají choroby“. Tím totiž automaticky předurčíte všechny introverty ke stařecké demenci. Nelze takto jednoznačně spojovat mentální aktivitu se společenskou či fyzickou aktivitou a vyvozovat z toho závěry. Takový Stephen Hawking v podstatě taky jen sedí v křesle a zírá do obrazovky, přesto o něm nelze říci, že by stárnul pasivně, nerozvíjel se a zakrňoval (navzdory degenerativnímu onemocnění, které jej k zakrnění předurčuje). Takže až budete někomu vyčítat, že sedí u televize místo toho, aby šel na večírek nebo lezl po horách, zamyslete se nejdřív, jestli mu náhodou ten dokument o černých dírách nemůže mentálně prospět víc než hodiny zdvořilostní konverzace či výšlap na Mt. Everest. Na mentální aktivitě je ošidné to, že se odehrává uvnitř, ne vždy se na venek projevuje a tudíž se obtížně posuzuje třetí osobou. A zatímco jednomu prospěje večer s přáteli, druhého by právě přátelé jen táhli ke dnu.
Dalinv 31. 12. 2014 11:07 +3 v reakci na Oldřich Dotovský 31. 12. 2014 00:11
Kolikrát si říkám, když vidím kolik některé ženy mají zájmů a že to vůbec stíhají..a kde je pak místo pro vztah:) Ale budiž, asi to mají vypočítané. "..hodiny zdvořilostní konverzace.." to bývají hrozně duchaplné konverzace;) Ano, každý jsme se narodily s určitým temperamentem a někdo toho "zvládne" víc a někdo míň. Každý by si měl najít tu svou hladinu, kdy už cítí, že "tohle" už je na něj moc a vydává energii přes jeho rozpočet. Ale že toho nezvládnu tolik co druhý, proto ještě nejsem špatný nebo méněcenný člověk. Mějte se všichni podle svých představ, i v tom dalším roce:)
Lukáš 31. 12. 2014 17:11 +9
Přiznám se, že jsem článek ještě nečetl. Schopnost učit se novým věcem ve stáří? Ve třiceti? Zeptejte se lidí po padesátce! :-) Schopnost učit se v tomto věku souvisí se schopností chtít žasnout, nebát se nového, se schopností vidět smysl a jít k dalšímu, novému horizontu.
Lukáš 1. 1. 2015 10:57 +3
Co nového bych se rád v tomto týdnu ( spíš ale v tomto roce ) naučil já? Nejspíš to, o čem je řeč v části článku nazvané: Mozek v kondici. Jsem přesvědčený o tom, že lidé vyššího věku, kteří se stále úspěšně učí nové věci pochopili nutnost relaxace, zjednodušení životního stylu, zpomalení a zklidnění tempa, zmenšení nároků ve smyslu: toto a toto už v životě nepotřebuji, můžu se toho snadno zříct. Přehodnotili svoje priority, nestydí se to přiznat, otevřeně říct a žít podle toho, ať už si o takovém "uskromnění" myslí jejich okolí co chce. Myslím si, že ti, kteří se úspěšně učí i ve vyšším věku mají jasno v tom, co je pro ně ve zbytku života nejcennější - mají tak uvolněnou "myšlenkovou kapacitu" k dalšímu, novému přijímání okolního světa ...
Diskuzní kovboj 1. 1. 2015 12:11 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 31. 12. 2014 00:11
Zbytecne jste to vyhrotil, Oldrichu. Prectete si text jeste jednou a lepe, vy hlavo dubova. Nevim, co zamyslela autorka, ale ja to chapu tak, ze je rozdil mezi nekym, kdo neni ochoten delat vubec nic a diky tomu se akorat posunuje do vetsi a vetsi necinnosti, prenesene mu odumira mozek, a nekym, kdo se prirozene udrzuje aktivni. Neni to o zadnem lezeni po horach apod., vsak to tam take zminila jako priklad, viz "často se setkáme buď s aktivními lidmi, například i organizovanými v různých spolcích,", vsiml jste si toho "například i"? Nevsiml. V rodine mame dve seniorky, obe 86 let. Jedna cely zivot cte knihy (zejm. svetovou beletrii), lusti krizovky, v TV jiz sleduje pouze prirodopisne porady a zpravy (ostatni program sledovala naposledy v dobe, kdy jsme jeste byli Ceskoslovensko a zabavne porady tehdy mely uplne jine obsazeni, kulturu i naboj). Nikdy nesledovala picoviny typu Ordinace, Esmeralda atd.,nevim, co ted zrovna frci. Je chytra, bystra, a i kdyz ve svem veku nema paru o modernich technologiich jako napr. IT, neni problem ji to vysvetlit a z jejich reakci je videt, ze chape (velmi obecne), na jakem principu funguje napr. internet atd. Prost ji to pali. Nikdy se neucastnila zadnych organizovanych veseli, v zivote mela jednu nebo dve kamaradky jeste z obecne skoly, a to nikoliv proto, ze je introvert, ale proste ji ty hloupe hlody, co zenske (a casto nejen ony) normalne ve skupinkach vedou, nezajimaji.
Diskuzní kovboj 1. 1. 2015 12:12 +6 v reakci na Diskuzní kovboj 1. 1. 2015 12:11
Druha zminena osoba je oproti te prvni VS, byvala kdysi pani ucitelkou a je totalne mimo. Pani ucitelka nikdy necetla, nikdy!, pouze polehava doma, skuci a sleduje TV - od serialu, pres kraviny typu Superstar ci nevim kdo hleda talent, po teleshoping (jestli to jeste vysilaji), reklamy, telenovely, proste vsecko co z te bedny jde. Tohle dela poslednich cca 40 let. Je fyzicky schopna, ale pouze polehava pred TV a vytrvale si pestuje a posiluje v sobe i ostatnich jakesi povedomi o vsemoznych chorobach, ktere ma (dle lek.vysetreni nema), vyjmenovava co ji je, bylo a bude, jaka je to hruza, picuje na cely svet. Tudiz to, co autorka popisuje, si dokazu velmi dobre predstavit v realnem zivotem, protoze to vidim pred sebou v blizkem okoli cely svuj zivot. Takze jste vedle jak ta jedle - nebo jenom trolite. Prestante se furt ohanet temi introverty-extroverty. Zpusob, jakym autorka popisuje dve mozne kategorie starsich lidi (tedy aktivni-pasivni), rozhodne nedela z tech "domacich papucovych" typu nejake intelektualni mrzaky a uz vubec na tom nevidim nic nebezpecneho.
sokol 8. 1. 2015 13:22 +3 v reakci na Zdenka 30. 12. 2014 12:18
Dobrý den,p.Zdenko.U mě to bylo podobné.Mnoho let jsem se snažila učit angličtinu ale stále nic.Chyběla mi motivace .Až jsou moje děti v Anglii a syn mi řekl.mami nauč se anglicky,budeme Tě potřebovat na hlídání děti,tak at umíš mluvit aspon trochu.No a vida,stal se zázrak.Chodím do angličtiny,velice mě to baví.Dostala jsem tak silnou motivaci a dokonce bych tam mohla i pracovat.Tak se na to těším velice.Brzo už také půjdu do důchodu a už se nemůžu dočkat,že si budu dělat co chci a ne co stále musím.Děkuji a držím Vám palečka a at jste štastná.lenka