Mýtus "tady a teď" — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

LáďaUO 16. 9. 2015 07:28 +9
Hezký článek. Nedávno jsem o tom diskutoval s jedním radikálním zastáncem advaity, tj. duchovní cesty nedvojnosti, k jejímuž cíli vede jediná "cesta" a to neustálé žití v přítomnosti. Je, jak jste sama napsala, empiricky ověřeno zkušeností mnoha z nás, že žít v přítomnosti má smysl a vede to ke smyslu. Jedině v přítomnosti se můžeme skutečně spojit se sebou samými, poznat sami sebe, rozpoznat iluzi ega, dobrat se určitým vhledům. Kdybychom to skutečně reálně dokázali 24 hodin denně, 365 dní v roce, tak nemáme problém, budeme naplno vnímat realitu, budeme zdravě prožívat, cítit a řídit se přirozenou intuicí, budeme jasně slyšet ten "vnitřní hlas", který nás neomylně povede. Myšlení budeme využívat jako funkci jen tehdy, kdy bude potřeba a to bez nesmyslných ruminací, obav nebo nostalgie. Přítomnost pak bude jasná neomylná kotva, ze které můžeme podnikat výlety do minulosti či budoucnosti bez toho, aniž by nás jakkoliv strhly nebo jinak nevhodně ovlivnily. Jenomže to téměř nikdo nedokáže a do té doby, než to dokážeme, tak nám nezbývá, než si být toho vědomi, že to zatím neovládáme. Ono totiž to "teď a tady" může být také uchopeno jako jen další únik z reality, další iluze, do které se chytíme (teď se mi nechce, teď prožívám přítomnost, nemusím nic plánovat, ono to všechno "nějak" dopadne, tak můžu být líný...). Rozpoznat tyto iluze a být skutečně bdělý je něco jiného, než si jen namlouvat, že stačí "být teď a tady" a přitom to vlastně vůbec nedokázat, nebýt toho schopen.
radka_gottwaldova 16. 9. 2015 07:36 +3
v knize zpovědi pana Plzáka jsem se dočetla, že člověk by měl život prožít vzpomínkami na to krásné a plánováním do budoucna a přítomnost si tak nějak co nejrychleji odbýt :-)) docela mě to pobavilo, proti tomu, co je dnes "in".
JanaS 16. 9. 2015 09:04 +5
Přesně. Všechno má svoje pro a proti, každá mince má dvě strany. Všeho moc škodí a zlatá je střední cesta. Mimoděk se mi vybavil úryvek z povídky Š+G Moje jízda tramvají. ...Tramvaj se naklonila a chvíli jsme jeli po dvou kolech. "Rovnováhu udržovat, rovnováhu udržovat," přikazoval řidič a zařadil zpátečku ...
stefan63 16. 9. 2015 11:04 +4
na to aby jeden bol "tady a ted" nemusi v nedelu rano svitit slunicko a nevediet co sa deje. Zahrnte do toho aj to planovanie a myslenie...vsetko co zazivate... to sa nevylucuje.
Perceive 16. 9. 2015 18:46 +2
Souhlasím, "žít tady a teď" je fajn myšlenka, pomůcka nebo i celkový životní postoj, ale hodí se někdy, třeba často, ale ne vždy a na vše. Třeba pokud někdo pije v hospodě jedno pivo za druhým nebo i něco tvrdšího, bez jakékoli záklopky, stopky, a rozjařeně volá, že žije tady a teď, a chová se tak často, tak je to spíš smutná parodie.
Ulka 16. 9. 2015 20:18 +1 v reakci na radka_gottwaldova 16. 9. 2015 07:36
Ono to totiž vůbec není out. Pokud žijeme s krásnými vzpomínkami a těšíme se na události příští, tak si vlastně v tomto rozpoložení žijeme docela parádní "tady a teď":o) /// To zastavení se v "jen tak být" je úžasnou očistou pro hlavu, smysly. A pravda, většinou si je musíme naplánovat - např. tím, že odjedeme někam, kde nebudeme muset moc řešit, jen vnímat, skládat si dojmy, prožívat. Většinou tohle "jen tak si být" pak přináší motivaci k věcem příštím. Tohle prolínání přináší rovnováhu.
lucydee 16. 9. 2015 21:07 +4
Podla mna "tady a ted" neznamena necinnost, ale bdelu pozornost. "Tady a ted" nie je mytus, ale jedina cesta, ako byt vedomy: vedome studovat, vedome pracovat, vedome odpocivat, vedome meditocat, vedome komunikovat, vedome sa stahovat... "Tady a ted" je umenie pozorovat zivot a seba z inej, vedomej perspektivy... Neverim v "strednu cestu"... Da sa azda hladat rovnovaha medzi vedomym a nevedomym zivotom? Kto raz pochopi, zazije, ake oslobodzujuce je ucit sa zit vedome, pre toho niet cesty spat, niet hladania "strednej cesty"...
angy1 17. 9. 2015 05:45 v reakci na lucydee 16. 9. 2015 21:07
Je to tak, jak píšete. Být tady a vnímat a současně být jinde a pozorovat, vyhodnocovat a také uvažovat nad důsledky a budoucností.
Petra 99 17. 9. 2015 21:12 +1
Dlouho jsem ono až "profláklé" tady a teď pokládala za hledání rovnováhy mezi pečlivým plánováním života s nutností mít ho pod kontrolou a nezřízeným "užíváním si" života bez jakéhokoliv řešení budoucnosti, prostě žít či přežívat a o nic se nestarat.. Teď to začínám chápat jinak - jako být otevřený či otevřenější světu a vnímat příležitost, potřebu či požadavek dané konkrétní chvíle. Třeba kdy zabrat a máknout, kdy zaplout do "bezčasí" a v něm vnímat krásu, kdy pomoct druhému, kdy o pomoc požádat, kdy lenošit, kdy vyjádřit nespokojenost, kdy nadšení...atd. Pokud se totiž situace řeší v pravý čas, není potřeba v budoucnu řešit minulost, vynakládat na to o hodně více energie, než v přítomnosti, kdy situace nastane. Prostě nenechat chvíli, aby rozhodovala za nás, ale rozhodnout se v dané chvíli za sebe. Dospět či spíše dospívat k takovému stavu otevřenosti znamená zbavovat se strachu, zlosti, zvyšovat citlivost vůči sobě, okolí, životu a tím si vlastně život zjednodušovat ve smyslu několika dřívějších článků zde. Vracet se obloukem k dětské naivitě, obohacené o zpracované životní facky a karamboly...
kagemusha 28. 9. 2015 10:31 v reakci na lucydee 16. 9. 2015 21:07
Súhlasím s Lucydee a dumem, čo tým vlastne chcela autorka povedať. Lebo podľa mňa práve byť v "bezčasí" znamená byť tu a teraz.