Mluvte s cizími lidmi, vyplatí se to — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milos 20. 8. 2012 06:53 +11
"Jinak řečeno, většina účastníků se spoléhala na pomoc a ochotu téměř cizích lidí." Ak si niekto vsimol zaujimavu vec ze v pripade nudze nam pomoze vzdy skvor cudzi clovek ako rodina alebo dobry kamarati pochopi o com to je. Tu vobec nejde o to ze by cudzi ludia boli z ineho sveta v podstate ide o zavist ta hra rolu aj pri pomoci v hladani prace. Cudzi clovek nas dobre nepozna nema co zavidiet a preto skvor vybavi pracu alebo ciastocne pomoze s jej ziskanim ako niekto z kamaratov alebo ludi ktorych dobre pozname ti totiz poznaju nas a slak by ich trafil keby sme mali lepsie alebo podobne dobre platene zamestnanie ako oni. Ak by sa svet zbavil zavisti a mamonu nastupi dokonala spolocnost...
richard 20. 8. 2012 09:36 +18
Jak překonat překážky, jež nám brání využívat poznatků uvedených v článku? teorie, neboli poznatky jsou zprostředkované rozumové modely, které odhlížejí od emocí, jež se k situaci vážou Všimněte si, že např. vůbec nepíšete jak se Váš kamarád při svém jednání cítil, co prožíval, zřejmě se předpokládá, že byl se svým jednáním spokojený, cítil se dobře a že by se v jeho kůži takto cítil každý, ale....... Např. mně emoce a určité potřeby brání v tom, abych šel s někým na pivo a snažil se od něj získat strategii jak uspět, navíc mám v sobě vnitřní odpor vůči jakýmkoliv technikám u přijímacího hovoru, prostě mi nedělá dobře pitvořit se před někým, snažit se ze sebe udělat "cosi", jež naplňuje představu někoho jiného, ikdyž si uvědomuji, že je to ve společnosti asi nutné.... tak tohle brání v uskutečnění daných poznatků mně - zřejmě odlišné potřeby, motivace, emoce a povaha od hlavní postavy modelové situace, ale rozhodně nepopírám, že to, co popisujete u mnohých funguje, člověk však musí být s modelem emočně ztotožněný, podobně jako např. s osobní filosofií nebo vírou, musí mu to prostě dávat emoční smysl......
Viktoria 20. 8. 2012 10:52 +7 v reakci na Milos 20. 8. 2012 06:53
Dokonalá společnost nastoupí tehdy, když se lidé nebudou bránit změnit své dosavadní myšlení. Společnost se nemůže zbavit závisti a podobných negativních vlastností, pokud ke všemu bude přistupovat s pesimismem, trvat na svém názoru a popírat, že teorie a postoje jiných lidí mohou být správné. I ti naši nejbližší toho možná vědí mnohem víc, než si myslíme. Ovšem někteří se držíme toho, že je známe příliš dobře, a tak nehledáme pomoc u nich, ale u lidí, které neznáme. Člověk jako člověk. Nikdy nevyčerpatelný. Možná bychom se mohli více zaposlouchat do toho, co se nám lidé snaží říci, než ihned odmítat a nastolovat svůj názor, jakožto jediný správný.
David 21. 8. 2012 02:36 +5 v reakci na richard 20. 8. 2012 09:36
Pane Richarde, proc si tak komplikujete zivot tema idealismama a odporama? Kdyz nebudete umet varit, prectete si recept, protoze jinak vznikne paskvil. Kdyz budete chtit pestovat mrkev, musi vam nekdo rict, ze ji musite "vyjednotit", jinak budete taky o hladu. Kdyz pujdete zadat o praci, potrebuje vedet, co zamestnavatele zajima, u pohovoru se nebudete rok poznavat. Muzete byt nejlepsi kandidat na svete, ale kdyz to nebudete umet sdelit, muzete si schopnosti strcit za klobouk. Nejde tu o zadny emocni ztotozneni s modelem, ale o to nebejt trubka a zjistit si, cim jsem pro druhy dulezitej a jak mu to sdelit, aby to pochopil. Jinak v clanku je velka pravda. Je to takovy hezky paradox. Kdyz chci rozsirit sve obzory, musim za cizimi. Problem mam snad jen s vedomim, proc by mi mel pomahat a venovat cas nekdo, kdo me nezna. Dukladnost zadatele z clanku je nicmene poucna, nad tim se zamyslim.
David 21. 8. 2012 02:58 +4 v reakci na Viktoria 20. 8. 2012 10:52
Mne se u tohodle clanku vybavil spis podobny princip pri rozmnozovani, kdy blizke pribuzenske svazky vedou k degeneraci a zadouci je ruznorody genovy material. Tak, jak to je v clanku - blizci vedi to, co vite i vy, v tom je jejich hodnota, ale cizi lide vam mohou prinest nove informace a novy uhel pohledu.
richard 21. 8. 2012 10:35 +1 v reakci na David 21. 8. 2012 02:36
Vy také opomíjete skutečnost, že u sázení sázení mrkve nebo vaření polévky něco cítím a pravděpodobně to budou jiné pocity než máte Vy, někdy mohou být zcela odlišné, tedy na opačných pólech prožívání. Můj problém tedy není o tom, že bych se považoval za neschopného uvařit polévku, ujednotit mrkev či plácat nesmysly u přijímacího pohovoru, mně to jen často nedává emocionální smysl (necítím se u toho dobře a výsledek mě také neuspokojuje), ale máte pravdu s argumentem sebezáchovy, tento funguje jako sebedonucovací prostředek, který mi pomáhá přežít (ovšem bez ohledu na stav prožívání), což není úplně totéž jako cítit se v životě relativně spokojený a prožívat jeho smysl, navíc občas selže i ten pud sebezáchovy. Komplikovanost není důsledek mé vědomé vůle nebo svobodné volby. Od malička mám problémy s přecitlivělostí a určitou labilitou, která se v dospívání přehoupla kamsi do temnot.
richard 21. 8. 2012 10:40 v reakci na richard 21. 8. 2012 10:35
doplnění: pozitivní výsledek mě často neuspokojuje
richard 21. 8. 2012 10:42 v reakci na richard 21. 8. 2012 10:40
jinak řečeno: "je mi to jedno", abych u podobných věcí vůbec něco pozitivního cítíl, musím bavit sám sebe, třeba tím, že sem sarkastický:D
David 21. 8. 2012 23:51 +1 v reakci na richard 21. 8. 2012 10:35
Promiňte mi tu trubku, nebylo to ode mne moc hezké. S těmi emocemi to máte zřejmě těžší, než jsem schopen pochopit. A také vám rozumím, také jsem podobné problémy měl a stále se s nimi částečně potýkám. Ale docházím k tomu, že řídit se podle emocionálního smyslu v některých oblastech není moc praktické, a tak když mě takové potřeby pohltí, snažím se sám sobě domlouvat. Mám pocit, že kdyby lovci mamutů řešili práci podle emocionálního smyslu, tak by tu těď diskutovali pravděpodobně ti mamuti. A lovci mamutů jsou odmalička můj vzor.
richard 22. 8. 2012 18:52 v reakci na David 21. 8. 2012 23:51
jako lovec mamutů bych asi moc neuspěl, hrát v týmu mi dělá problém, kolektivismus vlastně nesnáším....a nemám ho spojený jen s komoušema, ale i s tzv. pracovními kolektivy ...
Jana 25. 8. 2012 14:18
Je mi jasné, kam článek míří. Úplně něco jiného je potkat cizího člověka - podvodníka a potkat člověka, kterého se zeptáme nezávazně na názor. Je to stará věc. Vzpomínám na školní léta, ve své třídě jsem nekamarádila s nikým. Přítelkyni jsem měla ve vedlejší třídě. Byly to vzácné chvíle, trvalo to dlouhé roky, navštěvovaly jsme se, nikdy na ten vztah nezapomenu. Lidi, které jsem měla kolem sebe denně mi nikdy s ničím nepomohli. Asi to byl důvod, že jsem se obracela úplně jinam. 11 let jsem bydlela ve velkoměstě. Bylo těžké si tam zvykat. Žít nový život. Rodina mi vzkázala, no to musíš zvládnout! Pomohli mi úplně cizí lidé....