Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jak si nekazit radost

Proč je držitel bronzu šťastnější než majitel stříbra? Vnímá své umístění v jiných souvislostech.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

4. 7. 2012

Minulost nezměníme, ale náš pohled na to, co se stalo, se v čase proměňuje. Tento proces můžeme vědomě korigovat a přispět k tomu, abychom se ze svých chyb dokázali skutečně poučit.

Pokud si vybavujete momenty po již uběhlé události, která vás zrovna dvakrát nenadchla, určitě si vzpomenete na vlastní tendenci představovat si alternantivní závěry té či oné situace. Tomuto jevu se říká kontrafaktuální myšlení (contrafactual thinking) a dokáže nám život ulehčit i ztrpčit.

Podstatu kontrafaktuálního myšlení vystihují obraty jako „co se bývalo mohlo stát“ nebo „co kdyby“. Jev si můžeme ilustrovat na situacích známých všem vrcholovým sportovcům.

Stupně vítězů

Představte si, že jste vytrvalostním běžcem v trati na pět kilometrů a obdržíte stříbrnou medaili. Právě jste se vlastně stal druhým nejlepším sportovcem v dané disciplíně, ale k pozici naprostého vítěze vám chyběla pouhá vteřina.

Nyní se vžijte do držitele bronzové medaile. Je na tom hůř než vy, ale zároveň za prvním místem i za vámi zaostal téměř o deset sekund. Rozdíl je zde tak markantní, že je nesmírně šťastný z medailové pozice a svou cestu na stupínek vítězů si bude při následném vyhlášení vítězů užívat mnohem víc než vy.

Proč je držitel bronzové medaile šťastnější než druhý nejlepší soutěžící? Není snad ocenění „druhý nejlepší běžec“ lepší než třetí? Vzhledem k časovým odstupům jednotlivých závodníků se u nich projevilo kontrafaktuální myšlení a spolu s ním i tendence představovat si odlišně alternativní závěry daného závodu.

Dělítkem mezi pozitivně a negativně naladěnými jedinci je jejich způsob „ukotvení“ toho, co je kdysi potkalo, buď do slunné nebo šeré perspektivy.

Stříbrný medailista si představuje, že mohl být lepší a dosáhnout na zlatou medaili. Bronzovému závodníkovi pak na první a druhou pozici chyběla tak veliká časová ztráta, že ho ve vlastních představách spíše napadá možnost skončit na bramborové nebo dokonce i na nižší pozici, čímž mohl ztratit velkolepou možnost usednout na pomyslný trůn vítězů. Jeho mysl je tak zaplavována kladnými emocemi (v důsledku představ o alternativních horších skutečnostech) a je nesmírně šťastný.

Zážitky si rámujeme sami

Tendence vracet se k událostem z minulosti mohou tedy na jedné straně značně přispět k následné depresivitě, úzkosti a sebeobviňování z věcí, které jsme mohli čistě hypoteticky udělat lépe. Na druhé straně nelze opomenout kladný vliv pozitivního přerámování naší minulosti.

24. – 25. listopadu 2018

Festival Psychologie.cz podzim 2018

Psychologie.cz

D. KahnemanD. T. Miller upozornili na souvislost konstruování minulých událostí a jejich vztahu k našemu aktuálnímu duševnímu stavu. Tvrdí, že pomyslným dělítkem mezi pozitivně a negativně naladěnými jedinci je jejich způsob „ukotvení“ toho, co je kdysi potkalo, buď do slunné nebo šeré perspektivy.

Z hlediska optimistů je základním kamenem jejich vnitřního zářivého úsměvu schopnost zasadit minulé křivdy, prohry nebo provinění do takové podoby, aby byly přijatelné pro jejich ego, osobně je nezraňovaly, nezanechávaly na jejich duši šrámy a měli na ně spíše kladný vliv. Jedince, kteří nepodlehnou nakažlivému černému myšlení, čeká odměna v podobě pozitivního růstu, otevřenosti novým zkušenostem  schopnosti poučit se a vnitřně růst z vlastních chyb. Vše se přitom děje jakoby samo od sebe.

Zda se u vás kontrafaktuální myšlení projevuje pesimistickým nebo naopak optimistickým způsobem záleží jak na vrozených, tak na výchovných a socializačních skutečnostech.

Naladění naší mysli a predispozice zarámovat minulé zážitky do pozitivního či negativního rámce jen pomalu podléhají našim vědomým intencím a spíše se nechávají táhnout vlivy prostředí, v kterém se nacházíme, a převažujícími kladnými nebo naopak zápornými lidskými vlastnostmi. Je tedy třeba změnit sebe samotné, především naši osobnost se všemi jejími návyky a zájmy jako takovými, a teprve druhotně lze očekávat další změny.

To, zda se u vás kontrafaktuální myšlení projevuje pesimistickým nebo naopak optimistickým způsobem, záleží jak na vrozených, tak na výchovných a socializačních skutečnostech. Spojují se zde projevy genetických dispozic s tendencí kopírovat projevy chování našich rodičů a blízkých.

Není to ovšem důvod rezignovat na možnost a zejména vlastní schopnost změnit naši tendenci k černému vidění světa. Určitá dávka skepse je ke střízlivému pohledu na svět nezbytná, ale jen do omezené míry.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jak se tedy dostat na blahodárnou cestu přiměřeně pozitivní osobnosti? Kdybych mě doporučit jedinou věc, řekl bych – buďte skromní. Právě díky tomu, že nebudete očekávat zázraky a naučíte se zároveň přijímat méně, než jste předpokládali, nastartujete cestu ke střízlivému postoji. Asi nebudete hned šťastní, ale rozhodně budete méně zklamaní. A právě to je první krůček k tomu, abychom dokázali vidět svět i z jeho lepší stránky.

Svoje emoční naladění máte ve vlastních rukou, nekažte si proto náladu přehnanými dodatečnými scénáři každé nepovedené situace.

Literatura:
Kahneman, D., Miller, D. T. (1986): Norm Theory: Comparing reality to its alternatives. Psychology Review, 93, 136–153.
Samma, L. J., Turkey-Kames, A. J., Meier, S. (1999): Mood, Self-esteem and Simulated Alternatives: Throughprovoking affective influences on contrafactual direction. Journal of Personality and Social Psychology, 76, 543–558.

Diskuse 0