Nejbližší akce: přednáška Pavla Rataje
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kde jsou hranice sexuální normality

Specifický kulturní vzorec, nebo obyčejná prasárna?

Manželka se učí na zkoušku u profesora Weisse. Sexuální psychologie. Když mi večer vypráví, co se přes den naučila, je to, přiznávám, mnohem zajímavější, než když se učila na psychologii řízení.

Jednoho večera přišla se zajímavým konstruktem, který vyčetla z učebnic: Sexuální normalita je více než diskutabilní a sociokulturně podmíněná záležitost. Pokud se jedná o činnost probíhající ve vzájemném souhlasu, ne na dětech či jinak nesvéprávných a bez toho, aby si někdo odnášel trvalé zdravotní následky, je všechno v pořádku. A jako příklad mi uvedla papuánský kmen Kukuků, kde mladí chlapci, ještě děti, felují dospělé bojovníky a následně pijí jejich sperma, aby do nich přešla jejich síla.

Protože to dělá celý národ, není moderní sexuologie ochotna říct, že to není v širším, celosvětovém kontextu normální. Prostě nechápou tuhle prasárnu jako normální prasárnu, ale jako specifický kulturní vzorec.

Mám relativizující humanisty v nelásce již dlouhou dobu, ale užívání příkladů ze života kmene Kukuků jako argumentu ve prospěch multikulturního konceptu mi přijde jako definitivní oproštění od racionality, případně bouchlost na druhou.

Každý, kdo není v úplnosti zaslepen klapkami politické korektnosti, totiž vidí, že příslušníci kmene Kukuků jsou primitivní divoši, kteří se vzájemně žerou (na Papui je snad dosud kanibalismus živý) a válejí se v bahně. Své barbarství nedokázali opustit a překonat právě proto, že nedokázali socializovat a zkrotit své perverzní sexuální choutky, ale naopak je změnili v národní zvyk.

Pokud nějaký primitivní a k pomalému vymření inklinující kmen generuje nějaké podivné perverzní chování a má ho jako kulturní zvyk, neznamená to, že by takové chování bylo „normální“.

Při posuzování normality nějakého společenského jevu totiž nevystačíme jen s jednoduchou statistikou ve smyslu „výskyt – není výskyt“, případně „nejvíce je takových“. Musíme brát v úvahu také úspěšnost a vyvinutost populace, která ono chování, jehož normalitu posuzujeme, generuje.

Takže pokud nějaký primitivní a svou nekonkurenceschopností k pomalému vymření inklinující kmen generuje nějaké podivné perverzní chování a má ho jako kulturní zvyk, neznamená to, že by takové chování bylo „normální“.

Jde mnohem spíše o pravý opak, totiž že kultura celého kmene či populace je patologická a neproduktivní. Jde o slepou větev vývoje, jež dosud nevymřela jen díky nějaké geografické izolovanosti, která ji chrání před konkurencí.

Ve společenských – a samozřejmě i sexuálních – zvyklostech je od samého počátku zakódováno, zda kultura, která je vytvořila, je produktivní a úspěšná, nebo zda je jako kmen Kukuků odsouzena k vymření. A podle toho pak sexuální praktiky vypadají. Proto nám příklady ze života divochů nic o normalitě v sexuálních projevech nemohou říct. Chceme‑li se dozvědět, co je v sexu normální z hlediska nikoli statistické, ale funkční normy, zkoumejme Číňany, ne lidožrouty.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Přátelství v krabičce

Může člověk na internetu najít opravdové přátele? Dnes už vím, že zdání někdy klame.

13 min

Otázka na konci života

Neptejte se na smysl života. To vás se ptá život. Odpovídáte mu tím, co děláte.

12 min

Vztahový masochista

Konflikty a utrpení očekává. Potřebuje je. Proč si někteří lidé takhle sami ubližují?

10 min

Opustit svá malá štěstí

V samotné změně hloubku nenajdeme, bez ní ale neobjevíme místo, kde hloubku hledat.

18 min

Nevím, co chci

Uvízli jste na mrtvém bodě a nejste si jistí vůbec ničím? I to je součástí …

10 min

Otevřít audio sekci

Jiří X. Doležal

Reportér týdeníku Reflex, novinář.

www.jxd.cz