Změní mě terapie? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

pe 20. 2. 2014 08:53 +23
Byť zarámováno zobecněním, připadá mi to jako jeden z nejužitečnějších textů poslední doby. Totiž kvůli sice zatím ne zrovna podrobnému, ale přece jen názornému spojení s konkrétním případem. Konktrétní terapeutické příběhy jsou srozumitelnější, není v nich žádné "to a to by člověk měl, aby...", a když v nich člověk nalezne střípek soběpodobnosti, postupně si z toho může poskládat obraz možných změn u sebe sama. A také získá důvěru, že to jde. Jen snad dodatek k " Nestane se z vás jiný člověk, ale budete mít méně symptomů, se kterými jste do terapie přišli. Nebo symptomy vymizí, ztratí svůj význam." Jiný ne, ale přesto jiný - i to je možný výsledek, přinejmenším v hlubinné terapii, ve které se někdy formuluje úspěch jako "změna charakteru". Je to trochu nepředstavitelné a možná nepřesné, nicméně tak trochu "jiný člověk" výsledkem být může. Když se podaří odstranit (minimalizovat) vlivy, které deformovaly realitu i vnímání svých emocí, reaguje člověk na stejné situace i dost zásadně jinak, než dříve. A jinak situace prožívá. A to je nejspíš opravdu cosi jako změna charakteru, alespoň pokud charakter nevnímáme ve zjednodušeném významu "charakternost a bezcharakternost". Může to být důležité pro ty, které neúspěšné pokusy "to a to zlepšit" nebo "toho a toho se zbavit" postupně přivádějí k přesvědčení "nedá se nic dělat, takový prostě jsem".
Lukáš 20. 2. 2014 18:15 +8
Cituji:" Můžete si zkusit nechat dvacet minut denně na svoje pocity." Ano, můžete si to zkusit. Co většinou uslyšíte? ... Nic. Proč? Protože hudba v nás ... Vlasta Redl zpívá v písničce: " ... dohrála hudba v nás, bez ovací a bez tleskání, nikdo ji nekoupí a nikdo neprodá, není k mání ..." Neuslyšíte většinou nic ani po dvaceti minutách. Protože ta "hudba v nás" je hudba uzavřená uvnitř. Představte si malý box, ve kterém hraje tiše hudba. Položte ho na podium, kde z repráků rušných ulic řve kařdodenní hluk... Co uslyšíte uvniř hrací skříňky? Nic. Okolní randál to i po dvaceti minutách bude spolehlivě znemožňovat. Mám to štěstí, že občas chodím z práce pětadvacet minut lesem. Kdypak se začne ozývat má "vnitřní muzika?" Zhruba ke konci cesty - právě až tak po dvaceti minutách. Mimochodem - aerobní cvičení má prý první efektivní účinky na oběhový systém až po podobně dlouhé době cvičení. Náhoda? :-)
Lukáš 20. 2. 2014 18:27 +2
... A ještě něco - psychoterapie probíhaly dřív v každé malé vesničce. Místo pohovky zpovědnice, místo významných: "Hmm, hmm" jen: "jděte s Pánembohem," místo pětistovky za hodinu nějaké drobné do zvonečku o nedělní mši. To už se dneska moc neprovozuje. :-)
michal 3. 3. 2014 20:28 v reakci na Lukáš 20. 2. 2014 18:15
tam vidím potíž jinou...ono to bolí, přichází smutek, úzkost, někdy obavy strach. Takže jsme rázem ve 2 násobném oslabení...první, že nejdeme s dobou, protože 20 minut na pocity se nenosí, podruhé, že nejdeme s dobou, protože negativní prožívání se nenosí.