K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Jsme od přírody zlí?

Už jako batolata rozlišujeme, co je dobré a co špatné. Těší nás, když je nespravedlnost potrestaná.

Michal Vlasák

Michal Vlasák

28. 2. 2013

Mnoho lidí věří, že člověk se rodí jen s dobrými úmysly a až později se „zkazí“. Existují však i zastánci názoru, že děti jsou odmalička zlé a až věkem se z nich stávají slušní lidé.

Výzkumem dětí, jejich vnímání okolního světa, procesu učení a socializace se už léta zabývají v Infant Cognition Center na Yale University. Některé výsledky tohoto ústavu byly nedávno prezentovány v rámci pořadu 60 Minutes televizního kanálu CBS. Malé děti a batolata se sice ještě neumí vyjadřovat a dávat tak najevo své preference nebo názory, umí ale sledovat loutkové divadlo a vybírat si.

V prvním z těchto výzkumů vidíme plyšáka, který se nemůže dostat do krabice s hračkou. Jedna z ostatních plyšových hraček mu pomůže krabici otevřít, zatímco druhá mu krabici zavře. Dítě si pak (ve dvojitě slepém testu) může jednoho z plyšáků – pomáhajícího nebo škodícího – vybrat. Více než tři čtvrtiny dětí si vybraly „hodného“ plyšáka. Zdá se tedy, že dítě samo již ve třech měsících věku rozezná, co je dobré a co špatné, a dává přednost hračkám, které se chovaly „správně“.

Když jsou ale děti tak morálně dokonalé, proč časem někteří lidé začnou závidět, být škodolibí, mstít se a dělat špatné věci?

Druhá část videa se pak soustředí na smysl pro spravedlnost. Nejdříve dítě vidí scénu, při které jedná z figurek sebere ostatním míč, se kterým si hrají, a uteče. V druhé scéně se pak tato „zlá“ figurka snaží dostat do krabice s hračkou a opět jsou tu další dvě. Jedna, která jí pomůže, a druhá, která jí krabici zavře. Zajímavé je, že přes 80 % dětí si teď vybralo plyšáka, který krabici zavřel – tedy toho „zlého“ potrestal. Děti tedy možná mají vrozený i smysl pro jakousi spravedlnost, kdy cítí, že ten, kdo se nechoval hezky, by měl být potrestán.

Kde se bere zlo…

Když jsou ale děti tak morálně dokonalé, proč časem někteří lidé začnou závidět, být škodolibí, mstít se a dělat špatné věci? Infant Cognition Center nám nabízí odpověď i na tuto otázku. Z jednoduchého experimentu vyplynulo, že dítě si raději vybere toho plyšáka, který má „rád“ stejný druh sušenek jako dítě. A co víc – nejenže si dítě vybralo plyšáka se stejnými preferencemi, dokonce v další části upřednostňovalo špatné zacházení s plyšákem preferencí odlišných.

Pokud záliba v jiných sušenkách způsobí takový rozdíl v chování, představte si, co by asi způsobila jiná barva pleti.

Pokud záliba v jiných sušenkách způsobí takový rozdíl v chování, představte si, co by asi způsobila jiná barva pleti, odlišná národnost nebo jiné vyznání či třeba jen styl oblékání. Rozdílnost ostatních lidí ovšem není jediná věc, která nás vede ke špatným činům, jak ukazuje další z výzkumů.

Pro příklad si představme situaci, kdy má jeden člověk rozdělit 10 korun mezi sebe a druhou osobu. Ta pak rozhodne, jestli rozdělení proběhne, nebo jestli oba odejdou s prázdnou. V situaci, kdy byste měli dostat 3 koruny nebo méně, většina lidí nabídku odmítne. Přestože je to rozhodnutí iracionální, většina lidí je ochotna obětovat svůj podíl pro to, aby druhý nebyl v takové výhodě.

A stejně tak i pokud nejde o „potrestání nefér chování“, občas upřednostňujeme (jak je vidět i ve videu s dětmi) možnost, kdy dostaneme méně, před tou, kdy sice dostaneme více, ale zlepšení pro druhou stranu bude o poznání větší, než to naše. Pokud použijeme řeč ekonomiky, dětem zde nejde o absolutní zisk, ale o relativní. Nechtějí mít tedy dost pro sebe – stačí jim, když budou mít více než ostatní. A to i v případě, kdy by kvůli tomu měli strádat.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Tato tendence ovlivňuje naše životy každý den. Častěji si vybíráme lidi, produkty a činnosti, které k nám „víc sedí“. Stejně tak se často něčeho vzdáme jen proto, že někdo jiný na tom bude ještě hůř než my.

… a kde dobro?

Co z nás činí lepší lidi je výchova. Starší děti se v předchozím experimentu chovaly férověji a ty nejstarší z nich pak dokonce štědře – darovali ostatním více než sobě. Tyto projevy prosociálního chování by pak měly být výsledkem výchovy. Férové jednání se objevuje o dětí kolem osmi let věku, štědrost u devíti- až desetiletých..

Využívejte celý web.

Předplatné

Jak říká Paul Bloom, působící na Yale University, postupem času se učíme odolávat těmto sklonům, které máme už od dětství. Když jsme ovšem pod tlakem, musíme řešit komplikované situace a nedaří se nám, vracíme se v našem chování zpátky do dětství. Začínáme být iracionální, sobečtí a podléháme předsudkům. Stejně tak ale mnoho z nás začne být v takových chvílích obětavější, hrdinnější a spravedlivější.

Co tyto dva světy rozděluje ovšem zůstává záhadou. Od narození v sobě máme oba a je jen na nás, ve kterém skončíme, když věci nejdou podle našich plánů.

Diskuse 0