Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jste oběť, nebo tvůrce?

Nemůžeme si vždycky vybrat, co nás v životě potká. Je ale na nás, jak s tím naložíme.

Tereza Randýsková

Tereza Randýsková

12. 9. 2012

Jakou roli si ve svém životě připisujete? Cítíte se spíše jako oběť vlečená událostmi, na které nemáte vliv, nebo jste tvůrcem svého života, který aktivně ovlivňujete?

Vždy existují dvě možnosti, jak přistupovat k tomu, co nás v životě potká. Můžeme se cítit nepochopení ostatními, neustále ublížení, sklíčení, slabí. Nebo si můžeme uvědomit, že jediný, kdo má tu moc něco měnit ke své spokojenosti, jsem já sám a nikdo jiný. Protože nikdo za vás šťastný nebude, to musíte vy sami.

Co potřebuji právě teď, aby mi bylo dobře?

Necítíte se někde nebo s někým dobře? Nejste spokojeni ve vztahu či práci? Druhý to na vás nemusí poznat, a i kdyby… Pokud se chováte, jako by vám to nevadilo, proč by s tím měl něco dělat?

Když dáváte přednost potřebám ostatních, nemělo by to být na váš úkor. Lidé, kteří delší dobu upřednostňovali zájmy ostatních, určitě ví, že tudy cesta nevede. Pokud oponujete, že nechcete nikomu ublížit, ráda bych vám vysvětlila, že není důvod k obavám.

Je-li naše chování v rozporu s našimi postoji, přicházejí nepříjemné pocity. Vytvářejí tlak na změnu.

Nikomu neublížíte, jen se o sebe postaráte: tím, že řeknete, jak by se to líbilo vám. Přizpůsobíte si situaci tak, aby vám v ní bylo příjemně. Pokud děláme něco, v čem nám není dobře, s čím nesouhlasíme, naše tělo nám o tom dává poměrně jasné signály v podobě úzkosti. Sebezapření je zkrátka příliš vysoká cena za „klid“ v mezilidských vztazích.

Leon Festinger mluví o kognitivní disonanci – je-li naše chování v rozporu s našimi postoji, přicházejí nepříjemné pocity. Vytvářejí tlak na změnu, aby se tyto dvě roviny opět dostaly do souladu. Jak výstižně napsal spisovatel Paulo Coelho: „Když říkáte ano ostatním, ujistěte se, že neříkáte ne sami sobě.“

Když nás brzdí strach

Máte z něčeho strach? Nevyhýbejte se té situaci, ale zkuste strach obelstít. Místo vytváření katastrofických scénářů poznejte skutečnost. Strach u nás vítězí, když se jedná o neznámé věci. Pokud chybí zkušenost, rozjede se fantazie a celou situaci v našich představách zkomplikuje.

Co v takové chvíli dělat? Nejprve si ujasněte, čeho přesně se váš strach týká. Zkuste doplnit jednoduchou větu: Mám strach ze situace, kdy… a největší strach, mám z toho, že při tom… Pak se ptejte:

  • Co můžu udělat pro to, aby se to nestalo?
  • Mohu se na tu situaci připravit, udělat si nějakou pojistku?
  • Dá se udělat něco, abych cítil, že to mám pod kontrolou?

Máme to ve svých rukou. Nářky, sebelítost a zpátečnické chování nic nezmění a blokují váš růst. Jste pánem svého života, napoprvé to nemusí být dokonalé, ale to neznamená, že to bude špatné.

Lidé, kteří ve svém životě zažili příliš mnoho stresu (v jakékoliv podobě) a neměli možnost nebo sílu se s ním vypořádat, mohou v nastavení oběti pokračovat. Martin Seligman o tom hovoří jako o naučené bezmocnosti. Vysvětluje, jak zažitá zkušenost se situacemi, které byly jedincem neovlivnitelné, vede často k apatii a depresi.

Pokud tedy podobně jako vězni v koncentračních táborech nebo jako týrané ženy dospějeme k pocitu, že jsme bezmocní, pravděpodobně se ze strachu nepokusíme o změnu. Tady je na místě odborná pomoc.

Udělejte ze svého života ten nejkrásnější film. Vy sami jste jeho režiserém, jediným možným kritikem.

Pro většinu z nás překážky ale nejsou tak zlé. Hledáme třeba jen způsob, jak skloubit nároky zaměstnání a potřeby rodiny s těmi svými. A kdo jiný ví lépe než my sami, jak chceme prožít den, víkend, život? Pokud s ním nejsme spokojeni, prvním krokem je převzít zodpovědnost.

Za svůj život a svou (ne)spokojenost. Můžeme si opět vybrat, jestli budeme dělat věci, které nechceme, třeba jen proto, že se bojíme reakce ostatních, nebo si vybereme, co a jak chceme dělat, a nebudeme se při tom cítit jako loutka.

Udělejte ze svého života ten nejkrásnější film. Vy sami jste jeho režiserém, jediným možným kritikem. Vaše oči jsou kamerou a vaše srdce dotváří soundtrack.

Diskuse 0