Ohlédnutí za diskusemi na našem webu uvádím zprávou od naší čtenářky a občasné autorky, kterou mnozí znáte jako Perceive, s jejím laskavým svolením. Napsali jsme si pár mailů, ve kterých jsem vysvětlil důvody zrušení diskusí, představil novou funkci, která je nahrazuje, a ujistil, že je to z naší strany pečlivě promyšlený krok dopředu. Nové řešení zohledňuje změnu chování uživatelů stejně jako měnící se způsob práce odborníků a především postupný přerod online magazínu Psychologie.cz v unikátní audiovizuální médium. „Kousek smutku nám ale dopřejte,“ napsala mi nakonec Perceive a přidala milou vzpomínku, která se jí vybavila.
Před pár lety jsem šla v rodném městě najisto koupit dárky do knihkupectví, stávalo tam, co jen pamatuju. A najednou tam nebylo, ve stejném domě byl jiný obchod. Bylo mi tehdy jasné, že doba se změnila, objednávky jdou přes internet, lidi asi míň čtou, jsou tu elektronické knihy… Přibyla i nedaleko konkurence, jiné knihkupectví. Ale stejně jsem tak nějak potřebovala, aby zrovna tohle bylo jako dřív a ne jinak. Dodneška přesně a neužitečně vím, kde mívali poezii, kde knížky pro děti, kde prodavač pult. Jsou to takové různé drobnosti života, se kterými počítáme, jako by byly neměnné, a když se změní, znejistíme, odmítáme změnit se s nimi a možná máme chuť říct, že bejvávalo dobře za našich mladých let… Asi to chce trochu si posmutnit a pak si všimnout toho, co je a co být může, namísto toho, co bylo a není. Jak v životě, tak na Psychologii.cz. Perceive
Proč diskuse skončily
Pro mě samotného byly diskuse srdeční záležitost. Po startu webu před devíti lety se brzy staly hodnotnou a ceněnou součástí Psychologie.cz. Diskusí se účastnili čtenáři i autoři, sdílení bylo na vysoké úrovni, poučné, často i zábavné. Psychologům chodila do mailových schránek upozornění na každý nový komentář k jejich článkům, aby mohli na podněty čtenářů reagovat co nejdřív a nic nepřehlédli.
Někdy ve druhém roce se objevily první trable. Jak se uživatelé diskusí blíže poznali, měnilo se sdílení stále častěji v dlouhá vlákna osobních rozhovorů. Anonymita umožňovala intimitu, nešlo tomu odolat, prostě vývoj. Psychologové pak ale měli mailové schránky plné příspěvků, které s jejich články nijak nesouvisely, a začali hromadně žádat o zrušení zasílání upozornění. Tak skončila interakce s odborníky, což bylo hlavní původně zamýšlenou funkcí diskusí.
Dalším zádrhelem se staly útoky na odborníky. To začalo v téže době. Do diskusí vstupovali lidé, kteří si denně dělali dobře tím, že shazovali autory. Část odborníků spolupráci s webem ukončila. Někteří si možná vzpomenete na tehdejší rozepře: mnozí čtenáři měli za to, že psycholog přece musí kritiku ustát. Já v diskusi odpovídal, že ne, nemusí. To, že jste psycholog, neznamená, že vám nevadí útoky a pomluvy. Proč by člověk psal někam, kde se ho pokaždé nějaký anonym snaží profesně diskreditovat? Když jedna vytrvalá šikana skončila trestním oznámením a intervencí policie, musel jsem začít stalkerům věnovat ještě větší část své pozornosti a pracovní kapacity.
Dalším problémem bylo rok od roku narůstající množství partyzánského marketingu a podvodných inzerátů, které se do diskuse snažili propašovat roboti, jednotlivci i firmy vytvářející poptávku po produktech a službách a deformující veřejné mínění. Jestli vám diskuse na našem webu připadaly čisté a hodnotné, bylo to proto, že jste viděli jen takzvaný frontend, tedy veřejnou, už pečlivě opečovanou část webu.
Web o psychologii pochopitelně lákal také diskutující s duševními poruchami. O tom, jak s nimi komunikovat, jsme se radili s psychiatry. Mnozí jste byli v minulosti svědky dramatických situací, kdy si někdo v diskusi „v přímém přenosu“ odehrával těžkou ataku. Škodil si, čtenáři se mu snažili pomoci dalšími a dalšími příspěvky, zatímco odborníci volali zastavte to!
V poslední době se stále častěji opakovala situace, kdy někdo z diskutujících rozpoutal diskusi, aby pak smazal svůj účet v systému. Zmizely všechny jeho příspěvky pod všemi články, reakce tam zůstaly viset bez kontextu. Diskuse znehodnotil a na redakci se snesla obvinění, že tam přece nebylo nic závadného, proč jsme to teda smazali. Pořád jsme něco vysvětlovali a obhajovali. Zároveň jsme se snažili vše díky novým technologiím vychytat, zautomatizovat. Co jsme jeden rok chytře vyřešili, to v dalším roce vedlo k chybným blokacím a nedorozuměním a přidělávalo nám to práci.
A ten hlavní důvod
Během posledních pěti šesti let se zájem o diskuse postupně vytratil. Původně je četla většina čtenářů, psaly do nich stovky lidí. Potřebu sdílení už nějakou dobu nadmíru naplňujeme na Facebooku nebo Instagramu a prostřednictvím skupin na WhatsAppu a Messengeru. V poslední době už do diskuse psalo jen několik lidí (se všemi jsme si po zrušení diskusí psali mailem) a četlo je podle statistik pár desítek čtenářů – z desítek tisíc čtenářů, kteří web za týden navštíví.
Snad je z uvedeného jasné, že s diskusemi byla hromada práce, kterou jsme po mnoha poradách (záměr zrušit diskuse jsme čtenářům ohlásili a jejich reakce jsme brali v potaz) vyhodnotili jako neefektivně vynakládanou. Zájem o diskuse opadl, zájem o redakční obsah k naší radosti naopak stále roste. Potřebujeme se věnovat tvořivé práci a rozvíjení webu.
A jeden důvod psychologický...
...na který jsme narazili s autory, s nimiž jsme záměr konzultovali. Online diskutování v uzavřené skupině se časem mění v náhražku duchovního rozvoje. Zprvu obohacující rozšiřování obzorů se po nějaké době stane nutkavým potvrzováním vlastních postojů a názorů. Místo otevírání nových dveří převáží ulpívání na místě, ve kterém se cítíme dobře, kde nás už dobře znají a kde nám ostatní naši pozici zas a znova odsouhlasí. Pocit, že pro sebe dělám něco užitečného, je návykový – podobně jako vysedávání v hospodě u stolu štamgastů, jakkoli inteligentních.
Zvažte: co je to, ta naše potřeba vyjádřit se k právě přečtenému, zformulovat si myšlenku, která nás při čtení napadla? Není na čase začít si získané podněty zpracovávat pro sebe a za sebe? Nešněrovat hned všechny myšlenky do svěrací kazajky slov? Dát jim prostor, využít je v životě?
Nový způsob sdílení
Na konci článku je nově tlačítko Otázka pro autora. Nebude u každého textu – třeba pro příběhy čtenářů se tato funkce nehodí, stejně jako by nefungovala u článků zahraničních autorů. Funkce je tedy hlavně pro nás a naše spolupracující odborníky, kteří se na „generátor námětů“ těší. Můžete tak autorovi a redakci poslat otázky a navrhnout náměty, ke kterým vás článek přivedl. Je jasné, že se nejspíš pokaždé nedostane na všechny – ze zajímavých podnětů vzniknou samostatné články inspirované vašimi nápady. Tady je první z nich: Nenechte se rušit
P. S.: Cítím to tak, jako bychom odstranili tu větev, ze které jsme si vždycky trhali třešně, na kterou jsme už jako děti dosáhli ze země. Strom ale dál roste a prospívá. Všem kamarádkám a kamarádům, se kterými jsme se někdy potkávali a někdy míjeli v diskusích, v názorech i v životě, moc děkuju. Ten život nám zůstává.
Jan Majer, šéfredaktor
