Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Krok k lepšímu životu

Pro to, abychom dokázali svůj život změnit, se v první řadě musíme rozhodnout.

Martin Pošta

Martin Pošta

19. 5. 2014

Jako děti jsme se naučili chodit, číst, psát, počítat… Vytvořili jsme si také celou řadu přesvědčení o sobě samém. Ne všechna nám ale prospívají. Můžeme je postupně změnit a tak se naučit žít lépe.

Je bez pochyby, že každý z nás procházíme svým životem a žijeme ho, jak nejlíp umíme. To, kde se právě teď nacházíme, je naše dokonalost. Výrok „nikdo není dokonalý“ je podle mého názoru výrok oběti okolností, aby si omluvila své nedostatky.

Kdo určil, co je dokonalé?

Všichni jsme dokonalí v tom, co právě teď děláme, a vždy, každou chvíli se můžeme rozhodnout, abychom svou dokonalost zlepšili. Pokud vyslovím „nikdo není dokonalý“, s jakým ohledem vyslovuji toto hodnocení? Myslím, že ho vyslovuji ho s ohledem na své okolí.

Svůj život žijeme podle svého přesvědčení a přesně podle toho, co jsme se ve svém životě už naučili, pochopili, vzali za své. Jsou to myšlenkové mapy, návyky, chcete-li programy v našem mozku. Život nám ovšem ovlivňují, mimo jiné, také různé strachy kvůli emočním prožitkům.

Jistě všichni známe našeptávače, který nám říká: Nezvládneš to. Nemáš na to. Nejsi dost hezký. Už je pozdě. Odlož své rozhodnutí. Nic o tom nevíš, musel by ses to naučit. Bude to trvat moc dlouho…

Náš vnitřní našeptávač zesílí ve chvíli, kdy nám stejné myšlenky začne říkat naše okolí, naši nejbližší. Jenže názory našich blízkých jsou jen takové, jak by danou situaci zvládali oni. Takže tlumočí myšlenky zase svého našeptávače.

Opakování je matka programů

Zkuste si na chvíli představit, že náš mozek je jako velkokapacitní počítač, do kterého si ukládáme vše, co se naučíme. Vše pak používáme jako programy v PC. Máme uložené programy, které nám významně slouží, ale máme také uložené programy, které nám neslouží. Programy v našem mozku se ukládají opakováním, stejně jako když se učíte básničku. To je důležité si uvědomit, protože dobrá zpráva je, že stejně, jako jsme si vytvořili programy staré, se dají vytvořit nové.

Pokud úkony opakujeme častěji, svůj program kotvíme stále hlouběji. Nakonec jsme v těchto úkonech tak dokonalí, že opravdu nemusíme myslet na to, co děláme.

Program, který nám slouží, je například chůze. Jako děti jsme okoukali od našich rodičů a od svého okolí, že se pohybují po dvou nohách, a opakováním a zlepšováním fyzické zdatnosti (dokonalosti) jsme se naučili chodit. Dnes nepřemýšlíme, kam a jak máme dát nohy, abychom šli. Máme uložený program. Stejně tak je to i s řízením auta, s tím, jak uchopit sklenici, abychom se mohli napít. Jak tu sklenici nalít je také program. To že čteme, je program.

Dokonce i to, jaké máme pocity z přečetné informace, je program, protože tyto informace náš mozek vyhodnotí a srovná s naším přesvědčením. Pokud úkony opakujeme častěji, svůj program kotvíme stále hlouběji. Nakonec jsme v těchto úkonech tak dokonalí, že opravdu nemusíme myslet na to, co děláme. To je výborné pro programy, které nám slouží, ovšem není dobré být dokonalý v programu, který nám neslouží.

Takové programy můžeme mít například o rozhodování. Naše rozhodování je přímo závislé na našem přesvědčení o nás samých a o našem okolí. Proto velmi často chodíme v kruzích. Říkáme si: „Tak, jak jsem se zachoval, se už nikdy nezachovám.“ Jenže přijde podobná situace a nám se spustí program, spadneme do vyjetých kolejí a rozhodneme se opět stejně. Pokud si neuvědomujeme své emoce, pocity, rozhodování a jejich důsledky, žijeme svůj život takzvaně na autopilota.

Je důležité přestat obviňovat své okolí za to, že se nemám dobře. Přestat si stěžovat, litovat se.

Jeden z velmi nepříjemných programů v našem životě je program s názvem nejsem dost dobrý. Jak vznikal? Představte si situaci, že maminka sedí na lavičce dětského hřiště a dítě chce přelézt přes prolézačku. Maminka na něj v dobré víře zavolá: „Nelez tam, spadneš.“

Co mu v tu chvíli říká? Nezvládneš to! Nejsi na to dost schopný! Nejdi dost dobrý! Radši se o to ani nepokoušej! Pokud se tyto reakce opakují, vytvoří se program nejsem dost dobrý a my ho vezmeme za svůj, je to naše přesvědčení, a uložíme si ho, ukotvíme. V dospělosti se to projeví tak, že se před námi objeví výzva a nám se spustí program: Nejsem dost dobrý, radši se o to ani nepokusím, nebo se mi něco stane.

Žít lépe

Co znamená žít lépe? Jde o to, že se někde nacházíme, ale chtěli bychom být někde jinde. Můžeme si říct: „nikdo není dokonalý“. Nebo „všude je něco“, „smiřme se s tím, lepší to už nebude“. Podobné vyřčení nám sice přinese úlevu, ale pak jsme obětí okolností a sami jsme se odsoudili k přežívání. Pokud chceme smazat rozdíl mezi tím, kde jsme, a tím, kde bychom chtěli být, položme si otázky:

  • Jak to bude vypadat, když budu žít lépe, když se zdokonalím?
  • Jak bude vypadat můj život, když naplním svou představu o šťastném životě?
  • Co se v mém životě změní? Co se v mém životě otevře nového?

Pro to, abych opravdu mohl a dokázal svůj život změnit a posunul se tam, kde bych chtěl být, je třeba se v první řadě rozhodnout. Pokud se pro to rozhodneme, pak je třeba se začít „učit žít lépe“, zdokonalovat sám sebe. Je to stejné, jako, když se rozhodneme, že vystudujeme nějaký obor, abychom v tom oboru mohli být odborníky.

Jako dětem nám učení se ve svém zdokonalování šlo velmi dobře. Kdybychom tuto schopnost neměli, nikdy bychom se nenaučili mluvit, chodit, číst, psát a ani počítat.

V tuhle chvíli je třeba vzít za svůj život 100% odpovědnost. Je důležité přestat obviňovat své okolí za to, že se nemám dobře. Přestat si stěžovat, litovat se. Vím, že tato slova můžou spoustu lidí až rozzlobit. Omlouvám se, ale bez tohoto uvědomění je velmi těžké žít lépe, dokonce si myslím, že nemožné.

Je třeba se rozhodovat jinak, nacházet nové a nové způsoby řešení. Každé rozhodnutí vytváří emoci, která se dokonce projevuje na těle.

Další vhodné uvědomění je, že mou přítomnost, jak se v ní cítím, vytvořila všechna má rozhodnutí v minulosti. Takže pro mou současnost jsem se v minulosti rozhodl. Z toho logicky vyplývá, že právě teď se rozhoduji, jaká bude má budoucnost. Abych tedy mohl svou budoucnost opravdu tvořit, a tím žít lépe, je třeba si uvědomit sám sebe v přítomnosti. V praxi to znamená uvědomovat si své pocity, své emoce, své rozhodování a důsledky toho všeho. Zjednodušeně, žít svůj život vědomě.

Je třeba si uvědomit, že žít lépe, tedy svůj život zdokonalovat, je proces. Nejde to hned. Takže je důležité na mé cestě ke zdokonalování brát různé nezdary za nevyhnutelné. Kolikrát myslíte, že jste padli „na hubu“, když jste se začali učit chodit? Mám rád citát: I pád na hubu je pohyb vpřed. A další: Není důležité, že jste sraženi na kolena. Důležité je rychle vstát a pokračovat.

Je třeba se rozhodovat jinak, nacházet nové a nové způsoby řešení. Každé rozhodnutí vytváří emoci, která se dokonce projevuje na těle. Jistě znáte pocit, když jste se rozhodli v nesouladu se svými hodnotami. Cítili jste určité sevření v žaludku, na prsou nebo kdekoli jinde? Každé rozhodnutí by mělo obsahovat pocit úlevy, nebo radosti. Protože právě tyto pocity se projeví v budoucnosti.

Je třeba si uvědomit hodnoty, které jsou v mém životě ty základní, a také podle nich žít. Je třeba si vytvářet nové návyky, nové programy v mozku, nové myšlenkové mapy. Uvědomovat si, v čem jsem opravdu dobrý, začít sám sebe chválit a čím dál méně se kritizovat. Je třeba děkovat za vše, co v životě už mám. Pak si mohu uvědomit, že už mám spoustu úžasných věcí, které mě mohou dělat spokojeným.

Využívejte celý web.

Předplatné

Vždy, když se necítím dobře, je až osvobozující si říct: „Co teď mohu udělat pro to, abych se cítil lépe?“ A když na to přijdu, tak to také udělat. Může si poslechnout muziku, jít na procházku, mezi lidi nebo v komunikaci vyslovit svůj pocit, názor. Cokoli…

Vím, naučit se žít lépe není jednoduché, ale zároveň to není nemožné. Čas plyne, každý den uteče a je jen na nás, jestli se rozhodneme učit se žít lépe. Věřte, že není nutné svůj život přežívat, můžete ho žít.

Diskuse 0