Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Mateřství je infekční

Facebook už nemám zaplněný fotkami přiopilých známých. Dnes se na mě šklebí jejich malé ratolesti.

Ze seriálu: Baby on Board

Olga Trampotová

Olga Trampotová

28. 6. 2013

Můj svět se změnil. Zatímco dříve byly ulice přeplněné davem zešedlých, unylých a průměrně obtloustlých Slovanů, dnes se po veřejných místech producírují dýchavičné ženy s polokulatým břichem a zahřátými prsy a hrdě si to trádují směrem k porodnímu dobrodružství. Popřípadě tlačí kočár a ňuňají nad čerstvými miminky. Jsou všude a je jich čím dál tím víc!

Začínám věřit, že mateřství je infekční. Před Vánoci se kamarádka loučila se svobodou, neb jí Ježíšek nadělil mimino. Na cudné párty s chlebíčky a dortíčkem se pochlubila další přísedící holčina ultrazvukem svého outěžku a v dubnu už pořádala vlastní předporodní oslavu. Na tu jsem dorazila nenápadně těhotná, a tak mi byla předána plodnostní štafeta. V říjnu slavím. Kdo je další na řadě?

Jako bychom byly naprogramované množit se v podobnou dobu a zároveň naivně věřit, že jsme se všechny pro mateřství svobodně rozhodly. Nerozhodují se ale náhodou spíš naše děti? Malí padouchové se v přednebí domluví a naskáčou kamarádkám do břicha v maximálním rozmezí jednoho roku, aby měli zajištěn přísun stejně starých kamarádů.

Prvně to na mě vyzkoušela přes alkohol a nechráněnou jízdu s neznámým cizincem pochybných kvalit, leč byla vyhnána ukrutným postinorem.

Tak třeba Žofie, Antonie a Julie je holčičí trojka roku 2013, dědičky klanu poslinných sester, který jsme ve třinácti letech stvořily na letních táborech a udržujeme dodnes. Naše sesterstvo je propojeno tělní tekutinou. Vedle hysterických záchvatů smíchu jsme totiž nezištně sdílely i společné tee-pee, tatranky, lžíce, lízátka a kartáčky na zuby.

Mámo, já tě chci!

Malá Antonie byla zplozená jako první. Jediná poslušná holka z celé trojky přišla na svět podle rodičovského plánu. Zbylé dvě cácorky použily paradoxní strategii. Aby se stihly narodit v podobnou dobu, pozdržely vejce ve vaječnících, povolily mu vyloupnout se až s extrémním zpožděním a zajistily si tak setkání se žhavou spermií. Žofie se za tímto účelem neštítila poslat na maminu šíleného komára a paratyfus. Je poznat, že po tátovi je z kasty bojovníků.

Moje Julie měla jiný problém. Čerstvě a šťastně nezadanou matku, jež plánovala období svobody protáhnout na dobu neurčitou. Prvně to na mě vyzkoušela přes alkohol a nechráněnou jízdu s neznámým cizincem pochybných kvalit, leč byla vyhnána ukrutným postinorem. Ten zvládl kromě nemorálního exodu na pár měsíců úplně oblbnout i vaječníky. Vejce byla vypouštěna bez ladu a skladu. Julii to hrálo do karet.

Začali jsme se rozmnožovat všichni zároveň, ale alespoň jména vybíráme na rozdíl od našich rodičů originální!

Vytasila tedy rychle eso z rukávu – svého tatínka. Nadsamce, který se jen tak ničeho nezalekne a v jehož mladém těle vře armáda rychlých spermií. Nadsamce, který dosahuje záviděníhodných met s desetiletým předstihem před svými vrstevníky. Nadsamce, který jí předá všechny své genetické nadvýhody, nakoupí v New Yorku desítky růžových šatiček a bude netrpělivě čekat, až ho přes břicho poprvé pořádně kopne.

Krkolomná strategie se vyplatila. Za několik měsíců započala svoji velkolepou existenci v břiše. Mezi jejími narozeninami, mými narozeninami a narozeninami našeho vztahu bude jen pár dnů. Tomu se říká perfektní načasování.

Samuel, Teodor, Žofie…

A to není vše. Počet svateb, započatých dětí a čerstvých miminek v okruhu blízkých nezadržitelně roste. Facebook už nemám zaplněný fotkami přiopilých známých. Dnes se na mě šklebí jejich malé ratolesti. V rozporu se svým decentním záměrem jsem už taky vyvěsila černobílé šmouhy z ultrazvuku. Pozorní přátelé rozpoznali profil nebesky krásné Julie a klikli na „to se mi líbí“. Protože se to tak dělá a protože to těší.

No tak dobře. Jsme stádo. Začali jsme se rozmnožovat všichni zároveň, ale alespoň jména vybíráme na rozdíl od našich rodičů originální! Žádné ošklivé Hany, Dany, Petry a Lenky. Žádní Petrové, Pavlové a Jiří. V mém okolí jsou to samé neobnošené skvosty: Matouš, Teodor, Antonie, Žofie, Samuel, Jonatán. Za čtyři měsíce k nim přidám Jůlinku. Přece jenom je vidět, že jsme vyrůstaly ve svobodné společnosti, těším se.

A pak se kouknu na grafy a statistiky. Matoušů jsou mraky. Počet Julií, Antonií a Žofií během posledních let prudce stoupá. Stejně tak Samuelů začíná být hodně. Statistická křivka Teodorů a Jonatánů letí nahoru. Jó, kdybych svoji holčičku pojmenovala Božena, Blažena, nebo Květoslava, to bych byla originální frajerka.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jenže koho si představím pod takovým jménem? Starou obtloustlou bábu s trvalou a fialovým přelivem. A koho si přestavím pod Rozálií, Amelií, Sofií, Emou a Josefínou? Okouzlující děvče s francouzským šmrncem, které vystudovalo v cizině, mluví plynně anglicky, německy a řecky, procestovalo půlku světa a oplývá sociálním cítěním.

A tak to bude Julie. Možná, že stejně jako některá její spolužačka. A určitě stejně jako 768 holčiček v roce 2011.

Diskuse 0