Jsem plná lidí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

radka_gottwaldova 28. 5. 2015 08:11 +4
hezky článek....
monikah 28. 5. 2015 10:25 +2
Děkuji..
Radek 28. 5. 2015 11:13 +4
Hodně dobrý článek, faktem je, že někdo jiný žije v našich hlavách jinak než u někoho jiného. Takže každý člověk má defakto tolik "imaginárních" životů, kolikrát se zapsal různým lidem do hlavy. Dost často, když o někom přemýšlíme, tak ho vidíme v různých situacích. Umíme si představit co by řekl, jak by se choval, jak by zareagoval. Takhle můžeme si klidně představit i konfrontaci více lidí, kteří se třeba i vzájemně neznají, nebo se znají a my je vidíme v nových situacích v našich hlavách.
mmm 28. 5. 2015 11:52 +1
Sebe - vědomí člověka se proměňuje s lidmi i s věkem, proto je dobré začít vždycky u sebe sama, aby nás neohrožovaly báchorky ani dobré ani zlé. Nic hloupého si nenalhávejme a naopak si nemazejme med kolem pusy.. Lidé si totiž kolikrát lžou do vlastních očí více než ti druzí.... jak to nazvat správně a výstižně. Vědomá, pokorná sebehodnota? :-)
šave 28. 5. 2015 17:24 +3
Pravda, nikdo není ostrov, i když někteří samotáři k němu mají blízko. Každopádně žít v dobrých vztazích s ostatními je Štěstí.
Lukáš 28. 5. 2015 19:48 +2
Lenko, Vaše poslední otázka: "Proč se tak málo ptáme, o co nám doopravdy jde, a jak často se dohadujeme jak toho dosáhnout?" Myslím si, že se bojíme intimity a prostoru, času k ní. Že se bojíme upřimné důvěrnosti, obáváme se, že ji ten druhý neunese, nepochopí, nepřijme. Tohle je článek, na dvojí, trojí čtení. Takový ten, který se píše někde o samotě, v hlubším rozjímání. Připadá mi, že sem byl vložen jako pokračování, či "náhrada" včerejšího článku o citové stránce mužů. Pěkná úvaha o tom, jak naše energie ovlivňuje energii druhých a naopak.
Lukáš 28. 5. 2015 19:51 +2 v reakci na Lukáš 28. 5. 2015 19:48
... a s těmi obavami z důvěrnosti ke druhému je to stejné jako s obavami z důvěrnosti k sobě. Taky se bojíme přiznat si otevřeně, že neuneseme, nepochopíme, nepřijmeme některé své stránky.
Katka 29. 5. 2015 17:04 +1
Kazdemu smrtelniku jde o to aby byl stastny, kazdy si preje byt stastny. A jak toho dosahnout to jsou ty " dohady " :)  Je to velice pekny clanek. Pekna inspirace. :)  Rekla bych take ze jsme  -Jeden. Jsme soucasti jeden druheho a naopak a bylo by uzasne kdyz bychom: " si vzájemně dokázali vyjádřit nevyslovenou lásku a odpustit domnělé křivdy. Když se něco takového podaří, nebojím se tomu říkat štěstí. "   Ale jak vime prave tohle vsichni lide  a vzajemne mezi sebou nedokazi.Ale kdyz ano je to stesti.     K prikladu s pokladni . Dejme tomu ze jsem pokladni a nekdo si na me vyleje svoji zlost, sve ne- stesti.  Tak tam podle mne jde o to ze ponesu-li si jeste i domu tohoto cloveka co se na me utrh a ponesu- li si ho dal ve svych myslenkach a zasekne-li se v me hlave, koledovala bych si tim o naruseni sveho stesti. Jinymi slovy- zalezi na me , neboli i na me a je to i ma vec ( nejen jeho a to co ten clovek sam udelal a za co si on nejak zodpovida v sobe sobe ) jak se tim co ten druhy clovek ucinil necham ovlivnit a jestli si necham tim narusit svou cestu, sve stesti.  :)  Bylo mu uz odpusteno, byl pochopen, proto neni v me hlave a nema ani vliv na stesti ktere lezi uvnitr.
Sy_ 29. 5. 2015 18:44
Takže Lenko, copak že je to Já? Nějak jste se na hlavní otázku vykašlala a vzala se za samozřejmou a v "pátrání" pokračovala odtamtud. To je k ničemu, protože je celé založené na chybné domněnce.
Marie 29. 5. 2015 21:37 +2 v reakci na Sy_ 29. 5. 2015 18:44
Každá otázka a obzvlášť ta moudrá obsahuje kdesi v sobě i odpověď... Takže ta správná otázka se správně ocitla na konci článku tak, jako pověstná třešnička na dortu: Proč se tak málo ptáme, o co nám doopravdy jde... Ano, proč? Proč chcete vy, Sy_ , vědět, co je to Já? A proč si myslíte. že se autorka na tu otázku vykašlala, přestože odpověděla, že Já nejsem jen já... A jakou chybnou domněnku máte na mysli? Ptám se, protože nerozumím...
JVo 29. 5. 2015 22:41 +1 v reakci na Marie 29. 5. 2015 21:37
Marie, napsala jste v podstatě to, co jsem chtěla já. Lenka je Lenka, Lenka je Oni, Lenka je my. Takže Sy_ : "Já" jsou pro Lenku z mého pohledu všichni, se kterými se setká. Lidé, se kterými měla co do činění, kteří jí ovlivnili, které ona ovlivnila. Má je v sobě, oni pojali kus z ní :)
Sy_ 29. 5. 2015 23:29 +3 v reakci na JVo 29. 5. 2015 22:41
JVo, to je moc pěkná, poetická odpověď, ale není to odpověď na položenou otázku. "Já nejsem jen já, já jsem já a další lidi" nikterak neodpovídá na to, co je to to původní já. Pocit "já" není pocit "já a další lidi". Pocit já je velice specifický pocit, že jste samostatný, nezávislý subjekt s dlouhou životností, který prožívá váš život, vidí, cítí, chutná, myslí, rozhoduje se a snaží se někam dobrat, očistit se, něčeho dosáhnout. A to je lež po všech stránkách, od nejnovějších znalostí z věd, které necucají jen z prstu (neurologie) po pozorování jakékoli prožívané zkušenosti. Já může zůstat jistotou jen pro člověka, který si v životě ani jedinkrát nepoložil tu správnou otázku a nezkusil na ni upřímně odpovědět. Psychologie a většina duchovních cest slouží k tomu, aby tohle já zůstalo nedotčené a naopak ten pocit jen posilňují. Bitva o vaši duši, předplatné nebo džínsy - nevěděl jsem, jestli bulet nebo umřít smíchy, když jsem to poprvé četl. Jak nízko lze klesnout, pane Majere? Marie: Právě tohle já je tou chybnou domněnkou, na které všichni staví a ze které vycházejí. Je velice, velice užitečné zpochybnit ji. Málokdo to udělá, protože to je poslední věc, co by je napadla. Berte tohle jako oficiální pozvánku ;)
Ulka 30. 5. 2015 09:42 +2 v reakci na Lukáš 28. 5. 2015 19:51
I já si myslím, že je zde paralela. Čím více otevřenosti k sobě, a jejího přijetí, i ve vlastním marasmu (stejně jako v tom, co je v nás dobré), tím více jsme schopni otevřenosti a důvěrnosti k druhým. Ale jak víme, sám nejsi nic. My jsme jen jedna strana. Aby se to spojilo, je potřeba, aby takhle nějak se sebou to měl i ten druhý. Najít ho - je těžké? Nevím, mám dojem, že lidé si přitahují do života ty, které "potřebují". Na potřebný čas:o) Lenčina otázka je touhou po podstatě. Ne vždy si uvědomíme/chceme/potřebujeme jít pod povrch. Myslím si, jako Vy, Lukáši, že je v tom obava, někdy až strach, ale ne všichni a ne vždy máme zájem o hloubky života. Povrch věci zjednodušuje a umožňuje přežívání. Jsou období, kdy na více není už energie, anebo nastavení člověka vůbec. Jít pod povrch je odvaha, jindy naivita. Přinese to okouzlení, které vnímám z Lenčiného článku. Někteří okouzleni být potřebujeme:o), jiní ne. Přijde mi docela zásadní si uvědomit, jak to mám já a pak se toho nebát. A k tomu, jak to má ten druhý a nějak s tím pracovat. Co jiného?
Zvonecek 30. 5. 2015 11:44 +1 v reakci na Sy_ 29. 5. 2015 23:29
Sy_: Velký podnět k zamyšlení... jenže to zamyšlení je možná překážkou. Všechny věci jsou překážkou na cestě k já... k já se myšlením nikdy nedobereme, protože ono myšlení přesahuje. Není v podstatě potřeba nic a lze se do toho lehce zamotat, pokud stavíme na něčem.
Sy_ 30. 5. 2015 12:12 +1 v reakci na Zvonecek 30. 5. 2015 11:44
Co jsme nemůžete nikdy poznat, co nejsme lze zkoumat a díky tomu žít to, co jsme. Lze to zkoumat, jakože myšlením, jakože právě teď, jakože zda jste si jistý, že vy čtete tato slova. Žádná cesta k já ani k Já není, protože žádné pravé já ani skutečné já ani osvícené já neexistuje. Nevydávejme se na cestu, dokud se nepodíváme, kdo že se na ní vlastně vydává.
francesca8 30. 5. 2015 13:25 +1 v reakci na Sy_ 30. 5. 2015 12:12
Pripada mi to tak, ze vy filozofujete a ostatni ,,psychologizuju,, :)
francesca8 31. 5. 2015 07:22 v reakci na Sy_ 30. 5. 2015 12:12
Zdravim vas Sy_, chcem sa vopred omluvit ze idem reagovat mimo temu, ale neda mi to, a potrebujem vyjadrit konstatovanie, ze ma mrzi, ze sa uzavrela vcerajsia diskusia k clanku K jadru mystiky, nakolko ma az dnes napadli dolezite otazky.A prave ma napada,ze tu ste zacal vlakno o vasom nazore na ,,Já,, takze to vlastne ani tu nieje uplne odveci.he. Takze ak sa smiem spytat v navaznosti na to co ste pisal o ,,ja,, tu a pri spomimanom clanku o mystike, na vas nazor, (pripadne aj ost.ludi ktori to maju ,,podobne,, ako vy), ked je ,,ja,, iluzia, kde mate svoju istotu? Mate pocit niecoho, v sebe, na co sa mozte spolahnut?alebo len viete ze sa mozte spolahnut (na co ,nieje podstatne, lebo to neni poznatelne). Ked hovorite o ,,ja,, ako o niecom, co neexistuje, o com sa neda nic povedat, o com sa da nieco ,,vediet,, len tym, ze budeme poznat, cim vsetkym to ,,ja,, nieje, tak to mi pripomina ,, opis,, toho, co niektori nazyvaju ,,Boh,,. Mne to pripada tak, ze to ,,ja,, ktore je podla Vas iluzia a o ktorom si ludia myslie, ze :toto je (som) ,,ja,, , je vlastne vedomie,ktore si uvedomuje samo seba, ale ono si to tak same seba iba predstavuje ( a este u kazdeho cloveka po svojom) , takze ono to vo svojej podstate nema moznost ,,poznat objektivnu pravdu,,...vedomie si o sebe vymyslelo ze je ,, ja,,. A vobec, co v tomto kontexte znamena byt stastny a celkovo bezny zivot?tieto otazky su len pre mystikov, alebo co znamenaju v kontexte ,,bezneho zivota,,? Co ma dohnalo k tymto otazkam?...
francesca8 31. 5. 2015 07:36 v reakci na francesca8 31. 5. 2015 07:22
...k tymto otazkam ma ,,dohnalo,, to, ze momentalne sa vo svojom zivote ,na tej ,,urovni,, (aj ked nemam rada takto pouzite toto slovo ) na ktorej som, snazim najst zjednodusene povedane ,istotu v Sebe. Aj ked medzi moznostami nemam vylucenu tu, ze istota mozno bude tiez len blba iluzia, o ktoru by som sa mohla cely zivot snazit ,a nikdy k nej nedojde, lebo neni...to si ani neviem predstavit, ze by neexistovala istota, ze by som ju nikdy nemala najst ( a pritom v nej zijem bo som ju este nenasla, to je paradox)... cim dalej si to tu rozpisujem,tak tym mi to pripada jasnejsie, ze zrejme ta istota, aspon ako si ju moje vnimanie predstavuje je blud... Ok,tak teda sa budem spoliehat na svoje fyzicke a mentalne schopnosti, do takej miery,do jakej to je zdrave...(a mozno na to, ze sa mozem spolahnut). A co je mily Sy_ (a ostani suznitelia) stastie? zase len iluzia? je nieco, co nieje iluzia?je nieco ne-iluzia? Nejaka skutocnost?alebo nieje, lebo neni objektivity, ktora by ju mohla pozorovat, objektivita neexistuje?Ak neni ,ako to, ze sa o nej bavime... Vdaka za odpovede a za priestor!
Sy_ 31. 5. 2015 12:04 +1 v reakci na francesca8 31. 5. 2015 07:36
Francesco, já je jako jednorožec. Můžete ho potkat na každém kroku, na tričkách, zdech, v televizi, na penálech i jako tetování... až na to, že ale vlastně vůbec neexistuje, což ale evidentně nikoho netrápí. Je o něm spousta materiálů a existují stovky různých vyobrazení podporujících iluzi jeho existence, stejně o já - o vylepšování já a dosahování osvíceného já a poznávání našeho já a sjednocování já s bohem, miliony dokladů a tisíciletých tradic podporující náš každodenní silný pocit (o něm více níže), že tu někde sakra musí být a že jste jím/ono vámi. Věříte ostatním, protože tolik lidí by se přece nemohlo mýlit. Že by ale? Hledat jistotu v já je jako hledat jistotu v jednorožci. Doslova. Může vám "pomoci", když budete v těžkých životních situacích věřit, že je uvnitř vás bájný duhový jednorožec, to bez debat. A vsaďte se, že mu můžete vystavět kult, vylepšovat ho a nechávat si platit za to, že to budete učit ostatní. Poslužte si. Není to špatné, jen to vlastně nefunguje. Ono to prostě nefunguje. Ale obelhávat se lze celý život a kasírovat od ostatních taky. Pokud totiž neexistuje, není tahle jistota trochu, no, já nevím, ehm, nejistá? Troufám si tvrdit, ale je to jen můj skromný odhad, že kdybyste v sobě mohla najít jistotu, kterou byste ráda, už byste ji tam nejspíš našla a nikdy byste si nemusela pokládat tyhle otázky. Ale vy je kladete. Já vám nikdy nedá, co od něj čekáte, nedočkáte se. Není tu, proto vám nemůže nic dát.
Sy_ 31. 5. 2015 12:07 +1 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:04
Žádnou idealistickou jistotu nepotřebujete. Nejste tak hloupá ani slabá, jak vám psychologické a duchovní autority tvrdí. Pokud zvládnete žít minutu s tím, že vlastně nic nevíte jistě, zvládnete to i celý den a pak do konce života. Je to berlička, která je užitečná do té doby, než se podíváte, že s nohama není nic v nepořádku. Já není nástroj vědomí. Já je nástroj nevědomí. Je to filtr, který používá pět smyslů plus tvorbu myšlenek k vytváření pocitu vlastní existence. Vidění, cítění, myšlení i vše ostatní fungují automaticky a nikdo je nedělá. Pocit subjektu, který je má na svědomí, přichází až po, což je jeho jediná úroveň existence - mdlý pocit, přesto tak jistojistý. Je ale jen naučený a musí na něj být neustále dokola pamatováno, jinak mizí. Jak jste fungovala a žila když vám byl rok, dva, tři? Nebylo všechno "čistější?" Dalo se to nazývat štěstím? Spíš bych sáhnul po slově spokojenost, taková, že o ní ani nemusíte přemýšlet. Jen nešťastní lidé mluví o štěstí. Nic z toho jste neztratila, naopak máte zátěž navíc - pocit, že jste sama sebou. Neurověda to už ví a brzy psychologii pořádně zatopí pod zadkem, což je dobře, protože třeba konečně dostane impuls vyndat si z něj hlavu a začne zprostředkovávat něco skutečně funkčního a užitečného místo archaických polonáboženských kydů. Objektivita a subjektivita je zbytečná otázka. Subjektivitě nelze uniknout a nikdy to nepůjde, u toho bych to nechal. Ať už existují objektivně nebo ne, klíče se hodí, když se chcete dostat domů.
Sy_ 31. 5. 2015 12:10 +2 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:07
A ještě malý návrat ke včerejší diskusi u článku pana Špatenky. Možných důvodů k uzavření sice vášnivé, ale od všech účastníků stále slušné a kvalitní diskuse mě nenapadá mnoho. Tohle by měl být sen a cíl každého takového portálu. Snad jím není, že vrhala špatné světlo na článek, pod kterým se nacházela. To jen dokazuje, jak pevně je autor přesvědčený o svém byznysu - ne moc. Což je dobrá zpráva, neb sám ví, že jen kydá a jednou třeba kydat přestane. Místní fašistický režim je zkrátka přísný, nebyl jsem cenzurován prvně. A člověk by si mohl položit otázku, proč svěřovat svůj život do rukou někoho, kdo není schopný obhájit své postoje a snést trochu kritiky od jednoho dvou bezvýznamných bezejmenných Piňďů v diskusi. To prozrazuje obrovskou, obrovskou slabost. Slabost vycházející nikoli z pana Špatenky, proti kterému osobně nic nemám, ale z toho, že co neexistuje, obhájit nelze. Pěkný zbytek dne!
Katka 31. 5. 2015 12:22 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:10
Sy_ Vy mi mozns znovu neodpovite ale presto to zkusim. Proc Vam na tom tolik zalezi co dela nekdo jiny, v tomto konkretnim pripade pan Spatenka? Jestli tomu dobre rozumim, proc by to mel vubec obhajovat?
Sy_ 31. 5. 2015 12:24 v reakci na Katka 31. 5. 2015 12:22
Proč by Katko neměl? Svým působením se staví do pozice autority. Necháte se radši operovat od prodavačky z Kauflandu, nebo zkušeného chirurga, který ví, co dělá?
Katka 31. 5. 2015 12:32 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:24
Protoze nemusi. To je jakoby po me nekdo chtel abych delala to co on si mysli ze mam , mela bych,podle jeho nazoru. Zkuste se na to podivat z pohledu lidi pro ktere stale existuje tento svet takovy jak jej vnimaji a tak ze jejich ' ja ' v kazdodennim zivote existuje. Kazdeho vec co dela , umi a delat bude a kazdejo vec kdo s nim rezonuje a nasleduje. Muj nazor.
Katka 31. 5. 2015 12:37 v reakci na Katka 31. 5. 2015 12:32
Souhlasím. Doufám, že se to vztahuje i na mě. Moje věc, co píši a každého věc, kdo kdo rezonuje či nerezonuje s mou kritikou. Nebo je snad mé vyjádření o něco horší, protože je reakcí na jiný názor? I kritika je jen další názor. ;) pěkný den!
Sy_ 31. 5. 2015 12:40 v reakci na Katka 31. 5. 2015 12:37
Tohle je ode mě. Omlouvám se za krádež identity.
Katka 31. 5. 2015 12:48 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:40
:D jste me rozesmal Vy lupici jeden. :) Jste mazanej jako liska. Hezky den i Vam. Vcera jste mi neodpovedel na otazku a take duvodu muze byt stovky. :)
Katka 31. 5. 2015 13:41 +1 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:07
Klic se hodi kdyz se chcete dostat domu at uz existuji nebo ne. Pekne receny. :) Cim to asi bude ze jsme se uz tak brzy naucili vnimat se jako pocit subjektu i kdyz jeste ve dvou, trech letech o tom nic nevime. No jo, co se da delat kdyz jsme to okoukali, naucili a presvedcili se ze to jakoze ' ja ' citim, vidim, slysim. Kdyz hluboce spi, tak o sobe ani nevedi, nejsou tu, ale jak se probudi, uz jsou tady zase, pocit ze ' ja ' se probouzim ja tu jsem, ja slysim, vidim atd. Ale co se da delat kdyz kazdodenne je v tom clovek az po usi. A mozna zase jen az hluboce usne tak uz neni. Rekneme si to narovinu. Zit kazdodenni zivot tak ze bych zde jak tu sedim uz nebyla jakoze ´ ja' a Vy ( dualita ) a ´ ja ´ tohle a tamto klice, tak to uz jinde jsme to je jina vesnice. To bych byla v neustalem stavu neexistence. No ale uzivam si to tak i tak. :-)
francesca8 31. 5. 2015 14:04 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:24
Dobry den znovu, Sy_, dakujem vam za vasu rozsiahlu odpoved... Velmi zaujimava, pre mna zatial len teoria. Inac, ja si naopak nemyslim, ze vas nazor mohol nejako ,,ohrozit,, clanok pana Spatenku,absolutne, kazdy predsa veri tomu, comu chce.Pride mi to dokonca ako konspiracia, ze miestny fasisticky rezim sa snazi utajit nejaku tajomnu pravdu vsetkych pravd preto aby mohol manipulovat obecenstvom alebo co...No ,to je jedno ,vratim sa k podstate, ja tomu nerozumiem. Odkial prosim viete, ze je to takto, ako tvrdite? Zdroj vasho poznania? To je z nejakych vychodnych filozofii? niekto tu minule spominal ze jogini to takto nejak ,,maju,,, to pisal tusim pan Láďa, tiež napisal, ze to sa preca vie, ze ,,ja,, vo svojej podstate neexistuje, jako keby to bolo kazdemu jasne a davno zname, no mne to jasne celkom neni... Pripada mi, ze psychologia ako taka je tiez akoby barlicka na ceste k momentu ,kedy clovek zisti, ze ma nohy zdrave, nemyslim si ze je to nejake ,,zlo,,...ale asi nie kazdy ho chape ,,spravne,, ,tak ako keby to, co tvrdite vy, bola pravda, by mohol niekto pochopit ,,nespravne,, a mohlo by mu to uskodit... Este raz dakujem za vasu energiu ktoru vkladate do odpovedi na moje otazky....
Sy_ 31. 5. 2015 16:15 +1 v reakci na francesca8 31. 5. 2015 14:04
Narazila jste na to poprvé, takže vám jde z toho hlava kolem, a to by měla. Ptát se, odkud to mám, by bylo dobré v případě, že bych vám podsouval nějaké domněnky, kterým byste měla věřit a přijmout je za své, a v takovém případě by bylo užitečné znát jejich zdroj, v ideálním případě nějaký důvěryhodný zdroj, třeba jako je pan Špatenka ;) Já ale nic takového nepíšu. Co píšu si můžete OVĚŘIT právě teď, sledováním toho, jak fungujete. Můžete zjistit, že je to úplně jinak, než jak jste si vždy sama myslela a jak je vám podsouváno ostatními. To je vše. To je vše. Nic víc v tom není. Žádná víra. Je fuk, jestli to mám od opilého leprikona nebo jednookého bezdomovce, zda to myslím vážně nebo si jen dělám srandu, dokonce nezáleží ani na tom, co si o tom myslíte, záleží jen na tom, jestli to tak je, nebo nikoli, a to není otázka víry, ale zjištění, které vám nemám jak předat. Na psychologii a duchovnosti nic špatného není. Jen jsou zdlouhavé, často nefungují a většinou nejsou potřeba. Když vám někdo začne kálet na trávníku, můžete do halelůja sbírat hovna a myslet si, že jednoho dne dosáhnete perfektní čistoty, nebo, což by se mohlo zdát evidentní, ale není, můžete prostě najít toho psa. Pocit "já" je ten pes, co nám sere po životě, Francesco. Nevěřte mi, ověřte si, jestli je to tak, a třeba vám to jako mnohým jiným přinese trochu víc klidu do života. Snad proto to rád sdílím, většinou na svém blogu, který byl v minulosti vycenzurovaný z diskuse, takže žádná konspirace se nekoná.
francesca8 31. 5. 2015 16:53 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 16:15
Ok,diky,diky. no, pisete strasne vseobecne a v metaforach,akze nemam moc s cim pracovat, myslim s nejakymi konkretnymi faktami alebo co. inteligentnejsi ludia vidia urcite lepsie niektore suvislosti a tak ale tak nejak si myslim ze to asi cisto cez rozum nejak nejde, moze mi v tom pomoct ,,intuicia,, trebars? Kedze je to podla vas zistenie,ktore mi nemate ako predat, no tak teda nic :) a o com teda pisete na svojom blogu, ked sa to zistenie neda predat :) ? takze mi nezostava asi nic ine, len nechat to tak a mozno mi to raz dojde...ci nedojde?musim to zohnat vlastnorucne? Zo sledovania toho, ako fungujem, neviem nic zistit...asi nemam na to mozgovu kapacitu. Teda skoro nic.Viem si teoreticky predstavit urcite veci, pozriet sa na to z ineho uhlu. Ale to je vsetko... dufam sa dozviem vsetko, co sa mam dozvediet. a jaka je ta ,,skratka,,, ked je podla vas psychologia moc zdlhava? A kam vlastne vedie, k poznaniu? ci je alebo nieje ,,ja,,? inak preco by ten travnik mal byt dokonale cisty?co tym myslite?ved pes musi srat , a je jedno, na čí travnik...
Lukáš 31. 5. 2015 18:38 v reakci na Ulka 30. 5. 2015 09:42
Ulko, jít pod povrch asi občas potřebuje každý, aby nemusel až příliš racionalizovat, vytěsňovat, zkreslovat, obviňovat, nasazovat si masky pracně vytvářené k ukazování okolnímu světu. ... I s těmi různými obdobími, myslím si, máte pravdu. A že to "podpovrchové období" stojí člověka víc energie, které většinou nemá nazbyt, to je taky bez debat. K prožívání toho že člověk stárne, přijímá některá omezení, která dřív řešit nemusel poněvadž neplatila, patří, myslím si, právě ta narůstající vnitřní odvaha otevřenosti k sobě. Uvědomuji si, čím dál tím jasněji, jak to mám já, učím se svého vnitřního nastavení nebát. Pavel Rataj ve svých úvahách o tom, jak pečovat o vztahy tady říká hodně právě k tomu, jak pracovat s oběma těmi vnitřními nastaveními a dostat tak partnerské vztahy "na vyšší level."
francesca8 31. 5. 2015 20:32 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 16:15
A jaky je ten vas blog? nasla som linky v starsich clankoch ale tie nefunguju.ze konechledani blogspot tusim.nefunguje.
francesca8 31. 5. 2015 21:57 v reakci na francesca8 31. 5. 2015 20:32
Neni to nahodou nicnavzdy blogspot sk? Tam nekde v komentarich jsem zahledla koment od Sy_...
r_k_ 1. 6. 2015 07:13
Nerozumím flamewaru nahoře, článek se mi zdá milý. Putování po cizích krajinách skutečně pomáhá. Kéž bych se mu mohla věnovat mnohem víc, než dřepění v kanclu.
stanislav 19. 1. 2016 14:20 v reakci na Sy_ 29. 5. 2015 23:29
já je podle mne nějaké procento genů + všechny zkušenosti zážitky atd. autorka to nazvala lidmi což se mi jako myšlenka líbí. Zpochybnit něco samozřejmého mi přijde velice užitečné :)
stanislav 19. 1. 2016 14:39 v reakci na francesca8 31. 5. 2015 07:36
Tybláho to jsou velké otázky. Omlouvám se ale jaksi nerozumím proč já neexxistuje ? co se mne týká tak já existuje... to že mé já vidí každý jinak je jen kvůli tomu že se každý dívá ze svého úhlu. štěstí ? to je jednoduše pocit :D a zrovna to co nás dokáže dělat šťastnými o tom našem já dost vypovídá. Štěstí nemá určenou hodnotu šťasný můžu být jen z toho že je hezky. někteří lidé ve mně vyvolávají dojem že jsou šťastní pouze z "důležitých" věcí a to jednou za 10 let. je něco co není iluze ? ano. Zkusím to vzít od smyslů líp mi to půjde vyjádřit. vidíme omezené množství barev slyšíme jen jistou frekvenci zvuku to samé čich dokonce ani nevidíme 3D jne projekci 2D obrázků poskládaných naším mozkem dohromady. Už naše smysly nám dávají znát jen iluze nebo části celku. Rozhodně je něco co není iluze, spoustu věcí. Spíš bude problém vždy s tím že jsme subjektivní pozorovatelé. Vidíme to "cokoliv" primárně z našeho úhlu pohledu. Vidět něco jasně a bez iluzí by vyžadovalo poskládat všechny uhly pohledu. I to já existuje jen ho všichni včetně nás nejsem schopni vidět v plném rozhahu. Já je tak velký objekt že ho prostě najednou nezvládnem vidět celý :)
stanislav 19. 1. 2016 14:49 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:07
já vím že už takhle je to zamotané... ale ... podle vás je já pocit(po př iluze?) ? Asi mám problém to schroustat. Já je iluze? úplně cítím jak mi někde prostě nedockvakly kolečka ale... já musí být, kdo bych jinak byl ? Já je souhrn všeho co jsem. Abych tohle věděl nemusím nutně vědět co všechno jsem.