K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Ježíš v hypermarketu

Křesťané dnes čelí tomu, čemu se říká zákon nezamýšlených důsledků.

Jan Jandourek

Jan Jandourek

9. 12. 2011

Vánoční výzdoba se v mnoha obchodech objevuje už začátkem listopadu. Nikomu to nepřipadá zvláštní. Běžného smrtelníka, kdyby na svůj svátek bližní upozorňoval dva měsíce předem, by nejspíš poslali k terapeutovi.

Jsme právě v období zvaném advent, což znamená „příchod“. Jde o to – koho. Krista? Jara? Speciální nabídky zboží?

Vánoce v sobě skrývají tři proudy, i když se tváří jako jeden svátek. Jednak je to křesťanský svátek Ježíšova narození, potom pohanská slavnost slunovratu a nakonec příležitost k rodinnému konzumu. Duchovní by s tím asi nesouhlasili, ale všechny ty tradice jsou legitimní. Jde jen o otázku míry.

Datum Ježíšova narození 25. prosince je symbolické datum. Neví se, kdy se historický Ježíš narodil. Slunovrat znamená návrat slunce a v rámci Mithrova kultu bylo v Římské říši Slunce uctíváno jako bůh. Křesťané, kterým tento kult vadil, použili symboliku pro sebe. Biskup ze 4. století, svatý Ambrož, v jednom kázání tvrdí: „Kristus je naším novým sluncem!“

Konzumovalo se vždycky

Že bylo slavení spojeno i s konzumem, pokud bylo co konzumovat, je jasné. Tedy nic nového pod sluncem. Rozdíl mezi tradiční dobou a dneškem je v tom, že nastala naprostá bezbřehost. Církev měla přesně stanoveno, kdy advent začíná a že trvá čtyři týdny. Trh je ale ze své podstaty živelný, a jak najde skulinu, hned tam pronikne. Proč by nemohla příprava na vánoce začít ne čtyři, ale osm týdnů předem?

V době, kdy se příroda ukládá k odpočinku, máme nejvíc napilno – připravujeme se na vánoce a finišujeme v práci. Není divu, že jsou v prosinci lidé tak unavení.

Mohla, ale to neznamená, že to zůstane bez následků. Na moderního člověka už nijak významně nepůsobí ani vliv přírodních cyklů, ani síla církevního kalendáře.

Radana Syrovátková, lékařka a psychoterapeutka, následky nerespektování přirozeného rytmu popsala v časopise Psychologie dnes: „Zatímco v přírodě se pravidelně střídají fáze aktivity a útlumu, my pracujeme po celý rok stejně, od rána do večera, za světla i za tmy. V době, kdy se příroda ukládá k odpočinku, máme nejvíc napilno – připravujeme se na vánoce a finišujeme v práci. Není divu, že jsou v prosinci lidé tak unavení.“

Terapeutická zařízení registrují před svátky nával seniorů, na něž působí už od Dušiček depresívně koledy. Žijí často sami, vzpomínají na minulost, kterou není možné vrátit, a bojí se blízké budoucnosti. Do toho jim kynou kymácející se figury Santa Clausů a obchody nabízejí zboží, jež starší lidé buď nepotřebují, nebo na ně nemají.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Útěk do církve

Prodejci se na vánoce těší, ale jejich zaměstnanci potřebují více času na zařizování osobních věcí a nejsou „v pohodě“. Pracovní počítače lidé používají na vyhledávání dárků a doma se vyčerpávají přípravami a úklidem.

Paradoxem je, že k vytvoření moderní tržní společnosti s její schopností produkovat nadbytek statků křesťané sami přispěli.

Pokud jde o církve, ty ztratily schopnost reálně ovlivnit společenské dění. Kněží a biskupové se sice i letos vysloví proti konzumu, ale na chování lidí se mnoho nezmění. Papež Benedikt XVI. letos v létě ve Španělsku odsoudil „panující kulturu konzumu a poživačnosti“. Od papeže ani nelze nic jiného čekat, ale pokud lidé přestanou poživačně konzumovat, bude to třeba zrovna ve Španělsku spíš v důsledku vleklé krize a nezaměstnanosti.

Reálnou šanci má udržení církevního pojetí adventu v jejích samotných komunitách. Ty se mohou stát oázami, kam se mohou uchýlit ti, kterým už předvánoční cirkus leze na nervy. Paradoxem je, že k vytvoření moderní tržní společnosti s její schopností produkovat nadbytek statků křesťané sami přispěli. Především dravý protestantský duch, jenž v pozemském úspěchu viděl znak věčné spásy. V duchu modlitby: „Bože, žehnej našemu obchodu!“

Bůh prosbu vyslyšel a křesťané teď čelí tomu, čemu se říká „zákon nezamýšlených důsledků“. Země s křesťanskou tradicí, především protestantské, patří ve světě k těm bohatším. Z křesťanství samotného zbyla jen vnější slupka. Ale jak dostat džina zpět do láhve? Lidé se neradi vzdávají toho, co je jim chvíli příjemné, i když za to draze platí.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.

Diskuse 0