Konečně dospělá — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Daniel Mižák 18. 6. 2012 09:12 +17
Velmi trefný článek,jsem moc rád,že to Lenka Nováková dokázala tak hezky vysvětlit. Myslím,že mnoho lidí se dokáže chovat k druhým hezky,navíc se to všude učí,dokonce už od pradávna..jediné,co ale neví,je proč se tak mají chovat?Proč se mám k někomu chovat hezky,když on se nechová dobře ke mě? Jak říkáte,pomůžete nejen druhému,ale také sama sobě + (!!!) ten člověk,kterého pochválíte,se na vás začne dívat z jiného úhlu(nepochopí proč jste na něj milá/ý,když vám před chvílí vynadal), oblíbí si vás a uvidí ve vás osobnost a silnou podporu,na kterou se nejen velmi rád obrátí,ale také s velkou radostí zas pomůže v podobné situaci on Vám. Věřím,že to cítíte podobně. Děkuji Lence za oživení a otevření nových obzorů.
Adam 18. 6. 2012 10:00 +10
Je mi 30 a zažívám ty úžasné stavy, kdy jsem pozorovatelem vnitřních procesů a toho co se děje kolem mě, můj malý Adámek i kritik Adam spolupracují v souladu a umí si dát přednost a i si podebatovat o tom, v čem se neshodnout, najednou je vše jiné sklidnil jsem se, a jsem nekritický pozorovatel, který si život užívá a vůbec ničemu se už nediví, protože stát a dít se může opravdu cokoliv.
Zdenka 18. 6. 2012 10:16 +5 v reakci na Adam 18. 6. 2012 10:00
Jo, to je fakt. Mám za sebou kus života, kdy jsem všechno chtěla řešit a mít jasno do poslední tečky. A stejně jako Adam, jsem v klidu, daleko víc si umím užívat života a taky si pohodově rozumím s okolím. Spousta věcí mi nestojí za to, abych tím trávila čas a řešila co s tím dál. Všechno by v životě mohlo fungovat lépe, kdyby to tak měli všichni.
Zuza 18. 6. 2012 10:39 +8
Posílám autorce článku smeknutí klobouku a srdečný pozdrav. Ač jsem ještě nedospěla k tomuto věku, přesto se snažím nalézt klid a sílu pro řešení různých zdánlivě neřešitelných situací v sobě. Lidé kolem mě, ať už cizí nebo známí, potřebují občas povzbudit, stejně jako já sama. Čas od času bojuji s neopodstatněným pocitem viny. Ač jsem nic neprovedla, tak mi stačí jeden zlý pohled od někoho známého a ihned se mi v hlavě vykonstruuje, co všechno jsem zkazila..a zpravidla pak zjistím, že ten dotyčný měl jen špatný den, protože mu ráno chcíplo auto, seřval jej šéf, cokoliv.. Snažím se s tím pocitem bojovat, ale je to pro mě dost těžké a nějaké to povzbuzení pro mě má cenu zlata. Buďte občas milí i na cizí..vrátí se vám to. Opravdu. (:
Jana 18. 6. 2012 22:26 +1
Ano, zažila jsem to mnohokrát, někdo se ke mně chová špatně, ale já mu nevracím. V práci máme dobrou partu, pomůžem si navzájem, prohodíme pár slov, docela dobře vše uběhne. Pokud se vše podaří jakoby mě zaplavil kus pořádného štěstí. Ale co dělat pokud jsou potíže a něco neklape? Nechat to prostě plavat......
Ew 22. 7. 2012 00:30 +2
:) No,tak ja mám ešte 17 rokov. A v 18 budem dospelá? Vôbec sa tak necítim,skôr ako malé dievčatko čo si skúša lodičky svojej mamky ^^ Stále si opakujem že svet proste nie je dokonalý ale moja tolerančná schopnosť je zatiaľ proste na bode mrazeného varu.