K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Je život boj, nebo hra?

Někdy si místo složitého rozhodování hodím korunou. Funguje to spolehlivě.

Martin Pošta

Martin Pošta

4. 3. 2014

Často slýcháme nebo i sami říkáme, že život je boj. Ale je opravdu život boj? Co si raději říct: Život je hra. Představa boje zaměřuje naši pozornost na nedostatky, které je potřeba odstranit. Představa hry nás naopak navádí k našim zdrojům. A je to mnohem větší zábava.

Už jste někdy přemýšleli o tom, že byste si mohli ve svém životě hrát? V takové hře je potřeba splnit první level, abychom se dostali do druhého. Ve hře máte svůj cíl, kam se chcete dostat. Velmi často se v prvním levelu zacyklíte, než se seznámíte se správným ovládáním hry. Je třeba zorientovat se v prostředí hry a nějakou dobu trvá, než postoupíte do další úrovně.

Stane se, že vám počítač hlásí game over, ale vás to neodradí. Jen se poučíte z chyb, které jste udělali, a hrajete dál, až zvládnete i druhý level. Pak třetí, až dojdete k cíli.

Každé mé rozhodnutí obsahuje pocit radosti nebo úlevu. Pokud cítím vnitřní sevření, najdu si jiný způsob řešení.

V takové hře neexistuje neúspěch, jen ponaučení. Každá hra má svůj cíl a v každé hře je ten cíl jiný. Stejně tak je to i v našem životě. Každý z nás má svůj cíl jiný, přesto jsem přesvědčený, že ten nejvyšší cíl každého z nás je být šťastný.

Co to znamená? Myslím, že se moc nepletu, když řeknu, že člověk je šťastný, pokud naplní poháry zdraví, vztahů, práce a peněz. Když se nedaří jeden z pohárů naplnit, necítíme se dobře.

V počítačové hře se v každém z levelů bavíte. Proto tu hru přece hrajete, je to zábava. Velmi často vás rozčílí, že se nemůžete posunout. Neberete však hru jako boj, ale jako zábavu.

Moje startovací čára

Když jsem si tohle uvědomil, začal jsem si ve svém životě hrát. Vypnul jsem autopilota, který řídil můj život. Uvědomil jsem si, že pokud svůj život nechám řídit autopilotem, nemám nad svým rozhodováním kontrolu. Spoustu let jsem žil tak, že jsem svá rozhodnutí dělal spontánně, tak, jak přišly. A to i v momentě, kdy jsem cítil, že mé rozhodnutí mi nevytváří dobrý pocit.

Nedbal jsem toho, jaké mé rozhodnutí bude mít důsledky. Nehrál jsem si. Bral jsem vše, jak to přišlo. Není divu, že jsem se často dostal do slepé uličky. Týkalo se to především mých vztahů, ale i práce, peněz a zdraví. Když jsem se ocitl v oné slepé uličce, napadla mě myšlenka, že život je boj. A tak jsem začal bojovat.

Později jsem si uvědomil, že pokud ve svém životě bojuji, soustředím se především na své chyby, které je třeba odstranit. Neuvědomoval jsem si své schopnosti, abych různé situace řešil jinak, podle nich. Jen jsem viděl překážku – chybu, se kterou musím bojovat.

Mozek dokáže zaměřit pozornost vždy jen na jednu věc. Proto je člověk buď obětí okolností, nebo tvůrcem svého života.

Před časem se mi dostala do ruky kniha Vědomý business od Freda Kofmana. Při čtení této knihy jsem si uvědomil, že musím vzít za svůj život bezpodmínečnou odpovědnost. Uvědomil jsem si, že své štěstí i neštěstí si vytvářím sám. Uvědomil jsem si, že to, jak se cítím dnes, je výsledkem mých rozhodnutí v minulosti a že právě teď se rozhoduji, jaká bude má budoucnost.

To byla přesně má startovací čára v mé životní hře. Mozek dokáže zaměřit pozornost vždy jen na jednu věc. Proto je člověk buď obětí okolností, nebo tvůrcem svého života. Mohu zaměřit pozornost na to, že život je boj. Zaměřím tedy pozornost na své nedostatky.

Pokud však zaměřím pozornost na to, že si odteď budu hrát, zaměřím pozornost na své schopnosti. Pak získám lehkost a začnu svůj život tvořit s hravou lehkostí. Zkuste zavřít oči a říct si: Odteď si budu ve svém životě hrát. Cítíte tu úlevu? Zaměřili jste pozornost na to, že si můžete hrát.

Na cestě k sobě

Vše začíná a končí u mě, proto jsem se zaměřil na sebe. Zvládnout první level pro mě znamenalo uvědomit si, co je třeba na sobě zlepšit, abych se mohl posunout dál.

Sepsal jsem si tedy své hodnoty i nedostatky, avšak vše jsem přijal s tím, že to je má momentální dokonalost, výjimečnost. Pochopil jsem, že mé nedostatky vytvářejí návyky, programy v mozku. Pochopil jsem, že pokud žiji ve svých návycích, spouštím autopilota, který mě velmi často zavádí do slepé uličky.

Když mám dilema, někdy používám jednoduchou metodu: hodím si korunou. Pokud mi padne hlava a já mám chuť si hodit znovu, už neházím, protože orel je to řešení…

Začal jsem tedy vytvářet návyky nové, a to opět formou hry. Hrál jsem si tím způsobem, že jsem si uvědomoval svá rozhodnutí, své emoce, pocity. Každé mé rozhodnutí vždy obsahovalo a obsahuje pocit radosti nebo úlevu. Pokud cítím vnitřní sevření, najdu si jiný způsob řešení. Když mám dilema, někdy používám jednoduchou metodu: hodím si korunou. Pokud mi padne hlava a já mám chuť si hodit znovu, už neházím, protože orel je to řešení, které mi způsobí úlevu nebo radost. A to je zase hra.

Každá hra má svůj cíl. Když chci dojít do cíle, musím zvládnout a splnit všechny levely. Každý level mi slouží k tomu, abych se naučil něčemu novému a našel ty správné dveře, jimiž je třeba projít dál. Přestal jsem si říkat, že život je boj. Život je hra. Životní hra každého z nás je hra o cestě k sobě samému.