Mrtvý Homolka — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milos 24. 9. 2012 07:31 +7
A preco pochvala? Ak niekto nieco urobi mal by to robit z presvedcenia a byt spokojny so svojou pracou bez toho aby za to ocakaval pochvalu. Niekde bude chyba ak ktokolvek cokolvek robi pre to aby bol chvaleny.
Jan Majer 24. 9. 2012 07:43 +25 v reakci na Milos 24. 9. 2012 07:31
Miloši, respekt je pro člověka důležitý, uznání druhých je jedna z přirozených lidských potřeb. V dlouhodobých vztazích na ni časem zapomínáme. Pochvala je jednoduchý způsob, jak druhému tuto potřebu naplnit (Mámo, ta polívka je úžasná. Táto, obdivuju tvoji trpělivost, že jsi kluka naučil zavazovat tkaničku...). Takové občasné pohlazení vztahu určitě prospěje. A neznamená to, že jeden nebo druhý dělají ony úkony pro tu pochvalu, to by opravdu bylo něco špatně.
Lilian 24. 9. 2012 07:52 +3 v reakci na Milos 24. 9. 2012 07:31
Bože,Miloši,je tam snad někde psáno,že to ten muž dělá,aby byl pochválený ??? Stejně jako spontánní služba a pomoc v domácnosti může být spontánní i pochvala,bez toho,aby jedno s druhým souviselo...
Eva H. 24. 9. 2012 08:00 +3
Znám mnoho mužů, kteří žijí pro své děti, děti jsou pro ně všechno a lásku k partnerce nějak vypustili. Proč se to děje? Partnerky nejsou ty pravé? Nebo je to touha muže pozorovat kus sebe v novém životě?
Milos 24. 9. 2012 08:06 +8 v reakci na Jan Majer 24. 9. 2012 07:43
Poznam takeho cloveka ktory robi ako sialeny ale hlavne pre to aby sa mu dostalo pochvalenia ked ta chvala nechodi od rodiny vola kamaratom a hovori co cez den spravil samozrejme pre to aby sa mu dostalo uznania. Bohuzial je po nom aj jeho syn. Clovek si len povie ach egoisti :) Myslim si ze medziludske vztahy by boli ovela lepsie keby ludia robili veci z presvedcenia. Ak to robia len pre to aby sa im na konci dostalo odmeny v nejakej forme mimo vlastnej spokojnosti s dobre vykonanou pracou nuz neviem touto cestou by som sa asi nikdy nevydal.
Petra 24. 9. 2012 08:10 +2 v reakci na Jan Majer 24. 9. 2012 07:43
Souhlasím, ale ta pochvala musí být úpřimná, nenafouklá :-)
Milos 24. 9. 2012 08:11 +5 v reakci na Lilian 24. 9. 2012 07:52
Ano je :) citujem "Chvalte ho, bude klid" to hovori za vsetko...
Lilian 24. 9. 2012 08:30 +5 v reakci na Milos 24. 9. 2012 08:11
Tak já to pochopila,bude klid ve vztahu...Neznamená to,že kvůli tomu bude pomáhat. Ostatně já jsem taky ráda pochválená...Třeba,že byl dobrý oběd,že jsem přesadila kytky na balkóně...A přitom to neznamená ,že bez té pochvaly bych přestala vařit...No za mě asi tak no :-)
jitka_cholastova 24. 9. 2012 08:31 +4
Úplně se mi ta fotka ozvučila, "To seš u mě mrtvej Homolka"! Pamatujete si někdo, čím se tenkrát mladej tak provinil proti mužské cti? Dlouho se nad českými muži nepochybně vznášel i přízrak dědy Oldíka a manžela Péti z Takové normální rodinky a jejich lekce manželského života, které dávali mladěmu Zděnečkovi... Osobně dodnes k taktní připomínce data výročí přidávám ujištění, že nebudu kytku brát jako přiznání viny :-)
Veronika Bělohoubková 24. 9. 2012 10:12 +6
Podle mého názoru chlap dokáže udržet svou pozornost a věnovat se vždy pouze jedné věci. V jeden okamžik, v jeden konkrétní okamžik prostě dokáže udržet pozornost jenom jedné věci. Znamená to tedy, že lásku = pozornost dokáže věnovat vždy jenom určitému bodu. Tím bodem je bud rodina jako celek - i s manželkou, pokud mu vyhovuje anebo prostě jenom ty děti. Do toho celku manželku nezhrne, protože ona není hodna jeho pozornosti, když mu nečím vadí. A to s tou pochvalou? To mi připomíná trochu jako dávání cukříku koňovi nebo piškotu psovi, ale je jasné, že aby si žena zasloužila pozornost svého muže, musí ho vnímat taky ona a nesmí jenom nadávat na jeho nedostatky. Pakliže ho zná, zná ho jak svý boty, tak musí vedet, co bylo v ten den pro muže naprosto nadlidský výkon, atd. a pakliže mu dá najevo, že to vnímá - má ho. Proste on ji tu pozornost = lásku věnovat bude :)
Jan Majer 24. 9. 2012 10:16 +24 v reakci na jitka_cholastova 24. 9. 2012 08:31
„Ti říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej Homolka.“ A k tématu dialog prarodičů Homolkových: - „Jak ten chudák Ludva si má s tou svojí ženskou vědět rady. Já starej kořen...“ - „Jen se neboj, však on už si Ludánek přijde na to, jak na Heduš.“ - „Jako já jsem přišel na to, jak na tebe. Za pětatřicet let jsem na to nepřišel!“ - „To by si musel být trošku inteligentnější." - „To bych musel být, prosím tě, Edison anebo Lenin, a ani ty by na tebe nestačili. Jsem si za těch pětatřicet let vydobyl fotbal, a to je keců, že je to hrozný. To je pomalu víc, než kdybych, čoveče, vynalez tu žárovku.“ - „Ty jsi si vůbec nic nevymoh, ty si mi akorát protivnej, že jsem ráda, když vypadneš z baráku, ty Edizone.“
ALena 24. 9. 2012 10:30 +19 v reakci na Milos 24. 9. 2012 07:31
Proč pochvala? Protože udržuje vztahy živé. Vztahy obecně - partnerské, pracovní, přátelské..I v práci, když mě někdo pochválí za něco co se mi povedlo (a nemusel by, vzdyť jsem za to placená dělat nejlépe jak umím), je to pro mě často vetší motivace než když bych ve výplatě zaznamenala nějakou anonymní částku. Nemůže to fungovat samozřejmě tak, že jeden programově bude dělat něco pro tu pochvalu. To dělají psi. Ale když pochválíte partnera/ku, dáte tak najevo, že ho nevnímáte jen jako samozřejmý inventář domácnosti jako mixér nebo pračku. Že ho vnímáte. To já cítím jako asi nejčastější důvod proč lidi vyhledávají mimopartnerské vztahy. Protože cítí, že jsou samozřejmost a kdyby se postavili na hlavu, protějšek je jako samozřejmost bere. Vtip je ale v tom dělat a myslet věci opravdově. I skutky i pochvaly. Bohužel se ale lidi naučili s obojím kšeftovat.... Pak to kouzlo logicky mizí.
majafm 24. 9. 2012 10:31 +1 v reakci na jitka_cholastova 24. 9. 2012 08:31
"Ludvo, ti povídám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak seš' u mně mrtvej Homolka."
Jakub 24. 9. 2012 10:45 +32 v reakci na Milos 24. 9. 2012 08:11
Miloši, pochvala není jenom "odměna" za nějakou dobře odvedenou práci nebo cokoli jiného. Pochvala je přece hlavně zpětná vazba od druhého člověka, která mimo jiné říká, že jste ho potěšil, že něco děláte dobře i z jeho pohledu a ne jen z toho vašeho a hlavně, že je s vámi rád a bytí vedle vás je pro něj obohacující. To je pro mě největší přínos pochval, protože vidím, že ten člověk je vedle mě rád. Má to pro něj smysl. Nerad bych žil vedle někoho jen tak ze setrvačnosti a pořád se ho ptal jestli je se mnou šťastný. A to by mi vrtalo hlavou, i když mám dostatečné sebevědomí a jsem si jistý tím, co dělám. Když mám toho druhého rád, budu ho chtít potěšit nejen z mého pohledu, ale budu chtít vědět, že ho to opravdu potěšilo, že jsem se trefil i z jeho vidění světa a že to můžu někdy třeba zopakovat. :) Kromě toho se zase o kousek víc dozvím o druhém člověku, protože vím co má rád... :)
Tomas Houska 24. 9. 2012 11:12 +11
Už rok chodíme na terapii a vono to nefunguje.... To je přesné. Místo, abysme vztah žili a prožívali a byli šťastní, chodíme na terapii, přemýšlíme o fungování vztahu, jakokdyby to byl parní stroj, "budujeme" vztah a hustíme do sebe teorie. Odpovědnost za svůj vztah předáme terapeutovi a ještě mu zaplatíme. Když se to nasčítá, třeba 100.000 za rok. Z manželů/manželek a milenek se stanou pacienti (platící). A postupně zhusta závisláci, kteří bez docházky na terapii nejsou schopní žít a ani si představit, že by se měli na terapii vyfláknout a vzít život do svých rukou. Ty nejúspěšnější (ženy bývají lepší pacientky terapie) to po cca dvou letech terapie korunují rozhodnutí stát se terapeutkou.
Oldřich Dotovský 24. 9. 2012 11:15 +26 v reakci na Veronika Bělohoubková 24. 9. 2012 10:12
To s tím věnováním pozornosti jen jedné věci je podle mě dost omezený názor založený na tom, co pravděpodobně někdo někam v nějakém kontextu napsal, někdo to z toho kontextu vytrhl a "přeložil", někdo jiný tento překlad převzal a dále přepsal, pak to odpapouškovalo sto novinářů v různých článcích, a pak se to nějak dostalo k vám. Znám několik mužů, kteří pracují třeba jako řídící letového provozu (práce vyžadující věnovat pozornost obrovskému množství věcí najednou), a jde jim to dobře. Naopak znám ženu, která není schopná při řízení auta zároveň stáhnout okénko nebo zapnout rádio apod. :-) Pokud hledáte vysvětlení toho, proč muž může někdy věnovat více pozornosti a lásky dítěti než ženě, zaměřil bych se trochu jiným směrem. V průběhu těhotenství a hlavně po porodu se z centra pozornosti ženy postupně vytrácí muž a jeho místo zaujímá dítě. Pakliže muž nenachází opětování svých citů u ženy, která všechnu pozornost věnuje dítěti, může pro něj být více uspokojující zaměřit svoji pozornost na dítě, které jeho lásku opětuje.
Oldřich Dotovský 24. 9. 2012 11:24 +7 v reakci na Tomas Houska 24. 9. 2012 11:12
Taky mám ten dojem, že ve chvíli kdy se začne moc řešit fungování vztahu, vztah má našlápnuto k zániku. Je ovšem otázkou, co je tady příčina a co důsledek. :-)
Tomas 24. 9. 2012 11:37 +11 v reakci na Oldřich Dotovský 24. 9. 2012 11:24
Když si člověk zlomí nohu, tak to asi sám doma neyléčí, je jasný, že v určitym okamžiku může terapeut pomoci. Ale když člověk chodí k ortopedovi se zlomenou nohou rok a furt na ni nemůže došlápnout bez berlí, tak je někde zásadní chyba. Třeba že vynechal rehabilitaci a tu sádru tam měl moc dlouho, takže mu zkřehly kosti, nebo něco podobného. My jsme si ve vztazích moc zvykli na používání hrozvě vysokých a vznešených a rádobymoudrých abstrakcí. Děláme věci pro vztah a ne pro sebe. Jakoby vztah bylo malé nenažrané a rozmazlené zviřátko, entitou, která žije nezávisle na nás.
Jarda 24. 9. 2012 12:04 +9
Jsem rád, že jste toto téma otevřeli. Do teď jsem si vlastně ani neuvědomil, že zde existuje rozpor v tom, že chování mužů se proměňuje, ale výsledek měřený rozvodovostí nebo spokojeností vztahu se nějak nedostavuje. Napadá mě několik důvodů, proč by to tak mohlo být. 1. Fakt, že se muži více zaměřují na rodinu, není pozitivní změna (i když je tak často interpretována), ale neutrální a vztahu nic pozitivního nepřinese. 2. Tato změna je sice pozitivní, ale je doprovázena negativním efektem, který se objeví někde jinde ve vztahu. 3. Tato změna je sice pozitivní pro ženu, ale negativní pro muže. 4. Tato změna je sice pozitivní pro muže, ale negativní pro ženu. Osobně se domnívám, že nejblíže k pravdě má bod 2. Chtěl bych ale navrhnout tvůrcům tohoto webu, zda by nemohli udělat mezi čtenáři, příp. svými pacienty, nebo i širším publikem nějaký průzkum, který by zaznamenal, jak se tato změna projevila v jejich rodinných vztazích. Mě tato otázka připadá důležitá, protože zvyšování účasti muže na chodu rodiny je jedním z hlavních aspektů změn současného rodinného života a pokud je pravda, že nepřináší žádný efekt, tak to opravdu stojí za zamyšlení se.
ALena 24. 9. 2012 12:32 +8 v reakci na Jarda 24. 9. 2012 12:04
To má vypovídají hodnotu ve chvíli, kdy výraz "zvyšování účasti muže na chodu rodiny" znamená pro všechny to stejné. Což se ale obávám, že ne. Každý ten původní a současný vzorec máme asi jinde
Tamarina 24. 9. 2012 13:09 +13
Pokud muž holduje názoru že žena se o děti postará, přehlíží koš na odpadky a nejdůležitější aktivita je pro něj jít s chlapama do hospody, je pro mě sobec. Ale kdo z nich takové chlapy vychová? Kromě stejně povedených kamarádíčků jejich matky. Pokud se muž zapojuje do péče o dítě od narození, věnuje se mu a pomáhá s domácností je to podle mě normální, slušný manžel. S potřebností chválení souhlasím, ale položili jste si taky otázku zda stejně tak chválí muž vás, za to že se staráte? Myslím že by to mělo být oboustranné. Kdybych žila mezi chlapy typu "generace našich otců" jak je v článku zmíněno, žila bych radši sama.
Karlík 24. 9. 2012 13:50 +25
když mne moje mazaná přitelkyně pochvalí např. před jejímá kamarádkama. Narostou mi takové ramena, že se ani nevejdu do dveří, když běžím s košem.
Jarda 24. 9. 2012 14:05 +7 v reakci na Tamarina 24. 9. 2012 13:09
Tak to máte docela štěstí, že žijete až v 21. století a ještě v té správné části světa. Jinak byste totiž s takovýmto názorem asi zůstala na ocet ;)
Rena 24. 9. 2012 14:23 +8 v reakci na Tamarina 24. 9. 2012 13:09
Zcela s Vámi souhlasím. A také nejsem na ocet. Mělo by to být oboustranné, jinak je to z mého pohledu dost pokrytecké.
Petra 24. 9. 2012 15:40 +6
Myslím, že pokud je spokojenost a dobrá nálada člověka závislá na pochvalách, má dotyčný člověk problémy se sebevědomím. Ale občasná úpřimná pochvala jako bonus potěší asi každého...
Petra 24. 9. 2012 16:06 +1 v reakci na Eva H. 24. 9. 2012 08:00
Co si představit pod " lásku k partnerce nějak vypustili"? Snad ne to, že místo partnerky nosí na rukou společné dítě ?!?
Petra 24. 9. 2012 16:16 +7 v reakci na Milos 24. 9. 2012 08:06
Souhlasím v podstatě, Miloši, až na ty egoisty. Spíše bych je označila za lidi bez sebevědomí...nebo v krajním případě za narcisty...ale pochvaly bych úplně nezrušila :-)
Aleš Hodina 24. 9. 2012 16:55 +16
Josef Hausmann na podobné téma píše o tzv. fenoménu fotbalista: "Náš modelový fotbalista se stal předmětem obdivu jeho budoucí ženy, neboť měl atraktivní náplň svého volného času, bariéry mu tleskaly, měl sportem vypracovanou postavu, zkrátka jeho žena by o něho ztěží projevila zájem, kdyby fotbal nehrál. Po svatbě ovšem jí začne fotbal lézt na nervy. "Ten můj je furt v tahu, na všechno jsem sama, zápasy, tréninky, oslavy... " Takto a podobně mu začne vyčítat jeho zálibu. Tím nutně dovede jejich vztah na rozcestí: a) Fotbalista se nechá znechutit a řekne si: "Ať mám doma klid, než bych se s ni hádal, to raději nechám fotbalu." Necháním fotbalu však zrušil i důvod, proč ho měla manželka ráda. Přestal provozovat to, co ji k němu přitahovalo, netleskají mu už bariéry, stal se z něho pecivál a manželka ho přestává milovat a hledá někoho jiného, kdo jí je schopen zaimponovat. Ve verzi b) se chlap zatvrdí, fotbalu se nevzdá, na vysoké procento mu manželka neodejde, ale bude držkovat, bude nespokojená, zlá, bude na fotbal nevražit. Všimněme si, že jak ve verzi a), tak ve verzi b) nemá chlap šanci s ženou kloudně vyjít."
klara o 24. 9. 2012 17:15 +2
„Mateřskost“ otců má jeden nepříjemný důsledek. Bitvu o svěření do péče. Dřív šly děti po rozvodu téměř automaticky matce a nikdo neprotestoval, dnes se o ně hlásí každý druhý otec. Je to logické, ti dnešní se o děti starají stejně jako matky. A ženy, kterým to původně vyhovovalo, při rozvodu nechápou, co si to ten chlap dovoluje, chtít její dítě do péče. Nevědí, že si díky dělení fifty fifty vypěstovali muži k dětem stejně silnou vazbu, jakou mají ony, a začne řežba. Výborně to zvládla Barbora Srncová, dohodli se s mužem na střídavé péči, i když to znamenalo, že od tří let tráví její dítě každý druhý měsíc s tátou ve Švédsku.
Oldřich Dotovský 24. 9. 2012 18:14 +1 v reakci na klara o 24. 9. 2012 17:15
Aby bylo možné úvahy o rozvodových strastech dovést k dokonalosti, museli bychom zahrnout i faktory jako dělení majetku, alimenty apod. Zdánlivě to se samotným svěřením dítěte do péče souviset nemusí, ale bohužel souvisí...
Vera 24. 9. 2012 18:33 +2 v reakci na ALena 24. 9. 2012 10:30
Hm, starosti žen zmiňovaných v článku bych fakt chtěla mít...
Milos 24. 9. 2012 18:39 +1 v reakci na Petra 24. 9. 2012 16:16
Petka ano priklanam sa k tvojej odpovedi mozno egoisti bolo trochu nemiestne. Ja by som povedal skor podakovanie je ok ale prehnane chvalenie ee co u mna prehnane chvalenie je aj pochvala za kazdu pracu....
Richard 24. 9. 2012 18:50 +1
sem si vzpomněl na scénu ze starší české televizní inscenace zobrazující terapeutickou komunitu, tuším s Janem Hartlem v hl. roli psychologa, ve které hlavním mottem prostupující skupinou bylo na sebe vzájemně řvoucími pacoši dokola opakované "budeme na sebe hodní, budeme na sebe hodní":D skandinávský ekvivalent lze nalézt v úvodu výtečné norské komedie "Kurz negativního myšlení"
Milos 24. 9. 2012 19:24 +3 v reakci na Jakub 24. 9. 2012 10:45
Jakub ja nikomu pochvalu neberiem ale znovu citujem "Chvalte ho, bude klid" to je ucinena katastrofa! Tak trochu inak ak to niekto az tak potrebuje je to problem a velky ( a takych ludi je vela veeelmi vela) aj tu medzi diskutujucimi. A teraz budem citovat Petru ktora to povedala trefne " Spíše bych je označila za lidi bez sebevědomí...nebo v krajním případě za narcisty"
Tamarina 24. 9. 2012 19:25 +9 v reakci na Jarda 24. 9. 2012 14:05
Pravda, ale nemyslím že by na tom žít sama bylo něco špatného :)
nedokonala 24. 9. 2012 19:29 +5 v reakci na Jan Majer 24. 9. 2012 10:16
Milý pane Majere, nedávno jste uveřejnili článek (autorkou byla blogerka, jejíž jméno mi teď vypadlo) a ten vyjadřoval znechucení nad tím, jak jsou muži zženštilí. Autorka si dokonce posteskla, že by se chtěla mužů bát:-) To neberte jako výčitku, chápu že na portále chcete mít širší spektrum názorů. K tématu: generace Homolkových jde úplně mimo mě. Ani můj tatínek, ani oba dědečkové takoví nebyli. Byli to citliví muži se smyslem pro rodinu a byli díky tomu respektováni. Nepamatuji si, že by se jim někdo posmíval. Naopak, i mé kamarádky měly podobné otce, jezdili jsme na výlety a chodili do ZOO s tátou. Už os útlého mládí. A o mě se táta nějakou dobu staral doma sám, když jsem byla miminko (maminka byla v nemocnici). Podotýkám bylo to v osmdesátých letech. Můj manžel je také takový a denně se raduji, jak jsem si vybrala skvělého muže. Získal si svým přístupem k dětem můj respekt a je pro mě jako muž o to přitažlivější. A věřím, že nejsem jediná. Ve svém okolí neznám jedinou maminku, která by si stěžovala, že její muž není dostatečně "sexy" protože se stará o děti. Spíš naopak. Stěžují si ty, které jsou na děti samy, které mají pocit, že odpovědnost za výchovu dětí je jen na nich.
Jan Majer 24. 9. 2012 20:01 v reakci na nedokonala 24. 9. 2012 19:29
Zkusila byste dohledat článek, ve kterém autorka vyjadřuje „znechucení nad tím, jak jsou muži zženštilí“? Pokud něco takového někde v redakční části zaznělo, tipuji, že šlo o nadsázku nebo z kontextu vytrženou sebereflexi.
marcela 25. 9. 2012 08:34 +7 v reakci na nedokonala 24. 9. 2012 19:29
v tom pripade jste se v rodine dobre sesli. muj syn vyrustal v rodine kde tata si neumel udelat caj, nevedel cely zivot, kde jsou kapesniky, po prichodu domu se zaboril do kresla, vzal si noviny a pod nimi za chvilku usnul. Ja jsem pritom cely zivot pracovala. dnes ho obdivuju, jak mu pripada normalni starat se o deti a delat doma vsechno, co je treba a myslim, ze ho nikdy nenapadlo, ze by to melo byt jinak. me se to moc libi a jsem rada, ze se nechce podobat tatovi.
Marcela 25. 9. 2012 18:39 +4 v reakci na klara o 24. 9. 2012 17:15
casto si myslim, ze tata je fajn clovek zatimco MATKA nema uroven v nicem. proc by mela mit dite a chudak dite zit s mamou, co za nic nestoji
Petra 26. 9. 2012 17:39 +5 v reakci na Petra 24. 9. 2012 16:06
Moje vlastní reakce se mi zdá s časovým odstupem dost ostrá, zaobalím ji, ale podstatu neměním. Po narození dětí už NIKDY nebude vztah muže a ženy stejný, jako předtím a jejich láska získa nový obsah i formu. Dítě už navždy odčerpá v závislosti na věku menší či větší část pozornosti ( v optimálním případě) obou rodičů. Proto mi stížnosti některého z partnerů na nedostatek pozornosti přijdou jako nezralé fňukání. Nemám samozřejmě na mysli extrémy...
Petr 30. 9. 2012 09:11 +5
zajímavé ... trčí z toho otázka ... pokud ze studie vyplývá, že muži se zlepšují ale vztahy se zhoršují, pak tedy nestálo by za to, věnovat se v další studii ženám? :-) ... nemyslím to ve zlém ani škodolibě ... ale zajímá rád bych tomu porozuměl víc ...
Martin Pechr 7. 10. 2012 10:39 +8 v reakci na klara o 24. 9. 2012 17:15
...ano, přesně to se stalo u nás, došlo na rozvod, těžo říci, jestli bohu-žel nebo bohu-dík, z hlediska sedmileté dcery nejspíše bohu-žel, nicméně jsem byl ten typ otce, pěstující si vazbu s dcerou od začátku - od účasti u porodu, přes pleny a krmení, procházku s kočárkem, účastí na dětském hřišti, pohádku v divadle, četbu před spaním, hru s maňásky, výlet na kole i akce pro rodiče s dětmi, dnes není sto zatím-ještě-manželka pochopit, že mne vskutku neuspokojuje vidět se s dcerkou tak nějak svátečně o víkendu a příležitostně, a jak jsem si mohl dovolit chtít střídavou péči, spolu s advokátem a spřízněnými dušemi dělá vše proto, abych se střídavu péčí neuspěl. V prvním kole uspěla, odvolal jsem se. Začínám si myslet, že její odstěhování se do sousedního města v době, kdy měla dcera nastoupit do první třídy bylo mmj. ovlivněno i tímto zájmem. U soudu zazněl totiž jako jediný argument právě to, že dcera nastupuje do první třídy a dojíždět vlakem 30 km by bylo prý nadměrně zatěžující. Nikdo si neklade otázku, jak zatěžující - celoživotně - bude pro dceru žít z větší část bez otce. Nikoho ani nevzrušilo, že matka vzala dceřin život do svých rukou a v podstatných záležitostech mne zcela vyřadila nejen z rozhodování, ale i z informování... ...zajímalo ji zejména výživné, navzdory tomu, že s tímto modelem jsem nesouhlasil... ...málokoho překvapí, že soudcem a sociálním pracovníkem byly dvě ženy... ...smůla je, že ubíhající čas hraje ve prospěch matky...
Martin Pechr 7. 10. 2012 10:55 +1 v reakci na Aleš Hodina 24. 9. 2012 16:55
...nespokojená sama se sebou... ...jak je psáno, "blahoslavený je ten, kdo je spokojen s tím co má"...resp. s tím co je...nespokojenost může být velmi destruktivní a nakažlivá... ...něco je špatně...mám zato, že je chybně pojata rovnoprávnost, rovnoprávnost bývá směšována se stejností, rovnorávností se stírá schopnost ženy muži se přizpůsobit...přísloví typu "muž je hlavou rodiny a žena krkem, jež s ní otáčí"vychází patrně z větší hloubky, než by si mnozí byli ochotni připustit ...dnes je to mnohdy naopak, což k nespokojenosti přispívá, frustrace kyne oboustranně, kolaps vztahu je nasnadě...
Martin Pechr 7. 10. 2012 11:00 v reakci na nedokonala 24. 9. 2012 19:29
...to se hezky čte...
Martin Pechr 7. 10. 2012 11:07 +4 v reakci na Petra 26. 9. 2012 17:39
...ano... pokud si dovedou na sebe najít čas, pro povídání, pohlazení, výměnu názoru, i chvilku mlčky spolu v tichém propojení, partnerské diplomacie...i pomilování se čili sexuálního uspokojení... ...pokud jsou tým, nikoliv soupeři...
Martin Pechr 7. 10. 2012 11:14 +1 v reakci na Milos 24. 9. 2012 07:31
....ano i ne.... dělat něco jen pro pochvalu je málo, ovšem pokud je to stálý jev, umět si občas projevit vděčnost a umět ocenit partnerovu práci je kus dobrého sdělení, které má blahodárný vliv, je-li PRAVÉ, nikoliv jen vykalkulované nebo načtené... ...vždyť se mi třeba vůbec nechce vyluxovat a být sám, tak to odložím na jindy, svádím vnitřní boj, podle mne to nutné není podle partnerky ano, nakonec jí vyhovím a ona mi poděkuje a ocení to, že jsem se překonal...no není to příjemné ??
Martin Pechr 7. 10. 2012 11:29 +3 v reakci na Milos 24. 9. 2012 08:06
...ano... stává se, ...pídil bych se po kořeni věci, v čem ten člověk vyrůstal, ...proč zůstal infantilní...a co se s tím dá dělat...kde je nakonec vlastně učební úkol pro mne... ...mám mu k tomu něco říci ? ...mám jej jen zřetelně utnout nebo si najít jiného přítele ?....jak to, že já mám ve své blízkosti takové a takové lidi ? ...co tonakonec svědčí o mne ????
Lenka 8. 10. 2012 07:30 +14
Hezký návod, ale nebezpečně se podobá dalšímu tisícému článku z life-stylových magazínů na jedno jediné téma: jak učinit svého mužešťastným, jak zlepšit vztah, jak se více snažit, co potřebuje váš miláček.....hm, zajímavé, že life-stylové magazíny pro muže se zabývají tím, co muže skutečně baví- technické vychytávky, nahotinky apod...články: co si tak asi myslí vaše partnerka, když s vámi uraženě nekomunikuje tam nenajdete. Přes veškeré osvícenství je to pořád o jednom, i tento článek: ZA VZTAH A NEJLÍP I MUŽOVO BLAHO JE ODPOVĚDNÁ ŽENA. Proč článek nezní: Proč se partneři málo chválí? Ono ta pravda o dnešních vztazích bude ještě trochu jiná: muži sice jezdí s kočárkem, ale nedělají jiné věci, hodně žen, které očekávají od vztahu komunikaci a sdílení narážejí na pozici "jsem mlčoch, o tom se není třeba bavit, problémy nejsou"...to nemluvím o případech ze staré školy, kdy muž řeší sporné věci tím, že zařve nebo odejde. Nehledě na to, že muži se sice na domácím provozu tzv. "podílejí" ale domácnst z celkového hlediska pořád ješště manažují ženy. Kam přihlásíme dítě do kroužků? kdo je vyzvedne? má Honzík úkoly? je třeba koupit Verunce kostým na maškarní? zajeď prosímtě se psem na očkování...jo a je třeba utřít prach a vyluxovat, prosím tě miláčku....kdyby muž skutečně plnil na padesát procent to, co žena, dělal by to sám, nikoliv jako jakási "pomocná síla", která přijímá pokyny. Jenže že muži berou prioritně na prvním místě starosti ze své práce, ostatní je doplněk navíc.
Lenka 8. 10. 2012 07:34 +3
takže muži sice konstatují, jak odvádějí padesátiprocentní podíl na domácích věcech, ale pravda zpravidla není tak horká. Ano, oni se "podílejí" jak to vnímají "pomáhají ženě". A na ty výlety s dětmi jezdili už leckteří muži z generace z doby komunismu, prostě jela třeba celá rodina pod stan. Posun dneska je, ale zase není tak markantní, jak vypadá, nehledě na to, že dost velké části žen chybí povědomost muže o tom, že vztah není technické partnerství a pak samota ve dvou dvou solitéru. A v tom sdílení a komunikaci mají muži daleko větší rezervy, než v ježdění s kočárem.
Jan Majer 8. 10. 2012 07:44 +2 v reakci na Lenka 8. 10. 2012 07:34
Lenko, ženy mají taky rezervy. Některých si nejsou vědomy. Článek jednu takovou, která jde snadno vychytat, v závěru zmiňuje. To je celé.
ada 9. 10. 2012 03:26 +5
pochvala je samozrejme cas od casu dobra, ale oboustrane. Podle me je vztah hlavne o komunikaci a ne o honeni partnerova ega.
Anika 9. 1. 2013 23:44 +5
A z čeho vyplývá, že dnešní muži jsou "lepší", než pan Homolka? Narodila jsem se v sedmdesátých letech a otec, stejně jako mnoho jiných tehdejších otců, dělal doma téměř vše. Od vyzvedávání ze školky po třídní schůzky, nákupy, návštěvy lékaře, "ošetřovačky" si rodiče vybírali přibližně střídavě, domácí práce, prostě se to vše udělalo. Rozhodně nebyl v té době žádný exot, od rodičů kamarádů a spolužáků jsem poznala převážně tento model. Zajít si po práci "na jedno" se týkalo a i teď týká spíš určitých sociálních skupin, než mužů obecně. A Homolka by byl buran, i kdyby v dnešní době měl patrně stejné znalosti značek plen jako fotbalu. Můj názor je, že muži dřív měli mnohem víc takové chalupářsko-domácí chutě. Situace se spíš změnila celkovým posunem ve vnímání a určitém přehánění péče o děti. Mnoho mužů dnes pod zástěrkou péče o děti (od těhotenských nevolností, chození na ultrazvuky, expertní znalost všeho kolem porodu atd...) velmi jednoduše rezignují na práci na udržení a budování partnerského vztahu. Je pro ně často jednodušší si k dítěti budovat vztah jako k partnerovi, čímž ženu vyšachují z její mateřské role i role partnerky. Partner, který má zájem na udržení vztahu mězi dospělými osobami, musí být celkem nutně nespokojen.
Martin 9. 4. 2013 17:28 +2
Můj blízký přátel se zrovna nachází v "rozvodové situaci", starající se o děti, domácnost, pracující - vlastně přesně ten typ moderního muže, o kterém je řeč. Jeho žena, sic studovaná, ale bez stálejšího příjmu, dělá totéž, jen její kariéra jaksi nefunguje. Napětí ve vztahu roste a žena se změnila v agresivní saň, které jednoduše nejde vyhovět. Dítě se stalo prostředkem konfliktu. On se chová jako "muž" a ona jako "žena". A v tom je právě ta potíž, alespoň dle mého názoru. To, co si může dovolit "muž" nebo "žena", podle dnešních postmoderních mnoho mustrů rozvlečených po různých názorových uskupení v médiích, je pro něj jako pro "člověka" neakceptovatelné. A to jak v případě protějšku, tak i svém. Myslím, že jediným řešením je, přestat se viděl v roli "svého pohlaví" a zamyslet se nad tím, jak se chovám jako člověk. Zůstat a být především člověkem.