Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Návod na bolest

Blogy popisující žiletkové hrátky jsou nebezpečné. Přivádějí mladé k myšlenkám na sebepoškozování.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

8. 11. 2012

„Nebýt online je totéž jako nežít!“ zaslechl jsem nedávno z hloučku adolescentů v brněnské MHD. Teoreticky nejsou daleko od pravdy: kdo chce v současné době pracovat, studovat a společensky žít, musí být uživatelem informačních technologií.

Obsah internetových stránek je ale v mnoha případech diskutabilní. Obzvláště děti a adoelscenti jsou kvůli nedostatečně vyvinuté schopnosti odlišit kvalitní a přínosný obsah od závadného velmi ohroženou skupinou.

Kategorie psychiatrické diagnózy záměrné sebepoškozování (deliberated self-harming) se zde šíří jako mor a ohrožuje fyzické i psychické zdraví mnoha mladých a zpočátku nadšených lidí.

Sebepoškozování se manifestuje jako řezání ostrými předměty do kůže, sebepálení, sebedušení, prudké bušení některou částí svého těla do zdi, lámání vlastních kostí nebo polykání nestravitelných předmětů. Forem záměrného sebepoškozování je nespočet a záleží na vynalézavosti a zejména na pocitu vlastní bezvýchodnosti (někdy spíš hlouposti), kam až daný jedinec může zajít.

Ještě lepší bolest

Kde hledat příčiny stále častějšího a nápaditějšího ubližování vlastnímu tělu? Nejčastěji se diskutuje o nepříznivém rodinném prostředí, kdy je dětem věnována nedostatečná pozornost nebo je jim věnována pouze v materiální oblasti, ale zcela chybí projevy emocionální opory. Mnohými klinickými pracovníky bývá jako základní příčina uváděna nízká míra rodinné koheze, tj. pospolitosti, projevující se v četnosti a podobě společného setkávání a sdílení zkušeností.

Příčiny prvních zkušeností se sebepoškozováním spočívají v hloupých a marnotratných pseudokamarádech – přesně tak nazval můj kolega z univerzity adolescenty, kteří šíří povědomí o sebepoškozujících praktikách jako střevní chřipku.

Někdy však rodina funguje jako ideál a příčiny prvních zkušeností se sebepoškozováním spočívají v hloupých a marnotratných pseudokamarádech – přesně tak nazval můj kolega z univerzity adolescenty, kteří šíří povědomí o sebepoškozujících praktikách jako střevní chřipku a prohlašují o něm, že jde o relaxační až úzdravnou metodu, která zažene všechna psychická trápení.
Výzkumy opravdu nasvědčují tomu, že komunity adolesecentů spjatých se sebepoškozujícími praktikami mají tendenci přenášet svá mentální nastavení na své blízké.

Jeden z nejaktuálnějších tuzemských výzkumů publikovaný Davidem ŠmahelemAlenou Černou poukazuje na nebezpečí komunikace na blozích (virtuálních deníčcích) v rámci komunity sebepoškozujících se adolescentek. Výzkumy jednoznačně potvrzují schopnost blogů podporovat, prodlužovat a prohlubovat intenzitu a podobu praktik, jejichž cílem má být ublížení vlastnímu tělu.

Na blozích se mezi dívkami dokonce šíří nové a dle jejich slov „ještě lepší praktiky“, pomocí kterých „to teprve bude mít grády“. Bolestivé metody se mezi teenagery pandemicky šíří a virtuální setkávání adolescentů je ještě nebezpečnější. Navíc má i prokazatelně horší důsledky pro další vývoj sebepoškozování než vzájemná podpora v nevirtuálním světě.

Dospívající neumí předvídat následky svého jednání a mohou proto vnímat okamžitou úlevu na základě tělesného trestu jako snadnější než konstruktivní řešení.

Když zadáte do vyhledávače anglický termín deliberated self-harming, nejčastější odkazy vás budou směřovat právě na blogy adolescentů, což je samo o sobě veliký problém. Proč jsou ale internetové blogy pro adolescenty více ohrožující?

  • Jsou snadno dostupné.
  • Jsou otevřenější. V osobním styku k vám nikdo nebude tak upřímný jako na internetu, a pokud ano, zažijete to jen výjimečně.
  • Obsahují podrobné návody na sebepoškozování.
  • Pečlivě popisují neopakovatelné a nenahraditelné zážitky plynoucí z nejrůznějších sebepoškozujících technik.

Představte si adolescentku vě věku 15 let, která právě zažila kopačky od svého prvního přítele. Záleží na individuálním založení osobnosti a na dalších okolnostech jejího života, ale fakt, že se právě výrazně zvýšila pravděpodobnost, s jakou bude danou problematiku vyhledávat, se zapřít nedá.

Jestli narází ve škole na nerozumné kamarádky, které jí řeknou, že sebepoškozování je úlevou od všeho zlého, je to problém. Ale pokud bude izolovaná doma v pokoji číst blogy dívek, které již něco podobného zažily a chválí blahodárnou účinnost sebepoškozujících se praktik, je nebezpečí ještě vyšší.

Virtuální povaha způsobu trávení volného času přispívá nejen k větší izolovanosti, ale i k vyšší slepotě k tomu rozeznat, co je ještě rozumné a co již není.

Adolescent není dospělý

Adolescenti ještě nedokáží dostatečně rozlišovat mezi tím, co je správné a co špatné, a neumí proto ani rozeznat chování, které je moudré a povede k efektivnímu zvládnutí problému. Neumí předvídat následky svého jednání a mohou proto vnímat okamžitou úlevu na základě tělesného trestu jako snadnější než konstruktivní řešení. Pečlivá úvaha stojí čas a mentální energii, tak proč se prostě neříznout a nevnímat úlevu, která vás okamžitě zaplaví? Podobné komentáře reálně existují.

Proč jim vlastně druzí podlehnou? Z jakého důvodu se nechají nakazit chorobným sebeubližováním namísto jiných řešení? Svět virtuálních technologií má výhody ve snadném navazování nových kamarádství, ale o to těžší je nalezení hlubokých přátelství. Slovo přítel znamená na sociální síti něco podstatně jiného než v realitě. Tam je také třeba opravdová přátelství hledat a hlavně pěstovat.

Současní adolescenti postrádají opravdové přátelé. Samozřejmě ne všichni a ne vždy, ale virtuální povaha způsobu trávení volného času přispívá nejen k větší izolovanosti, ale i k vyšší slepotě k tomu rozeznat, co je ještě rozumné a co již není. Není fér házet na internet špínu, protože špínu do něho vkládají pouze jeho uživatelé.

Využívejte celý web.

Předplatné

Hlavní problém mnohých psychických i fyzických trápení mladých lidí spočívá v neschopnosti filtrovat informace, které prostřednictvím počítače dostávají. Na rodičích je, aby si uvědomili, že i když jsou jejich potomci dostatečně materiálně zajištěni, mohou postrádat citovou a sociální oporu. Právě rodina je totiž základem vítězného boje s jakoukoli nemocí.

Literatura:
Černá, A., Šmahel, D. (2009). Sebepoškozování v adolescenci: blog jako prostředek vytváření komunity. Československá psychologie, 53, 5, 492–504.
Černá, A., Šmahel, D. (2009). Sebepoškozování v adolescenci: kontext reálného versus virtuálního prostředí a subkultur Emo a Gothic. E-psychologie.
Kriegelová, M. (2008): Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada.

Diskuse 0