Korporátní bezdomovci — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 9. 6. 2015 05:09 +10
Myslím si, že i tady platí to, co jinde. Každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného. Znám i jiná pracovní prostředí, která nadměrně likvidují osobní soukromí, osobní prostor. Například ve školství to platí v obou směrech vyučující i žáci mohou taky trpět podobnými pocity.
Just Jane 9. 6. 2015 09:39 +25
No, já nevím, co ostatní "nekancelářští" pracovníci? Co všichni manuální pracovníci, metaři, montéři atd.? Ti také nemají žádné "své" místo, převlíknou se někde v šatně a jdou na dílnu, kde nejsou sami, nebo někde na stavbě, bez ohledu na počasí... Ta hrůza open spaců pro mě tkví ani ne tak v prostředí jako spíš v té práci, která se má v tom prostředí vykonávat. Jde často o práci, která je intelektuálně náročná nebo naopak velmi rutinní, nudná nebo dokonce iritující (prodej všelijakého šuntu) a vydržet to celý den s jednou přestávkou je opravdu náročné. Když se nesmíte fyzicky hýbat, ale musíte se celý den soustředit... Pokud během takové práce nemá člověk šanci se odreagovat, protože je hlídaný každý jeho pohyb, tak se nedivím, že z toho lidi blbnou.
stefan63 9. 6. 2015 13:27 +12
Videl by som v tom analógiu z prírody. Ona sama to s jednou(veľkou) bunkou nedotiahla ďaľej než na meňavku. Akékoľvek čosi sofistikovanejšie si vyžaduje model: samostatné bunky, ktoré medzi sebou komunikujú (tj. vyššie živočíchy až človek). Podstatné je oboje: aj to že Komunikujú a aj to že nestrácajú identitu - tj. majú vlastné hranice. Príroda ukazuje, že v takýchto "bezhraničných" (tj. gulášoidných) "rybníčkoch" sa darí viacmenej len primitívnym agresívnym živočíchom (resp. činnostiam).
annagyb 9. 6. 2015 15:02 +6 v reakci na Just Jane 9. 6. 2015 09:39
Nezlehčuji tento druh práce, sama bych to nesvedla, ale duševní práce opravdu vyžaduje více soukromí, můžeme to nazvat třeba potřebným klidem.
Lenka87 9. 6. 2015 16:00 +8 v reakci na Lukáš 9. 6. 2015 05:09
Mám zkušenost s prací v openspace, nyní pracuji ve škole. V prvním případě jsem se už první pracovní den po práci cítila hrozně, neměla jsem soukromí, musela jsem sedět za pidi stolem, navíc jsme byli monitorování, když nám volali klienti a fakt jsem to psychicky nedávala. Byla jsem vteřinu na facebooku -jenom pro krátký oddech, už hned jsem slyšela poznámku, at slezu s facebooku. Ve škole tento pocit nemám, mám svůj vlastní kabinet, stůl docela široký a fajn kolegyně, necítím ztrátu soukromí. Vedení je až o pár pater dále. Takže pohoda. Děti mi maximálně narušují soukromí, když bez dovolení vlezou do kabinetu, nebo mě odchytí na chodbě se všetečnými dotazy, ale to je stačí poprosit, aby mi daly pokoj. Což zkuste říct šéfovi v openspaceu :)
MartinM 9. 6. 2015 16:28 +1 v reakci na Lukáš 9. 6. 2015 05:09
Ve školství (specificky na VŠ) si někteří páni profesoři udělali takové soukromí, že předstírali že v kabinetu nejsou (nereakcí na klepání/zvonění), i když jsem věděl, že tam jsou, a poté se snažili tajně chodbou odplížit pryč. Někteří takto zapřeni dokázali strávit i celé dny. To byl šok při příchod na zahraniční univerzitu, kde měli všichni vyučující kancelář nejméně z jedné strany prosklenou. Ti nemohli předstírat neexistenci za krabicí papírů). K článku: Je nějak definovaný "openspace"? Když jsem v kanceláři (která zybírá celé patro menší vily - asi 100m2) se třemi lidmy, je to openspace? A když je 2x větší s deseti lidmy? Nebo musí být aspoň 4 lidé na 1m2 nebo minimálně 500m2?
Suzy 9. 6. 2015 16:55 +5 v reakci na Just Jane 9. 6. 2015 09:39
Ukažte mi prosím metaře, montéra či zedníka, který má celý den za zadkem svého šéfa, okolo sebe dvacet osob vydávajících neustále nějaký hluk a pro svou práci prostor metr krát metr? Dá se to přirovnat snad jen k lidem makajícím v hluku na lince u pásu. Ovšem tam se dá práce opravdu nacvičit jako totální rutina, nad kterou se nemusí uvažovat.
Suzy 9. 6. 2015 17:02 +5 v reakci na MartinM 9. 6. 2015 16:28
Proboha, "třemi lidmi" a "deseti lidmi". Jak vás to na té VŠ učili??? Co se týče openspace, tak se samozřejmě myslí kanceláře, kde je ve velkém, otevřeném, prostoru tolik pracovníků, že na každého z nich zbývá relativně malý prostor. Pokud ve velké kanceláři dělají tři lidé, tak maximálně mohou trpět agorafobií.
jitka_cholastova 9. 6. 2015 18:26 +16
Řekla bych, že tady se zase jednou udělala chyba spočívající v tom, že se průvodní jev mylně považuje za příčinu: Je pravda, že když jsou lidé vysoce motivovaní, angažovaní, kooperují, makají, chrlí nápady a řešení, prostě "jedou", tak se to navenek projevuje tím, že je jich víc pohromadě, hodně spolu mluví, je u toho ruch a tak trochu chaos. Bohužel, samotné navození situace, kdy je hodně lidí pohromadě a mluví se tam jeden přes druhého, jaksi nezaručuje, že nastane ten tvořivý ruch a dělný kotel a že se věci rychle pohnou správným směrem. Možná je to taky hromadné propadnutí iluzi, že výkonný člověk je permanentně "busy", dělá pohyby a hýbá pusou (a nestíhá vzít minimálně tři synchronně drnčící telefony). Nedůvěra k tichu, mlčení, pohroužení a klidu jako součásti procesu. Orientace na výdej a "akci", to spolu asi všechno souvisí. Když tady padají analogie se školstvím, použiju jinou - připadá mi, že takhle byla jednu dobu přeceňovaná metoda skupinové práce. Jako by to, že posadíte pět šest studentů do kroužku, mělo zajistit úspěch učení a navíc perfektní vztahy. Nezajistí, není to samospásné. Osobně mám dodneška nedůvěru k sezení na koberci (a nejlépe v kruhu, že), protože v lavicích ten problém fakt není.
MartinM 9. 6. 2015 21:07 +7 v reakci na Suzy 9. 6. 2015 17:02
A teď všichni vědí, že jsem blb. Ale maskoval jsem to dlouho a statečně :-) No nic, jdu si radši zopakovat všechna podstatná jména rodu mužského skloňovaná podle vzorů rodu ženského, abych se zase někde neztrapnil. PS: Jak mě na té VŠ učili je vlastně obsahem toho příspěvku.
Oldřich Dotovský 9. 6. 2015 22:04 +6 v reakci na jitka_cholastova 9. 6. 2015 18:26
Navíc existuje prokazatelná spojitost mezi sezením na koberci a negramotností. Stačí spočítat, kolik dětí, které pravidelně sedají na koberci, umí číst.
Markéta-trollinkA 9. 6. 2015 23:43 +9 v reakci na Suzy 9. 6. 2015 16:55
ne metař, ne zedník, montéra-elektrikáře bych jako příklad uvést mohla, protože elektrikář pracuje s vysokým napětím. od jednoho muže mi už několik let zní v hlavě slova: "viděl jsem jak usmažilo borca", jeho spolupracovníka usmrtily dráty vysokého napětí. i při fyzické práci je nutno přemýšlet, soustředit, neudělat ZÁSADNÍ CHYBU. od jedné ženy zase vím, že po spoustě hodin "napresovaná" v pokladně jednoho hypermarketu téměř nestíhala doběhnout se vyčůrat, měla možnost začít nosit pleny pro dospělé nebo odejít ze zaměstnání. a také hmotná zodpovědnost pokladních v obchoďácích, jestliže zákazník neplatí bezhotovostně, pokladní zaplatí případné manko ze své VLASTNÍ VÝPLATY, manka vznikají nesoustředěním, následkem duševní i fyzické únavy.
Lukáš 10. 6. 2015 05:17 +1 v reakci na Lenka87 9. 6. 2015 16:00
Až budete pracovat ve školství třicet let a budete mít každý den dozory na chodbách a v jídelnách, které Vám zničí sluch, budete hledat "časovou skulinu" na to, aby jste se trochu najedla budete možná taky psát trochu jinak ... :-) Porovnávání tady, možná, nemá smysl.
Karolína 10. 6. 2015 14:42 +6 v reakci na Markéta-trollinkA 9. 6. 2015 23:43
Jo, v pokladnách je to fakt peklo. Upřímně, nechápu, jak to vydrží. Já bych se zbláznila asi už jen z toho neustálého píp pip pip pip…. Nehledě na ty hrnoucí se fronty spěchajících frustrovaných lidí, se kterými sdílí skutečně tak ten 1m² svého osobního prostoru.
Lukáš 10. 6. 2015 15:12 +2 v reakci na Lukáš 10. 6. 2015 05:17
... jen snad zbývá dodat, že ty dětské dotazy a prosby o přestávkách bývají často projevem "skryté prosby" o pomoc. Ony totiž děti mají stejné potřeby jako my "dospělí." Také potřebují chvilku soukromí ... a kdo jim ji dá, o školní přestávce a ve výuce. WC?
Lenka87 10. 6. 2015 22:26 +4 v reakci na Lukáš 10. 6. 2015 05:17
Má to smysl, porovnávám svoji vlastní zkušenost. Vy zase svoji. Každý něčím přispěje. A kdoví, jestli budu pracovat ve školství třicet let:) Navíc dozory na chodbách nemám :)
Katjes 11. 6. 2015 00:33 v reakci na Suzy 9. 6. 2015 17:02
Openspace přeci nemusí vypadat tak, že má každý pracovník nějakou kukaň. Nebo se to tak učí na lepších VŠ? :-) Pracovala jsem ve firmě, která měla jak uzavřené kanceláře, tak i openspace, a v openspacu bylo prostoru mnohem víc než ve většině uzavřených kanceláří, překvapivě tam byl často i větší klid než v některých kanclech. Přesto bych tam sedět nechtěla, kvůli potřebě soukromí a vlastního místa. Taky jsem byla krátce ve firmě, kde si v openspacu nikdo nesměl nechat na stole ani hrnek a rozdělanou práci, natožpak třeba vlastní kytku, moc fajn prostředí, to se rozumí :-) Na druhé straně, když jsem v kanceláři ve nějaké staré, sice hezké ale nerekonstruované budově, se starým, otřískaným nábytkem, zavalené papíry, tak si říkám zlatý openspaci :-)
Petra 99 11. 6. 2015 08:13 +5 v reakci na Karolína 10. 6. 2015 14:42
Karolína: V jednom supermarketu v pokladně pracuje paní, která svůj klid přenáší na ty fronty spěchajících lidí a dokáže jim i vykouzlit úsměv na rtech. Nemá nad sebou neustále šéfa, ale mraky zákazníků. Má můj obdiv.
radka_gottwaldova 11. 6. 2015 14:43
mě teď k tomu jenom napadlo, že si vzpomínám, jak jsem se poprvé šla podívat do firmy, kde byl open space a manažer se mě ptal, zda mi takové prostředí nevadí...vzpomínám si, jak jsem z toho byla vyloženě nadšená, evokovalo to ve mě určitou otevřenost a fér play, možná týmovost...dodnes mi open space nevadí...ale naprosto chápu, že to někomu může dělat problém...
Sedmdivusveta 12. 6. 2015 11:20 +6
Myslim, ze open space (ve kterem take pracuji uz nekolik let) zadne vyhody nema. Hluk je opravdu velky - neustale telefonaty a diskuze mezi kolegy, v horsim pripade i nesrovnalosti mezi kolegy, to vse vyrusuje a pusobi na cloveka, ktery se chce jen soustredit na svoji praci, a to jej namaha mnohem vice, jak se snazi to vsechno neslyset. Navic, kolegove se naucili mluvit polohlasem, kdyz nechteji, aby nekdo slysel, co si povidaji (hlavne, kdyz nekoho pomlouvaji), coz se v otevrenem prostoru da povazovat za nevychovanost. Navic se v takovem prostoru zvysuje soutezivost a zavist, protoze jeden ma druheho stale na ocich. O nejake efektivni komunikaci a spolupraci se opravdu neda mluvit!
Honza 17. 8. 2015 00:36 +3
Několik let jsem pracoval v open space kanceláři. Vtipné na tom celém bylo to, že firma, když už nic, tak ani neušetřila vůbec nic na nákladech, že by třeba tento open space stavěla od počátku, ne, naopak vynaložila velké finanční prostředky na to, aby zbourali příčky a z několika kanceláří udělali jeden open space. Od začátku jsem byl proti, což se u nadřízených nesetkalo s pochopením (trend je jasný, peníze nejsou naše ale mateřské firmy, bude se dělat moderní pracovní prostředí kde se produktivita zaměstnanců zvedne o 200%,nemoci, hluk,stres nás nezajímá, v brožurach psali že produktivita bude x krát větší). šaškárna neskutečná. Výsledek: open space měl všechny neduhy o kterých se kde všude psalo... hluk, různé teploty, hádky zaměstnanců, nemoci, stresy,... ani jedno pozitivní. Horší open space už snad mohl být jen ten, kde ani každý den nevíte na kterém místě budete sedět. A taky, open space není vhodný pro všechny typy prací. Což řadě "managerům" asi nikdy nedojde.
Honza 17. 8. 2015 12:09 +2
No jo, a nejlepší ty argumentace o komunikaci, že to je důležité aby se problémy řešily hned, rychle v, eteru... aha... jenže to dopadlo tak, že se stejně všichni vrátili ke komunikaci přes emaily, protože co je psáno to je dáno, a co bylo kolikrát domluveno ústně, z toho se pak každý vykroucel, že to tak úplně nemyslel, neřekl...atd...no takže komunikace jako taková vzala za své, jediné co člověk neustále slyšel byly problémy jiných , které se vás vůbec netýkaly, navíc tlachání ženských o tom co se stalo Bartošce, co kdo řekl v Ulici... no sadomaso oupn spejs.