Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kdo je mé budoucí já?

Proč se nemůžeme spolehnout na sliby, které dáváme sami sobě?

Michal Vlasák

Michal Vlasák

1. 11. 2012

Pokaždé, když chceme ráno vstát, chceme se s někým setkat, dát si předsevzetí, podepsat smlouvu nebo si plánovat budoucnost, v každé z těchto situací děláme pomyslnou dohodu se svým „budoucím já“.

Dovolíme si jít pozdě spát, protože věříme, že druhý den ráno vstaneme brzy. Klidně si dnes pochutnáme na čokoládě, protože věříme, že zítra sníme o to méně. Ten, s kým tuto dohodu uzavíráme, ovšem není naše budoucí já – je to naše představa toho, jak se budeme v budoucnu chovat.

Věříme tomu, že ráno, až nám zazvoní budík, budeme mít dost silnou vůli. Nečekáme, že budeme líní, budík vypneme a v průběhu dne si za to pak budeme nadávat.

Jak ale asi každý z nás ví, ne vždy se nám naše dohody podaří naplnit. Situace je obvykle jiná, než jakou jsme si ji představovali, není to tak snadné, jak jsme čekali, případně – pokud odhadujeme dále do budoucnosti – se mezitím naše postoje a hodnoty změnily.

Veškeré dotazníky zaměřené na minulost nemají takovou vypovídací hodnotu, jakou bychom od nich možná očekávali. Stejně jsou na tom i průzkumy trhu.

Tyto faktory si ovšem mnohdy neuvědomujeme a domníváme se, že dokážeme chápat své pohnutky a motivace mnohem lépe, než tomu doopravdy je. Mnoho výzkumů nás však přesvědčuje o tom, že pravý opak je pravdou.

Iluze sebe sama

Díky tomuto jevu, zvanému introspection illusion, selháváme i při pohledu do minulosti včetně té nepříliš vzdálené. V aktuálním výzkumu pod vedením Larse HallaLund University in Sweden byl respondentům předložen dotazník s dvanácti otázkami týkajícími se jejich morálních hodnot.

Když účastníci studie otáčeli první stránku dotazníku, část zůstala přilepena na zadní straně desek. Místo ní nyní byla na původním místě tvrzení přesně opačného znění (např. místo ‘Globální oteplování považuji za vážný problém’ se na dotazníku objevilo ‘Globální oteplování nepovažuji za vážný problém’).

U některých z těchto tvrzení pak byli respondenti tázáni, proč vybrali právě tuto odpověď. Většina z nich rozdíl vůbec nezaznamenala a svou volbu obhajovala z hlediska nově položené otázky. Hájili tedy názor zcela opačný, než byla jejich původní volba.

Věříme, že jsme stabilní osobnosti, a proto si často zahřešíme s tím, že v budoucnu se s tím nějak popereme. Jenže už druhý den ráno zjistíme, že chceme něco úplně jiného.

V podobném výzkumu stejného autora z roku 2010 lidé v supermarketu ochutnávali dva vzorky čaje nebo dva vzorky marmelády. Když pak byli požádáni, aby znovu ochutnali jimi vybranou příchuť (která mezitím byla vyměněna za druhou) a popsali, proč vybrali zrovna tuto, většina z nich opět rozdíl nezaregistrovala ani u tak výrazných příchutí jako je jablko-skořice oproti grepu a opět obhajovali opačnou možnost.

Co z těchto zjištění vyplývá? Například to, že veškeré dotazníky zaměřené na minulost nemají takovou vypovídací hodnotu, jakou bychom od nich možná očekávali. Stejně jsou na tom i průzkumy trhu. A my? Jak je tedy vidět, nedokážeme sami sebe odhadnout ani v krátkém časovém úseku. V jednu chvíli si vybíráme blondýnu, abychom za okamžik obhajovali brunety (další z výzkumů Larse Halla).

Věříme, že jsme stabilní osobnosti, a proto si často zahřešíme s tím, že v budoucnu se s tím nějak popereme. Jenže už druhý den ráno zjistíme, že chceme něco úplně jiného. Když nevíme, kdo se nám bude líbit nebo co nám bude chutnat za minutu, jak můžeme chtít odhadovat, co si budeme myslet a jak se budeme chovat za týden?

Zdroje:
Hall, L., Johansson, P., Strandberg, T., & Martinez, L. (2012). Lifting the Veil of Morality: Choice Blindness and Attitude Reversals on a Self-Transforming Survey.
Hall, L., Johansson, P., Tärning, B., Sikström, S., & Deutgen, T. (2010). Magic at the marketplace: Choice blindness for the taste of jam and the smell of tea. Cognition, 117(1), pp. 54–61.

Johansson, P., Hall, L., Sikström, S., Tärning, B., & Lind, A. (2006). How something can be said about telling more than we can know: On choice blindness and introspection. Consciousness and Cognition, 15(4), pp. 673–692.

Diskuse 0