Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Moudřejší ustoupí?

Každý dobře zvládnutý konflikt posiluje naše sebevědomí a zlepšuje vztahy s okolím.

Vít Vařák

Vít Vařák

9. 9. 2011

Moudřejší ustoupí. Tohle lidové rčení má mnoho odpůrců. Vždyť na první pohled zní nelogicky. Přece kdyby moudřejší vždycky ustupovali, svět ovládnou blbci.

Nicméně v případě vyhroceného konfliktu, který neřeší žádný konkrétní problém, nese se na vlně adrenalinu a jeho obsahem je jen a pouze boj o to, kdo z účastníků je záporňák a kdo klaďas, případně kdo je blb a kdo lumen, je ústup jediné rozumné řešení.

Ale co když je podstatou konfliktu opravdu reálný problém, jehož vyřešení je pro účastníky (a mnohdy nejen pro ně) zcela zásadní? V takovém případě opravdu není ústup moudřejšího na místě. Pak bychom opravdu měli jednat.

Odhalte zájmy protistrany

V průběhu konfliktu je naprosto klíčové odhalit za postoji, které nám druhý účastník sporu sděluje, skutečné pohnutky, které ho k tomu vedou. Nic se neděje bez příčiny. Příčina ovšem často zůstává skrytá – mnohdy i tomu, kdo spor vyvolal.

Bez odhalení skutečné motivace druhé strany se nikdy nedostaneme k podstatě konfliktu. Budeme se kolem ní jen bezmocně motat v kruzích.

Když můj známý přišel v průběhu finanční krize o práci a byl delší čas nezaměstnaný, začal permanentně nadávat na Romy. Že se jenom flákají po ulicích, kradou, fetují, hrají na automatech a zneužívají sociální systém.

Zajímavé je, že než o práci přišel, žádný problém s Romy neměl. Ve skutečnosti mu nešlo o řešení nějakých romských problémů. Byl nespokojený sám se sebou.

Jeho skutečným zájmem bylo mít zase práci a cítit se jako plnohodnotný člen společnosti. To, o čem mluvil nahlas, bylo jen zástupným problémem. Přesto se právě kvůli „romské otázce“ dostával do konfliktů s lidmi, kteří měli na věc jiný názor.

Tyto konflikty samozřejmě nikdy nikam nevedly. A také brzy zázračně ustaly – hned jak si konečně našel nové zaměstnání.

Člověk rozumný, nebo člověk emocionální?

Základem konfliktu je obvykle konkrétní problém, který je třeba vyřešit, přičemž každý z účastníků má na jeho řešení jiný názor. Potud by se zdálo, že se problém v průběhu konfliktu za pomoci myšlení a racionálních argumentů vyřeší a jde se dál.

Jenže ouha. Účastníky konfliktu obvykle nejsou počítače, ale lidé. Lidé, kteří se sice sami jako živočišný druh označují termínem Homo sapiens sapiens, tedy Člověk rozumný, nicméně čistý rozum není právě to, čím by se v případě konfliktu řídili.

Nad zatemněným úsudkem často přebírá vládu vlastní ego. A čím více se do konfliktu zapojuje ego, tím více se z něho stává verbální souboj o to, kdo je chytřejší.

Z historických důvodů, kdy v případě konfliktu šlo většinou o život, zažívá člověk v takové situaci pocit ohrožení. Tělo spouští stresovou reakci a připravuje se na boj nebo útěk: teď není třeba přemýšlet, je třeba jednat!

A tak místo toho, aby organismus zásobil krví primárně mozek a umožnil mu tak co nejefektivnější fungování, přepne krevní oběh do velkých svalů a zahájí celou sérii biochemických procesů, jež člověka sice dobře připraví na boj, hůř však na přemýšlení.

A podle toho pak konflikt obvykle vypadá. Zjednodušeně řečeno se v takové situaci chováme méně jako lidé a více jako zvířata. Nad zatemněným úsudkem pak často přebírá vládu vlastní ego. A čím více se do konfliktu zapojuje ego, tím více se z něho stává verbální souboj o to, kdo je chytřejší, schopnější, morálnější, kdo dokáže lépe formulovat argumenty na podporu svých tvrzení.

Původní problém, původní příčina konfliktu, se pomalu  odsouvá do pozadí a postupně pro účastníky ztrácí na důležitosti.

Ovlivněte vnímání toho druhého

Hraničním typem konfliktu je situace, kdy se jeden snaží ponížit druhého a vybít si na něm nahromaděnou agresi. Pro takový konflikt si jeden z účastníků vytvoří zástupný problém, jehož následné „řešení“ je pouze záminkou.

Výsledkem takových konfliktů není nikdy nic pozitivního. Přinášejí pouze pokažené vztahy, pocity nepochopení a ublížení v osobní rovině.

Nejsilnější zbraní není sofistikované srážení argumentů oponenta, ale pravý opak: vyjádření respektu k jeho názorům.

K vyřešení konfliktu musíme především najít společnou řeč. Navodit atmosféru důvěry a bezpečí, která vyřadí stresovou reakci organismu a člověk se pak může lépe věnovat racionálnímu řešení podstaty konfliktu.

Nejsilnější zbraní v takovém případě určitě není více či méně sofistikované srážení argumentů oponenta, ale pravý opak: vyjádření respektu k jeho názorům.

Zjištění, že vás druhá strana konfliktu bere vážně, i když má v současné době na podstatu konfliktu jiný názor, působí téměř zázračně. Otupí útočnost i zakopávání se v obranných pozicích a posune dialog na vyšší úroveň. V průběhu konfliktu proto:

  • pečlivě dbejte na to, abyste neustále nedeklarovali a nepodporovali své stanovisko
  • ptejte se na názor toho druhého a s opravdovým zájmem mu naslouchejte
  • následně shrňte svými slovy to, co řekl, čímž dáte najevo, že mu skutečně pozorně nasloucháte a přemýšlíte o jeho stanovisku.

Stále se vědomě soustřeďte na to, abyste nezačali na druhého útočit a soudit ho. Vždy vyjadřujte spíš své pocity (jsem vážně zklamaný z toho, že…), než obecné soudy.

Zklidněte to

Pokud kdykoliv průběhu konfliktu zaznamenáte, že začínáte opouštět racionální rovinu a necháváte se příliš strhnout emocemi, zkuste některou z následujících jednoduchých technik, jak zklidnit organismus a vrátit se zpět do stavu vyrovnanosti a rozvahy, který je k smysluplnému vyřešení konfliktu nezbytný.

Pokud nepohrdnete něčím lehce esoterickým, zkuste svému protějšku v duchu opakovat mantru z havajské techniky Ho’oponopono.

Principem je začít se vědomě soustředit na nějakou jednoduchou, nejlépe pravidelně se opakující činnost, která na chvíli odvede naši pozornost od probíhajícího konfliktu a umožní člověku zklidnit se a podívat se na probíhající konflikt z určitého odstupu.

  • Můžete zkusit třeba prosté a notoricky známé počítání od jedné do deseti.
  • Můžete zkusit pomalu, pravidelně a zhluboka dýchat a soustředit se na každý nádech a výdech.
  • Pokud nepohrdnete něčím lehce esoterickým, zkuste svému protějšku v duchu opakovat mantru z havajské techniky Ho’oponopono, která je založena na vyčištění mysli a zbavení se přebujelého ega: „Miluji Tě. Omluvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti.“

Staňte se mistrem konfliktů

Přístup k řešení konfliktu je do značné míry dán dynamikou osobnosti. Těžko tak můžeme předpokládat u cholerického extroverta, že bude konflikty řešit racionálně a v klidu. Každý se ale může alespoň snažit, s přihlédnutím ke svému vrozenému temperamentu, aby v konfliktní situaci reagoval co nejracionálněji a více či méně udržel na uzdě stresovou reakci a s ní spojené pudové chování.

Pokud se budete držet uvedených zásad, budete každý další konflikt zvládat lépe a lépe. Odměnou vám bude dobrý pocit ze sebe sama i ze svého okolí. Každý racionálně zvládnutý konflikt totiž posiluje sebevědomí a zlepšuje mezilidské vztahy.

A pamatujte na to, že konflikt není z podstaty nic zlého. Výraz konflikt pochází z latinského conflictus, neboli  srážka, střet. Lze jej tak na nejobecnější úrovni vnímat jako střet něčeho s něčím, třeba vašich dlaní při tlesknutí. Konflikt není nic negativního nebo dokonce patologického. Jde o běžnou součást světa, který se skrze řešení konfliktů přirozeně vyvíjí. 

Diskuse 0