K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Kouč, terapeut, šaman?

Všechny tyto profese mají stejný cíl: doprovázet člověka na cestě k jeho osobní celistvosti.

Pavel Sudík

Pavel Sudík

11. 9. 2012

Koho žádáme o profesionální pomoc, když nám v životě nedaří hnout z místa nebo když něco v nás koná jinak, než bychom chtěli, a nemůžeme s tím nic dělat? Když se v nás (nebo nám) děje něco, čemu nerozumíme a co nás poškozuje?

Každá komunita si odnepaměti opečovávala k těmto účelům svého šamana. V našich končinách byli vyhubeni při čarodějnických procesech. Teprve v době nedávno minulé zaplnila alespoň částečně vzniklé vakuum psychoterapie, ke které se postupně přidal koučink.

Seznámil jsem se všemi třemi disciplínami, abych došel k závěru, že tyto množiny mají velmi významný průnik. Mnohem větší, než mnozí jejich představitelé připouštějí.

Odbornost, etický kredit a vnitřní síla

Může se vám přihodit, že pocítíte v životě nějakou potíž a budete to chtít změnit. Nebo se prostě jen budete chtít posunout dále. A dostanete se před volbu, jakého odborníka si přizvat na pomoc. Volit psychoterapeuta, kouče, nebo sáhnout mezi představitele esoteriky?

Pro mě osobně by byla odbornost, etický kredit a síla dotyčného odborníka důležitější než to, co má napsáno na vizitce, na webových stránkách či v zarámovaném diplomu na zdi.

Chcete se stát koučem? Začněte
25. říjnaResults Coaching System.

Účelem tohoto článku není zabývat se výběrem konkrétního specialisty. V každém případě bychom neměli pod vlivem reklamy pouštět ze zřetele, že rozhodujícím vodítkem by měla být jeho erudice. Ta však často nevzrůstá s počtem dosažených certifikátů.

Znáte patrně studované hlavy, jimž byste nesvěřili ani vyvenčení psa, natož svůj osobní růst. A nebudou to jen ti, kteří vystudovali za dva měsíce doktorát v Plzni. Na druhou stranu znám velmi vzdělaného člověka, od kterého se do amazonské džungle jezdí pravidelně učit kapacity ze španělské Královské akademie věd a který v našem pojetí vzdělání absolvoval jen pár tříd základní školy.

Otázka, jak tedy poznat kvalitního odborníka, se dá zobecnit na jakoukoliv oblast lidské činnosti. Přes dvacet let řeším personální politiku ve své firmě a mé rozhodování stálo vždy na třech pilířích:

  1. vzdělání (co se naučil)
  2. praxe (jaké úspěchy má za sebou)
  3. moje intuice (jestli mu věřím)

Při hledání terapeuta, kouče nebo i šamana bych nešetřil časem na získání referencí – cenné by pro mě bylo osobní doporučení. A velmi bych dal na svůj pocit, který bych z toho člověka měl.

Psychoterapie versus koučink

Jak jsem měl možnost představitele obou oborů poznat, nemůžu se ubránit dojmu, že psychoterapeuti si chrání svoje hájemství, brání se přizvat do něj někoho dalšího a zaklínají se akademickými tituly. Koučové se zase ostře vymezují vůči psychoterapeutům možná jen proto, že se polekali hloubky toho, co se může v lidské duši objevit, a nechávají pak klienta na holičkách se slovy „To už není na koučování, to je na psychoterapeuta.“

Někteří koučové dělí lidi na normální a ty ostatní, kteří mají problém. Připouštějí, že jak koučink, tak psychoterapie posouvá člověka z bodu A do budu B, avšak koučink to dělá v zóně těch „normálních“ lidí. Psychoterapie tu je proto, aby ty ostatní do světa těch normálních přivedla.

Podle mého názoru je psychoterapie i koučink v zásadě stejný proces s jinými nálepkami. Jeho nositeli jsou odborníci, kteří by měli umět provázet náš proces posunu v životě a učinit ho tak efektivnějším, rychlejším a často i vůbec možným.

Hranice, které se zástupci obou skupin mezi sebou snaží vytvářet, jsou často umělé. Slyšel jsem na výcviku koučů definici „My nejsme psychoterapeuti, my se nehrabeme v minulosti.“ Přednášejícímu patrně uniklo, že většina soudobých směrů psychoterapie se v minulosti také nehrabe. Tendence k separaci je nejen mezi těmito skupinami, ale i uvnitř nich. Jako zastánci rychlé strategické terapie se mým názorům například nedostává příliš podpory od mého kamaráda psychoanalytika.

Podle mého názoru je psychoterapie i koučink v zásadě stejný proces s jinými nálepkami. Jeho nositeli jsou odborníci, kteří by měli umět provázet náš proces posunu v životě a učinit ho tak efektivnějším, rychlejším a často i vůbec možným. Měli by být vnímaví k našim potřebám a měli by nám věřit. A v neposlední řadě by se neměli bát. Jinými slovy cítit se spoluodpovědnými za svoji roli v klientově životním příběhu, do kterého se „namočili“.

Všichni se svým způsobem snaží pomocí určité formy komunikace o klientovo napojení se na svou vlastní podstatu. To vede ke zkvalitnění života, redukci obtíží, „posunutí“ člověka žádoucím směrem. Směřují k podobnému cíli, volí však různé prostředky.

Pokud bych měl přece jen rozlišovat:

  • Osobně bych se na toho, kdo si říká kouč, obracel především s tématy, která mají řešení zejména na vědomé úrovni (například když potřebuji zvýšit obrat firmy, nebo zpracovat obtížný projekt).
  • Pro psychoterapeuta bych si nechal témata, jejich řešení se nachází v rovině individuálního nevědomí (například pokud bych se chtěl zbavit zlozvyku).
  • Za dobrým šamanem bych se vydal, kdybych cítil oblast řešení mých potíží ještě hlouběji – na pomezí individuálního a kolektivního nevědomí (jak tomu bývá třeba u psychosomatických obtíží).

Šamanismus na Bludný balvan

Možná to je v našich končinách jen okrajové téma, tradiční šamani (tedy různí dědkové kořenáři a babky kořenářky, kteří kromě výborné znalosti léčivých rostlin – samozřejmě včetně psychotropních – vládli i zaříkáváním, podivnými obřady a uměli přicházet do styku s místními božstvy) u nás skutečně prakticky vymizeli.

Pod pojmem šaman nemám rovněž na mysli lidi, kteří plní inzertní rubriky esoterických periodik a před seancí se oblékají do podivných úborů. Ti opravdoví nemají obvykle potřebu se vyznačovat vnějšími znaky.

V každé skupině najdete jak lidi neschopné, tak podvodníky. Je možné, že vzhledem k neexistující struktuře bude takových ve skupině esoteriků nejvíce.

Jsou to lidé, kteří prošli velmi náročným a dlouhodobým procesem zasvěcení. Celý život se učí od Matky přírody a z hluboké studnice vědomostí ve společném nevědomí nás všech a celého vesmíru. Od takových šamanů se učili i mnozí velikáni světové psychoterapie – jako je například Stanislav Grof (autor holotropního dýchání) a Richard Bandler (spolutvůrce NLP).

Šamanismus má mnohem širší pole působnosti, než řečeno dnešním slovníkem pomáhat lidem k osobnímu růstu. Nicméně v tomto bodě se dle mého názoru prolíná s psychoterapií i koučinkem. Dělá to možná poněkud jinými prostředky, ale dělá to samé.

V každé z uvedených skupin odborníků na lidskou psychiku najdete jak lidi neschopné, tak podvodníky, jejichž primárním zájmem jsou klientovy peníze. Je možné, že vzhledem k neexistující struktuře bude takových ve skupině esoteriků nejvíce.

Nedá se také vyloučit, že postavením šamanismu na roveň psychoterapie a koučinku si koleduji o Bludný balvan. Pro mne by to však byla konec konců čest dostat se do stejné společnosti se Stanislavem Grofem, jehož práci velmi obdivuji.

Diskuse 0