Když se srdce roztluče hrůzou — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

František Růžička 10. 5. 2011 18:47 +8
...jo, zazil jsem, a neni zadna sranda - jednou mezi Jirakem a Mirakem se zastavilo metro(asi na deset minut), a ja u sebe nemel neuroly, ktery kousu treba v mistnosti narvany lidma - ten silenej pocit, ze nemuzete NIC!...(..no, zachranila me nejaka skautka/vopravdicka, v kroji/ tenkrat, ktera me vyvlekla na Miraku nahoru pred kostel, tam do me neco hucela a pak dovedla az do Rigraku)...jinak si lidi na tuty mysleli, ze jsem snad zfetovanej nebo ze jsem si "TO" jinak zavinil sam: pred ocima mel jsem a mam dodnes(!)jen utrzky jejich oci a ust...to byla asi ma nejhorsi panicka ataka. Pruser je, ze nikdy clovek nevi, kdy se ta svine prizene - jednou to bylo z uplny pohody.(Zrejme koresponduje s mou dg. maniodepresivitou)...to je pocit, kdy clovek ma silene silnej pocit, ze n e s m i udelat najednou nic, ze treba kdyby se pohnul, tak umre. (Parkrat stihlo me v tu slabsi, tu silnejsi forme rano - spasmy na rukou atp.)...Ma kamaradka ma muze, kterej ji (sice) miluje, ale kdyz na ni tahle panika vlitne,ona ho prosi, ale on se otoci a spi...no tak se kamoska odplazi ke svy stary mame do kuchyne , tam ji obejme a doklepe zachvat, jo, je to vlastne zachvat...fujtajbl, pryc vod toho.
Mirka 10. 5. 2011 20:22 +18 v reakci na František Růžička 10. 5. 2011 18:47
Já mám panické úzkosti již několik let (respektivě měla jsem). Atak/záchvatů jsem si užila spoustu-fakt děs největší, nevím, co může být za horší pocit..Zjistila jsem si o tom snad všechny dostupné info. Vždy mi pomohl Neurol-srajda, ale můj zachránce :o) Jelikož nejsem přiznivce jakýchkoliv prášků a už vůbec ne antidepresiv, rozhodla jsem se s tím bojovat sama. Spousta lidí mi říkalo nebo co jsem si vyčetla v diskuzích, že to bez nich prostě nejde. Vím, že v mnoha situacích jsou nejlepším řešením, ale prostě neřeší příčinu, jen následek a s tím mám problém. Takže jsem měla několik sezení s psychiatrem a hledali jsme řešení. Naštěstí byl doktor tak rozumný, že nejdříve navrhl boj bez ANT. Tzn. vystavovat se obávaným situacím a trénovat. No jo, ale ono mě to někdy chytalo jen tak v pohodě, doma, ve spánku a to už bylo horší..Co mi nakonec pomohlo nebo pomáhá? Když záchvat přichází (mám i hyperventilaci a rozsáhlé křeče) je dobré si říkat, že to již přeci znám, že nemůžu umřít a že mám na to toho zmetka překonat, že si pak něco hezkého koupím, jako odměnu za vyhraný boj :o) Snažit se pomalu dýchat a také se nějak rozptýlit, zabavit - čímkoliv! Nemůžu říci, že bych už nikdy žádný nepříjemný stav neměla, ale umím ho překonat..V nejhorším případě mám vždy u sebe Neurol a to mě uklidňuje..:o) Takže pro všechny, kteří trpíte, je to psychická věc a dá se to zvládnout! Držím palce! :o)
František Růžička 10. 5. 2011 22:22 +10 v reakci na Mirka 10. 5. 2011 20:22
Mirko, sorac, ale ja, no, nechci se vytahovat, ale dost uz "votriskanej zivotem",jak se nadherne ´po spisovatelsku´ rika... n e m a m pocit, ze SE TO DA ZVLADNOUT. Nechci tady vypocitavat svy panicky ataky, je mi zle, uz kdyz vo tom pisu, kurnik.... *** "TO My" proste prijde a musim jak trouba p o c k a t, az odejde....neuroly mirni, ale nepomuzou z tech sracek, jinak napsat nemuzu...zadna vule, zadny zvladnuti, teda u me, a verim, ze byt nejsem zadnej hrdina, ani srab ne. zdravim. fr.
Mirka 11. 5. 2011 20:27 +1 v reakci na František Růžička 10. 5. 2011 22:22
Franto, já vím, jak ti je..Také když o tom píši, není mi zrovna hej..Ale věř mi, prožila jsem si své, myslela snad 1000x že umřu! Takže vím, o čem mluvím..Věř mi nebo ne, nechci tu psát silácké žvásty..Proč..Takže tak, držím palce!
Mirka 11. 5. 2011 21:12 +4 v reakci na Mirka 11. 5. 2011 20:27
A hlavně v tom nejhorším stavu, kdy jsem myslela, že fakt umřu mi paradoxně pomohlo si říct "No tak umřu no a co jako" Hned jsem byla o pár procent klidnější, protože prostě neumřeš :o)
raho 11. 5. 2011 21:42 +36 v reakci na Mirka 11. 5. 2011 21:12
Tomu se říká PARADOXNÍ INTENCE a kdo to dokáže, tomu to opravdu pomáhá. Fígl spočívá v tom, že si máme paradoxně přát to, čeho se nejvíc bojíme a ono to ztratí svou hrůznou aureolu. Ten příběh, kdy to bylo po několikáté objeveno je o tom, jak mladý muž, co děsně koktal, byl nachytán revizorem, jak jede načerno. Rozhodl se, že zapůsobí na jeho sentiment a předvede mu, jakej je chudák a jak děsně koktá. Ke svému zděšení ale začal (po několika letech) mluvit zcela plynně. Doporučujeme proto v panice říci si: Ano, milion lidí to mělo, žádný ještě neumřel, já budu první a Honzák o mně napíše knihu!
S. Veselá 17. 5. 2011 10:33 +6 v reakci na Mirka 11. 5. 2011 21:12
Ano ,po "tom" se to lehko říká.
Katka 23. 11. 2011 18:52 +1
Výše popsaný záchvat panické úzkosti jsem zažila jednou, vskutku otřesný zážitek. Bylo to před dvěma měsíci, od té doby nějak "nejsem ve své kůži", ale záchvat žádný, rozhodně ne v takové intenzitě! Ani ne tak jako strach z bezprostředního ohrožení smrtí mám spíše hrůzu z toho, že jednou umřu a nevím, co bude potom, což je sice v mých 20 letech poněkud bizarní, ale nic s tím nenadělám, ať se snažím sebevíc. Ještě větší strach však mám ze své rodinné anamnézy, ve které se vyskytuje schizofrenie a tohle by mohla být první fáze nemoci :-( Mirko: Děkuji za radu, tohle může fungovat :-)) Všem, co mají podobné problémy můžu jen doporučit zatnout zuby, když to přijde! A pokud možno si najít vhodného psychoterapeuta, který se vám pokusí pomoci.
raho 23. 11. 2011 18:56 v reakci na Katka 23. 11. 2011 18:52
Jestli Vás to uklidní, tak Vás mohu ujistit, že panika je sice VELMI nepříjemná, ale je léčitelná. A schizofrenie takhle rozhodně nezačíná.
Věra 27. 4. 2012 19:17
Dobrý den, po tom co jsem teď přečetla v diskuzi by mě zajímala 1 věc. Je to vždy jen strach ze smrti? Není možné mít paniku z tisíců jiných věcí, třeba i nesmyslných?
raho 27. 4. 2012 22:48 +3 v reakci na Věra 27. 4. 2012 19:17
Pochopitelně lze mít strach ze spousty věcí. Nakonec je to ale vždy v zásadě strach o život.
mat 13. 1. 2013 14:54 +6 v reakci na Mirka 11. 5. 2011 21:12
Bože môj, až mi skoro slza vyhŕkla, presne môj prípad, typický priebeh, anjprv obrovský strach z nepoznaného, pretože človek nevie...to trvá určité obdobie, kedy ste naozaj presvedčený že to sú posledné sekundy vášho života, no a potom už po zvyšok života nezostáva nič iné ako bojovať, bojovať a bojovať!!!A presne môj postup ku ktorému som sa nechtiec dopracoval po niekoľkomesačnej odmlke s okolitým svetom (kedy som naozaj vychádzaj z domu len minimálne, škola a tak to išlo bokom, vtedy som si jednoducho nemohol sadnúť v lavici medzi ľudí, kde oni tak pokojne so smiechom sedeli a ja stále iba teraz to príde....ide si smrť po mňa) paradoxne sa musím priznať že u mňa ani tak nešlo o strach z tej smrti ako o hambu zomrieť pred ostatnými, alebo skolabovať, proste odísť....preto som sa vždy psychicky vybičoval až na maximum..pretože som nemal problém ísť do hôr sám, kde nikto nie je...tam som si hovorieval, no a čo ak mám takto žiť doma, radšej vôbec nech ma to klepne v horách, kde s tým nikoho nebudem obťažovať, čo tam po mne...samozrejme tam sa to nestalo, zase len v tom prekliatom meste, davovom šialenstve dnešného sveta...tak som začal po pol roku strávenom v "domácom vazení" - idem na brigádu (samozrejme strach že zasa čo ked ma to pred nimi - zamestnancami...)ale úvodnú vetu si pamatám do dnes - ak mám takto žiť, radšej nech tam dnes umriem, lebo toto nie je život...a strávil som tam 3 krásne mesiace, kým som znova nastúpil do školy v pohode..samozrejme ataky prišli, ale už
Julie 29. 1. 2013 23:05
Dobrý den, prožila jsem celkem náročný rok. Ataky u přítele, onemocnění maminky s páteří, neúspěchy ve škole, vyčerpání z práce a minimum spánku prokládané večírky.. Po problémech s přítelem se u mě objevila ataka. Po vyšetření lékařem a konstatování, že jsem zdravá a seznámení se s atakou jsem měla 3 měsíce klid. Poté se párkrát objevily znovu. Následovaly odběry krve, vše ok a předepsání lexaurinu. To bylo pro mě asi nejtěžší, přišlo mi, že můj problém nemá řešení... Nicméně jsem to celkem zvládla, uvědolmila si, kolik věcí mi vadí, co chci změnit a začla o to usilovat. Bez užití L. Stavy se mi ovšem navrátily o prázdninách, kdy onemocněla maminka. Hledala jsem podporu v přítelovi, ale díky jeho problémům (omezenému pohybu) jsem pomoc nenašla. Nastaly tak další paniky v jeho přítomnosti a při myšlenkách na operaci mámy, obzvlášť pokud jsem byla jen s ním či sama. Lexaurin jsem si nevzala, měla jsem pocit, že to můj problém stejně nevyřeší. Vyhledala jsem pomoc psychologa a začla jsem docházet na terapie. Problém s přítelem se vyřešil, navštívil lékaře a dal se " do kupy". Maminčina operace dopadla dobře... Začala jsem si více uvědomovat, že málo myslím na sebe. Ataky ustaly... poslední jsem zažila v září, poté jen mírné náběhy.. pocity, že jsem mimo. Navštívila jsem také fyzioterapeuta, který mi našel blokádu krční páteře a začala jsem pravidelně cvičit. Mám pocit, že vše spěje k lepšímu, je možné se atak zbavit i bez užívání léků? Děkuji! J.
raho 30. 1. 2013 08:46 +4 v reakci na Julie 29. 1. 2013 23:05
Ano, je to možné. Vhodná je pomoc psychologa, který Vám pomůže zvládat úzkost některými způsoby, na které by člověk třeba sám nepřišel.
Jana 2. 4. 2013 00:56 +3
Dobrý den, asi jsem právě taky prožila panickou ataku. Mám slony ke zvýšené srážlivosti, před pár lety jsem málem umřela na embolii v plicích. Teď mám velkou modřinu s boulí uprostřed a přítel mě strašil, že je to sraženina, která se může utrhnout. Teď jsem šla spát, sama doma, a najednou mám pocit, že mám někde sraženinu a že určitě umřu... bušení srdce, brnění částí těla, bolest a tlak v hlavě, zalehlé uši, neschopnost se nadechnout a k tomu ledové zpocené ruce. Už to pomalu odeznívá, ale je to hrozný pocit. Už se mi to párkrát stalo, i když slaběji. A to jsem myslela, že hypochondr nejsem. Doufám, že to bylo naposledy. Nevíte, jak se uklidnit, abych dokázala jít znovu spát?
Julie 3. 4. 2013 13:36 v reakci na raho 30. 1. 2013 08:46
Děkuji za odpověď! Již to praktikuji.
Jan 28. 7. 2013 22:27
Dobrý den pane doktore je mi 19 let jsem mladý muž trpím panickýma atakama cca rok vždy to bylo 1 za měsíc takže jsem to nějak neřešil ale když mě před 14 dnama okradli od té doby se vše přetočilo panické ataky mám klidně i 3x za den nikdo o tom neví jenom já sám . Bojím se kdybych to řekl své rodině že me budou mít za blázna . Dneškem to vyvrcholilo tak že jsem měl nejprve hrozně sucho v ustech šel jsem se vysprchovat po té co jsem vylez ze sprchy mi začali neuvěřitelně brnět ruce i nohy a já začal zmatkovat cca po 2 minutách byl klid mohl by jste mi doporučit co mám dělat děkuju vám za odpověď
raho 28. 7. 2013 22:39 +2 v reakci na Jan 28. 7. 2013 22:27
Co máte dělat? Navštívit psychiatra. Hned zítra. A jestli Vám jde víc o to, aby vás doma "neměli za blázna", tak sice nebudou, ale Vy si budete užívat panik!
Karel Mrázek 14. 9. 2013 15:14
Dobrý den, včera mi bylo řečeno, že trpím panickou poruchou. Resp., že se tak můj stav tváří. Bylo mi předepsáno 1/2 tablety oxazepam rano a v poledne, k tomu ráno lék remood a na večer 1 tabletu Xanaxu. Když jsem si pročetl příbalový leták ke všem lekům, tak jsem se vždy dočetl, že se jedná o silně návykové léčivo. Tedy moje otázka je jasná, po jak dlouhé době si tělo vypěstuje návyk na tyto léky. Z toho mám asi větší strach než z nemoci (i když to je asi relativní, jelikož jsem záchvaty zatím prodělal jen 2). Drogy neberu, alkohol téměř nepiju, takže vyloženě návykový typ nejsem. Samozřejmě také nechci nemoc podcenit a chci se vyléčit. Takže se to ve mě strašně láme. Děkuji za Vaši radu. Karel Mrázek 29 let.
raho 14. 9. 2013 17:02 v reakci na Karel Mrázek 14. 9. 2013 15:14
Milý Karle, jestli to, čím trpíte je opravdu panická porucha (a můžete si to ověřit na mém textu nahoře, zda to na Vás platí), považoval bych za lepší nepříštipkařit tímto způsobem a raději navštívit psychiatra. Jestli ale jde jen o lehčí úzkostnou poruchu, měla by vymizet do několika málo týdnů. Benzodiazepiny raději ne déle než šest neděl.
sokol 14. 9. 2013 17:52 v reakci na raho 28. 7. 2013 22:39
Dobrý den,líbi se mi Vaše odpovědi.Jsou přesně na tělo....bud za A nebo za B..super..
Karel Mrázek 14. 9. 2013 22:59 v reakci na raho 14. 9. 2013 17:02
Se slovem nepřístipkařit mi musel pomoc google :-) . Jinak diagnózu jsem si neurčil sám, ale neuroložka s dlouholetou praxí a konzultoval jsem to i s jinou neuroložkou, která se také přiklání k této diagnóze. Navíc ano Váš článek odpovídá mé situaci. Sice se asi jedná o lehčí formu, jelikož u mě se dostavují návaly záchvatu jen v autě (kde jsem měl 1. "kolaps"). Šlo mi spíš o to, jestli těch léků není pro začátek mnoho a hlavně, jsem v užívání prášků v podstatě téměř panic a když se řeknou antidepresiva, tak to ve mě vyvolává představu celoživotního "zobání". Zkusím u své praktické lékařky zjistit kontakt i na nějakého psychiatra. Děkuji Vám za Vaši rychlou reakci.
raho 15. 9. 2013 14:01 +4 v reakci na Karel Mrázek 14. 9. 2013 22:59
Milý Karle, moc se mi zalíbilo, že řemeslo, které bylo běžné v době mého dětství, jste musel hledat na GOOGLE. Vyprávím medikům, že když mluví s pacienty, nemají používat latinské odborné výrazy, ale mluvit česky a teď se dozvídám, že moje čeština je téměř obrozenecká! Pokud jste se seznámil se všemi významy, ujišťuji Vás, že jsem neměl na mysli nic jiného, než "záplatu", chcete-li český překlad příštipkaření, tedy je to "flastrování". A to benzodiazepiny na přechodnou dobu mohou být. Držím Vám palce a nepředstavujte si, že antidepresiva jsou na celý život. Nějakou dobu po odeznění obtíží se užívají, ale můžete se dočkat toho, že Vás ve 150 letech něčím umlátí, aby se Vás konečně zbavili, také pohodlně bez nich. Radkin honzák
nela 21. 11. 2013 00:26 v reakci na Mirka 11. 5. 2011 21:12
to same i ja .. hruza
Eva Nyklová 4. 12. 2013 10:28
Dobrý den, po různých problémech s náhlou palpitací a strachu ze smrti zažitou hlavně v dopravních prostředcích jsem si diagnostikovala sklon k panikaření. Zaujal mě textový box vedle Vašeho článku, že s panickou poruchou může souviset prolaps mitrální chlopně a hybermobilita kloubů - oboje totiž mám, to se simulovat nedá, to je fakt. Jsem sledována na kardiologii a kvůli hypermobilitě kloubů mi bylo doporučeno necvičit jógu do extrémních poloh, které mi nedělají potíže. Ale jak to vše souvisí s panikou? Ráda bych celé tělo i duši uvedla do harmonie a tak mi pomůže každý poznatek. Budu vděčná za každý komentář. S uctivým pozdravem Eva Nyklová
raho 4. 12. 2013 18:10 +1 v reakci na Eva Nyklová 4. 12. 2013 10:28
Milá a vážená slečno Evo, nebuďte zbytečně uctivá, mě těší, bude-li Vám moje odpověď užitečná. To, že se u Vás vyskytují tyto syndromy společně, vypovídá jenom o tom, že jste své obtíže podědila, že je máte zapsané někde v genech. Tahle informace Vám je na kočku, snad by se Vám mohla hodit, kdyby Vám někdo předhazoval, že si to vymýšlíte, nebo zveličujete. Znamená to, že máte vrozeně citlivé "poplachové centrum", což se dnes spojuje se serotoninovou hypotézou a řeší pomocí antidepresiv ze skupiny SSRI - tedy blokátorů jejich zpětného vstřebávání. Odchylky to nejsou nijak dramatické, prolaps je z hlediska krevního oběhu funkčně většinou naprosto bezvýznamný a jako majitelka hypermobilních kloubů byste si měla odvyknout spát na břiše, protože v této poloze se často zablokuje krční páteř, z čehož rezultují typické obtíže a také větší pohotovost k panikám. Jinak lidí Vám podobných běhá po světě hodně, říká se, že je to 4-6 procent populace.
Denisa 4. 1. 2014 15:37 +1
Nevim jestli tato diskuze stale funguje ale chci prispet svou troskou do mlyna...zacalo to tim ze holcina ze skoly se kterou jsem se ani nebavila zemrela zrejme na trombozu..mela problemy s nohama...ja si zacala hledat vse na internetu..kdyz me noha zabolela jake jsou priznaky atd..Nakonec sem to pustila z hlavy a rok zila v pohode...kdykoliv mi vsak neco bylo..okamzite na net a hledat co to je...asi pred pul rokem jsem se dozvedela ze maminka me kamaradky ma rakovinu zaludku a ta se ji vlastne zjistila pozde a ma to vsude...od te doby?Kazdy den po snidani bolest a paeni zaludku...to jsem jeste netusila co se na me chysta!Zacapa.jsem navstevovat homeopaticku..vysledek?Vsechny hodnoty na jejim pristroji na akupunkturnich bodech 40%...coz je dost malo-mela jsem prekyseleny organismus..do toho jsem.mela bolesti hlavy a motolice od krcni patere..prisla jsem si ze furt neco resim a byla jsem brana jako hypochondr...mela jsem strach z nemoci...jednoho dne kdyz jsme dojeli s pritelem z nakupu jsme.nasli lezet stareho pana v potoce..volali jsme zachranku.Pan minul
Denisa 4. 1. 2014 16:01
Mostek a spadnul do potoka s kolem z velke vysky...rozsekl si hlavu a necitil nohy..zachranku jsem volala 5x a ona i tak dojela po vice jak pul hodine tempem 50km v obci a bez houkani i blikani.Doktori vylezli stylem tak co se deje..pana tahli po srazu bez nositek..no des!!! Bylo mi z toho smutno a byla sem otresena..co kdyby se stalo jeste neco vaznejsiho kde jde opravdu o minuty????Mne nebo me rodine...mela jsem vztek...za dva dny dosel syn od pana a ze je lezak,ochrnul na cele telo...to bylo neco na me..jsme tu a najednou bum a nejsme..druhy den volala kamaradka ze jeji pritel 25let chytl mozkovou prihodu..nastesti bez nasledku...a ja jela asi za tri dny ze skoky a myslela na pana a toho kluka a ze co kdyby se neco stalo ve vlaku....a v tom?Brneni pusy rukou nohou a pak uz jen tres..srdce mi malem vyskocilo z hrudi!Volala jsen v panice zastavte vlak(zrovna jsne vyjeki ) a byla jsem jako blazen ..vystoupila sem na nejblizsi zastavce a pritel dojel jeste me dorval ze jsem nevystoupila az doma..na zachrance nic nezjistili-jen dali pilulky a zmerili tlak..druhy den ve vlaku znovu po pisknuti pistalky..uz sem vsak vedela z netu ze je to uzkost a hledala si po ceste vic a uklidnila se...do 2 mesicu sem mela jeste jeden velky zachvat..situacim sem se lehce zacala vyhybat ale vim ze nesmim! asi za mesic mi volala teta ze ma kamaradka z tenisu z detstvi (dlouho jsme se nebavily)si vzala antikoncepci a zemrela na embolii..od te doby trpim chnurnyma myslenkama a trapi me pocit
Denisa 4. 1. 2014 16:13
Tezkosti na hrudi a pocit nedodechnuti..vcera pri vecirku jsem se spatne nadechla jako by mi nekdo sevrel hrdlo..okamzite panika.co to bylo..prebehl mi mraz po zadech..srdtece se splasilo a po pul minute uz jen tres..vratila sem se zpet ke stolu..najednou mi prislo ze je tam hrozne vedro a ja musela i se svym klepanim se na pokoj a zaspat to..celou noc sem byla ztuhla....druhy den ok ..jela.sem autem domu kdyz sem.si.na ten vecer vzpomnela a celou cestu strach a pocit spatneho dychani jak kdyby me.tam dole nekdo.drzel...navstevuji psycholozku ktera se me na druhem sezeni.zeptala jak to chci dal resit???!!!!Moc mi nrpomaha...mam nervy s pritelem a do toho ty ataky...nevim z ceho mohou pramenit..ten vecer jsem se o.nich bavila s.kamaradkou a do 15minut prisla...v to aute to bylo podobne..mam strasny strach..ale.vim ze musim bojovat!Vzdy kdyz se doma hadame je mi zle..myslim ze muj vztah v tom hraje taky roli...Homeopaticka.mi dala homeopatika jelikoz neuro ani antidepresiva nechci (dle slov psycholozky je ani nepotrebuji..mam normalni prubeh)..objednala jsem si olejicky z firmy Just a bylinky...uvazuji o ruznych metodach na psychiku (Ruš atd,).Ctu knihy o pozitivnim mysleni a take knihu Jak se uzdravit bez leku a lekaru,dale doporucuji Ctyri dohody..nekdy mam pocity ze jsou vsichni bez problemu a ja ze se stale trapim,z nemoci strach jiz nemam..ted mam panicky strach z nahlych prihod..a nejvice me desi to ze myslenky vytvari nas zivot......a ja na to stale.myslim..vim ze si mam
Denisa 4. 1. 2014 16:21 +1
Uzivat zivot a neresit co bude...az to prijde tak to prijde...nakonec se tomu ve stari zasmeju..ale.ono to jde jen chvili..pak je stav a bum..rozplyne se to...tri dny jsen se citila bozsky a pak panika a vse ide od nuly...mamka si mysli ze si vymyslim..vdyt na to nemysli a uzivej zivota...mysli si ze jsem hypochondr...ale kamaradi pomahji ..pomohlo mi se sem vypsat..omlouvam se za preklepy..pisi z.mobilu z postele jelikoz se mi pri vareni udelalo zle.-dychalo se mi opet jak pres "ubrousek"a ja si sla lehnout...uz je to lepsi tak vzuru do zivota a boje !!!Snad si nebudete myslet ze jsem blazen.... :) myslim si vsak ze je dulezite udelat si poradek v osobnim zivote a pak az neco resit .......
Sabina 4. 1. 2014 23:34
Vážený pane doktore, prosím Vás tímto o radu, už nevím na koho se obrátit a zeptat na objektivní názor. Proto by mi mohla Vaše odpověď pomoci se rozhodnout co dál. Je mi 22 let, ve 13 letech jsem poprvé omdlela. Důsledkem bylo pravděpodobně přehřátí organismu u sportu. Nepřišlo mi to nijak divné, nicméně v následujích letech jsem omdlela vícekrát. Nejdříve jsem začala stavy úzkosti pociťovat např. ve frontě v supermarketu, poté v přeplněném MHD, v davu. Pokud jsem byla v situaci s někým, většinou to bylo v pořádku, ale v poslední době si netroufnu do obchodu už ani s kamarádkou, přítelem apod. Panické ataky jsem měla za ty roky cca 3×, začala jsem se totiž ,,rizikovým,, místům vyhýbat. Loňský rok byl pro mě však velmi psychicky náročný a mé stavy se zásadně zhoršily. Naposledy mě panická ataka zasáhla při koncertě, kdy jsem omdlela uprostřed davu lidí. Přestala jsem bez doprovodu chodit téměř všude. Naštěstí zaměstnání mám v bezprostřední blízkosti bydliště, tudíž sem se dopravím. Začala jsem se zabývat svým stavem a zjišťovat co se se mnou děje, do té doby jsem o panické atace neměla tušení. Vyhledala jsem pomoc psychologa a již 3/4 roku jej pravidelně navštěvuji, nicméně nepozoruji nějaké valné zlepšení, spíše naopak. Sice se na jeho radu snažím stresové situace podstupovat, prozatím s doprovodem, ale bez výsledku. Proto Vás tímto prosím o názor, zda jsou v mém případě nutná antidepresiva nebo je naděje na zvládnutí mého stavu i bez nich. Předem moc děkuji
raho 5. 1. 2014 00:16 +1 v reakci na Sabina 4. 1. 2014 23:34
Milá a nešťastná slečno Sabino, těžko dávat objektivní radu, když jsem odkázán jen na to, co jste mi napsala. Nicméně můžeme to shrnout a použít selský rozum: - trpíte obtížemi už devět let; - v poslední době se obtíže výrazně zhoršují; - kritickým místům se vyhýbáte, což Váš stav zhoršuje dál; - „zaměstnáváte“ lidi ze svého okolí, a to není na dlouhý běh; - chodíte 3/4 roku k psychologovi, bez toho že by obtíže ustoupily. Tak mi řekněte, jaké jiné řešení byste ještě hledala, když už ne psychiatra? Antidepresiva nejsou návyková, také nikde není psáno, že je máte užívat navěky! A návštěva psychiatra není žádná ostuda nebo slabost. Já vím, že každá liška chválí svůj ocas, ale také dobře vím, že psychiatrická léčba má lepší efekt než psychologická (kterou nezavrhuji a pokud by to byla KBT, tak vřele doporučuji; ale od Vás jsem nezískal dojem, že by to tahle metoda byla). Moje rada? Navštivte psychiatra! Kdyby se Vám nelíbil, můžete utéct, my už svěrací kazajky nemáme. Držím Vám palce! Radkin Honzák
Katka 15. 3. 2014 10:43
Vážený pane doktore, moje první ataka přišla v roce 2012 a od té doby byl klid. Bohužel se znovu ozvala po takové době znovu a to 2x během 3 dnů. První reakce byla samozřejmě pohotovost, kde různé testy byly v pořádku a odcházela jsem se závěrem panické ataky. Prášky na uklidnění zabraly a já měla na dva dny pokoj. Ale třetí den ráno se mi opět hrozně rozbušilo srdce, tep si skákal pěkně vysoko a další typické příznaky.. šla jsem tedy alespoň k obvodní lékařce, která mi doporučila návštěvu psychiatra, kterou jsem tak jako tak měla v plánu, a předepsala Neurol, do té doby, než navštívím odborníka. Ráda bych se zeptala, čím to je, že se mi nyní každé ráno (po té, co vstanu z postele) děsně rozbuší srdce, cítím i mírnou bolest na hrudi, motá se mi hlava apod.? To ta ataka může přicházet každý den?? Předem Vám mnohokrát děkuji za odpověď! Přeji hezký den, Katka.
raho 15. 3. 2014 16:38 +5 v reakci na Katka 15. 3. 2014 10:43
Vážená a milá (jakož i všichni další, co zde čekáte odpověď, kterou byste měli chtít od svého psychiatra, za nímž jste se ještě nedostali), TOHLE NENÍ LÉKAŘSKÁ PORADNA. I kdyby nakrásně byla, bez vyšetření nemohu zodpovědět konkrétní otázky, proč někoho píchá u srdce a jiného v zádech. Jděte sakra k doktorovi a tam se s ním domluvte!!! Čekám kritiku na nedostatek empatie a těším se, co mi ty útlocitné duše zase sdělí...
Katka 16. 3. 2014 08:01 v reakci na raho 15. 3. 2014 16:38
Vážený pane doktore, já nic kritizovat nebudu, jelikož chápu, že nejste lékařská poradna. A při psaní mého dotazu mi opravdu nedošlo, že můj vzkaz tak vyzní. Situace ale je taková, že u dr. jsem byla teď v pátek a na setkání s psychiatrem čekám, jelikož se k němu nelze dostat ze dne na den. A když mě tedy v sobotu ráno opět překvapily příznaky, o kterých jsem už psala, pouze mě zajímalo, zda je možné, aby se to takhle ukazovalo každý den, nic víc, nic míň --> to pouze pro vysvětlení, jak to bylo původně myšleno. Pokud Vám to i přesto přijde jako lékařský dotaz, tak se omlouvám. Každopádně děkuji za Vaši odpověď a přeji příjemnou neděli.
raho 16. 3. 2014 09:31 +3 v reakci na Katka 16. 3. 2014 08:01
Milá a vážená, aniž já budu cokoliv kritizovat: panická porucha je proteus, neboli měňavka a může provést cokoliv (viz výčet příznaků v článku). Přeji Vám upřímně, abyste se jich co nejdřív zbavila. A kromě příslušných léků by také stálo za úvahu zamyslet se, proč Váš organismus vyhlásil po dlouhé pauze zase "poplach". Co máte před sebou za rozhodnutí či dokonce za čin? RH
Kytina 3. 4. 2014 01:22
Až mě překvapilo, kolik lidí má stejný problém jako já... je to dobou, stresem a těžším obdobím co vyvolá první ataku paniky? Nejhorší ze všeho mi přijde pocit dušnosti a zešílení...:-(
Kytina 3. 4. 2014 01:29 v reakci na raho 15. 3. 2014 16:38
Dobrý den, líbí se mi Vaše odpověď...:-) Trochu mi to připomíná dotaz do gynekol. online poradny- Mám čtrnáct dní zpoždění, nemohu být těhotná...? Ale si tázající se chápu, pokud někdo prožil ataku této paniky, pak prostě má strach a začne shánět informace- stejně tak i já. Touto odpovědí jste jistě nakopnul pár lidí (včetně mě), aby to začali řešit s lékařem... ne s googlem. Vždyť když si člověk zlomí ruku, tak pádí na chíru, tak proč se "zlomenou" duší nepádit k psychiatrovi....Přeji mnoho klidných dní
jan 21. 8. 2014 23:15
Dobry den pan Honzak, taktiez mavam obcas panicke ataky. Je to zhruba dva, tri krat za mesiac. A suvisia z tym ako som vycerpany alebo vystresovany hlavne z prace. Nerobim si z nich uz velku hlavu. Navstivil som aj psychiatra, ten mimzatial predpisal Oxazepan. Najviac ma stve to, ze po takomto ataku som aj dva dni totalne unaveny a mam niekedy problem vstat aj z postele a to nehovorim o schopnosti normalne pracovat. Neviete mi prosim nieco poradit na tento stav vyserpanosti? Dakujem
raho 22. 8. 2014 14:36 +4 v reakci na jan 21. 8. 2014 23:15
Milý a vážený pane Jene, bodejť byste nebyl vyčerpaný - každá taková ataka doslova sežere spoustu energie, vždyť je celý organismus v poplachu a výkon to je, jako byste několikrát za sebou zaběhl pět kilometrů. Obávám se, že Váš stav nevyřeší pouze Oxazepam a bylo by nejlepší dohodnout se s psychiatrem, zda není čas spíš na nějaké antidepresivum (bohužel s vyhlídkou delšího užívání). Také by se sešlo, kdybyste zvládl alespoň autogenní trénink - ve slovenčině je úžasná příručka Jozefa Hašto. Zdravím a držím palce Radkin Honzák
paja 27. 8. 2014 09:18
Nikdy jsem netrpěla strachy, úzkostí a vždycky jsem měla spíš veselý pohled na svět, což i okolí někdy štvalo. Letos v létě jsem den před výročím tatínkova úmrtí dostala v noci stav, což je 100% panický záchvat. Přítel už spal a já se snažila vymanit z toho stavu, který neznám, nešlo to, nemohla jsem přestat přemýšlet o tom, že TO zítra na tátovo výročí čeká i mě. Od té doby jsem měla celý měsíc opakovaně tyto stavy, chytlo mě to zničehonic u vaření atd. Nakonec jsem si doma změřila tlak a měla jsem ho 147/93 a pulz 127. Tak jsem skončila na emergency, tam mi píchli adenozin a pak nakonec dali lexaurin. Ještě teď se stydím, mluvila jsem z cesty, mluvila jsem o všem, ale mlela a mlela. Předepsali mi prášky, kdyby se zrychlení opakovalo, ať si vezmu a jinak na vyšetření. Někdy se zkoumám, protože cítím, že mi srdce bije rychleji, než by mělo. Celou dovolenou u moře jsem měla strach chodit na malé pláže daleko od civilizace, co kdyby se mi něco stalo a jak rychle se tam dostane asi pak sanita...?no hrůza, poslední dva měsíce okolo mě projela sanitka a mě se sevřelo u srdce hrůzou, nemohla jsem jet ani okolo nemocnice. A když ten stav zmizí, říkám si, co jsem dokázala a že když to přijde, tak spíš těžko pro ty, co tu zůstanou. Dobrý je, že jsem přestala definitivně kouřit po spoustu letech a to díky právě jednomu takovému stavu. V anamnéze mám srážlivost krve vysokou a bylo načase ten hřích opustit.
paja 27. 8. 2014 09:22
ještě k těm projevům: stalo se mi to jak samotné doma, nemohla jsem být sama doma a pořád jsem potřebovala nějakou dušičku poblíž mě. Jenže pak se mi to stalo i v obchodě, byla jsem nervózní z toho, že se kámoška loudá s vozíčkem a vybírá potraviny, nemohla jsem vystát na jednom místě a podupávala jsem, jako bych měla pocit, že když se budu hýbat, uteču tomu. Vždcky jsem měla pocit, že když se budu hýbat, uteču tomu. Jenže lidičky, je to opravdu jen a jen v naší hlavě. Bojujte s tím, jde to!!
Marek 9. 11. 2014 23:47
Dobrý večer, je mi 33 let a byla mi diag. Panická ataka, i když test EMG byl negativní, ale mám všechny příznaky, 2x záchvat, strach, brnění všeho možného a jiné parády..Je to zvlaštní také nejsem člověk který by se bál (do této doby), jezdil jsem hodně po světě, žil v jiných státech a stále jezdím, zažil jsem zemětřesení, povodně a nikdy mi to nedělalo nějaké problémy..Ted se bojím jít do obchodáku nakoupit, až mi to příjde směšné čeho všeho se bojím.Nemužu ani jet sám někam dál autem hned se mi dělá špatně..Mám tedy Neurol a zítra se jdu objednat k nějakému psy?doktorovi, ani nevím jestli jít spíše k jednomu bo druhému..Hlavně by mě zajímalo pokud mi dají nějaká AD jak je to s řízením aut, protože ted se řídit bojim, když si vezmu Neurol tak bych řídit neměl, a netušim jak je to s AD?Hlavně pokud nebudu schopen řídit příjdu o práci..Všem hodně štestí s touhle sviní..:)
David 14. 11. 2014 17:53
Dobrý den, velice stručne... Mám úzkostně depresivní poruchu (anxiosní poruchu), nyní spíše už jen panické úzkosti, protože díky antidepresivům se deprese zlepšily. Ovšem beru Apo-moclob 300 mg (aurorix), který sice léčí deprese a sociální fobii, ale nepíší, že by léčila ostatní fobie či úzkosti... Jiná antidepresiva, která mají vedlejší účinky typu sexuálních obtíží (poruchy erekce, výronu semene, nechuť na sex atd...), odmítám, Chci se tedy zpetat, zda existují podobná antidepresiva, která léčí jak panickou úzkost tak celkové úzkosti a nemají veldejší účinky v podobě sex. obtížích? Děkuji 20 let
Klára 9. 12. 2014 22:56
Dobrý den, přečetla jsem celý článek o panické poruše,jelikož vím,že touto poruchou trpím..asi už 9 let když mi umřel můj kamarád ve 23 letech...zažila jsem svůj první atak..hrůza děs...za tu dobu se to opakovala mnohokrát...byla jsem u obvod.lékaře (předepsán neurol, vzala jsem si pouze ten den jeden a od té doby ne!!!!(cca 3 roky) nosím ho, jako záchranu pro moje kdyby náhodou) Nejsem vyznavač léku a snažím se s těmito ataky vypořádat po svém..což znamená: nenávidím sama chodit mezi lidi( obchodní centra)..vyvolá to ve mě paniku,že omdlím, umřu na dehydrataci...takže moje uklidnění a předcházení ataku spočívá v tom,že vždycky mít u sebe telefon, abych si s někým mohla zavolat a uklidnit se a hlavně pití, jelikož mám pocit,že jsem úplně vyprahlá) Proč to tady píšu, chtěla bych se toho úplně zbavit,nechci s tím bojovat celý život bere mi to sílu na ostatní věci..půjde to někdy a nebo jediné východisko jsou léky?
Ludmila 15. 3. 2015 13:59 v reakci na Klára 9. 12. 2014 22:56
Držím Vám všem palečky a buďte stateční a zvládněte léčbu. Kvalita života Vám bude odměnou, netrapte se, vždyť je tolik radosti na světě. Čtěte, cestujte a musíte do problému jít, jinak se utrápíte a je to zbytečné. Myslím na Vás všechny.
Oto Krága 8. 5. 2015 17:23 +5
Vážený pane Honzáku, způsob, jakým zde odepisujete lidem je strašný. K psychiatrovi si každý umí zajít sám, to snad nemusíte nikomu radit. Nikde nepíšete, jak panickou ataku zvládnout, alespoň pět věcí, co má člověk udělat, když má opravdu strach ze smrti. K čemu takto diskuze?? Doufám, že si to alespoň přečtete. Zdraví Krága
raho 8. 5. 2015 18:11 +7 v reakci na Oto Krága 8. 5. 2015 17:23
Vážený pane Krágo! Máte svatou pravdu. Je to strašné. K psychiatrovi každý umí zajít sám. Mě osobně jenom zajímá, proč to tedy neudělá a dotazuje se tady v poradně. Když se dozví, co má dělat, tak se rozčílí jako Vy. Je to strašné. A není pomoci. Třeba byste to mohl vzít za mne.
Kraga 30. 5. 2015 21:30 +4 v reakci na raho 8. 5. 2015 18:11
Já se vůbec nerozčílil, ale podle mne tato diskuze není jen o tom, abyste jako odborník lidem radil, aby si zašli k psychiatrovi. Pak je to diskuze o ničem. Nemohu to vzít za Vás, přesto, že mám s panickou poruchou dlouholeté problémy, nejsem v tomto směru nijak vzdělaný. Vaše poslední věta je opravdu irelevantní a nevím, kam tím směřujete. Cituji Váš příspěvek z 15. března 2014: "Jděte sakra k doktorovi a tam se s ním domluvte!!!" I písemný projev by měl mít lidský přístup, od Vás tedy především. Kraga
Jonáš 31. 5. 2015 07:54 +5 v reakci na Oto Krága 8. 5. 2015 17:23
Pan Honzák má pravdu, vezměte to za něj. Víte, co má dělat (on to neví), víte jak to má psát (píše to špatně) a není ochoten vám vyhovět (to vy byste byl).
Sy_ 31. 5. 2015 12:21
http://www.andyfox.net/noth... Anglický návod k "vyléčení" panických ataků. Funguje. Bez antidepresiv a odborníků. Jsem bez jediného ataku a strachu, že by se mohly vrátit, dobrých deset let a v životě jsem se nesvěřil jedinému odborníkovi ani do huby nevzal jedinou pilulku. Pěkný den.
Radkin-Honzak 31. 5. 2015 12:45 +3 v reakci na Sy_ 31. 5. 2015 12:21
To je všechno hezké a kdekdo může doporučit celou řadu různých postupů, které budou funkční a efektivní. JENŽE, když budete v odpovědné pozici, také budete vědět, že za panickou atakou se může skrývat leccos jiného, než "jen" úzkost, něco, co může toho člověka ohrozit - počínaje srdečními problémy, přes poruchu štítné žlázy, nedostatek červených krvinek, až po nadprodukci adrenalinu. Když tohle víte, už Vám nepřijde nijak divné, že by člověka s takovými obtížemi měl vidět doktor. Když budou tyhle stavy vyloučeny, ať si s tím dělá co chce (konečně ať si dělá, co chce za všech okolností, ale ať to ví). Což pan Krága neví, zato mě tu rád dvakrát poučí.
Sy_ 31. 5. 2015 13:01 +1 v reakci na Radkin-Honzak 31. 5. 2015 12:45
Souhlas. Pokud má člověk reálné problémy, tak je rozumné vyhledat odpovídající pomoc. Pěkný den.
Josef 4. 6. 2015 23:07
Dobrý den pane Honzák, já bych měl dotaz. Momentálně jsem v takové bezvýchodné situaci. Pocházím z českých Budějovic. V březnu jsem dostal 2x panickou ataku. V obou případech tomu předcházela myšlenka, že se ztratím a že se nedostanu domů. Momentálně bez práce, po velice náročném a stresujícím období. Žádný z deseti psychiatrů v čb mě nevezme (jeden se tedy uvolil, ale že by měl termín asi za půl roku). V nemocnici berou jen život ohrožující stavy. Byl jsem u terapeuta, ten mi doporučil cestovat po malých krocích a doporučil antidepresiva. Nemám příliš dobré zkušenosti s antidepresivy, které jsem bral kvůli depresím. Z 67kg jsem se dostal na 100kg, deprese se mi se zvyšující dávkou jen zhoršovaly. Teď jsem 2 roky bez depresí. Momentálně jsem si koupil bylinky meduňku (Medpharma) + hořčík. Mám guajacuran (po tom se mi ovšem točí hlava a chce se mi spát). Teoreticky můžu poprosit praktika o lexaurin (který jsem používal sporadicky, když jsem nemohl spát). Potřeboval bych sednout na vlak/bus dojet do Prahy a jít na pracovní pohovor (pak samozřejmě i v praze žít). Ale nevím jestli když si preventivně vezmu třeba lexaurin jestli to bude mít efekt. Pomůže to? Mám obavu, že bych dostal paniku a vystoupil "někde" nebo že bych zůstal někde trčet. Samozřejmě bych, byť třeba nerad, bral tedy nějaka antidepresiva (escitalopram), ale jsem vlastně v bludném kruhu, protože mě nikde nevezmou. Mám si teda kupovat třezalku nebo co mám dělat? :-) Děkuji za vaši odpověď. Josef
raho 5. 6. 2015 12:25 v reakci na Josef 4. 6. 2015 23:07
Pamatujte: nejsou bezvýchodné situace, jsou jenom špatná řešení. Když si začnete s třezalkou, je nutné brát ji nějakou dobu systematicky (řeknou Vám v lékárně, jaký je postup). Tím si na nějakou dobu zavřete dveře k antidepresivům, ale Vy je stejně nechcete). Lexaurin do kapsy jako pojistka - je to jen "záplata", bezprostřední pomoc při atace. Dlouhodobě NE! Na adrese: http://www.dobrapsychiatrie... máte návod na nácvik autogenního tréninku. Víc toho na dálku nesvedu, jen vzkaz, že Vám držím palce.
Lucie 20. 1. 2016 20:44 +1
Dobrý den,je mi 20 let a už nejakou dobu zažívám divné stavy.. Pořád mam pocity neskutečna,jako bych ani nebyla,nejhorší je to když sem v klidu a nic nedělám,začalo se mi stávat že když se v noci probudím,tak už mám tyhle pocity,buší mi srdce a mam pocit takový stisněnosti,a toho neskutečna,někdy mám pocit jako bych neměla ani nohy nebo ruce,když jdu po ulici,tak mám pocit že už neudělám krok,že upadnu na zem,ale nikdy jsem neupadla,mám to v podstatě každý den,přijdu si jako ve snu..Mám občas i takové mlživé vidění,a hroznou nejistotu při chůzi,to je pro mě asi nejhorší.Hrozně mě to děsí,i když nikdo okolo mě na mě nepozoruje nic divného,mamka ani přítel by to nepoznali,kdybych jim to neřekla,ale uvnitř mě je to hrozný,mám strach a zároveň hrozně panikařím,horší je to když na to myslim. Ale můj problém je,že na to nedokážu přestat myset.. Bojím se i někam jít.. Poprvé sem takovy stavy zažila pred 4ma rokama,po urazu,,Občas se to ukazalo ale vždy to přeslo,ted se to začalo zhoršovat a už mě to drží od léta. Předem dekuji za odpověd
raho 20. 1. 2016 20:52 +2 v reakci na Lucie 20. 1. 2016 20:44
Přestože to prý není zdvořilé, odpovím Vám otázkou: NA CO JEŠTĚ ČEKÁTE? Poznala jste se, přečetla jste si spoustu příběhů, v textu máte jasnou radu: jděte za odborníkem, tak co chcete ještě slyšet? Dobrá, čekáte odpověď, zde je: Jděte za odborníkem! Svoje problémy neokecáte a zbytečně se trápíte. Jděte za odborníkem, pomůže Vám. RH
Lucie 20. 1. 2016 21:21 +3 v reakci na raho 20. 1. 2016 20:52
Chtěla jsem jen vědet jestli by to mohlo byt od psychiky? nejaká uzkostná porucha nebo panicka porucha? Určitě ted uz nebudu na nic čekat a pujdu k lékaři. Děkuji
Katerina 26. 2. 2016 21:05
Vazeny pane doktore, prosim o radu, jak se chovat k memu synovi, ktery ma diagnostikovanou panickou poruchu. Pred 14 dny zacal s lecbou. Mame mu naslouchat a ujistovat ho, ze mu nic neni (jme zdravotnici) nebo naopak mu rici, ze akceptujeme jeho potize, avsak nehodlame se stale bavit jen o nich. Ja jsem jeho matka, vse jsem pripravena snaset, ale mam strach o jeho manzelku, ktera s hyperaktivni rocni dcerkou jeho nemoc uz nezvlada. Bojim se rozpadu manzelstvi. Dekuji za radu. Katerina
raho 26. 2. 2016 21:21 +3 v reakci na Katerina 26. 2. 2016 21:05
Milá, vážená, nešťastná a starostlivá paní Kateřino, jak jsem tak pročetl Vaši krátkou zprávu, vidím, že toho je u vás doma nahromaděno docela dost. K tomu bych mohl říct asi tohle: Když jsme nastoupili na fakultu, tak nám od prvního dne říkali všichni naši učitelé: Hlavně neléčit v rodině! To si myslím, že platí stále. Asi je dobré vyslechnout, projevit empatii a s obtížemi odkázat „pacienta“ (jeden je pacient, ale ostatní už to také snášejí jen se zaťatými zuby) na jeho ošetřujícího lékaře/lékařku či psychologa. Jestli terapie začala před dvěma týdny, měla by už záhy přinést výsledky. Kdyby se to takhle nedalo vyřešit, myslím, že je situace nazrálá na rodinnou terapii. Najít někoho, kdo ji dělá, třeba do toho vrazit i nějakou korunu (těm, co to umí, by stačilo jedno dvě sezení) a rozdat role i odpovědnost k nim příslušející. Držím vám všem palce a přeju, ať se to rychle vyřeší. RH
Kateřina 9. 3. 2016 20:51 v reakci na raho 26. 2. 2016 21:21
Vážený pane doktore. Měl jste pravdu, synovi se s medikací ulevilo (nám také). Snažím se jeho i snachu motivovat k nalezení nějakého společného koníčka, častěji pohlídat vnučku a pro všechny případy jsem začala monitorovat rodinné psychoterapeuty v okolí. Moc Vám děkuji. Kateřina
raho 9. 3. 2016 20:56 +1 v reakci na Kateřina 9. 3. 2016 20:51
Zajíc nikdy nekecá a já většinou také ne. Děkuji za zpětnou vazbu a palce držím i nadále. RH