Jediný lék na nevěru — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Petr 29. 11. 2012 06:33 +25
doměnka, že "naprostá upřímnost" povede ke kvalitnímu a důvěrnému vztahu je naprosto mylná. Naprostá upřímnost totiž znamená, že o sobě postupně budete vědět úplně všechno. To pozitivní ale i to negativní. A s tím přichází i problém zda "TO negativní" svého partnera můžete unést. Je to totéž jako dnešní touha vědět o všech všechno, ono voyeurství dnešní doby a neschopnost získané "informace" vyhodnotit a opět "unést". Člověk má tendenci to negativní u druhých zveličovat. Nechat se ovládnout fantazií. A pak není úniku. Pak za každým nepatrným slovem nebo činem, které se jen okrajově týká onoho "negativního" mého partnera vidíme monstrum. Monstrum, které ale vzniklo v naší fantazii a které s tím "negativním" našeho partnera má pramálo společného. Naprostá upřímnost vede k otevření pandořiny skříňky, kterou si nese každý z nás v sobě a je velmi důležitou součástí nás samotných. Pokud o sobě chcete vědět všechno, pak musíte být na to připraveni. Musíte vědět, čeho se můžete dotknout, čeho ne. Jeden neopatrný dotek v této oblasti má smrtící účinky na jakýkoli vztah. Takže z vlastní zkušenosti bych doporučoval místo naprosté upřímnosti a otevřenosti spíš naprostou toleranci a pochopení pro tajemství druhého. Jiná cesta k dobrému vztahu není :-)
Jan Majer 29. 11. 2012 07:01 +42 v reakci na Petr 29. 11. 2012 06:33
Naprosté upřímnosti nejsme schopni ani sami k sobě. Cokoli „pouštíme“ druhému, jde přes filtr našeho sebehodnocení. Za upřímnost pak považujeme různé nářky, otravování partnera našimi slabostmi a sebeklamy. Stále větší otevřenost a pochopení druhého jsou vyšší a vyšší úrovně vztahu/sebepoznání. Někdy se na cestě dostáváme do krize, ale právě ty nám umožňují postup do vyššího levelu.
Tamarina.N 29. 11. 2012 07:05 +9
K léku na nevěru, sama jsem tak znechucená nevěrami které se objevovaly ve vztahu mých rodičů a všemi jejími následky, že vím naprosto jistě že touto cestou nikdy nepůjdu. Ani nemůžu, když se do podobné situace dostanu, i kdybych byla do daného člověka sebevíc zamilovaná, být nevěrná ve mě vyvolává fyzický odpor. Ne že by takovýto "lék" byl něčím pozitivním. S článkem souhlasím, jen mi moc nesedí to že jsou lidé nevěrní proto, že to tak dělají druzí. Asi něco takového ze svého "hlediska" nejsem schopná pochopit. A hledání lidských vzorů? Ten zatím hledám marně. Žiju na vesnici a musím říct, že se tady mezi generacemi šíří životní styl "každej chlap ti bude nevěrnej" někdy předáván jako nějaká moudrost otcem své dceři. Někteří lidé tady žijí stylem "beverly hills" tj. každý s každým, což bych chápala když s tím souhlasí oba manželé, ne vždy tomu tak je. Pořád nějak věřím, že pro každého chlapa není "normální" být nevěrný a že záleží na kvalitě vztahu.
Lenka 29. 11. 2012 07:32 +11 v reakci na Petr 29. 11. 2012 06:33
Je fakt, že některé informace jsou zbytečné a narušují současný přítomný vztah. Ale přímá komunikace bez nářků, manipulací a výčitek je potřeba, lepší říct upřímně, že mi něco vadí na jednání partnera, než to v sobě dusit a pak právě díky své nejistotě a vnitřním tlaku zveličit jeho nedostatek. A to naslouchání mi přijde opravdu důležité, je to hrozný pocit, když si člověk chce co nejšetrněji a nejstručněji něco vyřešit ve vztahu a ten druhý ho odmítne, protože nemá na tyhle blbosti čas, apod.
Petr 29. 11. 2012 07:33 +1 v reakci na Jan Majer 29. 11. 2012 07:01
ano, krásně řečeno :-)
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 08:06 +28 v reakci na Tamarina.N 29. 11. 2012 07:05
tamarino, jako muž Vám můžu zaručit, že každej chlap zdaleka nevěrný není. Je mi známo, že vesnice dnes ještě žijí tak trochu pozadu v tomto chápání a muži se tam většinou předvádí tím, že dokazují svoji mužnost buď tak, že mluví o tom, jak moc jsou nevěrní, aniž by to byla pravda a nebo jsou nevěrní...... obojí dělají hlavně PROTO, že věří, že v tom hodně žen vidí pravou mužnost samce, který je bude dobývat v posteli díky jeho zkušenostem. Realita je většinou opačná. Až Vám bude "chlap" tvrdit, jak je promiskuitní a bere vztahy jako sport, většinou tím něco kompenzuje a v posteli zas tak dobrý není ;) Opravdu to tak je! Máte aspoň malý návod na výběr správného partnera ;) Hodně štěstí a hlavu vzhůru!!! Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 08:09 +12 v reakci na Petr 29. 11. 2012 06:33
Myslím, že zdravý rozum k upřímnosti vede a filozofování nad tím, co to upřímnost je vztah spíše ničí..... buďte ve vztahu nejen fyzicky, ale i psychicky a nefilozofujte! Upřímné otevření přijde samo a bez zábran. S díky za pochopení Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 08:11 +8 v reakci na Lenka 29. 11. 2012 07:32
Přesně tak... zdravý rozum funguje a většinou i vítězí. Ne filozofování, ale životní nadhled a zkušenost jsou pojivem vztahu :) S díky za Váš názor, Lenko, Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 08:22 +10 v reakci na Jan Majer 29. 11. 2012 07:01
I tak se to dá říct :) každý vztah je svým způsobem podobný ostatním, ale vždy je s velké čáasti naprsoto odlišný. Každý vztah proto prochází i jinými etapami. S díky za věcný příspěvek Zdeněk K.
Petr 29. 11. 2012 08:25 +3 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 08:09
... co je to zdravý rozum? kdo ho má? kde ho najdu? jak ho poznám? ... :-)
Jana 29. 11. 2012 09:01 +10
Souhlasím, autor to vystihl naprosto přesně..."spousta žen rovnoprávnost nechce, hledají alfa samce, který je bude dobývat a materiálně zajistí..." Mám kamaráda Švýcara a tam prý se prý stále jede podle tohoto vzorce - muž je hlava rodiny, žena je mu podřízena, ale musí ji zajistit. Myslím, že je to správné, problémy, které máme jsou důsledkem emancipace, ženy jsou nuceny pracovat, protože jen málokterý muž dokáže rodinu zajistit. Pak jsou vyčerpané a nemají dost energie věnovat se dětem a manželovi....všichni asi tušíme, jak se zachová spousta mužů, když jim žena "nedá", zpanikaří, že pro ni nejsou dost žádoucí a jdou jinam....
ALena 29. 11. 2012 09:02 +3 v reakci na Tamarina.N 29. 11. 2012 07:05
Chtěla bych se zeptat - co je to vlastně nevěra? Půjčím si větu: i kdybych byla do daného člověka sebevíc zamilovaná, být nevěrná ve mě vyvolává fyzický odpor. Je tedy nevěra zamilovanost do někoho druhého nebo čistě sex? Pokud budu mluvit za sebe a zkušenosti ze svého okolí, lidi se často zamilují do někoho druhého, není to plánované ani čistě fyzické a uvědomí si to až když jsou v tom až po uši. Jenže.. nevěru nepěstují, odsuzují, tedy s tím člověkem klidně i dlouhou dobu ze zásady nespí. Srdce a myšleky jsou ale u něj. Je to nebo není nevěra?
Milos 29. 11. 2012 09:02 +12
"Je největší zhoubou našich vztahů nevěra? Ne tak docela. Skutečným problémem našich vztahů je"... Nezodpovednost!
Milos 29. 11. 2012 09:03 +1
Nemeckí vedci našli prostriedok vplývajúci na manželskú vernosť – hormón oxitocín. Na výskume sa zúčastnili tri skupiny mužov: slobodní, majúci vzťah a ženatí. Časť účastníkov experimentu prijala hormón oxitocín a druhá nie. Vedci následne nechali mužov osamote s atraktívnou ženou. Ženatí muži, ktorí pred rozhovorom so ženou prijali preparát, pociťovali diskomfort a hanblivosť pri komunikácii na rozdiel od tých, kto oxitocín neužil. Prv sa počas experimentu so zvieratami vedcom podarilo dokázať, že oxitocín je kľúčový faktor pri vytvorení monogamických vzťahov. zdroj :slovak.ruvr.ru
Martin 29. 11. 2012 09:04 +3
V mém okolí narážím na muže kteří nevěru dokonce "slovně povolí." A co vím, tak k nevěře tam nedochází. Řekl bych že to nebude tolik slovním souhlasem, jako odrazem jejich osobnosti ve zmíněném souhlasu. Navíc to odráží velmi silnou "samčí" sebedůvěru. Co myslíte Zdeňku?
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 09:58 +7 v reakci na Milos 29. 11. 2012 09:03
Díky za příspěvek, znám experiment. Doporučuji ale primární zdroj, tedy původní. Jen pro lepší pochopení. Jde zatím o předběžné závěry...Je na místě se zároveň ptát, zda je za nevěrou žen nižší koncentrace oxytocinu.... ? ? ? Bylo by to logické, počkáme si na další výsledky;) S díky Zdeněk Krpoun
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 10:02 +21 v reakci na Martin 29. 11. 2012 09:04
Můžu potvrdit.. záleží v první řadě na tom, jaká jste osobnost. Slova jsou sice jejím odrazem, ale všichni dobře víme, že tím, co říkáme, čsto klameme. Něco takové říct může mít různé dopady na chování partnerky podle toho, KDO je původcem sdělení. Může být (a je) situace, kdy je partner/ka věrná právě tomu, kdo by jí nevěru toleroval a naopak! ;) Důvod: osobnostní založení obou partnerů a jejich vzájemná důvěra plynoucí ze vzájemných zkušeností a sebeotevření, nic víc, ani méně.... S díky Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 10:06 +2 v reakci na Petr 29. 11. 2012 08:25
:-) ....
Martin 29. 11. 2012 10:10 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 10:02
Díky za odpověď. Nemůžu nesouhlasit. :)
Marek Páral 29. 11. 2012 10:21 +1 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 09:58
To není celé - co určuje hladinu oxytocinu? Způsob porodu a vazba na matku, doteky, prostě láska od začátku...
Peter Krpál 29. 11. 2012 10:31 +3
Nesouhlasim, clanek je silne subjektivni.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 10:46 +4 v reakci na ALena 29. 11. 2012 09:02
Nevěra je (a je to můj subjektivní názor) to, co za nevěru považují oba partneři.. S díky Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 11:18 +15 v reakci na Peter Krpál 29. 11. 2012 10:31
Děkuju za vyčerpávající rekaci :-)))) Nesouhlasím, ale respektuji Váš pohled na věc. S díky Zdeněk K.
ALena 29. 11. 2012 11:27 +5 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 10:46
Tady se ale názory často liší. V mém okolí proběhlo několik "platonických lásek", kdy byl jeden z páru duševně a citově úplně jinde než u svého partnera. A i když (údajně) k žádnému fyzickému kontaktu s tím "jiným" nedocházelo, zraňovalo to dlouhodobě víc, než jednorázová fyzická nevěra. "Nevěrník" se bránil, že o nevěru nejde, protože spolu prostě nespí... začarovaný kruh. Takže nevěra je asi to, když jeden překročí čáru, která druhého zraňuje...(?) Je to ale zapeklitost :-)
Anna 29. 11. 2012 11:32 +2 v reakci na Tamarina.N 29. 11. 2012 07:05
Tamarino, nikdy neříkejte nikdy! A opravdu funguje pořekadlo "zaříkaného chleba největší krajíc". Nevíte, jak se zachováte v případě, když se Vám vzbouří hormony.
bluebottle 29. 11. 2012 11:49 +19
Jediný lék na nevěru - pěstujte lásku?.. Vztah ve vzájemné a opečovávané lásce samozřejmě může být dobrým důvodem nebýt nevěrný/á.. Připadá mi však, že pan Krpoun ve svém článku nepočítá s kontextem "vnitřního světa" každého z nás. V sobě si neseme spousty vnitřních zranění, tužeb, očekávání... A i přes naši veškerou vzájemnou upřímnost a následné společné snažení se nemusíme cítit dost milováni, dost obdivováni, dost cokoliv.. A zde se pak může otevírat daleko nebezpečnější prostor pro nevěru..
Martin 29. 11. 2012 12:02 +8 v reakci na Petr 29. 11. 2012 08:25
Osobně si zdraví rozum představuji jako čistou mysl která vidí věci tak jak jsou a nesnaží se je omlouvat. Snaží se jim přizpůsobit v zájmu pozitivních cílů. Například co nejšťastnější vztahy, nebo kritické zhodnocení vlastních výplodů. Místo arogance která nás ochuzuje o vlastní rozvoj.
Mirka 29. 11. 2012 12:11 +5
Nevím, jestli se s tím dá něco dělat. Vdala jsem se a oboustranně to byla velká láska. Jenže časem přišla zvědavost. A proč to nezkusit? Prostě zkusit něco, co neznám. I když jsem tím partnera nijak netrápila, pokazila jsem si něco sama sobě. A myslím, že je to problém mládí. Myslím, že i to je důvodem nevěr a narušených vzathů.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 12:42 +5 v reakci na ALena 29. 11. 2012 11:27
Zapeklitost je to do té míry, do jaké to necháme sami zajít. Jak sami vidíme/čteme, nevěra má pro různé lidi různý význam.. a proto i příčiny rozbití vztahy v důsledku nevěry může být různá. S díky Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 12:45 +8 v reakci na Jana 29. 11. 2012 09:01
Jano, děkuju. Je to tak, ale myslím, že to zpanikaření je vždy silnější u ženy. manželští poradci (kterým já nejsem) by mohli vyprávět, jak se žen hluboce dotkne, nemá-li o ni muž sexuální zájem, byť věrný je... u mužů, jak jste řekla, to platí taky, ale spíše je to krátkodobá panika a zlost. U žen pak nízké sebevědomí a dlouhodobé zklamání... S díky Zdeněk K.
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 13:04 +3 v reakci na Martin 29. 11. 2012 12:02
Děkuju, Martine, nemám slov.... :) Zdeněk K.
Johana 29. 11. 2012 13:53 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 13:04
Martin vystihl "zdravý rozum" moc hezky, ale opět mě napadají další otázky. Čistá mysl ... co to je? Snaží se přizpůsobit věcem v zájmu pozitivních cílů.... co je pozitivní cíl? Já můžu chápat pojem pozitvní cíl úplně jinak, než další lidé. A napadaly by mě další a další otázky. Je to věc složitá a zvlášť v dnešní době, kdy jsme zahlcováni informacemi o pozitivitě a o tom, jak by měl být každý z nás šťastný a dělat to, co cítí. Jenže ne každý umí rozpoznat, co je dobré a co je špatné a věřím, že mnoho lidí se vrhá do nevěry s pocitem, že v podstatě dělá dobře, protože tak mu zrovna velí srdce. A troufám si říct, že většina z nás si není úplně jistá, co vlastně chce a pak se lehko nechá ovlivnit okolím, jak píše pan Krpoun. "Vždyť to dělají všichni" Moc se mi líbí předposlední odstavec o tom, že základem úspěšného vztahu je jakýsi intuitivní pocit, že jste s tím pravým. Všem nám přeji, abychom tento intuitivní pocit zažili a pak jsme dokázali na vztahu a hlavně každý na sobě pracovat. :)
Alena 29. 11. 2012 14:06 +5
Téma nevěry je stále aktuální. Rozumím negativním postojům k nevěře, rozumím tomu, že o vztah se má pečovat... Jen se podělím o jednu informaci. Znám ženu, která má dva dospělé syny, blíží se jí padesátka a má relativně spokojené manželství. Svému muži je nevěrná 25 let se stejným přítelem. Když jsem to slyšela poprvé, nechtěla jsem uvěřit, že je něco takového vůbec možné. Paradoxně ji však tato "nevěra" umožňuje být úžasnou manželkou, v její domácnosti je vše, jak má být, dle jejích slov právě pro ty chvíle s jiným mužem jí práce kolem rodiny mnohem víc baví, je po každém setkání se svým přítelem doma milá, příjemná, vše jí jde od ruky... Prostě si jen s přítelem (který je také zadaný) nastavili pravidla, která léta fungují, je to přátelství spojené se sexem, nikdy nechtěli být spolu, mají i dost odlišných názorů na život, jen jim je spolu dobře. Intenzita jejich vztahu je taková, že jsou roky, kdy se vidí několikrát v měsíci a jsou léta, kdy spolu byli jen párkrát za rok. Mají se rádi, o tom nepochybuji... Otázka zní, je to "normální"? Lépe řečeno, co je vlastně "normální"?
zdenek_krpoun 29. 11. 2012 14:15 +19 v reakci na Alena 29. 11. 2012 14:06
O normální normálnosti se bohužel ani nedá mluvit -sami odborníci se neshodnou.... Vím o podobném případu s tím rozdílem, že netrvá tak dlouho... Můj názor - přestat... ptáte se proč, když je šťastná?Ptáte se proč, když to dělá přece tolik lidí a vychází to?..... Kvůli pravdě vůči sobě i manželovi/manželce. Je to ctnost, která funguje staletí a fungovat bude. Právě na porušení pravdy a upřímností VŠE padá... Ženě, o které mluvíte, bych doporučil dříve myslet, potom jednat (Proč si brala svého manžela?) a raději řešit problém mezi čtyřma očima než za zády a odpusťte mi ten výraz - "vleže" ...... Nechci se nikoho dotknout, chci jen, aby se lidé nedotkli (neublížili) druhým.. Budu rád za Váš opětovný názor. S díky za pochopení Zdeněk K.
Martin 29. 11. 2012 14:33 +4 v reakci na Johana 29. 11. 2012 13:53
Pozitivní cíle vidím jako závislé na hodnotách. A čistou mysl jako zbavenou vešekého odpadu který tam nepatří. Konkrétnější odpověď, jako "který tam nepatří" je mimo mé "kompetence" čtenáře a laika který "ví že nic neví". :)
Petr Doležal 29. 11. 2012 14:45 +17
"Jejich básnění o prospěšném účinku nevěry pro vztah svědčí o neschopnosti a slabosti řešit partnerské problémy upřímně a přímočaře. Jsou psychicky nevyrovnaní a namísto lásky v manželské ložnici pro ni chodí do červené knihovny." Ne nejsou, protože o nich nevíte nic. Neznáte je. Nemůžete je patologizovat. Tohle je čistý komunikační faul.
Tamarina.N 29. 11. 2012 14:47 +2 v reakci na Anna 29. 11. 2012 11:32
Ano ale už se mi stalo a ne jednou, i přes šílenou zamilovanost, příležitost, touhu rozejít se s tehdejším partnerem a začít s novým...nejsem toho prostě schopná. Začnu se třást a je mi zle. Samozřejmě člověk nemůže s jistotou říct jak to bude mít třeba za dvacet let.
Tamarina.N 29. 11. 2012 14:54 +3 v reakci na ALena 29. 11. 2012 09:02
Máte pravdu, já jsem ve svém komentáři použila rovnítko nevěra-sex, ostatně tak jak to znám ve svém okolí. Každý to má asi nastavené jinak. Rozdíl je podle mě v tom že ačkoli citovou něvěru často neovlivníme, s kým spíme ovlivnit můžeme.
Marion 29. 11. 2012 14:56 +6
Nejvetsi zhoubou vztahu je kazdodennost, jednotvarnost a povinnost. Potom zacne clovek utikat, treba k nevere......
martina 29. 11. 2012 15:48 +6 v reakci na Alena 29. 11. 2012 14:06
pre nich je to normalne, ich partneri by mali asi na to opacny nazor skor ide o ine, prakticky polovicu zivota ziju dvojitym zivotom, zvykli si na to natolko, ze to vnimaju ako prirodzenost, v niecom sa doplnaju s partnerom, v niecom s milencom, svojou spokojnostou robia spokojnymi i svojich partnerov, zacarovany kruh neodcudzujem, ale nepokladam to ani za stastny pristup najma voci sebe, naucili sa ist lahsou cestou, doplnenim sa inde miesto prezivanim vztahu 'naplno' so vsetkym, i negativnym je to svojim sposobom podvod najma voci sebe samemu, je to osobny posun v zivote? podla mna nie, na druhej strane vysledkom je spokojne prezity cas vratane partnerov
Petra 29. 11. 2012 16:22 +1 v reakci na Alena 29. 11. 2012 14:06
Zajímá mě, zda se tak dějě s vědomím zákonných protějšků, nebo ne...
Alena 29. 11. 2012 16:46 +2 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 14:15
Proč si brala svého manžela? Protože ho miluje, je s ním šťastná, s ním vychovala svoje děti, nikdy by toto manželství za nic nevyměnila, nikdy tu nebyl muž, s nímž by chtěla žít tolik jako s manželem. Váží si ho. Dokonce se netají tím, že sexu s jejím mužem nemůže konkurovat žádný jiný. A svou nevěru nevidí jako problém, co by se měl řešit, se stávajícím chodem věcí je naprosto spokojená. Jde o mě, ne o ni. To já hledám své místo, to já s přibývajícím věkem ztrácím iluze o manželské věrnosti. V mém okolí není pár, kde by všechno bylo tak, jak má být. Proto občas hledám odpovědi na své otázky. Mimo jiné jsem autorkou článku na tomto serveru "Co mi dala nevěra"... Děkuji za Váš názor. Alena
martina 29. 11. 2012 17:48 +5 v reakci na Alena 29. 11. 2012 16:46
su ludia, ktori zdielaju lasku medziinym aj tym, ze si dopraju navzajom, s vedomim partnera je to ciste, slobodne rozhodnutie oboch partnerov bez natlaku, ktori sa neobchadzuju, toto mi pride fair pristup poza chrbat je poza chrbat, mozme si to nazvat roznymi barlickami, je to rozhodnutie len jedneho, vztah je o dvoch mam teraz na mysli konkretny pripad dlhodobej nevery bez vedomia partnerov
Petra 29. 11. 2012 17:49 +50
Hezký článek, s výzvou pečovat o vztah, naslouchat si a společně něco tvořit nelze nesouhlasit. Myslím si ale, že navzdory upřímné a oboustranné snaze tento návod není a nebude 100% účinný a platný. Důvodů, proč lidé podvádí, je stejně jako lidí samotných. Lidé jsou také různě osobnostně a duševně zralí a každý dělá jen to, čeho je v dané chvíli schopen. Nikdy si nemůžeme být jisti, že nás nevěra nepotká (v roli podváděného i podvádějícího), i když tomu současná růžová situace nenasvědčuje. Je lepší se s tím smířit, než žít se strachem z nevěry. Mám i určité pochyby o tom, zda článek má co říci člověku, který je v akutní fázi zamilovanosti a hormony s ním mlátí tak, že při pohledu na milenku či milence na něj jdou mdloby (to není myšleno obrazně). Emoce mohou být silnější než rozum, morálka, závazky nebo názor společnosti. Neobhajuji nevěru, jen mám pochopení pro cokoli je lidské, hříšné, slabé. Ne všichni se rodí moudří jako Buddhové a pak je třeba si k tomu, aby si člověk vážil toho, co má, projít mnoha průsery a krizemi, které člověka posunují dál (mohou a nemusí). Asi je jasné, že mluvím o sobě :-) A na závěr. Není věrnost jako věrnost. Být věrný proto, že se bojím to zkusit nebo protože o mě nikdo nemá fyzický zájem, není žádná cnost. Být věrný proto, že jsem si vybral/a skvělý protějšek, kterého si vážím a obdivuji ho, k němuž je můj cit s časem hlubší a důvěrnější, tedy být věrný z vlastní vůle, lásky a radosti ze svobody svého konání, je ovšem pocit k nezaplacení.
Milos 29. 11. 2012 17:54 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 09:58
Zdenek kde zozeniem oxitocin? Mam pokusneho cloveka (kralika) mozem overit skutocnosti :D Nuz kazdopadne urcite pojde o nejaku poruchu v chemii kedze zlovek je zalozeny na chemickych procesoch jedine ak by mi niekto chcel oponovat a tvrdil ze mame dusu :)
Milos 29. 11. 2012 17:56 v reakci na Marek Páral 29. 11. 2012 10:21
vsetko to dotyk laska neznosti atp. spusta chemicky proces ako som povedal sme biologicke masiny :)
Jamomír 29. 11. 2012 20:58 +6
Dnešní svět čili prostředí v kterém žijeme, obsahuje mnoho "šancí" jak být nevěrný. Podněcují k tomu reklamy, filmy dokonce i seriály. Řekl bych, že nám dávají různé náměty a způsoby provedení. S toho plyne, že si utvoříme určité iluze, že "naše dokonalá žena" nebo "dokonalý muž" může být také nevěrnou/ým. Pokud jsme ovlivnitelný touto cestou (což je mnoho lidí) vytváří to pochybení o ženách/mužích a podněcuje to k žárlení a různým druhům fantazie. Myslím, že k snížení pochybností a ucelenějšímu vztahům, by právě pomohlo to, že si budeme více uvědomovat realitu. Než-li to co se děje na na obrazovce.
Miriam 30. 11. 2012 07:52 +11
Perfektní článek, který jde proti proudu a přesně v souladu s tím, jak to cítím já. Mockrát děkuju. Víc takových! (autorů i článků)
zdenek_krpoun 30. 11. 2012 08:05 +9 v reakci na Alena 29. 11. 2012 16:46
Na Vaši otázku je odpovězeno v článku i mezi jeho řádky. Prosím, neztrácejte iluze... Neztrácejte a věřte, snažte se a pěstujte... Váš článek jsem četl. Vnímám ho jako útěk od řešení. i přesto mám pochopení. Začněte u sebe, ne u manželových chyb a problémů druhých. Hledejte v sobě sílu, o které jste si dávno myslela, že ji v sobě nemáte.... takto na dálku Vám můžu poskytnout "pouze" naději..... Kdybyste chtěla řešit Váš případ individuálně, najdete mě v Brně nebo na fb (bezplatně). Máte mé slovo, že Váše starosti jsou zbytečné, jakkoli moc Vás můžou trápit! S díky Zdeněk K.
zdenek_krpoun 30. 11. 2012 08:08 +11 v reakci na Petr Doležal 29. 11. 2012 14:45
O patologizaci není v článku ani slovo. Ne neznám všechny, ale mluvím k většinové populaci. Co víte Vy? Za výrokem si stojím! Glosovat a kritizovat můžete Vy kohokoli,...je to tak jednoduché :-))) Kde je Vaše řešení, Váš postoj? NEchci odpověď, ale abyste si to srovnal v hlavě;) Zdeněk K.
zdenek_krpoun 30. 11. 2012 08:10 +16 v reakci na Miriam 30. 11. 2012 07:52
Děkuju a vítám další lidi, kteří namísto chůze s proudem volí jasné myšlení a mají srdce i oči do kořán............ :-) DÍKY Zdeněk K.
Ilona 30. 11. 2012 10:07 +8 v reakci na Alena 29. 11. 2012 16:46
Zdravím Aleno a Zdeňku, mmch musím Zdeňka pochválit za velmi vyzrálé názory, na mladého člověka neskutečné. Samozřejmě nevím, proč si ta paní brala manžela, ale šťastná s ním /asi/ moc nebude. Vzala si ho nejspíš proto, že se zamilovala a nikdo nechce být sám a zpočátku to klape skoro každému....po 20-30 letech se o nějakém velkém štěstí mluvit ani nedá, lidé jsou spolu spíš ze zvyku, z povinností /ať skutečných, či domnělých/, kvůli pohodlnosti atd. Zdeněk se domnívá, že situace není normální....no, nevím, až bude on sám ženatý 20 a víc let, nejspíš pochopí, že slovo normální je relativní pojem. Tím nechci tvrdit, že nevěry /jakékoliv/ schvaluji, naopak, vážím si Zdeňkových postojů a přeji mu, ať si najde pro život člověka podobně smýšlejícího. Je to vzácný postoj ve světě, kde se propagují hesla jako "nevaž se, odvaž se" apod.
Lenka 30. 11. 2012 13:54 +3
Zajímá mě, jaký úhel pohledu zaujmete, když člověk je například na měsíční služební cestě a dostane chuť k onanii s čímž jsou spojeny úkony, jako je sledování porna na internetu, či bujará fantazie. Je toto považováno za morální úpadek v několikaletém vztahu, nebo je to akceptovatelná věc, díky které jak je známo, se uvolňuje napětí? Možná si na celou věc odpovím otázkou, jak je vůbec možné, že k nějakému napětí došlo, ale na druhou stranu jsme, jak píšete ve článku, spíš reaktivní tvorové a napětí vznikne pokud je člověk vystaven tělesně přitažlivým protějškem (například když muž na ulici potká ženu s vyzývavým oblečením a naopak). Jak to tedy s tím vším je?:))
zdenek_krpoun 30. 11. 2012 14:12 +13 v reakci na Lenka 30. 11. 2012 13:54
Vámi uvedený příklad je v rámci mezí zdravého vztahu. Vůbec se netýká nevěry a ani není důvodem k partnerským problémům. Pokud k tomu došlo v soukromí, osamotě, bez pomoci a bez přítomnosti jiných lidí, neviděl bych v tom problém. Problém by byl, kdyby to upřednostňoval před sexem s Vámi... Naopak si myslím, že páry občas můžou pro inspiraci zhlédnout nějaký ten film (víte, o jakém typu mluvím:-D) společně. Zde nevidím a není problém. Problém je nedodržení zdravé, tj. oběma partnery přijatelné, míry. Stačí taková odpověď? Děkuju za dotaz. S díky Zdeněk K.
mk 30. 11. 2012 22:41 +53
No toto, co to je za článek? V každém časopisu se píše o životních radostech, právu na vlastní štěstí, o tom jak sbalit toho pravého nebo pravou. A tady se omílá něco jako zodpovědnost, láska, zbytečnost nevěry - jak to je možné? Kdo tohle má číst? Kdo se tím vším má zatěžovat? Proč se obtěžovat s tím druhým ve vztahu, když se něco zadrhne, vždyť je určitě tolik lepších! Samozřejmě si dělám legraci. Každý má na nevěru svou definici a chápe ji jinak, ale podle mne článek řeší hlavně to, co se tady moc nezmiňuje. A to je právě ta zodpovědnost, péče o vztah a snaha vyhnout se tomu, co vždycky něco pokazí. I když to je třeba jen v sobě samém, jak píše Mirka. Po přečtení celé barevné diskuse mne napadá to co je důležité v podstatě už na začátku: Není nutné hledat a chtít být s tím nejlepším, ale udělat si nejlepšího z toho, s kým jsem. A je po nevěře!
Adela 1. 12. 2012 09:18 +14 v reakci na Lenka 30. 11. 2012 13:54
Tak zrovna onanie je uplne normalni, delaji to jak muzi, tak zeny...a pokud muz jen onanuje, kdyz je na sluzebce sam a nezve si k tomu jinou, tak je zlatej ;) A stejne tak masturbuji zeny, at uz jsou samy, nebo ve vztahu...
Ulka 1. 12. 2012 23:09 +10 v reakci na zdenek_krpoun 29. 11. 2012 14:15
Opravdu se ptáte, proč si brala svého manžela? Myslíte, že tato otázka má co dělat s tím, že za x let vztahu může být žena nevěrná? Myslíte, že tím, že si člověk někoho vzal, se přestal vyvíjet, nacházet sám sebe, hledat toho druhého - a tohle vše také ten protějšek? Lidé se mění a mění se i ve vztahu, vzájemně i sólo. A mohou zjistit, že věci jsou jinak, než si přáli, aby byly.
Petra Havelková 2. 12. 2012 19:58 +15
No nevím, mám pocit, když bych před jakýmkoli partnerem odhalila všechny aspekty svého já, okamžitě by utekl. Je třeba si nechat určitou tajnou komoru pro sebe. Nechci, aby mě měl někdo takto dokonale prolustrovanou. Navíc si myslím, že muži spíš ocení fyzický než duševní striptýz.
zdenek_krpoun 2. 12. 2012 21:19 +6 v reakci na mk 30. 11. 2012 22:41
Děkuju za Váš velmi výstižný a moudrý názor... více lidí jako Vy, to by byla radost ve vztazích (a klid v poradnách) :-D S díky Zdeněk K.
R 2. 12. 2012 23:22 +4 v reakci na Lenka 30. 11. 2012 13:54
Milá Lenko, myslím, že je naprosto normální, že po měsíci má zdravý člověk chuť se pohlavně vybít. Na onanii nevidím vůbec nic špatného a sledování porna je osvědčený stimul. Je úplně jedno, jestli potká někdo někoho nějak oblečeného na ulici, tuto formu "odreagování" vidím jako daleko lepší variantu než cíleně vyhledávat mimopartnerský sex. Takže abych shrnul odpověď na vaši otázku... Ano mně to připadá absolutně v pořádku a snad bych takový postup i doporučil.
mk 3. 12. 2012 11:54 +14 v reakci na zdenek_krpoun 2. 12. 2012 21:19
Zdeňku, díky. Ale abych Vám do té idylky vnesl trochu zmatku, tak i s tímto výstižným a moudrým názorem jsem se dostal jak do poradny, tak k rozvodovému soudu Oni by tohle totiž měli chápat oba lidi a to není složité dvojnásobně, nýbrž stonásobně :-) . Ale vzdávat to nesmíme!
Martin Pe. 5. 12. 2012 18:28 +6
To je srandovní: "Ženy i muži by měli hledat takové strategie chování, které povedou k autentickému a láskyplnému partnerskému vztahu." Strategie chování jako výsostně rozumový pochod má vést k něčemu autentickému? Zaměňovat autentičnost, tedy cosi vnitřního a hlubokého, za něco, co se dá dosáhnout "strategií", je smutný důkaz rozštěpení lidského já, je to symptom glorifikace rozumu a popření, respektive ztráty vztahu k vlastnímu centru. Autentické může být chování vycházející z hlubokého vnitřního citu, nikdy ne vymyšlená strategie. Na začátku citovaná věta je podobným nonsensem jako "nemyslete na bílého slona". Obsahuje vlastně několik protichůdných a vzájemně se vylučujících požadavků - "měli byste hledat strategii" - tedy "měli byste myslet" proti "měli byste mít autentický vztah". Nesplnitelný protimluv je i samotné druhé části, protože autentičnost a "měl bys" se prostě vylučuje stejně jako "jednejte spontánně". Článek jako literární cvičení pro disertační práci? - proč ne. Ale z hlediska logiky (neřku-li psychologie) - neprospěl.
Honza 14. 12. 2012 08:37 +23
Velice zajímavý článek a ještě zajímavější diskuze k němu. Dosti mne zarazil pohled některých přispívajících: "po x letech na nevěru člověk nahlíží jinak". Už jen to negativně vzhlížející slovo "nevěra" je dle mého označení pro to, co není úplně v pořádku vůči Vašemu protějšku. Věřím že i po x letech soužití než dojde ze strany jednoho z partnerů k nevěře si ten dotyčný musí uvědomovat v prvotní fázi, že to není normální. Proto naprosto nesouhlasím s tímto názorem. Ano, může to brát jinak, ale jen díky tomu, že to v sobě potlačí. Druhou stránkou jsou samozřejmě vztahy, ve kterých jsou si lidé nevěrní a protějšek o tom ví a toleruje to. Ve všeobecné rovině mi toto ale přijde opětně jako situaci, kterou v sobě lidé natolik potlačují, aby ji s postupem času začali brát jako "normální". Pro mě slovo nevěra (citová i fyzická) znamená degradace vztahu. Bohužel jsem svůj pohled musel hodně zkrátit, neboť tohle by bylo spíše na dlouhosáhlou konverzaci, nikoliv diskuzi po internetu..
zofka 21. 12. 2012 13:45 +1 v reakci na mk 3. 12. 2012 11:54
mluvíte mi z duše
Petr 13. 1. 2013 03:30 +56
Nevěra jako taková vlastně neexistuje. Respektive je to max. nevěra vůči sobě samému - vůči svým hodnotám. Je důležité si uvědomit, že vztah není o vlastnění toho druhého. Ani to, že nás ten druhý má učinit šťastnými. My sami musíme být spokojeni sami se sebou a teprve potom můžeme nesobecky dávat, aniž bychom cokoliv očekávali. Pravá Láská je bezpodmínečná. Jenom ze lpění a z očekávání plyne utrpení. Vztah je o tom, že s dotyčnou osobou chceme být a chceme jí dávat ze srdce to nejlepší. A ta druhá osoba, to má stejně. Pokud něco (ne)chceme nebo nám něco ve vztahu chybí a místo upřímnosti k sobě samému problém ventylujeme "nevěrou" je to opět jen náš problém, řekněme slabost. Proto buďme k sobě upřímní, jedině tak se dá budovat smysluplný vztah.
Kačka 16. 1. 2013 09:35 +14 v reakci na Petra Havelková 2. 12. 2012 19:58
Když vážně přijde ten pravej partner, rozhodně se o fyzický striptýz zajímat nebude a bude ho to duševno zajímat. Já ho teď po vystřídání několika partnerů mám a můžu říct, že i když se díky tomu, že jsme "odhaleni" dokážeme pěkně poškádlit, tak to spříznění duší je jedinečné a přála bych to všem, aby to minimálně poznali... Prostě ten pravý partner Vás bude brát se všemi chybami a Vy jeho také... ;o)
Marcela 6. 2. 2013 12:52 +12
Proč dělíme vše na dobré a špatné? Vždyť kdybychom pochopili zákon polarit, je k životu potřeba obou pólů + i -. Bez toho by nebyl růst. Záleží pak, zda oba ve vztahu rosteme "stejně" a když spolu chceme být, tak máme také touhu vztah tvořit, komunikovat o tom jak se cítím/ mít odvahu říci jakýkoliv pocit/ naslouchat si, abychom se v něm cítili spokojení. Nepotřebujeme potom posuzovat co je dobré a co ne. Jsou věci a události které jsou příjemné a věci a události z kterých se mohu hodně naučit, přestože to zprvu bolí... my se ale bolesti bojíme. Je mi padesát, pracuji s lidmi, hodně jsem jich poznala, ale mít rozum a cit v rovnováze není nic stabilního, je to neustálá práce na sobě a přijímání zodpovědnosti za svá slova a činy. A pak je zde ještě něco, co je nad tím vším a to je spříznění duší, to, co se nedá slovy vyjádřit. Jako kdyby jste chtěli popsat vůni růže ... a to je odměna za to, když se nebojíme žít ...
iTom79 30. 7. 2014 21:23 +4
Kdybych se nejdriv podival, kdo ten clanek psal, tak ho ani nectu. Ale Zdenku BRAVO!! Uvazoval jsem behem cteni, jestli ho psal muz nebo zena a pral si, aby ho psala zena, ale Vase jmeno jsem proste necekal. Jeste jednou, z meho pohledu, jste byl velice trefny!
Erika 31. 7. 2014 09:09 v reakci na Petr 13. 1. 2013 03:30
Petře, bravo! Vaši reakci jsem musela nasdílet na FB. Kéž by tak uvědomělí byli všichni muži (ale samo i ženy). :)
Filippo 20. 8. 2014 00:01
Nemůžu si pomoct, ale nesouhlasím. Autor dává paušální rady, na které já obecně nevěřím. Také bych tato moudra o pečování o lásku a o tom, jak nakonec zjistíme, že všechno, co potřebujeme, už máme atd., přijal od kmeta, který má něco za sebou, leccos si zkusil a teď už VÍ. Při vší úctě k autorovi si myslím, že to ještě nebude jeho případ... I když článek je už 2 roky starý, tak možná už je to dnes jinak :-)
tyna 4. 9. 2014 17:09 +11
tak tady čtu příspěvky o nevěře, někde jsem četla zajímavou úvahu o tom, proč je na nevěru tak špatně pohlíženo. A toto jsem z ní odnesla. Domnívám se , že je to tím, že lidé si obecně vytvářejí do určité míry ke svému partnerovi majetnické vztahy. ty mi musíš být věrný. Ale je třeba se poctivě sám sebe zeptat pokud dojde k dlouhodobé nevěře, proč zadržovat člověka, který odešel za jiným jen proto, že je mu lépe s někým jiným než se mnou? Copak je to můj majetek? Vlastním ho na věky? Kde se bere ten postoj lidí , že já jsem ten nejlepší na světě a proto si mě vybral a slíbil mi to, že mi bude věrný, když nevím, co bude za dvacet, třicet let? Vždyť rodíme se sami, životem jdeme sami za sebe, čas od času se k nám někdo připojí a říkáme tomu kamarád, milenec, manžel a zase se naše cesty rozejdou (zemře , odejde do nemoci ať už fyzické nebo duševní nebo se fyzicky vzdálí), protože každý z nás musí jít a naplnit svůj osud, stejně tak i sami umíráme. Na nikoho nemáme právo ani nárok, a pokud do svých úvah zahrneme i tu možnost, že nevěra je bohužel součástí našeho života a nedá se popřít, bude se nám i lépe a svobodněji žít. Je třeba se smířit smím, že velice málo věcí mohu ve svém životě ovlivnit, a málo věcí mohu mít pod kontrolou, protože to co nás vede ke zrození je touha a ta nás provází celý život ať už touha po práci, po lásce, po penězích po sexu, uplatnění apdobně.
Nela 17. 9. 2014 18:15 +1 v reakci na Tamarina.N 29. 11. 2012 07:05
Také jsem žila v rodině nevěrníků,poznamenalo mě to na celý život.Tohle nikdy ne.Ukončit stávající vztah,a hledat nový.Proč být lhářem,sobcem.Pracovat na svém vztahu,neutíkat od problémů,komunikovat i když to někdy člověk nechce slyšet.Jít vždy do vztahu se srdcem na dlani.Nebát se otevřít,i za cenu zklamání.Když přijde problém,začít řešit hned nečekat na partnera,nehledat chyby jen u druhého.Proště chovat se tak, jak chcete aby se choval partner.Je to o vyzrálosti lidí,hodnotách,spokojností se sebou co od života čekají.nevěr je kolem hodně,nerozumím tomu.Nikdo nechce nic řešit,zdržovat se,pitvat se.Nejlehčí je utéct,neřešit,nenamáhat se.Kdo nedává nic nedostane...to si těžko někdo připustí.Taky je pravda,že kdo je věrný není dnes normálí?Když vím kolik nevěra napáchá bolesti,problému v celé rodině,okolí,dětem,za mě nikdy natolik si se vážím a manžela,že ne.
petr lacky 30. 9. 2014 05:14 +5
proč vlastně řešíme nevěru? proč nás bolí? jak napsal Petr výše.... pokud miluji tak milovanému preji to nej... nej pozitek z jídla, spánku, sportu, úspěch v práci atd... je normální, že naše protějšky tráví desítky hodin s jinými protějšky v pracovních , sportovních, gurmánských, hospodských, hobby týmech.... prejeme jim to... proc nám vadí když se s někým milují? proč si činíme nárok na tělo, energii a cit druhého? za vše může strach. bojíme se , že ti druzí budou o hodně lepší, že zůstaneme sami... protože si nevěříme... pokud nevěra ukončí vztah tak jde o vztah velice křehký... lidé, kteří vědí proč jsou spolu, znají svá silná a slabá místa stejně tak jako si váží druhého a vědí proč je pro ně důležitý právě on nevěru bud nepotřebují a nebo jde o podobně nebezpečnou zábavu jako je sportovní utkání .... rád bych to tak jak píšu cítil... ale znám jen málo zdravě sebevědomých osob, které strach nedrtí a když mají to štěstí a sejdou se v páru tak nevěru nepotřebují řešit... jsou tací co je láká nová zkušenost stejně jako výlet do nepoznaných míst... jsou pak tací,kterýmtento druh zábavy nic neříká a nepotřebují ho k životu... tvrdit, že jsou více nevěrné ženy je možné, že tak činí jen s vybraným okruhem mužů - Don Chuanů.. jde pak o trvalou nespokojenost a nevěra je zde jakásináplast, relax, útěk z reality... většinou se hříšníci bičují výčitkami, jsou donuceniklamat, předstírat, fabulovat a to jen proto aby udrželi tento mechanismus nespokojenosti a útěk
Petr Kotrba 12. 11. 2015 16:57 +5 v reakci na tyna 4. 9. 2014 17:09
Ok, není důvod zadržovat člověka, který chce odejít za někým jiným, s kým se cítí líp. Ale co když ta žena, která je nevěrná, svou nevěru před svým mužem tají a za novým partnerem odejít nehodlá. Pak to vidím jako čisté zlo, svého muže zneužívá a za jeho zády si užívá s jiným. Osobně považuji nevěru, zvláště tu nepřiznanou, za nejhorší hanebnost, jaké se může jeden člověk ve vztahu k druhému dopustit.
Petr Kotrba 12. 11. 2015 19:50 +1 v reakci na Ulka 1. 12. 2012 23:09
Jo, fajn, vyvíjejte se, jak chcete. Ale v okamžiku, kdy budete manželovi nevěrná a nebudete mít odvahu mu to přiznat, a aby to nepoznal, budete dál souložit i s ním, vystavujete svého manžela riziku, že se Vašim prostřednictvím od Vašeho nového milence nakazí virem HIV nebo jinou pohlavně přenosnou chorobou. Vy jste se vědomně rozhodla riziko, že něco od milence chytíte, podstoupit, snad proto, že jste do něho zamilovaná. Ale proč nutíte svého manžela bez jeho vědomí podstupovat stejné riziko, tj. z jeho pohledu nakazit se od člověka, kterého, pokud by ho znal, by právem nenáviděl.