Kde se toulá vaše štěstí? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Zdenka 8. 9. 2015 08:30 +27
Nikdy jsem si neuměla vychutnat přítomný okamžik jako teď, když jsem senior. Neřeším děti, nejdu do práce, je jedno v kolik vylezu z postele a co budu vařit. A teprve teď cítím, jak si vážím každé jakékoliv chvilky svého života, skoro mám podezření, že jsem zmoudřela.
Oldřich Dotovský 8. 9. 2015 08:54 +10
Jako téměř vždy nejasná příčina a následek. Je člověk, který myslí na to, co právě dělá, šťastný, protože myslí na to, co dělá, nebo proto, že dělá to, na co se mu chce zároveň myslet?
Jana 8. 9. 2015 09:17 +2
Nejvíc mě naladí a potěší cesta do města. Je nutné ovšem nic neplánovat. Vzít s sebou manžela a dobrou náladu. Opravdu jsem neměla tušení, kde prodávají tu nejlepší zmrzlinu, proto jsme tam jeli spolu. Stačí se posadit a myslet jen a jen na přítomný okamžik a nenechat si ho nikým a ničím pokazit....
Anna 8. 9. 2015 09:24 +7
Rozhodne by som šťastie nepripisovala len účinku prítomného okamihu. Môj obľúbený príklad: zubárske kreslo. Keď nám vŕtajú do zuba, nesústreďujeme sa na nič iné, žiadna práca, žiadne vzťahy, ale chcela by som vidieť toho, kto je v tom okamihu šťastný. :) Z toho vyplýva dôležitý záver, že ten prítomný okamih musí byť aspoň ako-tak príjemný. Napokon, že sa naň ľudia najlepšie sústredia pri sexe asi nebude náhoda...
francesca8 8. 9. 2015 09:49 +4
Zvláštny výskum, zvláštne výsledky a zvláštna interpretácia (teda aspoň podľa článku, ted talk som si zatiaľ ešte nepozrela). Človek je podľa mňa ,,najšťastnejší,, , keď je plne ponorený do toho, čo ho baví, a teda pri tom moc nemyslí, pokiaľ to teda samotná činnosť priamo nevyžaduje (napr. lúštenie sudoku, alebo riadenie lietadla, o čom sa písalo vedľa v diskusii pod editoriálom pána Majera). Nemám na mysli automatické rutinné úkony, ktoré sú spomenuté v článku. Za druhé, čítala som, že myseľ prirodzene skĺzava viac k nepríjemným myšlienkam (pretože to mozog stojí menej námahy), takže tých 26 a pol percenta sa mi príliš nepozdáva. Tiež úplne súhlasím s Oldřichovým komentárom. Inak téma prítomného okamžiku je už dosť otrepaná :), navyše prítomnosť je len ďaľšia z ilúzií, u.g.krishnamurti alebo sam harris o tom ,,vedia,, viac. no dnes (zase) nemám náladu na sentiment, tak pardon :)
Šave 8. 9. 2015 12:10 +6
Při míchání omáčky myslet na vařečku v omáčce? Mám obvykle plno myšlenek a žiju v hlavě celkem pestrý a zajímavý život. Kdybych při čištění zubů myslela na to, jak si cistim zuby, tak bych žila prostě, možná šťastně, ale trochu jako ten blbeček. Nepotrebuju.
Lilly 8. 9. 2015 13:59 +3 v reakci na Anna 8. 9. 2015 09:24
Mě vrtali zub jen jednou, ale - no nebyla jsem přímo nadšená, protože to byl takovej můj malej "accomplishment", mít ve svém věku všechny zuby včetně moudráků bez nutnosti zásahu, ale byl to rozhodně dost fascinující, nikoliv negativní zážitek. Ono je to u hodně nepříjemných situací, že nepříjemnými je dělá to, že čekáme, že budou nepříjemné, přitom samy o sobě třeba taky nejsou nic moc, ale zas taková tragédie taky ne. Už jen na fyzický rovině, když je člověk napjatý z očekávání bolesti a snaží se myslí utíkat pryč, bolí to pak podstatně hůř, než když se do toho uvolní, to mám vcelku ozkoušený.
Anna 8. 9. 2015 16:50 +1 v reakci na Lilly 8. 9. 2015 13:59
Pri prvom vŕtaní som nemala odkiaľ vedieť, že to bude bolieť. Čiže mňa to naozaj bolelo a to priam neopísateľne. Nevylučujem však, že nejakí šťastlivci to môžu mať inak.
Lukáš 8. 9. 2015 17:59 +1 v reakci na Zdenka 8. 9. 2015 08:30
A je to tak proč? Myslím si, že je to proto, že máte konečně víc času na sebe. Čas, jak tvrdí mnozí, nehraje v našem prožívání podstatnou roli. Nesouhlasím s nimi. Na Seznamu.cz se dnes píše, že lidi u nás mají čím dál tím víc obavy ze stáří. Stáří tam stanovil "kdosi" nově - prý až od pětasedmdesáti let. Kolik z nás se ho podle téhle "normy" dožije? Obrovská většina z nás tedy bude až do smrti mladá. :-) A možná trochu "krátkozraká," poněvadž se pořád za něčím požene. Váš komentář je pěkný, Zdenko.
Lukáš 8. 9. 2015 18:08 +4
Ony ty myšlenky se musí toulat, protože jednoduše musíme během dne mnohokrát vzpomínat co ještě vyřídit, co udělat dřív a co potom atd. Jak praví kniha "Mít vše hotovo," nikdy nebudeme mít vše hotovo. To nastane, až budeme ležet v hrobě. :-) A tak jako "zodpovědný občan" tvrdím, že žít zcela v přítomnosti = být podoben stvořením božím, neboť ona se nemusí starat, kdy zaset a kdy sklidit. Musí se jen starat o to, kdy se nažrat, zda nebudou sežrána a kdy se množit. My lidé můžeme žít v blažené přítomnosti, až do chvíle, kdy nás z ní vyruší nezměnitelná minulost a nejistá budoucnost. Tečka. :-)
Noris 8. 9. 2015 18:33 +2 v reakci na Lukáš 8. 9. 2015 17:59
No nevím. Na sebe mám času dost, mám skvělé dítě, práci, dokážu vnímat krásu přírody, hudby, pohybu,... ale šťastná nejsem. Opustil mě manžel. Už je to několik měsíců. Najednou se ze všech těch malých krás a zázraků života nedokážu radovat jako dřív, i když si je v přítomném okamžiku uvědomuji.
Lukáš 8. 9. 2015 19:01 +1 v reakci na Noris 8. 9. 2015 18:33
Hmm, vědomě či nevědomky "srovnáváte" s minulostí. A ta se, právě teď, nedá změnit.
Zdenka 8. 9. 2015 20:03 +5 v reakci na Noris 8. 9. 2015 18:33
Noris, me taky, bylo mi 43 a on si našel lepší holku. To byste se pobavila, kdybych vám vyprávěla, jak krásný život mi tím nabidl! Nějaký čas byl stres, OK, ale nic z toho, co jsem po rozvodu žila, bych s ním neužila. A zdá se mi, že mého milého současného manžela Cliva mi seslal pan Bůh.
Noris 8. 9. 2015 21:50 +2
Lukáši, asi určitě máte pravdu :-( Zdenko, je mi 43 a našel si lepší mladší holku. Díky za dodání optimismu, že třeba taky zase ty každodenní štěstíčka budu prožívat naplno :-)
angy1 9. 9. 2015 05:22 +1 v reakci na Lukáš 8. 9. 2015 17:59
Lukáši, a nebude to třeba tím, že si člověk začíná uvědomovat to omezené množství vymezeného času žití? Před několika lety mně jeden z našich řidičů řekl: "vzal jsem si metr, ustřihl z něho 80 cm, což je předpokládaná délka života, a zjistil jsem, že jsem v půlce! To je děsné!" Bylo mu teprve čtyřicet:)
Magri 9. 9. 2015 10:53 +7
Být v přítomném okamžiku neznamená jen myslet na to, co právě dělám. Znamená to vnímat všemi smysly – co slyším, na co se dívám, jaké pachy cítím, vnímám teplo nebo chlad, polohu svého těla, uvolnění nebo napětí. Člověk obvykle takový stav mysli neudrží dlouho, možná pár vteřin, ale párkrát denně to stačí. Zklidní se, uvolní a je mu líp na světě :-)
Vari 9. 9. 2015 16:37 v reakci na Oldřich Dotovský 8. 9. 2015 08:54
Tak z toho článku bych řekl, že je jedno co budu dělat, když na to budu myslet, budu šťastnej. Takže ta první možnost asi, štěstí je následek. Neměla by teda existovat žádná činnost nebo stav, kdy bych nemohl bejt šťastnej.
Martin 9. 9. 2015 19:58 +4
Když prožívám tyhle okamžiky, tetelím se štěstím a děkuju zato, že jsem. Sám pro sebe jsem si chtěl zjistit co tyto stavy způsobuje. Výsledkem je, že opravdu ten myšlenkový hluk tomu dozajista brání a je neslučitelný s tímto stavem. Stejně tak tomu brání stres či strach. Je taky dobré upustit od svých představ, jak by měl hezký okamžik proběhnout, což jde vlastně taky ruku v ruce s přítomným okamžikem. Pak se tomu dá napomoci "prací na sobě". Kupříkladu meditace. Vělmi dobré je taky přečíst si a pracovat se známou knihu Čtyři dohody, která prostě popisuje jak být šťastnější v běžném životě. Práce s touto knihou a meditace jdou vstříc těmto stavům radosti a štěstí a spřístupní je v běžném všedním dnu.
Martin 9. 9. 2015 20:19 +3 v reakci na Zdenka 8. 9. 2015 08:30
To Vám přeju. Domnívám se, že vychutnávat si běžné věci a prostou přítomnost se nepoštěstí každému. Přitom si myslím, že právě prosté prožitky v přítomnosti můžou být velmi silné a obohacující. Jak píše paní Švédová. Vnímat jak si větr hraje s listím na stromě, pozorovat jak mraky plynou.. jak je to nesmírně krásné, tajuplné a vznešené. Přesto tyto děje strácí a nabívají krásy s kvalitou vnímání pozorovatele. Znamená to, že ta krása se děje uvnitř nás. My si ji vlastně můžeme tedy i vytvořit kdy se nám zachce. Stačí vědět, nebránit si a nešpalat si po vlastním štěstí :)