Nebuďte falešně korektní

Brát ohled na city druhých je chvályhodné. Je to projev respektu. Nebo obyčejný kalkul.

Ze seriálu: Jednohubky

Jitka Cholastová

Jitka Cholastová

12. 2. 2017

„Všichni jsme děti se speciálními potřebami,“ nechala se jednou slyšet Zoja Mikotová, divadelní režisérka, která pracuje s neslyšícími. Jednotná označení a jednotné postupy naši jedinečnost zastírají.

Albert Kšiňan v článku Svět patří mně popisuje, k jakým praktikám se uchylují školy nebo zájmové kroužky, aby nikdo z žáků netrpěl pocitem, že je horší než ostatní:

  • Vymyslíme tolik různých cen, aby se na stupínek vítězů dostal každý.
  • Budeme dávat hlavně jedničky a dvojky, horší známky jen výjimečně.

To druhé se v praxi nedělá jen kvůli žákům, ale taky kvůli rodičům – aby je náhodou nenapadlo dát dítě na jinou školu, kde by na jejich potomky nebyli „zbytečně přísní“. Peníze jdou do škol podle počtu žáků a každá hlava se zkrátka počítá.

E-book ke stažení

Psychická zranění ve vztahu

Do vztahů si každý přinášíme své rány na duši. Pojďte si na ně posvítit, ať se mohou začít hojit.

Stáhnout
E-book ke stažení

Psychická zranění ve vztahu

Do vztahů si každý přinášíme své rány na duši. Pojďte si na ně posvítit, ať se mohou začít hojit.

Albert Kšiňan také zmiňuje své zkušenosti z americké univerzity: zodpovědnost za to, aby se studentovi dařilo, pomalu a nenápadně přebírají vyučující. Ze vzdělání se stala komodita. Školy fungují jako dodavatelé (zaplacených) služeb.

I na českých vysokých školách se oproti tomu, jak to chodilo ještě před deseti nebo patnácti lety, zabydluje řada novinek. Sem tam se objeví nějaký vykuk, který se brání špatnému hodnocení poukazem na procesní chyby: nebyl o všem řádně a včas informován, v tom byla chyba. Povinnost informovat je v tomto pojetí na bedrech školy.

Papíry v pořádku

A nejen informovat – pro školy je v prostředí, kde podávání stížností či přímo žalob začíná být jistým druhem sportu, důležité informovat „prokazatelně“ (další a podobné příklady bychom našli třeba ve zdravotnictví). Prokazatelná informovanost je na nižších stupních škol mantrou zejména při jednání s rodiči. Hlavně si od všech nechte podepsat, že byli informováni, nabádají ředitelé pedagogický sbor.

23. září 2017

Nenechte sebou manipulovat (seminář Brno)

Jitka Ševčíková

Má to logiku. Abychom mohli rozhodovat společně, zodpovědně, musíme informace sdílet, musíme komunikovat. Je jen fér ujasnit si, kdo co ví a má vědět. V praxi se tyto bohulibé záměry ovšem často ztrácejí za čistě pragmatickými hledisky: Aby nám nikdo nemohl nic říct. Pro jistotu. Nechte si to podepsat, abyste měli alibi – snadno se může stát, že ho budete potřebovat.

A tak se „pro jistotu“ zavádějí plošné administrativní zásahy a nařízení ve smyslu dělejte odteď všichni to a to – čistě proto, aby například bylo možné někomu, kdo půl roku nesáhl na práci, říct, že neuspěl. Aby to bylo nenapadnutelné. Administrativně ošetřené. Korektní.

Holky a kluci

Michal Mynář v článku K čemu jsou lidi na světě? reaguje na kauzu, která aktuálně probíhá médii: básnička v čítance dle některých mínění nezdravě podporuje genderové stereotypy, když dívenkám předestírá budoucnost v mateřské roli.

V češtině se užívání rodu dá vyhnout mnohem méně elegantně než například v angličtině. Mluvnický rod nemusí vždy odrážet rod biologický (stejně jako životnost není totéž co živost – životný je i sněhulák), v běžném vyjadřování nám to ale celkem logicky často splývá.

A tak si dáváme pozor i při přípravě článků – například aby obecně laděný článek o partnerské komunikaci nestranil příliš výrazně jednomu či druhému pohlaví. Aby se diskuse místo debatování o tématu nezvrhla v osočování autora či autorky z feminismu a podobně: známe to.

Vkládáme vysvětlující větičky, střídáme v příkladech onona, relativizujeme slůvky „někdy“ a „většinou“, případně „může být“. Je to důležité. A je to tak trochu alibistické.

V reálném světě vždy zbude něco, co zůstane nevysvětleno, nevysloveno, píše Michal Mynář. S tím si neporadíme tak, že budeme děti chránit pečlivou volbou a kontrolou každého svého slova a dohlížet i na jazyk druhých. Poradíme si s tím jedině tak, že naučíme naše děti o věcech přemýšlet. Přemýšlet o tom, co čtou, co se jim předkládá.

K čertu s korektností

Korektnost je mor. Korektní vyjadřování nemá nic společného se vstřícností a pochopením – je řízené strachem o vlastní zájmy. Korektnost znamená, že byste strašně rádi mluvili, jak vám pusa narostla a jak to považujete za normální a správné, ale víte, že by vám to mohlo uškodit, tak se hlídáte.

Využívejte celý web.

Předplatné

Korektnost nerozlišuje. Hází všechny do jednoho pytle – jen na ten pytel dává jinou mašli.

  • Říkat místo těhotná žena těhotný člověk je absurdní úplně stejně, jako když na porodnici visí cedule s nápisem Příjem pacientů.
  • Dětem ve škole nijak nepomůže, když jim učitelé kvůli papíru s razítkem z poradny nebudou říkat, že jsou hloupé, pokud si to o nich pořád budou myslet.

Nebuďme korektní. Nehledejme záruky. Nevytvářejme si alibi. U soudu to má smysl, v běžné komunikaci už méně. Nerozhodujme předem a za druhé o tom, co se koho může dotknout.

Buďme otevření. Vyjadřujme se, jak chceme a umíme. Nestyďme se za svou omezenost a za své zájmy a záměry. Stejnou měrou buďme také vstřícní k těm druhým, ať už si říkají jakkoli.

Otevřít diskuzi 0

Nejlépe hodnocený komentář:

Jednohubky
Seriál

Postřehy, ohlédnutí, předznamenání. Co by nemělo zapadnout a co se chystá?

Jitka Cholastová

  • Štěstí