Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jak vědu nedělat

Vědcův přínos je nejčastěji odvozen od počtu vydaných článků. A právě v tom je zádrhel.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

23. 4. 2014

Přirozená touha zvídavosti je základním kamenem poznání a tvoří neoddělitelnou složku přežití nás samých a celého zvířecího druhu. Jako všechny vlastnosti má však i tato lidská tendence svá omezení. Stejně jako jeskynní lidé nedokázali v boji o kořist vždy zvítězit nad divokým zvířetem, nedokážeme ani my sami mnohdy dojít správnou cestou k vytouženému cíli poznatků. A to je hlavní důvod, proč vymýšlíme a sofistikujeme nástroje, pomocí nichž se jako vědci ve sféře neustálého tlaku na získávání nových poznatků uživíme.

Jako člověk s prvními akademickými zkušenostmi v oblasti postgraduálního studia psychologie jsem stále zaujatý a nadšený, a zastávám stanovisko, že se jedná o jedno z nejúžasnějších a nejvděčnějších povolání.

I přesto vnímám, jaké vědecká činnost obsahuje trhliny a mezery, které jsou koneckonců blízké každé profesi. Vědci jako takoví jsou stejně jako právníci, ekonomové anebo dělníci také jen lidé, a proto se i v akademické sféře projevují nejrůznější neřesti.

Proč a kde publikujeme

Všichni předpokládáme, že stěžejními aspekty výzkumné činnosti jsou maximální intelektuální stimulace a podíl na prestižních výzkumech. Možná nás však překvapí, že jsou s nimi spojeny také další nutnosti. Vědci mnohdy nejsou jen výborní tvůrci myšlenek a experimentů, a chtějí-li se o své nové poznatky podělit se zbytkem vědecké komunity, musí kromě encyklopedických znalostí oplývat i výbornými prezentačními dovednostmi.

Vědecká komunikace, jako základ dorozumívání mezi akademiky, probíhá prostřednictvím impaktovaných nebo recenzovaných žurnálů, které představují pravidelně vydávané a nejvýše hodnocené druhy časopisů pro účely prezentování vědeckých poznatků. Vědcův přínos je nejčastěji odvozen zejména od počtu vydaných článků v recenzovaných a impaktovaných periodikách, a představuje hlavní ukazatel jeho vlivu na vědu a na společnost. A právě zde tkví jeden veliký zádrhel.

1) Metoda krájení salámu

Nyní se dostáváme k jádru problému, a chceme tím poukázat na stinnou stránku upřednostňování kvantity vědeckých článků před jejich kvalitou, kterému nejlépe odpovídá termín metoda krájení salámu (salami slicing). Ta představuje rozdělení jedné studie, jež může být publikovatelná v jednotné ucelené podobě, do více dílčích výzkumných zpráv s následným publikováním ve více periodikách, provinciích a příbuzných vědách. Nezainteresovaným očím se zdá, jako by bylo uskutečněno větší množství studií.

2) Metaanalytické studie

Další možností prezentace odborných poznatků jsou metaanalytické studie. Jejich smyslem je analyzovat dostupnou oblast doposud publikovaných studií na dané téma a učinit zevšeobecňující závěry. Tyto analýzy znamenají pečlivé shromážděný všech dostupných článků k jednomu tématu a posléze slouží jako vodítko pro určení, co je v dané oblasti, například v medicíně či psychologii, nejúspěšnější.

Nejčastěji se takové studie týkají nějaké léčebné metody a lidé z praxe mají tendenci považovat za lepší tu, ke které bylo v časopise vydáno co nejvíce článků s prokazatelným účinkem.

3) Čím více plátků, tím více salámu?

Hlavní problém metaanalytických studií se již snad zdá být jasnější – co když za zdánlivým úspěchem nějaké léčebné metody stojí jen jeden nebo dva vědecké pokusy, které byly publikovány na jednotlivé části tak, že je nakonec k dispozici deset až dvacet příznivě vyznívajících článků, jež se zdají být prokazatelným důkazem účinku nějaké léčebné metody?

4) Negativní dopady v praxi

Ve vědách o člověku se podle závěrů metaanalytických studií postupně zařídí mnohá nemocniční a léčebná centra a pokusí se jim přizpůsobit následnou léčbu. Většinou postupují tak, že považují za nejpřínosnější právě to, co bylo publikováno nejčastěji, a věří tomu, že za články stojí mnoho předchozí práce a výzkumných studií.

To může mít za následek zavedení určitého druhu psychologické intervence či somatické léčby a až nekritický obdiv k němu. Následky jsou více než zřejmé: představují vyplýtvané peníze, zklamání z nenaplnění původních představ nemocničního personálu a také potřebu nalézt co nejrychleji jinou efektivní metodu, což znamená opakované vynaložení psychického úsilí a další finanční náklady.

5) A je vyděláno

Proč nepublikovat více věcí s malou vynaloženou námahou, když nám to systém umožňuje? Jak zařídit, abychom jako vědci mohli vesele pracovat i nadále, a přitom udělat jen malý kousek práce se zástěrkou velkého množství uskutečněných studií? Bohužel i takto někteří lidé v akademické sféře občas uvažují, což pouze zvyšuje počet salámových studií.

Autor či autoři původní studie, která způsobila všechny veliké problémy nemocničnímu personálu či jinému pracovišti z oblasti pomáhajících profesí, díky uplatnění této metody splní nutný minimální počet článků, které musí napsat, aby se jako pracující lidé uživili, a v této práci pokračují s radostí dál.

Pokora všem poctivým vědcům

Využívejte celý web.

Předplatné

Ať už budeme po přečtení tohoto článku pohlížet na činnost vědeckých sil a poslání experimentálních laboratoří s jakoukoli skepsí či podezřením, musíme si uvědomit, že jde o nelehkou a nevšední práci, která člověka staví do pozice bytosti, jež si musí poradit se sebevíce intelektuálně náročnou činností.

Akademikové a vědci si proto zaslouží maximální pokoru, uznání a především obdiv za jejich pečlivou práci, která za nimi za dlouhé roky námahy stojí. Negativní případy uvedené v našem článku se vyskytují sporadicky, a bylo by vůči většinové akademické obci nefér, kdybychom házeli špínu i na ně.

Diskuse 0