Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jak vypadá úspěch?

O našich pocitech rozhoduje to, s jakou alternativou svůj výsledek srovnáváme.

Michal Vlasák

Michal Vlasák

20. 12. 2012

Člověk má přirozenou tendenci vše srovnávat. Nejde jen o to, zda vyhodnotíme sklenici jako poloprázdnou nebo poloplnou. Základní proměnnou, ovlivňující ve výsledku i náš pocit, je to, jakou situaci si pro srovnání vybereme.

Náš mozek vnímá věci v rozdílech – proto můžeme číst vybledlý text v šeru při světle svíčky, stejně tak jako právě koupenou knihu za slunečného dne na zahradě.

Stejně tak naše mysl často srovnává současnou situaci s co by se stalo, kdyby… Díky tomuto srovnávání s ostatními možnostmi můžeme věcí buď litovat, nebo za ně být rádi.

Držitelé bronzové medaile jsou šťastnější než ti, co skončili na druhém místě.

Důležitost tohoto srovnávání si můžeme ukázat na výzkumu, který je poněkud starší, ale to mu neubírá nic na pravdivosti. Několik dobrovolníků v něm dostalo k přečtení text o člověku, který přežil pád letadla. Šel několik dní divočinou a nakonec zemřel vyčerpáním kousek od civilizace.

Dobrovolníci pak měli určit částku, kterou by měla dostat jeho rodina jako odškodnění. V jedné verzi příběhu trosečník zemřel 120 kilometrů od civilizace, zatímco ve druhé ho od záchrany dělilo jen půl kilometru.

Čtenáři druhé verze příběhu byli k pozůstalým o poznání štědřejší. Oba příběhy skončily naprosto stejně – trosečník zemřel, a to aniž by věděl, jak daleko od záchrany je – přesto druhá verze vypadá mnohem tragičtěji.

Úspěch je relativní

V roce 1992 byl na olympiádě v Barceloně pod vedením Thomase Galoviche proveden výzkum zabývající se pocity a výrazy medailistů. Výraz v jejich obličeji byl natočen po skončení discipliny (tedy ve chvíli, kdy už věděli, jak se umístili) a na stupních vítězů při předávání medailí.

Po každém úspěchu či neúspěchu máme vždy minimálně dvě další alternativy, jak to mohlo dopadnout.

Ze záznamů bylo patrné, že držitelé bronzové medaile jsou šťastnější než ti, co skončili na druhém místě – ať už okamžitě po závodě, nebo při předávání medaile. Zatímco stříbrný medailista si uvědomuje, jak málo jej dělilo od zlata, držitel bronzu je rád, že není čtvrtý.

Jak si jistě dokážete domyslet, tohoto efektu nevyužívají jen scénáristé filmů a seriálů, ale i tvůrci reklam a zpravodajství, různí prodejci, případně kdokoliv, kdo se vás snaží o něčem přesvědčit:

  • Když akční hrdina přestřihne v poslední vteřině ten správný drát u nálože, krve by se v divácích nedořezal. Někdo, kdo by se v bombách vyznal lépe a zneškodnil ji pět minut před explozí, by srovnatelné ovace mohl očekávat jen těžko.
  • Muž, který na letišti doběhne svou milovanou bytost, vypadá mnohem zamilovaněji, než kdyby jí své city vyznal už den předtím u večeře.
  • Pokud by pilot letadla nebezpečnou situaci zažehnal hned, asi těžko by se o něm psalo jako o hrdinovi.
  • Každý si vzpomene na methanolovou aféru, kdy pacientům v nemocnicích byly věnovány několikaminutové reportáže, zatímco ti, kdo zemřeli okamžitě, se velmi brzy stali jen dalším číslem ve statistikách.
  • Bílá vynikne vedle šedé, lepší prací prášek vedle pověstného běžného, to je reklamní abeceda.
  • Ve srovnání s „drahým opravářem“ se ta stovka za calgon jeví zanedbatelná. O to tvůrcům šlo.
  • Teleshoppingová strategie vyvolat nejprve cenu, kterou nezaplatíte, a postupně snižovat, funguje na stejném principu.

Tohoto efektu můžete využít i vy. Po každém úspěchu či neúspěchu máme vždy minimálně dvě další alternativy, jak to mohlo dopadnout. Ano, život vám mohl rozdat lepší karty. Vždycky existuje lepší varianta. Ta by vás měla motivovat do budoucna. Druhá, horší, vás zase může přesvědčit o tom, že jste až tak špatně nedopadli.

Diskuse 0