O našich pocitech rozhoduje to, s jakou alternativou svůj výsledek srovnáváme.
Věda a společnost | Michal Vlasák | 20. 12. 2012
Člověk má přirozenou tendenci vše srovnávat. Nejde jen o to, zda vyhodnotíme sklenici jako poloprázdnou nebo poloplnou. Základní proměnnou, ovlivňující ve výsledku i náš pocit, je to, jakou situaci si pro srovnání vybereme.
Náš mozek vnímá věci v rozdílech – proto můžeme číst vybledlý text v šeru při světle svíčky, stejně tak jako právě koupenou knihu za slunečného dne na zahradě.
Stejně tak naše mysl často srovnává současnou situaci s co by se stalo, kdyby… Díky tomuto srovnávání s ostatními možnostmi můžeme věcí buď litovat, nebo za ně být rádi.
Držitelé bronzové medaile jsou šťastnější než ti, co skončili na druhém místě.
Důležitost tohoto srovnávání si můžeme ukázat na výzkumu, který je poněkud starší, ale to mu neubírá nic na pravdivosti. Několik dobrovolníků v něm dostalo k přečtení text o člověku, který přežil pád letadla. Šel několik dní divočinou a nakonec zemřel vyčerpáním kousek od civilizace.
Dobrovolníci pak měli určit částku, kterou by měla dostat jeho rodina jako odškodnění. V jedné verzi příběhu trosečník zemřel 120 kilometrů od civilizace, zatímco ve druhé ho od záchrany dělilo jen půl kilometru.
Čtenáři druhé verze příběhu byli k pozůstalým o poznání štědřejší. Oba příběhy skončily naprosto stejně – trosečník zemřel, a to aniž by věděl, jak daleko od záchrany je – přesto druhá verze vypadá mnohem tragičtěji.
V roce 1992 byl na olympiádě v Barceloně pod vedením Thomase Galoviche proveden výzkum zabývající se pocity a výrazy medailistů. Výraz v jejich obličeji byl natočen po skončení discipliny (tedy ve chvíli, kdy už věděli, jak se umístili) a na stupních vítězů při předávání medailí.
Po každém úspěchu či neúspěchu máme vždy minimálně dvě další alternativy, jak to mohlo dopadnout.
Ze záznamů bylo patrné, že držitelé bronzové medaile jsou šťastnější než ti, co skončili na druhém místě – ať už okamžitě po závodě, nebo při předávání medaile. Zatímco stříbrný medailista si uvědomuje, jak málo jej dělilo od zlata, držitel bronzu je rád, že není čtvrtý.
Jak si jistě dokážete domyslet, tohoto efektu nevyužívají jen scénáristé filmů a seriálů, ale i tvůrci reklam a zpravodajství, různí prodejci, případně kdokoliv, kdo se vás snaží o něčem přesvědčit:
Tohoto efektu můžete využít i vy. Po každém úspěchu či neúspěchu máme vždy minimálně dvě další alternativy, jak to mohlo dopadnout. Ano, život vám mohl rozdat lepší karty. Vždycky existuje lepší varianta. Ta by vás měla motivovat do budoucna. Druhá, horší, vás zase může přesvědčit o tom, že jste až tak špatně nedopadli.