My v čekárně — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milena Průšová 13. 1. 2011 00:52 +4
Toto už je autobiografie na literární cenu, nelze číst než jedním dechem. Přitom nad oběma spolupacientkami chce se zaplakat, pana doktora pohladit... Krásné !!! A bílá kuřátka v básni - vaše vidění skutečnosti, Františku, spolu s vaším vypravěčským talentem, to je dar od pánaboha vykoupený sice duševním utrpením, ale že byste někdy neměnil?
šárka 13. 1. 2011 11:39 v reakci na Milena Průšová 13. 1. 2011 00:52
Asi mám taky manii dneska bylo toho moc a to jsem děsně rozjetá, ale mě už napadlo přesně to co Vás už po minulým článku, já to vnímám asi takhle, když je ten stav takovýhle, je super že se to dá ze sebe nějak dostat a to psaním, já to mám mluvením, já mluvím mluvím a všichni mě musej poslouchat někteří chápou někteří hold ne:) ale stejně asi byli všechni velikáni svým způsobem šílení nemám ráda tohle slovo, protože jsem se spíš naučila, že venku za branami Bohnic jsou šílenci a ne tam uvnitř líp se s tím někdy žije, ale člověk bývá od těch nezasvěcených rádoby zdravých odsuzován:)
fr.vesely 13. 1. 2011 12:43 +5
...jsem ve ctvrtym jaru, a do Nemecka delat nepudu ani nahodou (!)- uz pro tu srandu tady. Super clanek a napad s tou cekarnou - smekam pred autorem teda - z takovyho prdu udelat kulicku, to uz je asi to umeni. zdravim, Frantiku!
Julie 13. 1. 2011 13:11 +3
Ahoj Františku, opět je to moc krásné. Měla jsem velmi obdobné pocity ze svého psychiatra i z čekárny. Poliklinika na Petřinách, kam chodili většinou lokální patrioti, místo mého dětství, rovněž dlouhá čekárna s linem, mnoho se tam od minulého století nezměnilo. Také pacoši sedící jeden vedle druhého, atmosféra napětí, očekávání, naděje, rozechvění. Většinou se ale nemluvilo, jen letmé pohledy. Jen někdy se hovořilo, pokud se našel někdo sdílnější, hypomaničtější. Čekalo se vždy dlouho, i několik hodin, pan doktor se každému věnoval. Byl to pro mne také takový guru, otcovský, charismatický, představoval pro mě jistotu, těšila jsem se na něho, doprovázel mě do třináctých komnat mé duše, sděloval mi také mnohé ze svého života, choval se jako přítel. Nicméně jsem, jak jsem ti už psala, rychle vystřízlivěla, přátelé mi potom řekli, že jsem si ho idealizovala. Náhle se ukázal jako někdo jiný. Pan doktor sice uměl být naslouchající, empatický a vlídný, dokázal pomoci. Jak jsem ho však poznala blíže, zjistila jsem, že sice vyzýval ke spontaneitě a otevřenosti, ale potrpěl si přitom na formálnost a odstup, hrál si na rovnost, avšak za touto pózou se skrývala povýšenost, byl jakoby přátelský a blízký, aby mi nakonec sdělil, že vlastně přítelem není, pokud odhodil masku vlídnosti a vstřícnosti, jednal z pozice moci, nesnesl kritiku a odpor. Přeji ti a současně "závidím" tvůj "vztah" s psychiatrem, také jsem si takový přála, ale zatím jsem nenalezla. Ahoj Julie
Frantisek Růžička 13. 1. 2011 13:44 +1 v reakci na fr.vesely 13. 1. 2011 12:43
Františku (veselý), zvonku to tak vyzerá....ale povaz, ze pro mnohy pacose je vysedavani v cekarne jedinej , treba, jejich velkej zazitek na mesic dopredu, spolecenskej zivot proste, sbiraj tam podnety jao Popelka hrasky z popela... diky za prizen! To vis, ze moc potesi, a jak:)))
Frantisek 13. 1. 2011 13:50 +1 v reakci na Julie 13. 1. 2011 13:11
Julie, äni nevis, jak jsem rad, ze prave JEHO mam. Myslim si, ze sympatie k lekari (u psychiatra samozrejme ZVLASTE vyjimecny vztah) hraji pri lecbe strasne dulezitou roli. A je to oboustranne - kolikrat mi vypravel ten muj, ktery "baby", jez mu treba z mobilu volaj z tyhle cekarny(!) do ordinace, kdy uz prijdou na radu, vyslovene n e s n a s i. O to vic obdivuju, ze se zachova jako profesional - ja se svou povahou bych babu, sorac, proste poslal do prdele. Mej se dobre a drz se nad vodou. Frantisek
Frantisek Růžička 13. 1. 2011 13:54 +5 v reakci na šárka 13. 1. 2011 11:39
Sarko, ja Vam nechci, a ani bych nemel radit, ale zkusila jste se z toho spis v y p s a t ? Nebo delatnejakou praci, ktera vam ubyva pred ocima...vyborne se treba smejci byt na muziku proflakly skupiny ABBA. Vite, vono to mluveni, kdyz mate zvednuty stavidla prilis dlouho, by mohlo od vas spoustu lidi odehnat - a to by byla skoda, nemyslite ? Dyk ty lidi kolem sebe (a vsichni), at nemocny, zdravy, potrebujeme - tak to proste je a bude. Mejte se hezky. Vas f.r.
Julie 13. 1. 2011 16:51 +1 v reakci na Frantisek 13. 1. 2011 13:50
Františku, díky. Nemohla jsem odolat a Tvůj kouzelný článek jsem poslala bývalému psychiatrovi, ať se poučí, jak to vidí pacienti. Jinak, ačkoliv také jednou "bába" budu (život tak utíká!), tak mezi zmiňované "baby" rozhodně nepatřím. Fór je v tom, že můj vztah s psychiatrem byl velice dobrý, intelektuálně oboustranně obohacující, rozuměli jsme si, znamenal pro mě hodně. O to víc mě překvapila ta náhlá změna. Nejen překvapila, ale především ublížila, cítím se poškozena, ale nevím, jak se bránit, jak mu jeho náhlou aroganci vrátit. Zjistila jsem, že zřejmě nejsem sama, kdo má obdobné zkušenosti.... Držím Ti palce, ať je Ti co nejlépe a hlavně rychle piš dál!!! Už se těším na další článek. Julie
Petra Tomisová 13. 1. 2011 20:27 +1
bauu, čakárne - hypochondri, polomrtví, nazúrení, nabrblaní, klepny, cynici a tí, čo ich to nebere, teda doktori a iní zdravotnícky personál ... brrrrrr:) niekedy mám dojem, že berú provízie od hrobara bohužiaľ trpím syndrómom bieleho plášťa do tej miery že aj keď som prišla do porodnice s hrubo premeškaným termínom na predvolanie na vyvolávačku a oni tam mali ako na potvoru rozbehnuté 4 porody a jeden plánovaný cisarák a chceli ma prijať na izbu, že šak počkáme do zajtra, že už nemajú kapacitu, tak som vzala tašku, veľká neveľká, že idem spať domov ... že ja nikde čakať nebudem ... ha, a dieťa bolo za sedem hodín na svete ... doktorom neveriť!!! a čakárňam? ja ti neviem, ja mám asi z čakární klaustrofobiu - teda čakárňofobiu, ako alergikovi mi aj vonkajší jarný peľ vonia a je mi príjemný, keď vyjdem z nejakej takej mučiarne von ... ale je fakt, že tetu s tescom na hlave som ešte nikde nevidela takto ... tak jako, já tam málo chodím, že ano? :)))) preventivne :) no vieš, žiaden môj strýko nemal gule na doktorinu no :) ani zdedený :)))) teda strýko :)
František 13. 1. 2011 23:32 v reakci na Petra Tomisová 13. 1. 2011 20:27
Petro, kdyby "strejda" věděl, že ještě strašim uu počítače, hnal by mě svinským krokem, ale tys mě fakt rozesmála....díky moc...no, nebylo mi právě te zrovna hej, jsem nacpanej práškama na spaní, ale ne a ne usnout... takžes mi bodla, ani nevíš jak. Víš, já, vždycky když si připadám sám nebo mi neni "tak akorát", co si budem nakecávat, jsou dny, kdy bych se radši neviděl, vzpomenu na obličej mýho "psychouše" - a hned mi je líp. Podobně působí i na další pacienty, jak jsme si pověděli:))... ....tak jsem mu jednou řek, že by měli místo metronomu na Letnou vyvěsit jeho velkej obličej, no "bilbórd": von se často směje a dělá fóry - kdosi mu po pohledu na jeho fotku řek, že se směje tak doširoka , že by moh spolknout náušnice, kdyby je nosil:)) jsem moc rád, že jsem tě takhle virtuálně aspoň "poznal" - i to psaní "semů mi pomáhá, a moc. Čau! Tvuj František
Markéta 14. 1. 2011 11:36 +3
Františku, krásnej, opravdu krásnej text a děkuju za mnohem lepší náladu! :)
František 14. 1. 2011 12:48 v reakci na Markéta 14. 1. 2011 11:36
Marketo, ani nevis, jakou mi udelalo tech par tvych slov radost----ja se zase hrabu z jakychsi sracek, a pri my DG. ani nevis, odkud "priletely". Ale podobny radostny klofnuti jako tohle od tebe jsou jak naplasti nejaky hojivy. Diky ti. Frantisek.
Markéta 14. 1. 2011 21:37 v reakci na František 14. 1. 2011 12:48
Františku, jen se drž a nezapomeň, že ty tvé příběhy některým lidem pomáhají a tahle myšlenka zas možná pomůže trošku tobě. :) M.
šárka 15. 1. 2011 17:06 v reakci na Frantisek Růžička 13. 1. 2011 13:54
Jasně to je všechno vyzkoušený jako máma na druhé mateřské už mi uklízení nepomahá:)) já vím co hledám pochopení odezvu na to moje psaní moct někde říct všechno bez odsouzení jsem huba asi nevymáchaná ale prostě občas něco cítím a pokud si z toho ještě dělám srandu a někdo se zasměje, vezme to s nadsázkou tak super, ale mám bohužel ty nejbližší, kteří to moc neberou. Můžu Vám sem něco napsat nějaký postřeh rádoby fejeton nebo tak něco? Vždycky jsem chtěla psát a taky jsem to dělala, bohužel hodně jsem zpitoměla na mateřské.
Julie 15. 1. 2011 17:22 +1 v reakci na Frantisek Růžička 13. 1. 2011 13:54
Františku, omlouvám se ještě (i ostatním), že neustále do všeho kecám, ale já jsem se z toho zkoušela i zkouším jak vymluvit, tak vypsat. Někteří pochopili, i jim to přišlo veselé (všichni si myslí, že jsem neustále v mánii, i když jsem spíše deprimovaná), někteří zas ne, očekává se holt ode mne jiný druh projevu a článků, tak to některé lidi či kolegy zaskočí. Bohužel tehdy to nepochopil ani můj psychiatr, přestože mé texty obsahovaly mnoho cenného materiálu k mé terapii. Naštěstí jsem již začala pracovat s o mnoho schopnějším a chápavějším terapeutem. Ale už o tom mlčím, neustále to omílám a jsem s tím otravná. Nicméně Tvé texty jsou opravdu super a moc mi pomáhají! Díky za ně. (Jediné, co mi nesedí úplně, je takové to celkové "zhnusení" vším, drsnost i určitá "netolerance" k těm "normálním", co to "nechápou". To ale vůbec není kritika, jen můj dojem. Ještě jednou, díky.) Drž se, Julie
Tereza 16. 1. 2011 03:04 +2
Pane Frantisku, s diky pred Vami smekam svuj imaginarni klobouk!(Memu psychiatrovi to ale nerikejte, slibila jsem, ze jiz budu mit pod cepici:).) Velice rada "nasloucham" Vasim pribehum. Byt jsou nektere dojemne a smutne, presto jsou krasne. Dekuji za Vas nadhled. Vskutku, dojal jste me a zaroven i velice pobavil. Najednou se nemuzu rozhodnout, zda-li jsou ty slzy horkym projevem smutku, ci jen slanym doprovodem zachvatu smichu:). Mate talent. Mozna je tezce vykoupen, ale to, co vidite Vy, je mnohym skryto. (Jste vlastne takovy proxy server:).)Jak napsala pani Milena, necitite nekdy v koutku duse, ze byste radsi nemenil? Protoze...Proc byt normalni, kdyz silenstvi je tak osvobozujici? Sama to znam. Clovek neni nikde svobodnejsi, nez za branami psychiatricke lecebny nebo mezi "svymi" v cekarne... Drzte se a preji Vam, at se zivot drzi Vas...! Tereza
František 16. 1. 2011 13:41 v reakci na Tereza 16. 1. 2011 03:04
Terezo, velky dik !))) Vas f.r.
Karel 16. 1. 2011 17:06 +5 v reakci na Tereza 16. 1. 2011 03:04
Dámy nesmekají, ledaže by měly na hlavě igelitku!!!
František 16. 1. 2011 23:57 v reakci na Karel 16. 1. 2011 17:06
Karle!!!DDD
většinou kompenzovaná "polárka" 20. 6. 2014 22:42 +1
Františku, Vaše příběhy jsou - a teď mi vypadlo to správný slovo, ostatní jsou moc profláklý... Neva. Ponořím se do Vašeho textu v první větě a splývala bych dál, ale už je konec, voda vypuštěná, nashledanou, přijďte zas, dneska je to vše. Jdu s křížkem po funuse, tři roky jsou stotisíc let. Kdyby Vám to náhodou poslali: držím Vám pěsti.