Léčivé prostředí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 22. 3. 2016 12:50 +10
... A jsme u podstaty toho o čem se ( myslím si ) vedla debata pod včerejším článkem "Potřebujeme ke štěstí druhé?" Ta "nezranitelnost" o které se tam vedla polemika je ( také ) schopnost vyhledat a vytvářet "přijímající prostředí" ve kterém dokážeme vstřebat naše zranění. Nejsme porcelánoví sloni, kteří jsou už jaksi "přednastavení," reagujeme na chlad, na hlad a jiné, taky emoční, vlivy... Musíme si svoje nejdřív "odbolet," abychom se pak mohli zdát druhým "nezranitelnými."
jitka_cholastova 22. 3. 2016 13:00 +30
Jednou jsem takové prostředí zažila. Byla to malá soukromá škola, plná nejrůznějších a občas i trochu svérázných osobností, na obou stranách katedry. Pamatuju si na kluka, který přišel ze školy, kde ho šikanovali. Prakticky nemluvil, nepodíval se vám do očí, nesundal kapuci z hlavy. Během pár měsíců pookřál, uvolnil se, rozmluvil... Jenom tím, jak tam spolu s ostatními byl. Nechali jsme ho prostě být, nikdo na něj neútočil, ale ani se ho nesnažil nějak speciálně "zapojit do kolektivu". Bylo to úžasné místo, které už bohužel neexistuje. Když nad tím přemýšlím, jako klíčové vidím to, když jsou lidi - teď to řeknu trochu nečesky - sami se sebou v pohodě. Vůbec ne nějak dokonalí, to by byla asi i nuda, spíš bez představ o tom, jak by věci měly být "správně", otevření realitě, jaká je. Tohle otevření se realitě bez zbytečného hodnocení vidím jako hodně důležité, a možná to pro začátek i stačí.
Martin Pražan 22. 3. 2016 14:11 +3 v reakci na jitka_cholastova 22. 3. 2016 13:00
O takovemhle bezpodminecnem prijeti a zlepseni ve skolnim prostredi pise casto Torey Hayden. Uzasna autorka :)
LáďaUO 22. 3. 2016 15:21 +9
Moc hezký článek. Léčivé prostředí je určitě základ - ať už je to rodina, místnost pro individuální terapii ve spojení s empatickým terapeutem nebo jakýkoliv prostor pro skupinovou práci tohoto druhu. A někdy ani není potřeba ten dialog, i samotné mlčení v takovém prostředí je léčivé (pokud je vytvořena správná atmosféra). Snad bych jen doplnil, abychom měli na paměti, že takové prostředí slouží k léčení, je to oáza, je to tak trochu skleník a jeho účelem je člověka posílit a naučit ho žít také v tom prostředí každodenní pouště, tam kde takové přijímací a léčivé podmínky vždy nejsou. Pokud se na to nedá pozor, tak příjemné nadšení z léčivého prostředí může být záhy vystřídáno šokem z prostředí, které takové obvykle není. Samozřejmě i prostředí každodenního života si můžeme vybírat a je to na nás, kde a s kým budeme v kontaktu a nemusíme se vrhat zrovna na bitevní pole, abychom trénovali svoji odolnost, ale prostě "nesjíždět se" na tom fajnovém místě :-).
Lukáš 22. 3. 2016 18:00 +6 v reakci na LáďaUO 22. 3. 2016 15:21
Pokud jsme v sobě - vědomí, pak vnímáme to co nás může léčit. Pak snad i platí, že každá změna rytmu života, způsobu přemýšlení, nazírání na svět nás může posunout dál. Někde je to ztišení, zpomalení tempa, pocity bezpečí a jinde naopak - probuzení a povzbuzení životního rytmu, adrenalin... nedá se v tom paušalizovat. A vstřebávání, zpracování našich zranění se děje obojím způsobem, každému podle jeho momentální situace, myslím si. Nejhorší je dlouhodobá nehybnost a následující "proleženiny osobních bolístek" vzniklé stereotypem... :-)
Perceive 22. 3. 2016 19:15 +8
Dýchla na mne z tohoto textu lidskost a vlídnost./ Jak je zmíněna práce s drogově závislými, hluboce se skláním před dobrými snahami všech odborníků, kteří jim pomáháte. Připadá mi, že to musí být strašně těžké, plné zvratů, nevděčné, zdaleka ne každý člověk na to má kombinaci trpělivosti, hranic, přiměřených očekávání, schopnosti ustát, že mnohokrát přijde prohra, a lásky k lidem. A přitom ti lidé potřebují právě nějaké přijímající prostředí, cítit, že mají cenu a že má cenu učit se dodržovat smysluplná pravidla.
Makedonomilec 22. 3. 2016 19:42 +8
Myslím, že v naší zemi je terapeutických center velmi málo a ta existující jsou zaměřena na lidi, jež díky svým závislostem např. na drogách, alkoholu, případně hazardních hrách jsou přímým nebezpečím pro společnost. Je tady ale spousta lidí, u kterých se jejich traumata (odhaduji že tak 10 - 20 % populace vyrůstá v skutečně nevhodném rodinném prostředí), tak nemají kde načerpat ony dovednosti a životní postoje, jež by je ochránily před samotou, zbytečnými konflikty se svým okolím, tito lidé sice nikoho neohrozí, ale jen tak proplují životem a nic za nimi nezůstane. Celý život se trápí. Myslím, že je potřeba tyto lidi podchytit a začít jim pomáhat co nejdříve. Např. že na každé trochu významnější mateřské, základní a střední škole by mělo existovat terapeutické centrum s profesionálním terapeutem a pro školy menší by měl být určen terapeut, který by tyto školy objížděl. Který by mohl identifikovat problémy v chování, zvláštnosti chování žáků a studentů (zejména těch, jež mají kořeny v rodinném prostředí), protože ne každý pedagog toto je schopen rozpoznat a po pravdě řečeno, ne každý pedagog se o toto vlastně zajímá. Aby tyto děti a dospívající mohly být zachyceny terapeutickou léčbou, nebo jiným druhem zásahu. Aby na škole byl přítomen profesionál se zcela jiným úhlem pohledu nežli je pedagog. Nakonec si myslím, že na některých typech škol by takovýto terapeutický pracovník mohl fungovat i jako psychická podpora vlastního pedagogického sboru. Nádherný článek.
Hanča 23. 3. 2016 15:48 +2
Tož to je ale přenádherný článek. Představte si svět, kde omylem nezaplacená složenka nemusí přerůst do fatálních konců například. Protože prostě ji zaplatíme pak a nic se neděje, je to bez následků.....místo represí prostředí podporující.....tohle přesně jsem měla na mysli, když jsem pod článkem Hlad po přátelství americké studie, která přichází k tomu, že přátelství je cenné a prospívá lépe, než individualismus, komentovala slovy "vzhůru zpátky na zahrádky" :-)....do bezpečného prostředí prostě lepších, čistých a obyčejně prostých mezilidských vztahů....jak hezky doplnil Láďa. Ona nabytá svoboda přináší také nejen pozitivní zážitky. Neznalost zákona sice neomlouvá, však nevědomost hříchu nečiní.... Těší mě, že někde na světě existuje takový malý ostrůvek dobra. Osobně....znám naštěstí též, prostředí, kde to takhle funguje. Moc děkuji. :-)
Jana86 1. 4. 2016 12:47 +7 v reakci na Lukáš 22. 3. 2016 12:50
Krásné výstižné: "Musíme si svoje nejdřív odbolet, abychom se pak mohli zdát druhým nezranitelní." Já už jen dodávám, že aby se člověk a potažmo celá tahle společnost začala měnit a léčit, musíme každý začít především u sebe. Mám teď hodně čerstvou zkušenost s vlastním prožíváním a teprve teď vidím, jak moc v nepořádku jsem byla a jsem. Jak "křivdy druhých" jsou vlastně jenom moje očekávání a ryze subjektivní vnímání reality tak, jak bych ji chtěla mít. A poprvé po třiceti letech asi začínám chápat to, jak každý říká, že mám sebe klást na první místo. On to není výraz egoismus a sobeckosti, ale celkem přirozenost (pokud je to ovšem zdravě pojato). Je asi důležité mít léčivé prostředí nejen kolem sebe, ale hlavně sám v sobě. Protože jak to vevnitř funguje, šíří se to dál už samo.
Lukáš 2. 4. 2016 19:07 v reakci na Jana86 1. 4. 2016 12:47
Jano86... a hlídat si to. Uvědomovat si, jestli to léčivé prostředí ve mně zůstává. Nebo někam s rutinou a nepozorností zvyku zase někam "uteklo." Protože jinak se ta zranitelnost zase znovu "krutě objeví."