Metrem na psychiatrii — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Markéta 10. 3. 2011 14:59 +2
Tak to je krásný! Františku, i doktoři jsou jenom lidi. :) Mám tě ráda, elektronko! :))*
Petra Tomisová 11. 3. 2011 06:26 +2
Dnes ráno som sa zobudiala s tak čiernou dierou pri posteli, ktorá mi vhupsla do hlavy, že som zírala jak puk - ešte stále mám v mozgovni guličky, čo mi podrývajú morálku aj rovnováhu (alkohol za to nemôže, ten v tom nemá ani kvapku) A tak som si povedala, že sa mrknem, či niečo nepíšeš. A ejhľa, že áno. S potešením - prečítané - vstrebané. Len bacha, pri tom kotúľaní, nech ťa niekto miesto dvihnutia nezadupe do dlažby ... inak by to mohlo by snáď dobré. Apropo, ja teda verím, že i lekári sú ľudia, ale za ten "vtip" by si asistenka vypočula niečo, čo by jej hodne dlho v hlavinke poriadky robilo ... ochechula jedna
Jan Hema 11. 3. 2011 15:17 +3
Jak bych četl svůj deník z Bohnic. Já měl ale psychiatry muže. Karel Nešpor byl nepříjemný, neosobní, přísný, až později jsem ocenil jeho způsob burcování nás suiciďáků z letargie. Martin Hollý serióznost sama, koutky nezvedl, ale v očích čitelný zájem pomoci. Myslím, že ženské, z nichž čiší vlastní emoce, by neměly dělat psychiatrii. Tebe, spolutrpiteli, asi podržela tvá tvůrčí kreativita. Cítím, že tvé podvědomí se, aniž sis to uvědědomoval, těšilo, jak pošleš svůj příběh dál...
Milena Průšová 11. 3. 2011 16:53 +4
Jak mohl ten černý lak paní doktorku nedojmout či aspoň ji nepřimět si o tomto protestu nepohovořit, nechápu. Já nejsem zrovna matka k pohledání, ale jak mi dcera zamávala před očima černými drápky, šlo vše vedle a byla jsem k dispozici jen jí. Aha, ta paní doktroka byla asi až příliš mladá... Ale i mladé učitelky naučí děti třeba číst...
František Růžička 12. 3. 2011 11:14 +1 v reakci na Jan Hema 11. 3. 2011 15:17
Honzo, pravda, psychiatr(muž, nebo žena), o tom jsem fakty nepřemejšlel až tak. Něco na tom bude..!S tím "pošli to dál" máš pravdu : mně psaní o strašidelných zážitcích dost pomáhá, i když tentokrát mi nebylo až tak hejsa, když jsem se na psychiatrii Ke Karlovu "přenes" : dneska je to na chlup dva dny, co mě tam z ulice přivezli. ... jen dodám, že při týhle příležitosti vidím dokořán otevřená ústa Karla Gotta a ´jeho´ "Pošli to dááááál" - ten člověk o tom možná ani neví, ale svýma písničkama mě dokázal mnohdy dovést až ke skřípění zubů: jinak je zřejmě nedotknutelnej - jen Milan Kundera si o něm dovolil říct, že je to "idiot hudby", a to už seděl předaleko u kavárenskýho stolku v Paříži, ve městě, kde asi už zůstane napořád. Děkuju za "reakci", držme se nad vodou, ahoj. f.r.
Jan Hema 12. 3. 2011 23:26 +1
Pochopil jsem, že se stalo dva roky a ne dva dny dozadu, viď? Já už osm a mám pocit, že vzpomínka je z cizího a ne mého života. Tak jak říkáš, držme se. :)
Julie 13. 3. 2011 21:41 +4
Někdy se mi zdá, že si někteří psychiatři myslí, že si mohou vše dovolit, protože hlas pacienta, ať je jakkoliv vzdělaný, nic neznamená proti jejich. Inu, i takováto "moc" člověka mění. Někteří se mi také zdají namyšlení a povýšení, přičemž není na co. Lidi, kteří se před nimi "sklání", neustále ponoukám k tomu, aby si sami nastudovali co mohou a naučili se být kritičtí, ptát se, hledat, ověřovat, nenechat si nic namluvit. Divím se, že jsi to, Františku, té protivné doktorce hned nevytmavil, já bych se asi neudržela a hned ji "sprdla", případně si připravila vhodné argumenty a vystoupila proti ní na formální úrovni. To, co píšeš, mi připadá fakt hrozné. Jinak držím palce a těším se na další díl! Napiš také něco o psychoterapii, Tvých zkušenostech s ní, který přístup Ti nejvíce pomohl,případně ještě o mániích, jak na ně lidé a psychiatři reagovali atd. Díky.
Markéta 14. 3. 2011 09:19 +1 v reakci na Julie 13. 3. 2011 21:41
Ono je pro člověka s psychickými problémy někdy velmi těžké obořit se na doktora, na svou "spásu". Ne každý to dokáže, navíc - pokud člověk courá od jednoho doktora k druhému už několik let - je, v podstatě, proti těmto projevům obrněný. Jediné, co může udělat je - nevrátit se tam. A zkoušet zas nové doktory. Není to jednoduché, já si, například, ke svému několikátému doktorovi dosud nenašla důvěru - tak nikam nechodím. Ale já si to ještě můžu dovolit.. Nicméně - i doktoři můžou mít své problémy a i když je velmi neprofesionální odrážet svůj osobní život do své práce, může se to stát. Každému. Nikdo není dokonalý, přece. Každopádně ta pani uvedená v článku je jistě vyhořelým exemplářem vhodný k vyexpedování kamsi do Mongolska. Zdravím, Františku a drž se. :-*
František Růžička 14. 3. 2011 18:01 +5 v reakci na Julie 13. 3. 2011 21:41
Julie, nekoho "sprdnout" je, zda se, to prvni, co cloveka napadne, kdyz vidi nebo cte, ze si nekdo na tom druhym, v tom momente tak ci onak "podrizenym", slabsim, jak chces, brousi pero, lesti svy ego atp. Ale 1. ja byl skutecne TAK dole, ze jsem poradne ani mluvit nemoh - to jsem nebyl vubec ja, kdyz na to dneska zpetne koukam - a to je to strasny,myslim. 2. Kdyz uvazim, ze bych se snad dokazal nejak vymacknout, stejne : preci se nemuzu hadat s lekarkou, ktera "nasefovala" treba i to, jaky leky tam do me cpali. Byl jsem tam proste po pokusu o sebevrazdu zavrenej na psychiatrii a jediny, ceho jsem chtel dosahnout : PRYC ODTUD. I proto jsem, i kdyz to nemam rad(to netvrdim doboha, ze nikdy nezalzu) lhal, delal vsechno pro to, abych se na svobode nejak usebral - a podarilo se mi to, byt az za nejaky cas, kdyz jsem se zbavil vsech tech jedu, jez jsem mel v sobe. Odmitnout je muzes zkusit: nepolknes Valproát a Zyprexu? OK, dostanes injekci : jsem takovehoto zachazeni primym svedkem. ...je to hrozne, ale je to tak proste. I proto jsem tyto radky psal - veril jsem , ze treba k pani asistentce Tereze Uhrove donese se aspon neco z myho pribehu,kterej tady ze sebe uz od kvetna lonskeho roku soukam, ze svym psanim aspon upozornim na az nelidsky vztahy psychiatr-pacient, ktery e x i s t u j o u. "Tam" nejsi Julie, ale cislo diagnozy - a to je des. ....A je mi moc lito tech pacientu, ktere tohle teprve ceka.
František Růžička 14. 3. 2011 19:59 +3 v reakci na Julie 13. 3. 2011 21:41
p.s. omlouvám se, že sem ještě cpu svý slova, ale nevešla se mi do odpovědi pro Julii: domnívám se, že největší chyba je v s y s t é m u :a v tom se pak různě potácejí nejen pacienti, ale i lékaři. Drobný příklad: když za mnou zavřeli na psychiatrii Ke Karlovu oddělení č.9 (izolace) a dva dny nato, pokud se nepletu, mi dal zdravotní bratr podepsat dva listy papíru popsané drobným písmem, podepsal jsem je, byť jsem neměl brejle a nevěděl vůbec, co text obsahuje. Řekli mi: "kdykoli budete chtít, můžete to změnit"(?) - ale v tý chvíli bych snad podepsal všechno, abych měl pokoj - a byl jsem skutečně na dně. Onen pověstný "kombajn" prostě jede a nechává šrámy nejen na duších pacientů, ale, myslím , i doktorů - záleží na tom, jak se k pacientovi ten který postaví...já zažil při svých trampotách , bohužel, už většinu těch vyhořelých, v "lepším" případě před oním obávaným burn out efektem. S pozdravem f.r.
ara 28. 3. 2011 21:44
Sorry za mou cestinu Clovek neonemocni, fyzicky nebo psychicky, bez priciny. Dnesni medicinske vedy leci choroby tim, ze se lekmi snazi utlumit bolestive symptomy, ktere doprovazi samolecebni fazy organizmu, kdy se uz telo zotavuje a vraci do normalu. Tim muzou spusobit, ze prirozeny lecebni cyklus se prerusi, ukonci predcasne, nebo ho vrhnou kus nazpatek, organizmus zacina lecebni fazy odznovu, a kdyz se to opakuje dal, muze to vyustit do chronickych chorob. Lidsky organizmus je dokonaly stroj a onemocnet muze jen ze skutocnych biologickych problemu (to nejsou psychicke problemy), ktere so projevi onemocnenim ve fyzicke nebo psychicke rovine. Onemocnime, kdyz zazijeme traumu a nevyresime ji napr. i tim, ze se sverime nekomu, kto nas pochopi (nejen vyslechne). Tramu muzeme zazit z Revirniho konflitku – nekdo nam narusil nas zivotny prostor a my dostaneme strach ze strachu, ze budeme hladovet ze strachu z napadeni, ohrozeni v nasem rajonu ale i na cizich mistach Tito konflikty meli nasi davni predkove a zazivaji je i zvirata. Je mozne, ze ste zazil revirny konflikt s otcem, citil ste se ohrozen a nejisty v okoli domova, mozna ste se pokladal za soucast reviru otce a on Vas slovne odmitl, kdyz napr.Vas srovnal s autem. Jste zmatenej, nebo tusite, ze pro lidi muzete mit hodnotu nejake veci. A kdyz si to mysli vlastni otec, tak co pak jeste cizi lidi. Clovek ma smysl pro dobro, ale kdyz nema rad jednoho z rodicu, a pritom napr. v skole dostava informace, ze rodina je zakla
ara 28. 3. 2011 22:33
, ze rodina je zaklad atd, dostava sa do vnitrniho konflitku a muze citit vinu za to co si mysli. Vase rodina Vam mozna pripadala slaba a proto uz rodinu zakladat nechcete, nechcete to zazit znovu. Jina orientace nebo alkoholizmus je jen naplneni toho rozhodnuti z detstvi. Bipolarni afektivitu ste si mohli rozvinout, kdyz ste ako dite byly venku relativne svobodni a doma se Vam skracoval dych od napeti.
zuzana benova 14. 6. 2011 21:53 +2
nemam slov. prave vcera ma po 3mesiacoch pustili z psychiatrie v pezinku. podmienky a terapie asi ako vsade inde (domecek som tiez kreslila, uff nostalgia) ale lekarka a mne priradena psychologicka mali silno ludsky pristup. slniecka. ocividne som mala stastie... drzim palce v boji so zivotom. ja ho uz akceptujem, i ked nan nestacim. z.
michal 8. 12. 2011 14:12
Dobrý den. Mám také zkušenosti s tímto pracovištěm, vesměs hrozné. Rád bych získal na autora kontakt. Fandím.
T. 26. 2. 2014 20:43 +1
-- „Ale ale, co to tady máme? Skrytej talent na vesnici!“ vyletí z ní příšernej fousatej antifór. A já přes svůj výkres činím kosočtverec, který tak často zdobí naše baráky i močí páchnoucí podchody.-- To připomíná chybu, která bývala, asi i bývá vyčítána klasickým Domovům důchodců - zaměstnankyně pohladí starce po vlasech, tyká jim, chová se k nim jako k dětem. Nevhodné.