K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Když prášky nepomáhají

Bez správné léčby deprese i zabíjí. Jenže léky někdy zkrátka nefungují tak, jak by měly. Co dalšího pak zbývá?

Markéta Harasimová

Markéta Harasimová

16. 9. 2016

Zdravý člověk to asi těžko pochopí, ale žít v černém tunelu sklíčenosti, před kterou není úniku, je k nesnesení. Deprese není nedostatek vůle nebo lenost postiženého. Je to vážná nemoc, která však často vážně brána nebývá. Na její léčbu se používá spousta medikamentů i jiných metod, které mnohdy úspěšně pomáhají. V řadě případů však výsledky nepřichází a nemocný trpí dál. Co následuje, když léky první volby nezabírají?

minulém dílu jsem popisovala, jak vás deprese dokáže dohnat k sebevražednému jednání. Někdy až poté začíná léčení: užívání tabletek, psychoterapie, ústavní pobyt a tak dále. Spolu s tím přichází určitá naděje. Tlumící léky zpočátku udělají svou službu, na pomoc antidepresiv si ale musíte několik týdnů počkat.

Jenže u některých lidí – a to procento je překvapivě vysoké – ani pak jejich plné účinky nenastupují. Dočkáte se navýšení dávek léku nebo jeho záměny za jiný, případně dalších léčebných postupů. Pokud si ale lékařská věda neví rady, upadáte zpátky do beznaděje. A možná se snažíte ze svého temného bludiště najít i jiné východisko.

Světýlko na konci tunelu

Už víte, že máte vážný problém. Pochopili jste, že za patologickým smutkem, který vás ničí zevnitř i zvenčí, stojí nemoc. Dokonce jste se odhodlali navštívit psychiatra. Učinili jste tedy významný krok k tomu, abyste znovu nalezli své já, o které vás deprese úspěšně okrádá. Prostě jste takzvaně na dobré cestě. Není to ale cesta snadná.

Zpočátku totiž cítíte jen vedlejší účinky léků, a ty nejsou zrovna příjemné. Může vám být špatně od žaludku, jste ospalí nebo se vám spánek naopak vyhýbá. Častěji vás bolí hlava, buší vám srdce anebo dostáváte svalové křeče. Víte, že to časem pomine – alespoň vám to tvrdí lékař i příbalové letáky.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

A vy tak zatnete zuby a jdete dál: s vidinou světla na konci té dlouhé tmavé chodby, do které vás deprese přestěhovala. Jste přece odhodlaní tu neviditelnou mrchu, která vám sebrala radost ze života, porazit.

Víte dobře, že to je běh na dlouhou trať. I na to vás upozorňuje psychiatr a výrobce léků, které do sebe pravidelně sypete. Pod tlakem deprese ale žijete už dlouho a těch pár týdnů, po nichž má nastoupit úleva, akceptujete s pokorou.

Dokonce se smíříte i s tím, že budete léky užívat nejen měsíce, ale třeba roky, případně celý život. Všechno je lepší než devastující tíha a úzkosti, které vás zneschopňují a nedovolí vám žít tak, jak byste chtěli. Doufáte, že se svět zase rozjasní a energie spolu s pocity štěstí, které už vůbec neznáte, vplují zpátky do vašeho těla i duše.

Když naděje pohasíná

Jenže ouha – týdny plynou a nic se neděje. Možná zaznamenáte lehké zlepšení, takže už zvládnete vstát z postele a vyčistit si zuby, aniž máte dojem, že se ten úkon rovná výstupu na pětitisícovku. Psychické tlaky, vnitřní bolest a smutek spolu chvějivým pocitem tísně ale nijak zvlášť nepolevily. Vlastně to pořád není – stručně řečeno – k žití.

Čekali jste víc, věřili v uzdravení, v návrat do společnosti. A teď jste rozčarovaní a vlastně nevíte, proč vám léky nepomáhají. Máte vůbec depresi? Anebo spíš mozkový nádor či jinou strašlivou nemoc, která stojí za všemi vašimi stavy?

Je až s podivem, jaké aktivity by údajně – a jednoduše – měly těžkou depresi vyléčit. Nic proti alternativnímu řešení: mnohdy dokáže nastartovat změnu životního stylu.

Je to marnost nad marnost a z těch řečí, že máte ještě vydržet, že to určitě zabere anebo si jen něco namlouváte se vám dělá zle. Ti druzí přece nejsou ve vaší kůži a nevědí, jak moc pod psa se cítíte! Kromě toho si připadáte tak trochu jako pokusný králík.

Lékaři kouzlí s vaší medikací a navrhují terapie v léčebně, avšak kýžené uzdravení nepřichází. A vy tak postupně ztrácíte naději, že něco konečně zabere. V téhle fázi se také do hry často zapojuje psychoterapie, takže se dostáváte do ruky dalšímu specialistovi.

Úleva, či utrpení?

Toto doplnění k léčbě antidepresivy někdy funguje dobře, jindy hůř. Terapeut se vás snaží dostat zpátky do života – zmírnit vaši izolaci tím, že hledá cesty, jak se máte zapojit do aktivit, na které jste v depresi rezignovali. Úspěch psychoterapie závisí na účinnosti léků, hloubce deprese, její příčině, ale i na vás a přístupu vašeho okolí. Jenže občas odkrývání vlastního nitra celý stav ještě zhoršuje a depresi prohloubí.

Vzpomínání na minulost, která je bolestivá a v níž jste třeba zažili něco tragického, bývá strastiplné. Někdy vás očistí a postupně dokáže od zlých momentů odstřihnout. Jindy tato snaha může působit taková muka, že je lepší od terapie upustit a nechat všemu čas. A pokud je vaše deprese vrozená, jak tomu často bývá, terapeut s ní ani přes maximální snahu zkrátka nehne. Což vás ovšem v součtu s medikací, která v podstatě postrádá efekt, zas a znova deptá.

Pokud vás deprese právě nesráží až na samotné dno a vy máte aspoň trošku sil, možná se snažíte hledat ještě další možnosti, jak si ulevit. Obvykle sáhnete po těch, které jdou mimo proud klasické medicíny. Často vám různé rady a metody servírují druzí a vy některé z nich vyzkoušíte spíš proto, abyste jim vyhověli a měli klid. Uděláte tedy to, co se po vás chce.

Jinou cestou…

Poznáte díky tomu, co to je reiki, podstoupíte akupunkturu, projdete si i hypnózou. Je až s podivem, jaké aktivity by údajně – a jednoduše – měly těžkou depresi vyléčit. Nic proti alternativnímu řešení: mnohdy dokáže nastartovat změnu životního stylu, která je samozřejmě ku prospěchu.

Deprese je ale úporná a sebezdravější jídelníček, praktikování meditačních cvičení nebo opakované hypnotické stavy nezpůsobí zázrak, který ji z vás definitivně vyžene. Co je však bezesporu pozitivní – jako podpora se některá alternativní technika opravdu osvědčit může. Jen je potřeba najít tu, která bude sedět právě vám.

Někdy vás překvapivě dokáže trochu nakopnout i něco tak „obyčejného“, jako je třeba domácí mazlíček, malování nebo procházka přírodou. Různé formy tvoření i pohyb, stejně jako nefalšovaná zvířecí láska totiž mají netušenou sílu a umí vypomoct tam, kde věda stále selhává.

Depresi tím sice nevyléčíte, ale každá chvilka – minuta, půlhodina – kdy necítíte intenzivní tíhu a vaše úzkost se zmírní, je jako dar. Pro člověka, kterého deprese pronásleduje chronicky a zná ji stejně důvěrně jako sám sebe, vlastně k nezaplacení.

Nic není všemocné

Depresi můžete zažít jednou a mít to štěstí, že se vám do budoucna vyhne. Častější bohužel bývá to, že se k vám bude vracet. Pravidelně či nepravidelně, ale máte ji v sobě jako virus, kterého se nelze zbavit.

Jsou chvíle, kdy je vám lépe, a pak zas takové, kdy vás přepadne nová ataka smutku a vy se doslova válíte v prachu. Pokud patříte k těm, kterým léky na depresi příliš nezabírají, je moudré hledat způsoby, jež vám aspoň drobnou úlevu přinesou.

Velká část lidí se sklonem k depresím inklinuje k umění. Malbě, hudbě, literární tvorbě… Když jste úplně dole a nedokážete v sobě najít sílu ani na to, abyste ráno vylezli z ložnice, je to velký průšvih. Ale právě tehdy je dobré mít něco, co vás k tomu donutí.

Budete-li mít svůj vlastní záchytný bod, stéblo, které můžete popadnout, když se řítíte do propasti, získáte silného pomocníka.

Třeba psa, co potřebuje vyvenčit. Rozpracovaný obraz, který je třeba dokončit, aby někoho potěšil. Povídku, v níž hrdinův příběh na rozdíl od vašeho mizerného dne dopadne dobře. Skladbu, kterou zahrajete dětem jako ukolébavku…

A když je vám pak o trochu líp, je dobré svou berličku plně využít. Vzít do ruky štětec nebo pero, připnout vodítko čtyřnohému příteli, popadnut kytaru. Každá věc, kterou takto uděláte pro sebe a svou duši, má potenciál vás oddálit od té mučivé chvíle, kdy stojíte v koupelně s žiletkou v ruce a uvažujete nad svým koncem. Obdarujete tak i své blízké, kteří vás milují a nechtějí ztratit, i když tomu třeba zrovna nevěříte. A váš boj tím nabere ještě jiný rozměr.

Stín za zády

Aniž bych chtěla malovat čerta na zeď, musím se vší upřímností konstatovat, že depresi tvorbou, mazlením s kočkou a často ani léky úplně nezaženete. Ona prostě je, drží se ve vašem stínu.

Když si zlomíte nohu, nespraví se poškozená kost tím, že ji budete ignorovat. Dokonce to ani nejde – bude se vám totiž dost nepříjemně připomínat. S depresí je to stejné. Jen místo sádry a rehabilitace musíte sáhnout po jiných prostředcích. A ty jsou u duševních chorob hodně individuální.

Najít si svou cestičku je velmi důležité: vlastně se dá zcela vážně říct, že životně. Právě ona může být rozhodujícím mezníkem na křehké hranici s druhým břehem, kterou se odhodláváte překročit v nejtěžších chvílích. Ať už vám druzí radí cokoli – a přesto, že je to míněno dobře – se svou nemocí musíte bojovat vy. Budete-li mít svůj vlastní záchytný bod, stéblo, které můžete popadnout, když se řítíte do propasti, získáte silného pomocníka.

Využívejte celý web.

Předplatné

Nikdy v životě totiž nevíte, co vás potká a čemu ještě budete muset čelit. Trpíte-li depresí, je pro vás každá překážka dvojnásobná – minimálně. A berlička, o níž se lze opřít, tak může znamenat mnoho… Nebo i všechno.

Žijete s depresí a snažíte se s ní bojovat tak, aby byl život aspoň trochu snesitelný, když už ne šťastný. Jenže pak přijde další rána – z úplně jiné strany. Jak se s tím ve svém stavu vyrovnat? O tom bude další díl.

V jedné kůži s depresí
Seriál

O tom, co se děje v duši člověka s depresí - a jak se s ní žije, den za dnem.

Markéta Harasimová

  • Zdraví