Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Kognitivně afektivní přestřelka

Proč úspěch přisuzujeme vlastním schopnostem a neúspěch vnějším vlivům? Chráníme tak své sebevědomí.

Martin Doležal

Martin Doležal

2. 7. 2010

Lidská osobnost v průběhu života podléhá změnám. Přesto cítíme, že se naše psychické dění vyznačuje určitou stabilitou. Sami na sebe máme ustálený názor, od druhých očekáváme jeho přijetí. Ale co když po druhých vyžadujeme potvrzení vlastností, které objektivně nemáme? Někdy nám to jde k duhu, jindy si zakládáme na problém.

„Nikdo se se mnou nekamarádí,“ svěřuje se Patrik, schoulený v psychologově křesle. „A nikdo mě nemá rád,“ usiluje o potvrzení. „To není pravda,“ oponuji. Vzpomínáme spolu na celou řadu nedávných příhod, kdy se skvěle bavil s kamarády. Vracíme se do příjemnější minulosti. Patrik pomalu ožívá.

Sebenaplňující se proroctví

Pouhý fakt, že se vnímáme negativně, je dostatečným důvodem pro to, aby nás negativně vnímali i ostatní. Jinými slovy – pokud bude Patrik své kamarády i nadále ufňukaně otravovat prezentací sebe sama jako špatného člověka, dočká se dříve nebo později opravdového odmítnutí.

Potřeba sebepotvrzení (self-verification) se projevuje vyhledáváním zážitků, jež jsou v souladu s aktuálním sebepojetím. Depresivnímu člověku chvála paradoxně vadí víc než nadávky, proto Patrik ožíval jen pomalu. Podobně jako u jiných lidí soužených depresivními myšlenkami je i v Patrikově případě žádoucí uvést potřebu sebepotvrzení do konfliktu s potřebou sebeposílení (self-enhancement). Americký psycholog William Swann takový konflikt nazývá kognitivně afektivní přestřelkou – srdce velí nahoru, rozum chce zůstat na dně.

Jako bychom tušili, jak zrádné je mít nízké sebevědomí, pojišťujeme si je výmluvami. Psychologové v této souvislosti hovoří o sebebrzdících strategiích. „Vůbec jsem se neučila, navíc je mi zle,“ omlouvá se před spolužačkami Markéta. Účelem takových výmluv je sejmout vlastní odpovědnost za nezdar. Klademe si do cesty fiktivní překážky, jimiž můžeme vysvětlit eventuální neúspěch. Úspěch bude pro Markétino sebevědomí o to přínosnější, oč „méně“ se učila a oč „hůře“ jí před písemkou bylo.

Jak chráníme své sebevědomí

Tendence přisuzovat úspěch vlastním schopnostem a neúspěchy vnějším vlivům funguje jako ochrana sebevědomí nehledě na to, jak moc obelháváme sami sebe. Bez adekvátní zpětné vazby bychom se ale časem stali nesnesitelnými nafoukanci. Franklův výrok „Když druhé bereme takové, jací jsou, uděláme je horšími. Teprve když je budeme trvale přeceňovat, umožníme jim stát se lepšími," nelze brát doslova.

U narcistických jedinců vztahová dynamika probíhá odlišně. Soustavně vyžadují důkazy vlastní úžasnosti, a jakmile se jich nedostává, vztah utnou.

Swann se svými kolegy zjistil, že v průběhu námluv jsme motivováni potřebou sebeposílení, zatímco po stabilizaci partnerského vztahu dochází k přehození výhybky. Ve fázi zamilovanosti od partnera očekáváme zrcadlení našich nejúžasnějších vlastností, ale jak vášeň opadá, stále více toužíme po tom, aby nás protějšek bral takové, jací jsme.

Jednou z podmínek zdárného fungování vztahu je reagovat na tuto motivační změnu a nezahrnovat partnera lichotkami. Zkrátka i zde platí, že méně je někdy více.

U narcistických jedinců vztahová dynamika probíhá odlišně. Soustavně vyžadují důkazy vlastní úžasnosti, a jakmile se jich nedostává, vztah utnou. Jejich potřeba sebeposílení je neukojitelná a možná právě proto je pro lidi s narcistickými rysy tolik typická promiskuita – hledají, ale nenacházejí svého obdivovatele.

Využívejte celý web.

Předplatné

Ulpívání na potřebě sebeposílení je podobně nezdravé jako jednostranná preference potřeby sebepotvrzení. V obou případech se nabízí řada řešení. Jedním z nich je obrátit se na psychologa, dobrý mívá v šuplíku ozdravnou munici.

Autor je školní psycholog

Diskuse 0