Mysl pod vlivem autorit — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 15. 3. 2016 06:00 +7
Vymývání mozků se děje tolika různými způsoby, že už dost pochybuji o možné platnosti bodu číslo 9 ze závěrečného doporučení článku. Zamyslet se nad jeho obsahem dá, ale skutečně poznat co je "jen moje?" ...
Al One 15. 3. 2016 08:37 +17
Článek se mi líbí, akorát neznám lidi, kteří by si tuhle skutečnost uvědomovali a pracovali s ní. Většina lidí co znám, nežije způsobem, který by byl takhle funkční a efektivní, ale spíše jsou ve vleku svých emocí, myšlenkových programů zvaných "normalita" , což jsou většinou právě ty přijaté programy od "autorit", o kterých se nepochybuje. Nevím proč už od školky až přes školu se nikde ve výuce neobjevuje předmět , který by děti učil, že jejich mysl je jejich nástroj, že to nejsou oni a učil by je pracovat s tímto faktem. Místo toho se už od začátku do malých lidiček zasívá strach, poslušnost, děcka jsou jak drezurovaný opice, což je skvělý výchozí bod pro pozdější ztrátu smyslu života, deprese, zmatenost a nespokojenost. Ale možná systém ani nechce zdravé a spokojené lidi. Ti nemocní dávají praci armádě doktorů a psychiatrů, kupují léky, což se firmám líbí, jsou ve stresu, takže jsou lépe manipulovatelní..souvislostí je prostě mnoho.
Surya 15. 3. 2016 09:24 v reakci na Lukáš 15. 3. 2016 06:00
Lukasi mate nejaky priklad ze zivota? Rozpoznat jake myslenky prebirame aniz by byly obsahem nadi mysli je skutecne tezke ale dospely clovek by to snad zvladnout mohl. Nemluvim o detech. Ale mozna me nenapada zadny priklad proto se ptam.
Romana 15. 3. 2016 09:30 v reakci na Al One 15. 3. 2016 08:37
...přesné...
MartinM 15. 3. 2016 12:57 +1 v reakci na Lukáš 15. 3. 2016 06:00
Ono asi velmi málo myšlenek, přesvědčení a teorií o světě jsou "jen moje - já jsem je vymyslel". Před námi už žily stamiliardy lidí a je dost nepravděpodobné, že já bych byl "zrovna ten první, koho to napadlo" (i když i to se stává, pak takovým lidem říkáme "géniové" a dostávají nobelovky a pomníky). Ale existuje ještě jedna varianta - je spousta věcí, které slyšíme, čteme, vidíme, cítíme a šrotují nám makovicí - a z těch, pokud máme ono kritické myšlení, si můžeme vybrat. Pak jsou to myšlenky "jen moje - já jsem ji ze všech možností, které mi svět nabídl, vědomě zhodnotil a vybral". Ne vždy je to možné. Někdy s námi "implantovaná" myšlenka tak rezonuje, že jsme přesvědčeni, že vychází z nás (pracuje s tím třeba film Počátek - který je takovým trikem pro pozorné diváky) To je obvyklý význam spojení "to je můj názor". On sice není tak úplně "můj" - ale přesto, žádný lepší nemám.
Jan Majer 15. 3. 2016 13:46 v reakci na MartinM 15. 3. 2016 12:57
Martine, stamiliardy ne, pravdepodobne neco malo pres sto miliard - tak nejak jsem to nekde cetl.
libuse 15. 3. 2016 13:59 +1
Jednoduchá pomoc: nevěřte slepě autoritám, ale sami hledejte pravdu.
Anna 15. 3. 2016 14:16 +4
Problém je, že pochybnosť v nás tak trošku hlodá aj vtedy, keď ju vysloví neautoritatívna osoba či osoba, ktorá sa už očividne pomýlila. Nemám však skúsenosť s tým, že by jej názory vedeli ovplyvniť realitu. Sú veci, ktoré sa mi udiali napriek obrovskej skepse mojej rodiny... a čiastočne aj mojej samotnej. Takže podľa mňa predpovede brešú, častokrát veľmi nepríjemne, ale nehryzú.
Lukáš 15. 3. 2016 16:34 +1 v reakci na Surya 15. 3. 2016 09:24
Chcete příklady? Mediální masáže, masáže reklamní a obchodní, módní trendy a různá zdravotní - zdravotnická - doporučení, předvolební kampaně ... mám ještě pokračovat? Pokud jde o Vaši argumentaci dospělostí ... Vy víte, co přijímáte vědomě a co do Vás přichází "podprahově?" Já tedy ne, asi tedy zůstávám ( ve Vašem smyslu ) dítětem. No nic, nevadí - být dítětem je tak sladké! :-)
Lukáš 15. 3. 2016 16:55 +6 v reakci na MartinM 15. 3. 2016 12:57
Martine, ano. Čekal jsem, že někdo takto odpoví. :-) Ještě tak před dvěma sty roků mohl někdo to, co napsala Tereza Zahrádková v bodě číslo devět docela směle tvrdit - "našel jsem svoje vlastní názory a své vlastní nové myšlenky . "Pak mohl otevřít latinsky psané spisy starých Řeků a s údivem zjistit, že už není první ... Ale den ze dne stále víc platí, že už nebudeme první. Spíš stále víc a víc platí, že můžeme být ti poslední. Což nezní vůbec optimisticky, vím. .. ale svět, podle mého názoru už nespěje k různorodosti, ale k unifikaci. Ať žije Coca Cola a Microsoft! :-) PS: Znal jsem jednoho roztržitého profesora, který s nepředstíraným údivem v semináři obdivoval objevné myšlenky studentů, kteří mu v závěru hodiny prozradili jedno malé tajemství: "Pane profesore, tohle všechno máme vyčtené ze skript, které jste napsal Vy!" :-)
Lukáš 15. 3. 2016 17:16 +3 v reakci na Al One 15. 3. 2016 08:37
Al One - zanechte konspiračních teorií. Malá otázka - když jsme všichni "odborníci na školství" - už jste někdy zkusil učit ty malé lidičky o kterých píšete? Víte o čem píšete? Člověk který učí, ne jenom učí. On taky vychovává, uvádí ty malé lidičky do procesu socializace, dbá na jejich bezpečnost, odpovídá za zdraví a životy těch X lidiček... Poněvadž naše školství "jede" na Rakousko- uherský model výkonnosti, cpeme do "malých lidiček" během prvních dvou roků školní docházky tolik znalostí, kolik jich někde jinde dostanou lidičkové za roky čtyři či pět. Všude je něco za něco - "tam jinde" začíná výuka ráno o půl deváté a končí někde kolem 16.00 denně. Nápadů , například předmětů o tom, jak se naučit správně učit se, jak se naučit kritickému, samostatnému učení, už bylo dost. Jenže ČAS - o kterém mnozí tvrdí, že vůbec není směrodatný - ten čas školní výuky není nafukovací. ... Nepište prosím o armádě doktorů ( naše zdravotnictví nejde na odpis jejich vinou ) nepište prosím o psychiatrech " zachraňují následky, které nezpůsobili," nepište prosím o učitelích, netvoří koncepci našeho školství. Napište prosím něco o těch, kteří by při důležitém rozhodování měli používat svůj kritický rozum a místo toho používají poslaneckou loajalitu v parlamentní kantýně....
Lukáš 15. 3. 2016 17:35
Článek se mi moc líbí. Myslím si, že probírá jedno z nejdůležitějších témat dneška. Všichni se snažíme víc a víc být autoritami ve svých životech, myslím si. Je to proto, že v této době se musíme všichni prosadit tak, aby nás "bylo slyšet." To nepotřeboval tolik rolník na poli, dělník v továrně, někde u pásu. A tak - automaticky - přijímáme odpovědi jako mínění autorit. Nemáme často čas, energii, aktuální možnosti ověřit si pravdivost a váhu těchto "autorit" kolem sebe... Bod 4. je právě o té energii, osobní pohodě. Kritické myšlení ve chvíli, kdy případně oponuji jisté "autoritě" závisí na mém momentálním stavu. Bod 2. "K naší osobnosti patří pouze to, co nám prospívá." ... Vrahové také vidí, co jim prospívá, když vraždí. Vražda tedy patří k jejich osobnosti, neboť jim nese aktuální prospěch.
MartinM 15. 3. 2016 19:42 +4 v reakci na Lukáš 15. 3. 2016 16:55
Paní (slečna?) Zahrádková také nenapsala, že je správné "na všechno si přijít sám" - to by bylo neúčelné, celé životy bychom znovu vynalézali kolo. Ale bylo by dobré vědět, které myšlenky jsou ty "naše - alespoň vybrané" a které nejsou naše - jen tvrdě transplantované. PS: O "vyjádření odborníků" mám také vlastní zkušenost. Kdysi se mě jednou v práci někdo ptal, jaká má být vzdálenost mezi dvěma díly. Já mu řekl "Nevím, řekl bych, že by mělo stačit tak 20 milimetrů". Tahle informace si oběhla "tichou poštou" celou korporací. Nejdřív to byl "názor dodavatele", pak se to změnilo na "fakt", dál se to dostalo jako "musí to být alespoň 20 milimetrů" a když jsem za měsíc přijel znovu, řekli mi, že "norma nepřipouští méně než 20 milimetrů". Na to jsem jim odpověděl, že na to žádná norma není, to číslo jsem řekl já a navíc jsem si ho vycucal z prstu :-) To je taková malá ukázka, jak i z nesmělé myšlenky se po čase (a kolečku velmi nepřesného přenosu informací) může stát neotřesitelná pravda, ze kterou je třeba do skonání bojovat. Něco v tomto duchu: http://www.funny.cz/vtipne-... PS: Rozmanitost je fajn. Přesně do té doby než se Vám vybije telefon a nikdo nemá _tu Vaši_ nabíječku. Bůh ochraňuj (micro)USB ... a samozřejmě královnu :-)
Mia 15. 3. 2016 19:55 +4
K bodu 9: Rozumím tomu tak, že myšlenka buďto tzv. "je nebo není moje" není o autorství, ale o souznění mého podvědomí s ní. Tedy spíš o souhlasu, schválení, přijetí, ne že jsem objevila něco úplně nového. Věřím svým pocitům = tomu, co mi napovídá mé podvědomí, že je správné.
Surya 15. 3. 2016 20:11 v reakci na Lukáš 15. 3. 2016 16:34
Dekuji Lukasi za odpoved. Na priklad jsem se ptala abych Vam mohla lepe porozumet. Co se tyka me ziju zivot ktery di jen malo kdo dovedl i jen predstavit. Zadne media, zadni lekari, nic z toho. Co sama neznam to me zajima a ptam se.
Lukáš 16. 3. 2016 04:49 v reakci na MartinM 15. 3. 2016 19:42
Martine, ano je to o nezdravých extrémech... Beru to obecně. Unifikace škodila, škodí a bude škodit různosti kultur a různosti pojetí našich životů. Vede k plochému uvažování a brání dalšímu rozvoji v některých směrech.
Lukáš 16. 3. 2016 05:12 v reakci na Mia 15. 3. 2016 19:55
Mio, dobře tedy. Je možné, že jde o zdravé povědomí ( nikoliv o podvědomí ) o sobě. Že ten bod souvisí se schopností znát a umět stanovovat hranice - jak ukazuje "sousední zamyšlení" Jana Majera. Historie článků na téma "Hranice" tady na Psychologii.cz je stejně zajímavá. V komentářích pod články na toto téma je vidět hodně rozporů - časem od skoro absolutního odmítání téhle životní dovednosti až k jejímu skoro nadšenému zdůraznění a přijetí. ... Důležité tedy bude nejspíš taky to umět stanovit hranice svým hranicím. :-)
Surya 16. 3. 2016 10:16 +2
Clanek se mi libi. Bod 5. je z meho hlediska vystizny. Lide maji tendence ( z pohledu toho co jsem kolem sebe vidavala, ale netvrdim ze to tak maji vsichni ) povazovat predevsim treba lekare za nekoho kdo vi co rika a ze by se nemelo stat ze se myli .... muze i mylit kdyz rekne treba : " uz se nikdy nepostavite " Osobne jsem takove nastaveni v sobe nenenesla a nenesu abych mu jednoznacne uverila....spise naopak. Clovek je jen clovek a je jedno jestli je to lekar.... zubar, psycholog a tak dale. I kdyz je takovy clovek v roli autority, nemam tendence verit ze se nemuze mylit. Obracim se do sebe a tam nasloucham jestli souznim nebo pujdu jinudy a nebo jinam. Vim ale o tom ze napriklad muj bratr, moje sestra nemaji takove nastaveni jako ja a naopak sklouzavaji do stavu kde maji tendence spise nepochybovat o sdeleni tech co povazuji za autoritu. Ma to podle me nejake hlubsi priciny proc jeden to ma tak a druhy jinak. :)
Martina 17. 3. 2016 00:08 +1
Pracuji se starými lidmi. A byla jsem překvapena, jak poctivě všichni polykají to kvantum léků,které jim lékaři předepisují. Lékař je autorita, takže i když mi některý lék dělá zle, beru ho dále, protože se nesluší lékaře neposlouchat. Pokud mi lékař zdvojnásobil dávku, a stejně ke zlepšení nedošlo, beru léky nadále protože se to musí. Jinak nejhorší je, když vám někdo řekne něco hnusného coby dítěti.