Kamarád vás podrazí, obchodník podvede, kolega pomluví. Připravte svůj mozek na takové situace.
Stalo se nám to už všem. Někdo, komu jsme věřili, nás podvedl, okradl, převezl. Zneužil naší důvěry.
Koupili jste si věc, která po týdnu přestane fungovat. Zaplatili za lístky na koncert, které se ukázaly jako padělané. Vyhodili vás z práce, přestože vás ještě před měsícem kamarád-nadřízený ujišťoval, že to rozhodně nehrozí. Přítel vám ukradne nápad, o kterém jste mu nadšeně vyprávěli.
Na takové situace náš mozek reaguje několika obvyklými způsoby. Objevují se pocity frustrace a ohrožení, ztrácíme koncentraci a důvěru v lidskou poctivost. Zobecňujeme a uzavíráme se:
Snažíme se tak chránit před opětovným zklamáním a negativními emocemi. Ve skutečnosti se ale sami odsuzujeme k ještě většímu narušení našeho života, než jaké nám způsobila původní situace. Co s tím?
Zobecňování nás přijde draho. Po špatné zkušenosti s nákupem z druhé ruky si řekneme, že budeme vždy kupovat jen nové věci – samozřejmě vždy několikanásobně dražší. Za pár let tak nastřádáme celkovou ztrátu několika desítek tisíc.
Nejde jen o peníze. Časem se totiž podobné předsudky mohou stát součástí naší osobnosti, aniž bychom si je zpětně dokázali rozumně odůvodnit.
Uzavřít se před přáteli nebo se stát podivínem, který v práci s ostatními raději nekomunikuje? Přisoudit takový význam člověku, který vás oklamal nebo podvedl, přeci nechcete!
Nedělejte hned dramatické závěry ani drastická opatření. Prostě se poučte a řekněte si, jak budete postupovat příště, aby se to neopakovalo. Například:
Ze všeho se můžeme poučit, pokud k tomu máme vůli a trochu nadhledu.
Popřemýšlejte, co vám vzniklá situace dává k dobru: v budoucnu se snadněji vyhnete stejnému problému – a třeba by podruhé šlo o víc než pár stovek a zkažený večer. Ze všeho se lze poučit, pokud k tomu máme vůli a trochu nadhledu.
Důležité je neobviňovat se za vzniklou škodu. Je rozdíl mezi přiznáním pochybení a sebeobviňováním, které je zevšeobecňující a nekonstruktivní. Pocity viny znesnadňují schopnost problém objektivně vyhodnot a poučit se.
Vědci před časem prokázali, že pokud lidé bolestné podněty považují za náhodné nebo zaviněné vnějšími okolnostmi, vnímají je jako méně bolestivé, než když si myslí, že si bolest způsobili vlastní vinou.
„Utápění se v sebelítosti je celkem běžnou reakcí, sama několik takových příkladů znám,“ říká koučka Lenka Nováková. „Ale více lidí, s nimiž přicházím v byznysu do kontaktu, se vypořádává se stresem jeho popřením.“
Nechat se napálit podle Lenky Novákové vyvolává zákonitou stresovou reakci „uteč, nebo udeř“. Navenek se oběti podvodu chovají, jako by se vlastně nic nestalo: No co, tak jsem za hlupáka… S klidným výrazem se snaží maskovat vření uvnitř. To ale není cesta, jak se se stresem správně vypořádat.
„Jedním z nejefektivnějších způsobů je přehodnocení vzniklé situace novou interpretací události,“ radí Nováková. „Vědomým a plánovitým rozhodnutím, že původně ohrožující událost z jiného pohledu není až tak tragická. Třeba v sobě skrývá i nové příležitosti k růstu,“ vysvětluje. Ostatně už naši předkové říkali, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Literatura: