Mýtus kvalitního času — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 19. 8. 2014 07:39 +31
Článek obsahuje pravdu která spíš jenom zneklidňuje, protože se dneska jen tak snadno nedá dobrat řešení uspokojivého pro "obě strany." Nemůžeme se vrátit o dvě století zpátky, kdy spolu rodiny bez tolika dnešních stresů trávily víc času. I když "ve hře" byly záležitosti jiné - smrtelné nemoci, války ... zasoupili kvalitní přítomností třeba prarodiče, kmotři, například ... Ideál tototo "nedořešeného, nakousnutého" tématu se nedá jen tak snadno plnit. Když má čas a aktuální zájem dítě, "Tati, pojď se podívat ..." většinou nemá čas a okamžitou motivaci jeho rodič. Nežijeme už ve větších rodinných společenstvích jeko dřív, kdy se z deseti, dvanácti lidí v rodinném kruhu vždycky našel někdo, kdo byl zrovna "po ruce." Dneska je to přesně naopak, spíš generace "jedináčků."
Silly Jane 19. 8. 2014 09:35 +2
Jen by mě zajímalo, jak by paní Koucká problém řešila u rodin, které 2 zaměstnané v rodině mít musí. 1 člověk tří nebo čtyřčlennou rodinu většinou neuživí, kolikrát s tím mají problém i 2 dospělí zaměstnaní na plný úvazek. Nemluvím o rodinách s nadprůměrnými příjmy, rodinách, které něco zdědily, zrestituovaly, či snad žijí na velkém statku a živí se zemědělstvím.
Sonia005 19. 8. 2014 09:54 +37 v reakci na Silly Jane 19. 8. 2014 09:35
Myslím, že paní Koucké nešlo v článku o to jestil lidé do práce chodí, či nikoliv, ale o to, že když příjdeme z práce domů, mnohdy okolo 17-18hodiny a dítě chce před spaním například přečíst pohádku, nebo si s námi lehnout do postele a usnout nám v náručí, měli bychom si ten čas na něj udělat. Protože to je mnohdy důležitější, než mít umyté nádobí, vyluxováno nebo cokoli jiného, co je samozřejmě pro nás dospělé důležité.....
Silly Jane 19. 8. 2014 10:04 +4 v reakci na Sonia005 19. 8. 2014 09:54
Aha, tak věnovat se dítěti po práci považuji za samozřejmost. Sice limitovanou tím, že doma není žádná hospodyně, která se postará o domácnost, večeři, čisté prádlo atd. Ale přečíst dítěti pohádku, pohrát si s ním, popovídat. To považuji za "must have".
Kristina 19. 8. 2014 10:26 +23
Pani Koucka, moc dekuji za skvely clanek. K tem vycitkam svedomi rodicu jsem si vybavila nazor jednoho svedskeho psychologa, ktery kritizuje dnesni pristup k detem. Ten tvrdi, ze driv se deti snazili zalibit rodicum a tim se v nich rozvijela empatie. Dnes je to naopak - deti jsou po institucich a v tech kratkych, "intenzivnich" chvilkach se naopak rodice snazi zalibit detem, takze se v detech zadna empatie nerozviji... To, ze vyrostla "Generace Ja", je pry toho dusledkem. nevim, jestli ma pan psycholog pravdu, ale osobne mam dojem, ze se neplete.
brano 19. 8. 2014 17:51 +6 v reakci na Silly Jane 19. 8. 2014 09:35
V mojom okoli som stretol rozne riesenia. Niektori znami si vybavili pracu na 6 hodin denne, a namiesto dvoch hodin citania emailov a popijania kavicky v praci spravia tu istu pracu za mensi cas a mozu sa venovat rodine. Nie je to asi pre kazdeho, chciet o velku vnutornu disciplinu. Dalsi kolegova manzelka tiez chcel cim skor do prace, lebo jej velmi zalezi na osude projektu, tak ona chodi do prace rano na siestu, kolega je rano doma s malou, ide do prace na obed, dve hodiny je mala s nejakou pani co si na to nasli, potom pride manzelka domov, je s dietatom ona a kolega je v praci dlhsie. Dalsi kamarat si nosi pracu domov a pracuje ked deti spia a po nociach, co teda istym sposobom obdivujem, lebo spi ozaj velmi malo. Nie vsade to asi ide zariadit tak hladko, nicmenej obcas sa nieco vymysliet da. Otazka vsak casto je, co sme pre to schopni obetovat.
Barča 19. 8. 2014 18:15 +17 v reakci na Silly Jane 19. 8. 2014 10:04
Já myslím, že nejde o "věnovat se", ale "být s". Nemusím dítěti číst pohádku a pohrá(va)t si s ním, zatímco mi ve dřezu zůstává neumyté nádobí. Mohu klidně to nádobí umýt, dítě utírat a přitom mu mohu povídat pohádku.
HanaG 19. 8. 2014 19:04 +10
"....Nepřipomněla mi však svoje slova, neřekla ani neřvi nebo to bude dobrý. Prostě všeho nechala, ještě s mokrýma rukama mě vzala do náruče a držela mě, dokud jsem se neuklidnil. ...." JO
Jana Drengubáková 19. 8. 2014 19:17 +7
Vážená paní Koucká, děkuji Vám za skvělý článek, už dlouho jsem na těchto stránkách nečetla tak kvalitní a přínosný text. Jana Dregubáková
Silly Jane 19. 8. 2014 19:28 +1 v reakci na Barča 19. 8. 2014 18:15
Jojo, pokud je dítě tak velký, že už to zvládne, tak proč ne :-)
Luci-t 19. 8. 2014 21:04 +19
díky za připomenutí. Když většina lidí tvrdí, jak se naplno věnují rodině, zřejmě tím myslí tohle. Znám dost málo případů, kdy je matka po ruce i za cenu nižší životní úrovně. To je právě ono - potřebujeme prachy, anebo splnit svou nejvyšší povinnost? Škoda, že ženské pořád někdo cpe do práce, je a důchodce bych nechala doma a byl by konec s nezaměstnaností. Sama bych si tak přála žít - být mámou na 100% a nemuset se bát, že nebude co jíst, když bude vydělávat jen manžel.
Edoras 19. 8. 2014 22:41
Super článek! Tak trochu jsem se v něm našel :-) . Díky.
angy1 20. 8. 2014 08:01 +11 v reakci na Sonia005 19. 8. 2014 09:54
A proč by děti nemohly pomáhat s nádobím? U toho se dá spoustu věcí probrat. A to neplatí pouze pro děti. Můj muž vždy se chopí utěrky se slovy: "musím utužovat manželství":)
Hanka 20. 8. 2014 10:38 +1
Dávam za pravdu Lukášovi, je ťažko porovnávať dobu spred 100 rokov a teraz. Na druhej strane to však so mnou zatriaslo a aspoň na chvíľu sa budem snažiť aby bolo všetko inak. Znie to hlúpo ale bohužiaľ je to tak ....
Ulka 20. 8. 2014 21:23 +5
Myslím, že podstata článku paní Koucké je jasná. Být spolu a být tu co nejčastěji pro dítě, když ho ... zrovna píchne včela. Je to prostě důležité a všechny naše důvody, proč to nelze, byť jsou často oprávněné, zůstávají na úrovni důvodů, s nimiž lze, nebo nelze něco dělat. Ať už najdeme pro své důvody řešení nebo vysvětlení, důležitost toho být si nablízku zůstává za každých okolností. Je pak na nás, nakolik se tomuto faktu budeme snažit přizpůsobovat v každodenních činnostech (např. společně uvařit x anebo trávit "ušetřený" společný čas v umělém světě zábavních atrakcí doplněný obědem v restauraci; ten společný čas při vaření oběda totiž jak dítěti, tak nám, nepřináší jen tvorbu jídla, ale mnohem více, zejména prožití přirozeného běhu rodiny a s tím vytváření vzájemných vazeb, modelů, prožitků). Prostě, když chceme dát dítěti ten co nejpřirozenější čas, musíme volit (půjdu spát x budu ještě chvíli pracovat, když dítě spí, abych zítra měla pro dítě zase prostor), určitou dobu se to vydržet dá.
kajka 22. 8. 2014 15:58 +6
Paní Koucká, skvělý článek, díky! Příběh z cesty do školky mě dojal...já osobně cesty do školky s dcerou miluji, vždycky si povídáme, zpíváme, tak nějak jsme jedna pro druhou. Bez dalších činností a myšlenek na cokoliv jiného užíváme si to naše tady a teď.
pavla_koucka 22. 8. 2014 22:41 +2 v reakci na kajka 22. 8. 2014 15:58
Kajko děkuji. Také mám ráda cesty do školky, kor když můžu jít jen s jedním dítětem - to je skoro svátek! :-) A děkuji i dalším diskutujícím! :-)
genef 23. 8. 2014 00:45 +3
súhlasím, že záleží na kvalite i na kvantite, a súhlasím i v tom, že kvalita sa nedá "ošáliť" drahým farebným programom. myslím si, že podstatou tej kvality je vnútorné vyladenie rodiča. z vlastného života s deťmi poznám dni, kedy som väčšinu času doma, aj robíme fajn aktivity (varíme spolu, ideme na gaštany, alebo robím domáce práce a deti si robia svoj program..), ale pokiaľ ma niečo ťaží, s niečím sa na pozadí zaoberám, tak ten čas vie byť tým veľmi kontaminovaný. pri deťoch som pochopila, ako je dôležité vedieť sa vnútorne zastaviť, len tak spočinúť sama v sebe a nájsť predovšetkým svoj vnútorný pokoj - napriek tomu že mám starosti, trápenie, alebo na mysli dvadsať vecí ktoré treba v ten deň ešte urobiť. dobré chvíle s deťmi sú tie, keď sa z tej neustále bežiacej vrstvy výkonového, organizujúceho, hoci láskavého dospelého ponorím hlbšie, tam kde cítim len to že ich milujem, že ma zaujímajú, fascinujú (tak ako bolo fascinujúce kedysi dávno byť dieťaťom). a potom deti znesú i to, že inokedy potrebujem aj organozvať a podávať výkon, že nie som stále doma a mám aj svoje potreby. naši predkovia asi viac žili v prítomnosti, možno práve kvôli tým vojnám a chorobám, ktoré mohli kedykoľvek prísť, menej plánovali čo bude a viac sa snažili žiť to čo je. ale to sa dá aj dnes, len treba tomu venovať trochu pozornosti.
Marek 23. 8. 2014 13:14 +5 v reakci na Silly Jane 19. 8. 2014 19:28
Nase dceri jsou 2 roky. V kuchyni pomaha s nejruznejsimi vecmi. Umi krajet meke potraviny, porezala se je jednou a od te doby vi ze je nuz ostry a dava pozor. Umi zamichat polevku, schovat pribory. Nekdy chce umivat nadobi. Pro ni to je vse hra a vzdy m am obrovskou radost ze muze s mamou delat dospelacke veci. Ja na ni tolik casu nema, protoze chodim do prace a po praci stavim dum. Nicmene kdyz vecer prijdudomu a mrne prijde s pohadkovou knizkou je to paradni. Sedi mi na kline ja ji ctu a ona ukazuje na obrazky a spolu je popisujeme. Vubec nejlesi jspo ale rana, ona se pronudi a kockujeme se v posteli.
Jan Dokoupil 26. 8. 2014 11:41 v reakci na Marek 23. 8. 2014 13:14
Rozhodně nedoporučuji nechávat dvouleté dítě míchat horké potraviny. Riziko převrhnutí a vzniku těžkých popálenin je velké. Spousty případů to bohužel dokazují.
Jitka 26. 8. 2014 17:47
Já s autorkou v mnohém nesouhlasím. A i když bych souhlasila, myslím, že pro řadu z nás je to těžko realizovatelné. Samoživotelky/samoživitelé (a nejen ti) často prostě dostatečnou kvantitu času svému dítěti poskytnout prostě nemohou nemohou, resp. mohou, ale museli by se nakrájet nebo obírat stát. Takže za mě kvalitně kdykoli to jde!
Jarmila Zítková 5. 9. 2014 09:37 +1
Děkuji za pěkný článek. Jsem samoživitelka se dvěma skvělýma dcerami. Uvědomila jsem si u článku i následující diskuze, že onu kvalitu i kvantitu si určujeme sami. Nikdo druhý nám nemůže říci kolik času máme s dětmi být a bude to tak správně. Je to závislé na podmínkách a možnostech, na mě i na dětech. V každý moment dělám to nejlepší co umím a užívám si hezkých momentů s dětmi. Nelze určit správnou hranici kvantity nebo definovat kvalitu. Je nám s dětmi dobře a pokud něco někomu z nás nevyhovuje, tak si to vyříkáme u kulatého stolu a domlouváme se na nové podobě našeho soužití. Přeji hezký den. Jarmila
misa 7. 9. 2014 11:08 +2
Je to pravda, ale jak to žít? Jak vydělávat peníze a být zároveň s dětmi ?
angy1 25. 9. 2014 12:22 v reakci na Silly Jane 19. 8. 2014 09:35
Silly Jane, Vy jste se pracovala v zemědělství? Myslím, že spousta lidí má zkreslené představy o tomto způsobu obživy.
Thomasyne 21. 12. 2014 22:44 +2 v reakci na Luci-t 19. 8. 2014 21:04
To je fajn, že to tak chcete VY. Někdo jiný to chce jinak. Ženy do práce nikdo necpe, ne obecně. Často je to potřeba z finančních důvodů, ale znám v okolí hodně rodin, kde si to dokázali zařídit tak, aby ta práce hned být nemusela, anebo ne tak intenzivní, a na děti byl čas - když si to tak ženy přály. Za sebe a tisíce dalších, které jsou jako já, jsem šťastná, že se stát snaží ženám práci umožnit, když si to přejou. Že můžeme studovat, že můžeme pracovat na stejných postech a stejně intenzivně, jako muži, že nemáme povinnost ani rodit děti, ani s nimi být kdovíjak dlouho doma. Moje máma měla jenom mě, když mi byl rok, vrazila mě babče a vrátila se do práce. A já jsem jí za ten příklad vděčná, dodnes je pro mne příkladem nesmírně schopné a pracovité ženy, která v životě něco dokázala. A vzpomínky na milující náruč nebo na pozorování pracujícího rodiče mám habaděj - z dovolených, večerů, svátků, nebo víkendů, které jsem někdy od šesti let často trávila v mámině podniku a mohla jsem se tam něco přiučit, a být hrdá na to, že jí v té její děsně dospělé práci pomůžu. Nevím, jestli budu mít sama děti, nejsem moc mateřský typ, baví mne studovat (dělám si doktorát z přírodních věd), ale pokud ano, zcela jistě nezahodím svá studia a dosavadní práci a nestoupnu si na x let za plotnu, nebyla bych to já a dítě by na to doplatilo. Spíš se budu snažit následovat příkladu své mámy. Dělala - dělá, těším se na Vánoce s ní strávené - to skvěle, s nikým bych neměnila.