Letní seminář:  Tři dny pohybu a relaxace
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kdo je mé budoucí já?

Proč se nemůžeme spolehnout na sliby, které dáváme sami sobě?

Pokaždé, když chceme ráno vstát, chceme se s někým setkat, dát si předsevzetí, podepsat smlouvu nebo si plánovat budoucnost, v každé z těchto situací děláme pomyslnou dohodu se svým „budoucím já“.

Dovolíme si jít pozdě spát, protože věříme, že druhý den ráno vstaneme brzy. Klidně si dnes pochutnáme na čokoládě, protože věříme, že zítra sníme o to méně. Ten, s kým tuto dohodu uzavíráme, ovšem není naše budoucí já – je to naše představa toho, jak se budeme v budoucnu chovat.

Věříme tomu, že ráno, až nám zazvoní budík, budeme mít dost silnou vůli. Nečekáme, že budeme líní, budík vypneme a v průběhu dne si za to pak budeme nadávat.

Jak ale asi každý z nás ví, ne vždy se nám naše dohody podaří naplnit. Situace je obvykle jiná, než jakou jsme si ji představovali, není to tak snadné, jak jsme čekali, případně – pokud odhadujeme dále do budoucnosti – se mezitím naše postoje a hodnoty změnily.

Veškeré dotazníky zaměřené na minulost nemají takovou vypovídací hodnotu, jakou bychom od nich možná očekávali. Stejně jsou na tom i průzkumy trhu.

Tyto faktory si ovšem mnohdy neuvědomujeme a domníváme se, že dokážeme chápat své pohnutky a motivace mnohem lépe, než tomu doopravdy je. Mnoho výzkumů nás však přesvědčuje o tom, že pravý opak je pravdou.

Iluze sebe sama

Díky tomuto jevu, zvanému introspection illusion, selháváme i při pohledu do minulosti včetně té nepříliš vzdálené. V aktuálním výzkumu pod vedením Larse HallaLund University in Sweden byl respondentům předložen dotazník s dvanácti otázkami týkajícími se jejich morálních hodnot.

30. července. – 2. srpna 2020

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Když účastníci studie otáčeli první stránku dotazníku, část zůstala přilepena na zadní straně desek. Místo ní nyní byla na původním místě tvrzení přesně opačného znění (např. místo ‘Globální oteplování považuji za vážný problém’ se na dotazníku objevilo ‘Globální oteplování nepovažuji za vážný problém’).

U některých z těchto tvrzení pak byli respondenti tázáni, proč vybrali právě tuto odpověď. Většina z nich rozdíl vůbec nezaznamenala a svou volbu obhajovala z hlediska nově položené otázky. Hájili tedy názor zcela opačný, než byla jejich původní volba.

Věříme, že jsme stabilní osobnosti, a proto si často zahřešíme s tím, že v budoucnu se s tím nějak popereme. Jenže už druhý den ráno zjistíme, že chceme něco úplně jiného.

V podobném výzkumu stejného autora z roku 2010 lidé v supermarketu ochutnávali dva vzorky čaje nebo dva vzorky marmelády. Když pak byli požádáni, aby znovu ochutnali jimi vybranou příchuť (která mezitím byla vyměněna za druhou) a popsali, proč vybrali zrovna tuto, většina z nich opět rozdíl nezaregistrovala ani u tak výrazných příchutí jako je jablko-skořice oproti grepu a opět obhajovali opačnou možnost.

Co z těchto zjištění vyplývá? Například to, že veškeré dotazníky zaměřené na minulost nemají takovou vypovídací hodnotu, jakou bychom od nich možná očekávali. Stejně jsou na tom i průzkumy trhu. A my? Jak je tedy vidět, nedokážeme sami sebe odhadnout ani v krátkém časovém úseku. V jednu chvíli si vybíráme blondýnu, abychom za okamžik obhajovali brunety (další z výzkumů Larse Halla).

Věříme, že jsme stabilní osobnosti, a proto si často zahřešíme s tím, že v budoucnu se s tím nějak popereme. Jenže už druhý den ráno zjistíme, že chceme něco úplně jiného. Když nevíme, kdo se nám bude líbit nebo co nám bude chutnat za minutu, jak můžeme chtít odhadovat, co si budeme myslet a jak se budeme chovat za týden?

Zdroje:
Hall, L., Johansson, P., Strandberg, T., & Martinez, L. (2012). Lifting the Veil of Morality: Choice Blindness and Attitude Reversals on a Self-Transforming Survey.
Hall, L., Johansson, P., Tärning, B., Sikström, S., & Deutgen, T. (2010). Magic at the marketplace: Choice blindness for the taste of jam and the smell of tea. Cognition, 117(1), pp. 54–61.

Johansson, P., Hall, L., Sikström, S., Tärning, B., & Lind, A. (2006). How something can be said about telling more than we can know: On choice blindness and introspection. Consciousness and Cognition, 15(4), pp. 673–692.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Nenechte se unést

V návalu emocí řekneme nebo uděláme něco, čeho vzápětí litujeme. Jak emoční únosy zvládat?

19 min

Rozchod s psychopatkou

K rozchodu dochází po sérii konfliktů. Jednoho dne se smíření nedostaví.

6 min

Vnitřní kritik

Odkud se vzal ten hlas, který vám neustále říká, že všechno děláte špatně?

10 min

Jak mluvit s dětmi

Proč děti kladou pořád dokola stejnou otázku a odkdy umí rozlišit mezi realitou a fantazií?

19 min

Vědomý vztah

Je možné zůstat v páru sám sebou?

4 min

Otevřít audio sekci