Foto: Thinkstock.com

Kurs negativního myšlení

Potlačované emoce a pudy se neztratí. Nezmizí ani opakováním větiček o tom, jak je všechno báječné.

Jan Jílek

Jan Jílek

8. 3. 2012

Kurs negativního myšlení je půvabný film, který zábavně vystihuje, co tady chci sdělit na základě své práce s klienty: špatně chápané pozitivní myšlení dokáže nadělat poměrně velkou škodu.

Návod, aby člověk začal myslet na něco pozitivního, kdykoli se mu vynoří nepříjemné myšlenky, pocity, obrazy, strachy či pochybnosti, a přitom věřil, že se to negativní ztratí nebo snad vypaří, je zavádějící návod ke slepé víře.

Tato strategie může vycházet lidem, kteří v sobě moc negativity nemají a mohou si takovéto v podstatě potlačování dovolit.

Někteří lidé mají dost prostoru, kam negativitu ve své psychice uskladnit, a dost volné energie, aby ji drželi pod pokličkou a třeba i věřili, že zmizela.

Potlačovat vlastní pudovou sílu obracením se k abstraktní pozitivitě představuje plýtvání cenným vnitřním materiálem.

Někdo si nese větší náklad: traumatizace v dětství, alkoholismus rodičů, násilí, týrání, zastrašování, ponižování fyzické a psychické. Někdy i velmi, velmi nenápadné, jakoby kultivované, svým účinkem ještě záludnější.

Když takový člověk projde kurzem pozitivního myšlení, brzy zjistí, že se mu negativní obsahy znovu a znovu vracejí do vědomí, ač se je snaží vytěsnit a nahradit pozitivitou ze všech sil. Nakonec může dospět k závěru, že chyba je v něm, což je asi nejhorší výsledek, kterého série kurzů pozitivity může dosáhnout.

Tváří v tvář stínu

Opačný přístup, jednoduchý a v psychologii velmi starý, navrhuje negativitu nepotlačovat, protože to dlouhodobě není možné. Naopak, pracovat s ní, zpracovávat ji – což je vždy více či méně bolestivý proces. Je to, jako byste odstraňovali hnis z abscesu.

Existuje celá sada technik vyvinutých a ověřených za desítky let, které pracují přímo s “negativitou”, resp. korigují méně úspěšné pokusy vašeho organismu vyrovnat se s negativními vlivy, které byly nad jeho síly.

Při tom je nevyhnutelné s tzv. negativitou (do níž se omylem přimíchá i vlastní síla, kterou autority potlačovaly) přijít do kontaktu, seznámit se s tím, jak funguje, z čeho vznikla a co ji způsobuje.

Psychologická práce s negativitou nepoužívá vznešené spirituální či ezoterické pojmy a konstrukty. Je pragmatická,  jednoduchá, hmatatelná.

Pokud vám nepomohly kurzy pozitivního myšlení, chyba není ve vás, ale v nich. Doporučuji vyhrnout si rukávy a zapracovat s “negativitou” přímo.

Agresivita je síla

Mezi to, co považujeme za negativní, se občas, jak už jsem se zmínil, zahrnuje naše síla, agresivita, pudovost. Nejspíš proto, že se jich bojíme, neboť se je v rámci civilizačního procesu už po tisíciletí lidstvo usilovně snaží potlačit.

Držitel Nobelovy ceny za etologii (což je nauka o chování zvířat) Konrad Lorenz popsal význam vědomé kultivace agresivity v knize Takzvané zlo (v angličtině výstižněji O agresi). V další knize Osm smrtelných hříchů civilizovaného lidstva mluví o tomtéž – jak nebezpečné je vylévat dítě agresivity i s vaničkou, protože potlačená a nekultivovaná agresivita se nám může nebezpečně vrátit, jakmile ji legalizuje válka, a to ve značně brutální a nelidské podobě. Jen si vzpomeňte na holocaust ve 2. světové válce nebo na nedávnou Srebrenicu a další hrůzy na Balkáně, kam tak rádi jezdíme na dovolenou.

Slepě potlačovat pudy, agresivitu či sexualitu je stejně nebezpečné jako potlačovat emoce. S obojím je třeba udržovat kontakt, jinak zůstanou primitivní, zavřené někde v podzemí psychiky a připravené vtrhnout do našeho světa s nezvladatelnou silou.

Byla to velká sláva, když někdo před pár lety začal připomínat emoční inteligenci! Ale co pudy? Co pudová inteligence?

Slepě potlačovat pudy, agresivitu či sexualitu je stejně nebezpečné jako potlačovat emoce. S obojím je třeba udržovat kontakt, jinak zůstanou primitivní, zavřené někde v podzemí psychiky a připravené vtrhnout do našeho světa s nezvladatelnou silou, jakmile se naskytne vhodná příležitost – třeba v opilosti.

Zajímavá mi z tohoto hlediska připadá americká komiksová mytologie: Hulk, Superman, Spiderman – pozitivní i negativní hrdinové, kteří jako by symbolizovali koncentrovanou sílu, kterou je možné destilovat z lidské pudovosti.

7. října 2017

Žena a její role (seminář)

Leona Dyrehauge

Emoce v srdci, pudy v břiše

Při své práci s klienty si všímám, že potlačené emoce se manifestují v oblasti hrudníku, která koresponduje se vším, o čem se v poezii mluví jako o srdci a jeho vlastnostech – horké, z kamene, lví, rampouchem prokláté, dobré, široké.

Vedle toho pudy jako by sídlily v břiše. Problémy s funkcí střev, ale i s bederní páteří a kostrčí, se v mnoha případech spojují s potlačenými nebo vytěsněnými, ‘nevlastněnými’ pudy, hlavně s agresivitou. Všechny tyto problémy jsou zřejmě způsobeny zvykově – dlouhodobě zvýšeným napětím břišních svalů. Zvýšené svalové napětí zřejmě způsobuje znecitlivění nervových zakončení v dané oblasti – jako bychom nechtěli vnímat, co se v ní děje.

V oblasti solaru plexu jakoby se obojí překrývalo a pokud se s potlačením v této oblasti nepracuje, trpí celá sada orgánů: játra, žlučník, žaludek, slinivka, slezina a páteř na hranici mezi hrudní a bederní částí.

Samozřejmě to, co říkám o břichu, souvisí s důkladným potlačováním projevů agresivity, které začíná v raném dětství a díky implicitní definici ženské a mužské role, kterou cítí většina rodičů, hůře dopadá na holčičky než na chlapce.

Zkušenosti s terapií

Nejpozoruhodnější mi připadá, že nevlastněné části pudové duše jakoby energeticky existovaly vně organismu, ve vyhnanství z našeho těla, z naší aury. A to zcela hmatatelně – aspoň pro léčitele, který je zvyklý vnímat energii. Vede to k nejpodivuhodnějším zkušenostem, které při sezeních zažívám. Říkám tomu technika totemových zvířat.

Jako bych se s těmito nevlastněnými složkami pudové duše při práci s energií dostal do kontaktu. Cítím najednou hmatatelně přítomnost zvířete – vlka, orla, medvěda, býka… – resp. zpravidla postupně několika různých zvířat za sebou. Po nějaké době a při vysvětlení, které k tomu klientovi podávám, jsou tyto nevlastněné a nyní mnou ‘zviditelněné’ složky osobnosti postupně klientem přijímány a integrovány.

Výsledkem této šamansky působící techniky je nejen klientův vhled do vlastní psychiky a pocit větší síly a vnitřní mohutnosti, ale také úleva od somatizace způsobené původním odcizením.

Klientovi to vždy přináší podivuhodný a nevšední pocit dosud neznámé síly a velikosti, kterou si najednou přivlastní. A mně to dává pocit, že se podařilo spojit něco, co bylo rozděleno, takříkajíc proti přírodě, a co k sobě integrálně patří. Jakmile klient ‘zvíře’ vstřebá, já ho přestávám cítit a ‚nést’ na sobě/v sobě. Jako bych klientovi předal jeho nevlastněnou část jeho psychiky.

Výsledkem této šamansky působící techniky je nejen klientův vhled do vlastní psychiky a pocit větší síly a vnitřní mohutnosti, ale také úleva od somatizace způsobené původním odcizením – částečné nebo úplné zbavení se problémů spojených s funkcí střev, vymizení bolesti bederní páteře a dalších potíží.

Techniku totemových zvířat nelze, podle mé zkušenosti, uměle nastartovat. Situace k ní musí dozrát. Proces se spustí, podle mé zkušenosti, asi u třetiny mužských klientů a dobrých tří čtvrtin klientek (tedy jen u těch, kteří to potřebují). Je to velice hluboký zážitek jak pro klienta, tak pro mě.

Využívejte celý web.

Předplatné

Myslím, že strach, neporozumění a nepřijetí pudové duše dělá z některých spirituálně či intelektuálně laděných lidí zbytečně slabé a nepřizpůsobivé jedince a udržuje je ve vnitřní dezorientaci a rozštěpenosti.

Potlačovat tento proces sjednocení s vlastní pudovou silou přelaďováním se k abstraktní pozitivitě by bylo, podle mého názoru, podléháním strachu z něčeho velmi přirozeného a plýtvání obrovsky cenným vnitřním materiálem.

Diskuse 0