Foto: Thinkstock.com

Láska, nebo závislost?

„Láskoholik“ víc než lásku prožívá strach z opuštění. Proto se partnerovi ve všem přizpůsobuje.

Tereza Zahrádková

Tereza Zahrádková

18. 4. 2013

Být jedno tělo a jedna duše, mít společné názory, koníčky i přátele, to zní jako vztahová pohádka. Může ale jít o citovou závislost jednoho z partnerů, který se druhému patologicky přizpůsobuje a ztrácí tak vlastní osobnost.

Všechny závislosti, ať už na alkoholu, drogách, automatech, sexu, práci nebo dokonce na nakupování, mají něco společného. Vnitřní citové nádoby závislých jsou prázdné a oni je tedy potřebují někde naplnit.

Projevem vnitřní prázdnoty je i emoční závislost v partnerském vztahu, která se někdy může zaměňovat za lásku: „Ona ho tak miluje, udělala by pro něj všechno, a on je nevděčný sobec!“

Přizpůsobování v citově závislém vztahu je patologické. Citově závislý v podstatě kompletně mění svou osobnost s každým svým novým partnerem.

Dokonalý partner?

I láska má ale své hranice. Závislí lidé mají hranice nejasné, zdá se, jako by je vůbec neměli. U citové závislosti je to stejné jako u jiných. Citově závislý člověk má jediný cíl – aby s ním byl jeho partner spokojený, protože největší hrozbou je rozchod. Citově závislý se až panicky obává, že ho partner opustí. Důsledkem toho je, že se partnerovi ve všem přizpůsobuje. Citově závislý člověk

  • neudělá bez partnera žádné rozhodnutí,
  • nemá žádné vlastní zájmy,
  • tráví veškerý čas se svým partnerem,
  • nemá žádné vlastní přátele nebo je postupně ztrácí kvůli fixaci na partnera,
  • souhlasí se všemi názory svého partnera,
  • chronicky trpí strachem z opuštění a rozchodem
  • chová se jinak v blízkosti partnera a bez něj.

Poslední znak je velkým signálem toho, jak moc se ve vztahu přizpůsobujete. Přizpůsobování v citově závislém vztahu je patologické. Citově závislý v podstatě kompletně mění svou osobnost s každým svým novým partnerem. Na začátku vztahu v období zamilovanosti se tedy citově závislý může zdát jako ideální partner. Protějšek je pro něj skoro polobůh. Dělá pro něj vše a bezvýhradně ho miluje.

Vady na kráse

Po opadnutí zamilovanosti se však protějšek začíná více věnovat sám sobě, vyhledává více samoty, tráví více času se svými kamarády. V tomto období začíná mít citově závislý problém. Začíná panikařit, že už ho partner nemiluje.

Jediné, na co se po rozchodu soustředí, je opět hledání nového partnera – a vše se opakuje.

Začíná být přehnaně žárlivý, hysterický, vyčítavý nebo propadá pocitům viny, co udělal špatně, kdy a čím se partnerovi znelíbil. V extrémním případě může vyhrožovat i pokusem o sebevraždu. Může vydírat a manipulovat. Citově závislý má pocit, že by s odchodem partnera odešel i kus něho, jeho vlastní osobnosti.

Tento strach je daný právě patologickým přizpůsobováním ve vztahu. Citově závislý jako by při rozchodu opravdu ztratil kus sebe. Většinou už v té době přišel o všechny své zbylé přátele, nemá žádné zájmy, nesnese samotu. Jediné, na co se tedy po rozchodu soustředí, je opět hledání nového partnera – a vše se opakuje.

Najít vlastní osobnost

Citově závislí často přicházejí až po několikaletých neúspěších ve vztazích, kdy jsou stále opouštěni. Přicházejí buď v období rozchodu, nebo samoty, protože obě tyto situace jsou pro ně nesnesitelné. V té chvíli ještě nevědí, že jsou citově závislí, ale hledají pomoc, protože se necítí dobře a chtějí návod, jak nepřijít o partnera.

Využívejte celý web.

Předplatné

Léčba se však postupem času změní na jiný cíl: nalezení vlastních hodnot, zájmů, obnovení sociálních kontaktů, podporu sebevědomí, důvěry ve vlastní schopnosti, nalezení sebe sama. Jen poté je totiž možné si najít vhodný protějšek a spokojený vztah.

0 Otevřít diskuzi

Nejlépe hodnocený komentář: