Máte představu, jak vám to dneska asi pálí? Jestli vám to pálí víc než včera, anebo o trošku míň? Případně jestli byste si tipli, že vám to zítra bude pálit víc?
Řeč je o intelektuální zdatnosti. Podle psychologů je to s ní podobné jako se zdatností fyzickou. Jen si to méně uvědomujeme. Když nejsme ve formě po tělesné stránce, tak nás třeba bolí hlava nebo se zadýcháváme cestou do schodů (jinými slovy, máme zatraceně ošklivou kocovinu!), zatímco když nám tak úplně nefunguje mozek, tak to většinou nepoznáme.
Leda bychom si místo ranní rozcvičky … třeba spočítali pár příkladů. Tak jako americký vysokoškolský učitel Seth Robins, který vybrané aritmetické úlohy nejen počítá, ale zároveň si měří čas, jak rychle mu to jde. No a když už si roky vede tuhle statistiku, tak samozřejmě zkoumá, co jeho intelektuální kondici ovlivňuje.
Musím říct, že by mě to samotného bavilo. A dokážu si představit, že se dají najít korelace například mezi sexuální aktivitou a rychlostí násobení dvouciferných čísel. Výsledek Robinsova zkoumání je méně bulvární, přesto však zajímavý. Zjistil, že když sní půlku balení másla (tři polévkové lžíce, pro hnidopichy 60 gramů) denně, tak je chytřejší.
To vše se odehrálo na konferenci lidí, kteří se … jak to nazvat? … prostě kteří se měří. Je to úchylka? Neřekl bych, spíše něco, co nám umožnily technologie. Co to je? Celkem bezbolestně a snadno lze změřit, kolik za den uděláme kroků, kolik vystoupáme schodů, jaké překonáme převýšení, kolikrát udeří naše srdce, jaké množství kalorií sníme, případně jak často pocítíme sexuální vzrušení.
Je to k něčemu dobré? Řekněme, že řadu lidí to prostě zajímá. A fascinuje je představa, že všechny tyto proměnné srovnají do tabulek a grafů. A že … snad? možná? … najdou mezi těmi čísly a čárami nějakou souvislost.
Robins si myslí, že ji našel a že se ta tajemná ingredience jmenuje máslo. Nehodlám s ním polemizovat. Nemám nic proti živočišným tukům, proti kaloriím ani proti nezdravé výživě. Ba naopak! Ale stejně moc jeho teorii nevěřím. Což nejsem sám, na přelomu října a listopadu se proto odehrával zajímavý experiment. Jedna webová stránka angažovala dobrovolníky a pověřila je tím, aby a) jedli hodně másla a b) řešili každý den aritmetické úlohy. A všechno samozřejmě pečlivě na web zaznamenávali.
Pokud se teorie o zlepšování počtářských schopností prověří, je to možná cesta, jak řešit nový celonárodní problém zvaný moc těžká maturita z matiky.
Jak to dopadlo, zatím nevíme. Ale naplňuje mě to optimismem, že si weboví uživatelé nenechají věšet bulíky na nos. Výhodou webu a Googlu je, že bulíky se staly ohroženým druhem. Slyšíte například někoho vyprávět o tom, že siamské kočky umějí řešit diferenciální rovnice a že to prokázal průzkum … já nevím, například nějaké menší univerzity na americkém Středozápadě?
Před deseti nebo patnácti lety bychom museli srazit podpatky a říct, že jestli to fakt v tom americkém buranově prokázali, tak teda jo. Ale dnes? Zadáte do Googlu „diferenciální rovnice“ a „siamské kočky“ … a pokud na první stránce nevyskočí kýžený průzkum, víte, že jste se stali obětí podvodníka.
Těším se, jak webový experiment s půlkou osminky másla denně dopadne. Pokud se teorie o zlepšování počtářských schopností prověří, je to možná cesta, jak řešit nový celonárodní problém zvaný „moc těžká maturita z matiky“. Kromě ministra školství pak nárůst konzumace másla jistě potěší i resort zemědělství.
Článek vyšel v týdeníku Reflex. Ilustrace Marek Douša.
